Hlavním hrdinou hravé autorské knížky Terezy Šedivé, studentky londýnské University of the Arts, je mimino s enormně velkou hlavou, která se stane terčem pozornosti okolí. Nešťastné mimino se tak potýká nejen s praktickými problémy (jak přetáhnout přes hlavu obyčejné tričko?), ale musí čelit i zvědavým pohledům, ba dokonce posměchu lidí na ulici. Vše se
však změní, když mu milující maminka uplete čepici… A ne ledajakou… Čepici,která se sama stane středem zájmu a která nastolí nový módní trend a podnítí několik důležitých vynálezů v dějinách lidstva…

Temeraire a jeho kapitán Laurence byli v závěru čtvrté části ságy rozděleni. Než se znovu sejdou, Napoleon podnikne invazi na britské ostrovy a tentokrát se mu s pomocí draků podaří vylodit se na anglické půdě. Noviková líčí dramatický průběh války, která vrcholí mohutnou bitvou,v níž nad Napoleonem zvítězí flotila admirála Nelsona. Laurence je za své zásluhy zproštěn trestu smrti, je však vypovězen do Austrálie, kam ho krom věrného Temerairea
doprovází také dračice Iskierka.

V románu se autor slavného Jména růže opět vrací do středověku. Vesnický uličník Baudolino, rodák ze severní Itálie, se v lese setkává s Fridrichem Barbarossou. Netuší, s kým má tu čest, a prorokuje vítězství Barbarossy v nastávající bitvě. Král si Baudolina oblíbí, ujme se jej a posílá ho na studia do Francie, kde chlapec začíná spolu s dalšími spřádat své sny o tajemném křesťanském království Kněze Jana, ležícím kdesi daleko v Asii. Paděláním Janova dopisu zavdá podnět ke křížové výpravě, na níž Barbarossa umírá, ale Baudolino pokračuje v putování krajinou obydlenou monstry středověkých bestiářů.

Hlavním cílem této mimořádné knihy na pomezí metamatematiky, informatiky, filozofie a kognitivní psychologie je zkoumání, co jsou a odkud se berou základní atributy člověka – vědomí a inteligence. Je vystavěna na trojúhelníkovém půdorysu, jehož strany tvoří Bachovy fugy, Escherovy obrazy a dílo matematika Kurta Gödela. Tato zdánlivě nesouvisející témata mají totiž jednu společnou skrytou, o to však podstatnější vlastnost: jejich struktura je postavena na odkazu na sebe sama – takzvané autoreferenci. V knize se pravidelně střídá rigorózní výklad obtížných témat s rozmarnými pasážemi, jež jsou nabity slovními i grafickými hříčkami – a to vše je pevně propojeno ideovými, verbálními i vizuálními odkazy v mnoha vrstvách do pevného, velmi harmonického celku. Český překlad vznikal za spolupráce s autorem.

Americký sitcom Teorie velkého třesku se u nás už stal kultem – a je tedy načase, abychom si čtveřici „nerdů“ v čele s geniálním sociopatem Sheldonem a jejich jednodušší, leč krásnou kamarádkou Penny představili v knižní podobě. George Beahm zodpovídá příznivcům seriálu všechno, co kdy o Teorii velkého třesku chtěli vědět, a nádavkem i pár věcí, na které by se je snad ani nenapadlo zeptat. Najdeme zde profily jednotlivých postav i herců, jakož i stručné portréty tvůrců seriálu, soupis a převyprávění jednotlivých epizod, vysvětlení různých fyzikálních i popkulturních narážek a hlášek a rovněž překvapivě vděčné „veselé historky z natáčení“. Pokud se vám zamlouvá sitcom Teorie velkého třesku, pak Třeskutá kniha o Teorii velkého třesku nesmí ve vaší knihovničce chybět.

Bilingvní vydání výboru mýtů a legend severoamerických indiánů z oblíbené knihy Richarda Erdoese a Alfonsa Ortize, z níž vycházejí sbírky O muži, který šel za sluncem (Argo, 1996) a Duch dvou tváří (Argo, 2012). Mýty a legendy o stvoření a konci světa, o lásce, hrdinech a válkách, o zvířatech a šibalech, vážné, zábavné i lechtivé, pocházejí z nejrůznějších částí
celého amerického kontinentu.

Je možné uniknout ze zamčené a ostře hlídané cely pouze pomocí logiky? Profesor Augustus Van Dusen je o síle lidského ducha nezvratně přesvědčen. Aby svá tvrzení dokázal, nechá se zavřít do chisholmského vězení a vsadí se svými přáteli, že se s nimi sejde za týden na večeři na svobodě. Uplyne týden, a ejhle! – profesor Van Dusen svou sázku opravdu vyhrává.
Jacques Futrelle se narodil roku 1875, pracoval jako novinář a přivydělával si psaním detektivních povídek.Zahynul roku 1912 při ztroskotání Titaniku. Povídka „Problém cely č. 13“ patří mezi jeho nejznámější texty a dodnes je řazena mezi nejlepší detektivní povídky
20. století.

Dnes už kultovní knížka, kterou ocení lidé s nadhledem a smyslem pro humor. Vypráví o zvídavém krtkovi, jenž putuje od zvířátka ke zvířátku a zjišťuje, komu patří ta nevábně páchnoucí kupička na jeho hlavě.

Osobitě vtipná knížka s půvabnými ilustracemi je určena malým i velkým milovníkům nekorektní legrace.

V tomto intimním průřezu celoživotními šuplíky píše Charles Bukowski o lásce, samotě a smrti, pábí hospodskými historkami o drsných trpaslících s rychlou pravačkou a smutných kurvách s dlouhýma nohama, zádumčivě si brouká nad dcerkou, provokuje básněmi o nostalgických náccích a ňoumovitých anarchistech, potutelně oslovuje čtenáře ze záhrobí, kontempluje o kocouřích koulích a hovězím jazyku a vysmívá se čítankovým autorům. Příliš blízko jatek je jednou z třinácti básnických sbírek vydaných posmrtně z Bukowského pozůstalosti a se štamprlí nadsázky lze říci, že starý prasák i po smrti umělecky zraje.

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.