Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.“ Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Britského autora dětských knih Davida Walliamse označují kritici za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Jako první se k českému čtenáři dostává Babička drsňačka. Vypráví se v ní příběh o předsudcích a toleranci, o překvapivých odhaleních a jedné šíleně troufalé loupeži.

Ben je k smrti otrávený, zase má strávit víkend u babičky: „Vždyť je s ní děsná nuda! Se všema starýma je nuda. Telka jí nefunguje, pořád chce jenom hrát scrabble a smrdí kapustou!“ Pěkně tvrdý odsudek z úst nezletilce, jenže to ještě Ben netuší dvě věci: 1) Jeho babička kdysi byla proslulou lupičkou šperků. 2) Celý život kula plán, jak ukradnout korunovační klenoty, a teď potřebuje Benovu pomoc!

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války.

V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem.

Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem. „Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo.

Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.“ Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jakoby se celý svět zbláznil.
Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám.
Z hlediska celkové linie Asimovova světa Nadace je tento příběh prvním krokem v procesu, na jehož konci povstane Galaktické Impérium. Zde se začínají objevovat první známky počínajícího úpadku Vesmířanů. Elijáš Baley je proti své vůli ovlivněn Fastolfovými slovy, že další expanze lidstva je nezbytná. Začíná přehodnocovat své názory na nevyhnutelnost života na Zemi v jejích Ocelových jeskyních. Jde samozřejmě pouze o nepatrné úpravy náhledu na svět. Ovšem i malé kamínky dokážou strhnout lavinu.

Lidstvo je na pokraji katastrofy. Elijáš Baley se při řešení svého nového – a posledního – velkého případu dostává přímo na hlavní z vesmířanských světů – Auroru. Případ je to velice neobvyklý – byl zničen humanoidní robot Jander Paneel, dvojče Elijášova kolegy Daneela a hlavním pode­zřelým je vesmířanský robotik a politik dr. Han Fastolfe, kandi­dát na funkci předsedy Rady Aurory. Hlavním motivem příběhu je Baleyho snaha prosadit po staletí přerušené obnovení kolonizace Galaxie lidmi. A Fastolfe je jedním z mála, kdo podporuje myšlenku, aby se nové kolonizace mohla zúčastnit i Země. Uvědomu­je si, že současný stav vede k zániku – vesmířanské světy s je­jich dlouhověkými a do sebe zahleděnými obyvateli stag­nují a pozemský systém nevyhnutelně směřuje ke zhroucení. Jen nová expanze umožní lidstvu další vývoj. Snaha o propojení se světem Nadace je zde již zřejmá. Není nutno zdůrazňovat, že se Baley ze všech svých sil zasazuje o vytvoření společnosti, která se bude později nazývat Galaktickou říší.

Lidstvo stojí znovu na rozcestí. Od doby, kdy Elijáš Baley vyře­šil případ „vraždy” humanoid­ního robota Paneela, pomohl dr. Fastolfovi zvítězit ve volbách na Auroře a tak umožnil Zemi osíd­lit nové světy, uplynula dvě století. Draví a rychle sílící pozemšťané vtrhli do vesmíru a Vnější světy pomalu přicházejí o svou sílu a pře­vahu nad Zemí. Mohou ještě zvrátit rovnováhu sil – tím, že Zemi úplně zničí. Vesmířanka Gladia a roboti Daneel a Giskard jsou vrže­ni do víru událostí, které začínají krystalizovat v osu­dový konflikt, na jehož výsledku závisí celá budoucí existence lidstva. Jak se konflikt vyostřuje, jednají Giskard a Daneel po svém. Postupně analyzují nadcházející krizi, především se však snaží aplikovat První zákon robotiky na celé lidstvo a definovat tak Nultý zákon. Tím by se jim totiž usnadnila jejich úloha, jíž je samozřejmě ochrana všech lidských bytostí. Boj o bytí či nebytí budoucího Galaktického Impéria může začít.

Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči – tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří krkolomným manévrem uniknout a všechny tři se vydávají po stopách zmizelých rodičů. Peter Hoeg, autor bestselleru Cit slečny Smilly pro sníh, se vrací v plné síle a opět nechává vyniknout své charakteristické znaky – neotřelý jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor a strhující děj.

Vydání knihy podpořila Dánská umělecká rada.

Román Mondschein je znepokojivou vizí světa po blíže neurčené katastrofě; sledujeme v ní komunitu přeživších, soustředěnou v severo či východoevropských kulisách, jejichž neurčitá pochmurnost odráží neradostnou situaci hrdinů: ti prošli dokonalým vymytím mozků a nyní žijí v totalitním státě, jenž odměnou za naprosté podrobení nabízí „oddych“ ve virtuálním světě zvaném „Dorma“ (původně šlo zřejmě o vojenský simulátor, nyní však Dorma nabízí lidem paralelní existenci, iluzi plnohodnotného života, ne-li dokonce iluzi svobodné vůle). Většina lidí toto uspořádání přijímá trpně; Eriku Vilksovi, hlavnímu hrdinovi knihy, se však pomalu začíná zajídat. Jeho nespokojenost přiživují matné záblesky vzpomínek na „svět předtím“, na realitu vně Města i vně Dormy; přesto, že Erik patří k privilegované kastě členů „Ústředí“ a klást si podobné otázky je proti jeho přísaze, rozhodne se přijít na to, kdo vlastně je a zda je daný stav skutečně tak nevyhnutelný, jak tvrdí establishment Města… Štindlova dystopie v mnohém odkazuje na zahraniční klasiky (Huxley, Orwell, Dick), v mnohém je zavázána domácí literární tradici (Egon Bondy); přitom ovšem nabízí svébytný, původní a napínavě vystavěný příběh o hledání lidské identity a fungování lidské společnosti.
Svébytnou, paralelní rovinu příběhu vytvářejí ilustrace Josefa Bolfa, jenž je zároveň spoluautorem námětu knihy.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a po stopách skupiny žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě.
Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů. Tím však jeho četná dobrodružství nekončí, nebyl by to Kvothe, aby se nezapletl s ženou, tentokrát s okouzlující Felurian, které žádný muž neodolal, aniž by za to nezaplatil
životem… Pod jejím vedením se Kvothe dozvídá mnohem víc nejen o ženách, ale i o pravé povaze magie. A přitom podniká další kroky na dlouhé cestě za osudem hrdiny, aby se posléze naučil, jak nesmírně obtížné bývá, když se člověk stane všem známou legendou ještě za svého života.

Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban.
-Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna), zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.