Třetí díl volné fantasy série jejímiž hrdiny jsou Royce Melborn, zkušený zloděj, a jeho žoldácký přítel Hadrian Blackwater.
„Závoj tajemství halící minulost dráždí a vyzývá, ovšem odkrýt ho může mít nevýslovné následky… Do Melengaru se blíží válka. Aby zachránil své království, rozehraje princezna Arista zoufalou hru, když se vzepře svému bratrovi a najme Royce a Hadriana na velmi nebezpečnou misi.
S tím, jak roste moc Nyphronské říše, sílí i Royceovo podezření, že čaroděj Esrahaddon využívá oba zloděje jako pouhé figurky ve své vlastní hře. Aby zjistil pravdu, musí odkrýt tajemství Hadrianovy minulosti, ovšem jeho snaha může změnit doslova vše, co znal.“

Námětem třetího dílu Nesmrtelných je opět vášnivý milostný vztah Ever a jejím nesmrtelným přítelem Damenem. Cena, kterou Ever musela zaplatit za Damenovo uzdravení, je nelidsky vysoká. Aby Damen znovu neonemocněl a navěky se neodebral do Země stínů, nesmí mezi oběma milenci dojít k žádnému tělesnému kontaktu. Ever se s tím nehodlá smířit a zoufale hledá, jak tohle prokletí zrušit. Do jejího života však náhle vstupuje atraktivní a sympatický Jude, který ztělesňuje vše, po něčem může mladá žena toužit…

Krásné dívky, Krym, moře, kokain, halucinogenní nápoje, svobodná láska v tajné sektě na opuštěném skalisku, vraždy a hrůzné předtuchy zarámované magickými geometrickými tvary svastiky a pentagonu, záhadně hororové syžety a jejich elegantní řešení – a všudypřítomný pocit, že si autor ze čtenáře nonšalantně a mimořádně rafinovaně dělá dobrý den.

Joyceovi Dubliňané patří k vrcholným dílům moderní prózy. Na rozdíl od olbřímího románu Odysseus se v nich autor nepokouší o žádný stylistický experiment zobrazující bezmála celý svět, nýbrž v patnácti povídkách „jen“ minimalisticky popisuje a analyzuje své bližní, příslušníky dublinské střední třídy z počátku 20. století. Jak podotýká irský básník a kritik Justin Quinn, autor výtečného doslovu ke knize, Joyce se tu znamenitě vyrovnal s nelehkým úkolem: napsat působivou povídku, v níž se toho vlastně moc neděje. Podařilo se mu to díky zobrazení „epifanie“, okamžiku prohlédnutí, v němž jeho postavy znenadání nazřou pravdu o svém životě. Obdobnou epifanii pak můžeme s Dubliňany a nad Dubliňany prožít i my.

Kontaktní rodičovství je výchovná metoda, která navrací
děti do náručí (a postelí) rodičů, pomáhá maminkám
najít cestu k vlastnímu mateřství a zvládnout s otevřenou
myslí dnešní přetechnizovaný svět monitorů dechu,
chůviček a počítání hodin mezi kojením. Rodiče v této
knize naleznou podporu pro svůj intuitivní přístup k výchově,
který bývá často kritizován generací našich maminek
a babiček.

Manželé Searsovi, pediatr a zdravotní setra, kteří sami
vychovali devět dětí, napsali řadu knih, ve kterých rodiče
naleznou spoustu rad a informací o zdraví a výchově
dětí. Kontaktní rodičovství je první kniha, která od těchto
autorů vychází v českém jazyce.

J. R. R. Tolkien stvořil ve své Středozemi celý nový svět, který osídlil rozličnými plemeny rozumných i nerozumných bytostí, dal mu tvar, jejž zachytil v mapách, dal mu jazyky i písmo. V Silmarillionu jsou shromážděny dějiny Středozemě od jejího stvoření božským Ilúvatarem přes vyprávění o jejím utváření a osídlování až k hrdinům, kteří jí přinesli slávu. Součástí této historie je i povstání nepřítele, zosobnění temné moci, který se ve své pýše postaví moudrosti a dobru, je sice poražen, ale znovu se vzmůže a vrací.

Romanopisec, scenárista a dramatik, laureát Pulitzerovy ceny Cormac McCarthy patří bezesporu k nejvýznamnějším americkým autorům současnosti. Monografie Svět v hrsti prachu si klade za cíl představit některé stěžejní zahraniční interpretace McCarthyho tvorby a současně analyzovat jeho románová díla ve světle vybraných filozofických a náboženských koncepcí, jako je kupříkladu křesťanská mystika, negativní teologie, učení Jakuba Böhma, dynamický vztah násilí a posvátna, motiv obětního beránka či eschatologická symbolika. Zdůrazňuje přitom jedinečnou rozmanitost a promyšlenou mnohoznačnost McCarthyho autorského stylu spolu s jeho četnými mytologickými a metafyzickými přesahy. Látka je pojednána takovým způsobem, aby poskytla přitažlivé a provokativní myšlenkové podněty laickému čtenáři i odborné veřejnosti.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Velký dům je souborem čtyř příběhů a čtyř hlasů, které se všechny vztahují k jednomu psacímu stolu a těm, kdo u něho po delší či kratší čas v různých domech a bytech pracovali. Všichni zde vyprávějí o svém životě, svých úspěších a prohrách, o nenaplněných snech a touhách, jakož i o těch několika málo splněných.

Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu. Přistupuje přitom k tématu středověkého umění důsledně z pozice moderní a aktuální umělecké tvorby a používá jazyk současné teorie umění a obrazu. Cílem je zprostředkovat dnešnímu divákovi středověký obraz tak, aby jej mohl vnímat nejen jako historickou památku, ale také jako vlastní umělecký prožitek. Situace středověkého člověka a jeho obrazů v mnohém nečekaně připomíná otázky a problémy dneška – především vztah mezi úlohou tištěného textu na jedné straně a obrazu (vizuálního znaku) na druhé straně v kulturní a společenské komunikaci. Kniha se zabývá pamětí, vztahem mezi obrazem a realitou a médii komunikace. Vedlejším cílem knihy je také uvést do českého prostředí

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jeden z nejslavnějších, nejvlivnějších a nejpodnětnějších románů západních literárních dějin vychází v Argu už potřetí (česky celkem počtvrté), a opět v klasickém překladu Aloyse Skoumala. Skoumalův překlad však poprvé doznal revize; ujal se jí joyceovský expert, filozof, kritik a překladatel Martin Pokorný, který knihu opatřil i brilantním, čtivým doslovem.
Joyceova Odyssea se však vyplatí znovu číst nejen kvůli nově revidovanému překladu a novému doslovu – román totiž ani po devadesáti letech od prvního vydání neztratil nic ze své síly. Ve všedním příběhu jednoho dne jako by ožívaly všechny příběhy světa, včetně mýtu o Odysseovi; z ušmudlaného Dublinu dvacátých let se tu stává theatrum mundi, jeviště světa, na němž zní díky mísení libozvučných i kakofonických hlasů jednotlivých postav strhující symfonie života – pokud tedy umíme dobře naslouchat.