Dlouho očekávaný román Slavnost Johna Saturnalla uznávaného autora nám ukazuje Anglii 17. století jinak než většina historických próz. Cromwellův státní a náboženský převrat sledujeme ze závětří kuchyně venkovského panství, odkud nás občanská válka spolu s hrdinou Johnem Saturnallem nejprve musí vytáhnout. A jestliže každá válka jednou skončí a je zase lépe, to, co nekončí, je jídlo, hostiny a slavnosti všeho druhu. Dokud nepřijde hladomor, prožíváme s Johnem nejen nerovný milostný vztah ke šlechtické dcerce Lukrécii, ale především se až „obžerně“ paseme na roztodivných, někdy až šílených laskominách barokní gastronomie.
Lawrence Norfolk je českým čtenářům známý jako autor rozsáhlých, vynalézavě vyprávěných historických próz Lemprierův slovník a Papežův nosorožec, ověnčených řadou literárnách cen. Na každý jeho nový opus se těší kritika i široké čtenářské vrstvy a ne nadarmo bývá pro svou neuvěřitelně širokou slovní zásobu veleben jako novodobý James Joyce, přestože jeho jazyk je tradiční a přístupný a jeho romány vycházejí z tradic velkých anglických vypravěčů minulosti.
Italská historička Simonetta Cerriniová se zabývá spiritualitou templářského řádu. Na základě nových pramenů k dějinám řádu, po nichž autorka pátrala po celém světě (Řím, Bruggy, Praha, Baltimore) pojednává detailně o řádových pravidlech, každodenním životě templářů či osobnosti prvního velmistra Huga z Payens. Autorka se zaměřuje na novátorský charakter řádu a jeho specifičnost (odmítání výlučného užívání latiny, vnímaného jako příliš elitářské, myšlenka založení alternativní společnosti v Jeruzalémě řídící se novými životními pravidly, tolerantní vztah templářů k islámu a představitelům muslimských elit. Autorka vytváří nový obraz o řádu a vysvětluje, proč lze pokládat jeho založení za „revoluční čin“. Zničení řádu Filipem Sličným vnímá jako přetnutí dvou set let trvajícího „duchovního dobrodružství.“
Jedinečná práce mladého amerického historika, jež zkoumá život v Praze ovládané nacisty v době německé okupace. Autor se v této knize věnuje jak politickým, tak především hospodářským a sociálním dějinám.
Prostřednictvím mnoha originálních analýz vykresluje každodenní život v okupované Praze, chování obyčejných Pražanů i politických elit ve
vztahu k Němcům. Stranou však nenechává ani pražský kulturní a intelektuální život, jejž autor nazírá jako jednu z forem české národní rezistence vůči okupačnímu režimu.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Nejnovější kniha brazilského spisovatele Paula Coelha je dalším dílem, v němž se fikce prodchnutá univerzálními hodnotami prolíná se skutečnými historickými událostmi.
Vychází z objevení akkonského rukopisu archeologem sirem Walterem Wilkinsonem v roce 1974 a děj přenáší čtenáře do okamžiku, kdy se Jeruzalém připravuje na útok křižáků – 14. července 1099. V tento nelehký okamžik, večer před útokem, svolává řecký učenec setkání lidí všech věkových skupin a různých vyznání. Neudílí jim však válečné rady, jak ubránit město, ale snaží se je podnítit, aby v nelehké situaci a tváří v tvář blížící se porážce pátrali po hodnotách a vědomostech, jichž nabyli v každodenním životě.
Autor se tak ve své první knize napsané poté, co se sám ocitl na prahu smrti a prodělal vážnou srdeční operaci, znovu zabývá otázkou, jaké hodnoty zůstávají, když vše bylo zničeno.
Hlavní postavy románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu
těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé
teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu
z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen
tak pro zábavu vyděsili ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou,
aby podpořili postiženého. Z nezávazně odlehčené konverzace vznikne položertem plán, jak
se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout.
Jak je u autora obvyklé, nejde o přímočarý příběh. V ději se mísí útržky z historie německé
RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co
by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně
získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Sice tak trochu nechtěnou, českou, rozpačitou, nicméně
vraždou. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se však v jeho próze objevuje
aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.
Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 – po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu. Ve svém díle popisuje okolnosti christianizace rozsáhlých území Svaté říše římské obývaných polabskými Slovany. Své vyprávění rozdělil do dvou částí: první začíná již v na přelomu 8. a 9. století v době Karla Velikého a končí rokem 1168. Druhá popisuje děje až do roku 1171. Kronikář chtěl oslavit postup křesťanství a ovládnutí dosud pohanských slovanských kmenů, uplatňuje však i kritický pohled na panovníky své současnosti (např. saského vévody Jindřicha Lva) a s výhradami líčí i průběh
křížových výprav proti Slovanům. Ve svém díle uvádí řadu odjinud neznámých detailů k dějinám dnes již téměř zmizelého etnika a jeho kronika představuje , spolu s kronikou Adama Brémského, Činy biskupů hamburského kostela (Argo: Praha 2009) jeden z nejdůležitějších pramenů ke středověkým dějinám rozsáhlých pobaltských oblastí.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
V nejlepších tradicích zvířecích knih Geralda Durrella zachycuje Kateřina Soukupová
sedmileté každodenní pozorování divoké veverky Pinky, která se usídlila v těsné
blízkosti samoty, kde autorka žije. Intimní, zasvěcený a především čtivě napsaný pohled
do soukromého života divoké veverky nabízí řadu pozoruhodných detailů i zcela
raritních pozorování, jako například veverčí porod, přenášení ještě slepých mláďat mezi
jednotlivými hnízdy, výchovu odrůstajících potomků i soužití dospělých veverek mezi
sebou.
Součástí více než pětisetstránkové knihy je i bohatá fotografická dokumentace
včetně několik desítek barevných snímků.
Hlavní postavy románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu
těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé
teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu
z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen
tak pro zábavu vyděsili ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou,
aby podpořili postiženého. Z nezávazně odlehčené konverzace vznikne položertem plán, jak
se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout.
Jak je u autora obvyklé, nejde o přímočarý příběh. V ději se mísí útržky z historie německé
RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co
by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně
získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Sice tak trochu nechtěnou, českou, rozpačitou, nicméně
vraždou. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se však v jeho próze objevuje
aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.
Román Beze stopy je napínavá psychologická detektivka se strhující atmosférou; přestože jde o debutovou prózu, ocitla se kniha záhy na žebříčku britských bestsellerů, stejně jako autorčiny následující knihy THE BURNING a THE RECKONING.
Když jednoho dne zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie…
Druhý díl souborně vydaného deníkového díla George Orwella opět odkrývá každodenní život slavného prozaika a esejisty – od německého bombardování Londýna přes poklidný poválečný pobyt na hebridském ostrově Jura až po poslední dny, které George Orwell strávil v cranhamském sanatoriu s diagnózou tuberkulózy. Kniha obsahuje deníkové záznamy od 1940 až do roku 1949. George Orwell zemřel 21. ledna 1950 na těžké krvácení do plic.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.