Zpráva o ledové zemi, kterou si autor zamiloval a málem tam zmrznul, když se se třemi Dány vydal v dubnu 2011 ze západního pobřeží na východ. Čtyřčlenná výprava BIG ICE XPEDITION 2011 napříč grónským ledovcem urazila za 28 dní na lyžích téměř 600 km. Vyprávění o cestě bílou pustinou připomíná dobrodružné klukovské výpravy, ale nezakrývá, že i přes dnešní skoro dokonalé zabezpečení může jít o život.

Po Grónských mýtech a pověstech Knuda Rasmussena, které autor přeložil
spolu se svou ženou Violou, představuje knížka provázená působivými fotografiemi Grónsko skutečné.

Slavná novela ruského spisovatele, která bývá nazývána „biblí ruských alkoholiků“. Jedná se však spíš o fi lozofi cké podobenství, které je jednak příběhem alkoholika Věni na jeho cestě z Moskvy do výletní oblasti Petušky, ale zároveň i existenciálním kruhem marnosti lidského života.
V děsivě groteskním tónu, v němž není nouze o černý humor, se neskrývá pouze
rafi novaně dráždivý popis prochlastaného osudu. Nejdramatičtější nejsou žaludek dráždící receptury a rýsování bezuzdných pijatik, ale právě přízračné Věňovy vize, kdy hovoří s anděly, Bohem, Satanem nebo sf ngou…

Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel v době druhé světové války a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá duchovnost.

Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 400 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen – např. Prix Goncourt des Lycéens 2010.

Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.“ Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války.

V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem.

Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem. „Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo.

Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.“ Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Britského autora dětských knih Davida Walliamse označují kritici za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Jako první se k českému čtenáři dostává Babička drsňačka. Vypráví se v ní příběh o předsudcích a toleranci, o překvapivých odhaleních a jedné šíleně troufalé loupeži.

Ben je k smrti otrávený, zase má strávit víkend u babičky: „Vždyť je s ní děsná nuda! Se všema starýma je nuda. Telka jí nefunguje, pořád chce jenom hrát scrabble a smrdí kapustou!“ Pěkně tvrdý odsudek z úst nezletilce, jenže to ještě Ben netuší dvě věci: 1) Jeho babička kdysi byla proslulou lupičkou šperků. 2) Celý život kula plán, jak ukradnout korunovační klenoty, a teď potřebuje Benovu pomoc!

Lidstvo stojí znovu na rozcestí. Od doby, kdy Elijáš Baley vyře­šil případ „vraždy” humanoid­ního robota Paneela, pomohl dr. Fastolfovi zvítězit ve volbách na Auroře a tak umožnil Zemi osíd­lit nové světy, uplynula dvě století. Draví a rychle sílící pozemšťané vtrhli do vesmíru a Vnější světy pomalu přicházejí o svou sílu a pře­vahu nad Zemí. Mohou ještě zvrátit rovnováhu sil – tím, že Zemi úplně zničí. Vesmířanka Gladia a roboti Daneel a Giskard jsou vrže­ni do víru událostí, které začínají krystalizovat v osu­dový konflikt, na jehož výsledku závisí celá budoucí existence lidstva. Jak se konflikt vyostřuje, jednají Giskard a Daneel po svém. Postupně analyzují nadcházející krizi, především se však snaží aplikovat První zákon robotiky na celé lidstvo a definovat tak Nultý zákon. Tím by se jim totiž usnadnila jejich úloha, jíž je samozřejmě ochrana všech lidských bytostí. Boj o bytí či nebytí budoucího Galaktického Impéria může začít.

Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jakoby se celý svět zbláznil.
Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí. Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám.
Z hlediska celkové linie Asimovova světa Nadace je tento příběh prvním krokem v procesu, na jehož konci povstane Galaktické Impérium. Zde se začínají objevovat první známky počínajícího úpadku Vesmířanů. Elijáš Baley je proti své vůli ovlivněn Fastolfovými slovy, že další expanze lidstva je nezbytná. Začíná přehodnocovat své názory na nevyhnutelnost života na Zemi v jejích Ocelových jeskyních. Jde samozřejmě pouze o nepatrné úpravy náhledu na svět. Ovšem i malé kamínky dokážou strhnout lavinu.

Lidstvo je na pokraji katastrofy. Elijáš Baley se při řešení svého nového – a posledního – velkého případu dostává přímo na hlavní z vesmířanských světů – Auroru. Případ je to velice neobvyklý – byl zničen humanoidní robot Jander Paneel, dvojče Elijášova kolegy Daneela a hlavním pode­zřelým je vesmířanský robotik a politik dr. Han Fastolfe, kandi­dát na funkci předsedy Rady Aurory. Hlavním motivem příběhu je Baleyho snaha prosadit po staletí přerušené obnovení kolonizace Galaxie lidmi. A Fastolfe je jedním z mála, kdo podporuje myšlenku, aby se nové kolonizace mohla zúčastnit i Země. Uvědomu­je si, že současný stav vede k zániku – vesmířanské světy s je­jich dlouhověkými a do sebe zahleděnými obyvateli stag­nují a pozemský systém nevyhnutelně směřuje ke zhroucení. Jen nová expanze umožní lidstvu další vývoj. Snaha o propojení se světem Nadace je zde již zřejmá. Není nutno zdůrazňovat, že se Baley ze všech svých sil zasazuje o vytvoření společnosti, která se bude později nazývat Galaktickou říší.