Další kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora.
Jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují, každý má úplně jiné téma. Autor přemýšlí nad svým životem, přemýšlí nad maličkostmi, které se kolem něho dějí. Většina knih končí tečkou, tato ne. Je zakončena středníkem. Znamená to, že kniha sice končí, ale život jejího tvůrce ne.
Robert Fulghum se narodil v roce 1937. Životopisci uvádějí, že prošel pestrými životními zkušenostmi a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Ne však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba jako folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem, obchodním agentem… Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho jistě netuctové pastorační činnosti.
Jeho první kniha byla charakterizována podtitulem Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech a vyšla v roce 1988 pod názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Český překlad vyšel poprvé v roce 1991.
Vřelého ohlasu se dočkaly i další Fulghumovy knihy. Opakovaně se v nich projevuje jeho humorně realistický pohled na svět, úspěšná snaha nazřít každodenní dění z nového úhlu, nalézt podstatné ve zdánlivě marginálním. Podobně výmluvný jako v případě své prvotiny byl Fulghum i při pojmenovávání své další knihy. Český překlad vyšel v roce 1992 pod názvem Už hořela, když jsem si do ní lehal. V roce 1993 se objevily v Čechách další Fulghumovy knihy, pojmenované už lapidárněji Ach jo a Možná, možná ne.
Polský historik, známý v českém prostředí knihou o české šlechtické kultuře pozdního středověku (Po stopách rytířských příběhů) zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle. Iwanczak zkoumá jak přebírání modelů, zrozených v 11.-12. století, tak jejich adaptaci na české podmínky,na sociálně diferenciovanou společnost, v níž již hrála významnou úlohu dynamicky se rozvíjející města,pro jejichž obyvatele nebylo v tripartitním uspořádání společnosti původně místo. Stejně detailním způsobem však zkoumá i husitskou ideologií ovlivněné první pokusy o popření učení o trojím lidu (Petr Chelčický) a prosazení“republikánského“ vidění světa, v němž přestávalo platit dřívější hierarchické uspořádání.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Vydání knihy podpořil Polský knižní institut.
Výbor latinských středověkých visiones, tj. vidění, zahrnuje
okolo dvaceti nejznámějších textů, mezi nimi
např. Thurkillovo, Dryhthelmovo, Fursovo či Barontovo
vidění. Jedná se o velice významné doklady specificky
středověkého žánru, vyprávění revenantů, tedy lidí, kteří
zdánlivě zemřeli a při cestě na onen svět jim bylo povoleno
nahlédnout do pekla, očistce či ráje. Někdy se
takového vidění mohlo dostat člověku ve spánku. Ve
všech případech se však jednalo o vyprávění s evidentním
moralistickým podtextem, plné hrozivých i fantastických
výjevů, jež tak dobře známe z obrazů Hieronyma Bosche
nebo dalších středověkých malířů.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Isaak Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům
a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace
a hlavně – tři zákony robotiky: 1. Robot nesmí ublížit
člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo
ublíženo. 2. Robot nesmí neuposlechnout příkazů člověka,
kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním
zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před zničením,
kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním
nebo druhým zákonem.
Tvůrcem a otcem celé robotické
etiky je právě americký spisovatel I. Asimov. V této
dnes již klasické sbírce nacházíme jedny z nejlepších
povídek, jaké kdy byly na toto téma napsány. A lze jen
dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou –
spíše naopak.
Alex Ross je zkušený hudební publicista, který ve své knize mapuje v nejširších souvislostech hudbu 20. století. Zaměřuje se na hudbu tzv. vážnou, ale i na její spojitost i s jinými žánry. Klade si otázku, jak to, že výtvarné umění, které také prošlo převratnými proměnami, je široce sdílené a respektované, zatímco moderní hudbě se tak široké pozornosti a pochopení nedostává. Svůj čtivý výklad zasazuje do historického kontextu a odhaluje i překvapivé souvislosti politické. Název knihy je parafrází posledních slov Hamletových i polemickou citací námitky, že moderní hudba se poslouchat nedá. Kniha byla vyhlášena v tradiční anketě New York Times knihou roku 2007 a vyhrála cenu Guardian First Book Award.
Vydání knihy podpořilo Velvyslanectví USA v České republice.
Kniha povídek, završující jedno autorovo tvůrčí období.
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
S pokorou sobě vlastní autor ukazuje literární svět, jejž si nosí uvnitř, a předává ho tímto dál.
Průvodce kojením věhlasné americké porodní asistentky Iny May Gaskinové (autorky Duchovního porodnictví) je inspirativní četbou pro (budoucí) rodiče, ale též pro lékaře, porodní asistentky, zdravotní sestry, duly, laktační poradkyně a další zájemce. Ina May Gaskinová vychází ze své více než třicetileté profesní praxe i z osobních zkušeností a opírá se o poslední vědecké výsledky. Skvělá vypravěčka podrobné praktické informace a teorii doplňuje příběhy matek a jejich dětí. Čtenářky a čtenáři se dozvědí, jak kojení probíhá a působí a jak se ženy jeho prostřednictvím mohou hluboce napojit na své děti i na své vlastní tělo.
V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.