Slavný rozvodový advokát celebrit je nalezen ve svém bytě mrtvý. Někdo mu rozbil hlavu láhví vína za 2 000 liber. Což vzhledem k faktu, že on sám byl abstinent, působí trochu podivně. Stejně jako trojciferné číslo, které vrah napsal na zeď. Právník si stačil nadělat pár nepřátel, ale který z nich ho nenáviděl natolik, že ho zabil? A jak s tím vším souvisí smrt jeho dávného přítele, k níž došlo jen o den dřív?
Policie je v koncích, a tak je znovu povolán neoblíbený, leč brilantní soukromý vyšetřovatel Daniel Hawthorne, který si přizve svého „Watsona“, známého spisovatele a scenáristu Anthonyho Horowitze. Anthony by si ale rád trochu zapátral i na vlastní pěst. Zvlášť když má pocit, že před ním jeho společník řadu věcí tají. Navíc mu tahle spolupráce, začíná nepříjemně zasahovat do života.

Poutavé a zábavné vyprávění plné holmesovských dedukcí a falešných stop, které ve čtenáři s ostřížím zrakem vyvolává příjemný pocit, že má navrch.

Horowitzovi vraždy zkrátka vycházejí – a to nejen knižně.

Sherlock Holmes a doktor Watson současnosti

Soubor Tolkienových esejů Netvoři a kritikové nabízí jedinečnou příležitost poznat autora Hobita a Pána prstenů z méně známé stránky: jako učence zabývajícího se starou anglickou literaturou a jazykem; a pochopit, jak ho jeho bádání dovedlo k sepsání úchvatné ságy o Středozemi. Většina těchto textů byla původně přednáškami, nejde tedy o suché vědecké rozklady, ale pojednání přístupné všem pozorným čtenářům.
Hned dva texty v knize se zabývají staroanglickým Béowulfem, další pak rytířskou básní Pan Gawain a Zelený rytíř. Nejrozsáhlejším a nejznámějším textem knihy je esej O pohádkách, z nějž se čtenář dozví mnohé o Tolkienových názorech na povahu fantastického žánru. K Tolkienově beletristické tvorbě se váže i esej Skrytá neřest, pojednávající o zálibě ve vytváření fiktivních jazyků.

Román Poslední jednorožec patří mezi nejkouzelnější a také nejúspěšnější knihy žánru fantasy. Po celém světě se prodalo několik milionů výtisků a v českém překladu vyšel už potřetí. Není tedy divu, že si čtenáři po mnoho let přáli se do světa stvořeného Peterem S. Beaglem vrátit. V roce 2006 se jejich přání splnilo díky povídce Dvě srdce, za kterou Peter S. Beagle získal ceny Hugo a Nebula, nejvyšší uznání jak od fanoušků, tak i odborníků v rámci fantastického žánru. Ve sbírce Cesta domů najdete nejen tuto dnes už klasickou povídku, v níž jsme se mimo jiné seznámili s devítiletou Zuzy, ale i zbrusu novou novelu Zuza, v níž je dívka již dospělá a má před sebou nebezpečnou cestu, během které pozná lásku i ztrátu a snad nalezne i své pravé já.

Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.

Nejnovější povídkovou tvorbu oceňované kanadské autorky rámují reflexe šťastného soužití a proměny času po ztrátě nejbližší bytosti. Nejen věnování zesnulému Graemu Gibsonovi, s nímž spisovatelka sdílela téměř padesát let, zájmy i příznačný smysl pro humor, ale především láskyplnost a bolest napovídají, že jde o text silně, byť nepřiznaně autobiografický. Margaret Atwoodová dnešních dní alias Nell vzpomíná na ztřeštěnosti podzimu života, toulky milovanou přírodou či na snahu zvěčnit kocoura v přebásnění Tennysona. Probírá se tchánovou pozůstalostí a vlivem války na lidskou psychiku. Zakopává o věci, které nám zůstávají po tom, kdo vlastně nikdy tak docela neodešel. A dál píše. O matce, jež neodpovídá společenským představám, o mimozemském stvoření, které za pandemie baví lidstvo v karanténě absurditou našich dávných příběhů, o převtělení šneka do bankovní operátorky. Rozmlouvá s Orwellem nebo glosuje historii očima umučené antické filozofky. A je přitom břitká a neodolatelná jako vždycky.

Steward je beta, tedy klon. Jeho vzpomínky však mají patnáct
let zpoždění, protože si jeho alfa nenechal provést mozkový
sken. Jenže za tu dobu se svět proměnil od základů. Stewardův někdejší chlebodárce, orbitální korporace Policorp, zbankrotovala, spousta jeho přátel padla ve vesmírné válce, lidstvo
kontaktovala mimozemská rasa, jeho žena porodila dítě a rozvedla se s ním, jeho druhá žena jakbysmet a navíc ho někdo
zavraždil.
Steward kdysi pracoval jako elitní voják a ze svých schopností nic nezapomněl. Jenže v novém světě se musí proměnit také
v detektiva, poskládat si dohromady střípky ztracených znalostí a uplynulých let a vypátrat svého vraha.
Vichřice se odehrává sto let po událostech slavného Hardwaru. Orbitálové žijí v nezávislých, feudálních společenstvích
a k dispozici mají převratnou technologii – mezihvězdný pohon. V jádru se však lidé nezměnili a politické intriky zuří v novém světě stejně jako kdykoli dříve…

Román Když jsme byli sirotci patří k vrcholným dílům britského nositele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Autor zde v mnohém navazuje na své předchozí čtyři prózy, v nichž zkoumá nejistý vztah člověka k prožité skutečnosti a jeho věčnou náchylnost k sebeklamu. Tentokrát tak činí skrze vzpomínky a osudy Christophera Bankse, jenž poté, co se stane slavným detektivem, napne všechny své síly, aby vyřešil případ svých rodičů, kteří beze stopy zmizeli v době jeho dětství prožitém v čínské Šanghaji. Román se geograficky pohybuje mezi Dálným východem a Londýnem v době před druhou světovou válkou a zdá se, že v něm nejde o nic menšího než o záchranu světa před zlem, které ho má brzy pohltit. Je však také možné, že realita tohoto světa, již Ishiguro zobrazuje optikou archetypu geniálního soukromého detektiva, nakonec bude úplně jiná. Autor prostřednictvím odkazů ke klasickým britským autorům, ke zlatému věku anglické detektivky či Kafkovým románům vytváří na první pohled ishigurovsky nenápadnou, ale čtenářsky vzrušující fikci, která mu podprahově klade ty nejzákladnější otázky týkající se paměti, historie a mechanismů, jimiž si tvoříme příběh vlastního života.

V těchto dnech stejně jako po celé věky byla Broceliande
strašným místem, pradávným temným lesem pokrývajícím
mlžná údolí a zapomenuté kameny, plným skrytých jezer
a záhadných houštin. Ačkoli samotné jádro Broceliande
nemohlo být nikdy objeveno, pach zkázy se šíří až k jeho
okrajům a s ním se z něj sypou duchové jako listí na podzim. Je to ten les, kde podle pověsti usnul začarovaným
spánkem samotný Merlin, aby ho čarodějka Vivien mohla
připravit o jeho magii…

Martin a Rebecca uprchli před lesem už dávno. Ale když
se o mnoho let později vrátili na pohřeb své matky, byli
znovu lapeni do magické sítě lesa – do sítě zla, která drží
místní vesničany ve svém sevření. A když se Rebecce narodí syn Daniel – nádherné, ale hluché a slepé dítě – zjišťuje, že je vtahována do děsivého světa, v němž ztrácí
schopnost zpívat a vidí jen zvláštní, tajemné stíny.
Krátký román Merlinův les je v novém vydání doplněn několika povídkami, z nichž některé vycházejí v českém překladu poprvé.

Ve sněhem zavátém hostinci vysoko v Alpách se sejdou čtyři lidé, kteří změní osudy světa. Žoldnéř
urozeného byzantského původu, mladá lékařka z Florencie, bezvěký velšský kouzelník – a tajemný německý dělostřelec, který má rád krev a nesnáší denní světlo. Společně se vydají na cestu plnou dobrodružství a dramat, aby zajistili anglický trůn pro Richarda, vévodu z Gloucesteru, a učinili
z něj krále Richarda III.
V tomto alternativním světě vypadají dějiny Evropy zcela odlišně, než jak je známe. Kontinent z východu ohrožuje drtivá moc Byzantské říše, v níž se kdysi císaři Julianovi podařilo udržet polyteismus, a tak se křesťanství ani islám nerozšířily do celého světa. Dekadentní, pletichářská Byzanc
spřádá své mocenské hry, v Miláně se vévoda Sforza stal upírem a napadl Florencii, Francie je mocenským bojem rozťatá vedví – a i mnohé další země jsou v ohrožení.
Román Drak, jenž čeká je pestrá a působivá fantasy plná mečů, magie, vampyrismu a vášně; jedno z nejzásadnějších a nejpřekvapivějších děl v dějinách tohoto žánru. Mistrovské dílo prodchnuté
krví a kouzly vychází s předmluvou Scotta Lynche.

„Kdyby John M. Ford vzal Draka, jenž čeká, a připsal k němu pět dalších knih
odehrávajících se ve stejném světě, byl by z něj George R. R. Martin.”
Neil Gaiman

Kronika představuje jeden z hlavních primárních pramenů pro
poznání dějin aztécké říše, respektive dějin celé oblasti centrálního Mexika, a to jak pro dějiny období předcházejícího
prvním kontaktům s Evropany, tak i pro dějiny jejího podmanění španělskými dobyvateli. Význam Sahagúnovy Historie
spočívá mimo jiné ve skutečnosti, že se jedná o dílo založené na materiálu, který jeho autor dlouhodobě a systematicky
shromažďoval od místních obyvatel. Kronika ve dvanácti knihách (jedenáct je věnováno různým aspektům života obyvatel
aztécké říše v období před jejím dobytím conquistadory vedenými Hernánem Cortésem v letech 1519–1521) byla vyhotovena
ve dvou jazykových variantách, v nahuatlu, tj. původním jazyce obyvatel centrálního Mexika, a ve španělštině, psaných na
stránce vedle sebe a s četnými obrázky.
Dílo zachycuje autentický pohled původních obyvatel centrálního Mexika na život
v dobách před příchodem Evropanů, byť je třeba mít na paměti, že konečný text je výsledkem práce španělského autora,
který do něj rovněž vložil své vlastní představy a uspořádal ho
v souladu se svými vlastními záměry.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.