Kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů
známého a oblíbeného autora, poupravená k 25. výročí vydání.

Znovu Provence zavádí čtenáře opět do slunné Provence mezi vinice, lány levandule, dubové lesíky a olivovníkové sady na jihu Francie. Místní starousedlíci, jakoby navzdory modernímu světu, stále ještě žijí přirozeným tempem ročních období, radují se z dobrého jídla a vína, a i když ve skutečnosti možná ani tady neexistuje ideální vesnice, přece nalezneme řadu zcela zvláštních důvodů, proč si Provence oblíbit.

Hrdinové a hrdinky povídek Lenky Sobotové si nikdy nemohou být jisti, jestli patří k vítězům nebo poraženým. Jsou až nemístně lidští a život je, zdá se, vždycky dostihne. Nenápadný autorský humor, místy sarkastický, tu osobitě kontrastuje s hlubokým pochopením pro lidská trápení. Autorka si nepotrpí na předstírání, píše napřímo, a jakkoli jsou její příběhy promyšlené a významově mnohoznačné, není chladná literární konstruktérka, ale především vnímavá pozorovatelka vybavená přesným okem a srdcem.
Vyjadřuje se jasně a nesmlouvavě, její styl je zkoncentrovaný a jazyk ovládá lehce a s bravurou. Nabízí originální průhledy do osudů lidí; vezme vás na návštěvu do domácností manželů i singles, do ateliérů i špitálů, do činžáků i chalup, do příběhů, při jejichž čtení se budete chvíli pobaveně usmívat, chvíli trnout.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď.
Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“

Denis vášnivě miluje fotbal, stejně jako jeho táta a brácha. Jeho další záliba je ale terčem posměchu. A jak by taky ne, vždyť Denise učaroval svět přehlídkových mol a módních časopisů a rád se obléká do ženských šatů. Možná je to proto, že mu tolik chybí máma, která od rodiny před lety odešla, a že tolik touží po její něžné ženskosti. Když se pak seznámí s Lízou, která má pro jeho zvláštní zálibu pochopení, Denisův život se rázem změní… Líza totiž dostane pěkně ztřeštěný nápad…

Další třeskutě zábavná i dojemná knížka britského herce, scenáristy a spisovatele Davida Walliamse, autora bestselleru Babička drsňačka a Pan Smraďoch.

Autor ve své knize do značné míry navazuje na svůj starší titul Fyzika nemožného. V ní zkoumal, kam ještě fyzikální výzkum a jeho aplikace ještě mohou dospět, než narazí na hranice lidských možností či na přírodní zákony. Ve Fyzice budoucnosti podrobněji promýšlí ony uskutečnitelné možnosti v různých oblastech: píše o budoucnosi počítačů, umělé inteligence, nanotechnologie, využívání energetických zdrojů, cestování do vesmíru i o budoucnosti civilizace jako takové.

Román, v roce 2011 vyznamenaný prestižní Goncourtovou cenou, má dvě dějové linie – historická rekonstrukce a současný příběh se prolínají v dvojportrétu naprosto rozdílných hrdinů: vypravěče, bezvýchodně se potulujícího lyonskými ulicemi a bary, a vysloužilého vojáka, jehož jako mladíka vtáhla do svého soukolí druhá světová válka, načež procházel dalšími boji (Alžír, Indočína), které upadající koloniální mocnost Francie vedla.
Tyto dva hrdiny spojí (a každého v určité části života zachrání) jedna sdílená vášeň – láska ke kreslení.
Dobrodružný román je vyprávěný jedním mocným proudem slov, který čtenáře uchvátí a pronese od poloviny dvacátého století až do současnosti, z afrických pouští a asijských džunglí až na lyonské předměstí, kde ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství zuří neméně urputné bitvy, jimž jedinec jen těžko uniká.
Autorovo nepříjemné prohrabování se minulostí však slouží hlavně k reflektování současných problémů ve francouzské společnosti a připomínce, jak nebezpečné a nesmyslné je historii zjednodušovat.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Yeine Darr je vyvrženec z barbarského severu. Když její matka za záhadných okolností zemře, je dívka povolána do velkolepého města zvaného Nebe. Teprve tam zjistí, že je jmenována dědičkou krále.
Náhle se ocitá ve středu nemilosrdného boje o moc a je postavena proti příbuzným, o jejichž existenci do té doby netušila. Bojuje o svůj život a přitom je čím dál
hlouběji vtahována do tajemství halícího matčinu smrt a do krvavé historie vladařské
rodiny, jíž se stala součástí. První díl trilogie.

Románový debut mladé autorky se okamžitě dočkal bouřlivého přijetí ze strany žánrové kritiky i čtenářů. Autorka za něj získala cenu Locus a bezpočet nominací včetně těch na ceny Hugo, Nebula a World Fantasy Award.

Monografie deseti českých a slovenských autorů je věnována problematice recepce myšlenek Francouzské revoluce v českém prostředí přelomu 18. a 19. století.
Jednotlivé kapitoly se zaobírají otázkami cenzury v Habsburské monarchii, antirevoluční propagandy, zpochybňující koncept svobody a rovnosti, sledování cizinců jako potenciálních agentů či rozdílů mezi postoji katolíků, evangelíků a svobodných zednářů k Francouzské revoluci.
Mimo to autoři věnují pozornost i kronikářské reflexi napoleonských válek v českém a moravském prostředí, stejně jako bezprostředním prožitkům války civilním obyvatelstvem, pro které téměř nebylo rozdílu mezi francouzskými a rakouskými vojsky.

Kniha se věnuje několika důležitým aspektům ambiciózního projektu tzv. „zdravotní policie“. Tento osvícenský pojem bychom dnes mohli přeložit výrazy jako „veřejná hygiena“ nebo „sociální medicína“.
Tinková se v ní zaměřuje na některé důležité aspekty, jimiž se zabývaly nejen zdravotně-policejní spisy, ale i praxe osvícenské epochy v našich zemích. Snaží se nejen přiblížit roli „miazmat“ a „mefitických výparů“, záhadných jevů, jimiž byl ještě v osvícenské době vysvětlován přenos nemocí, ale také počátky zdravotní osvěty mezi prostým obyvatelstvem.
Mimo to se zajímá i o ustavování „úředních lékařů“,
především krajských fyziků a chirurgů, kteří ve své roli pilířů zdravotní policie reprezentovali úředníky ve službách státu a stojí na rozhraní oblasti medicíny a státní správy. Kromě snah o nové normování soukromého života se zabývá i otázkami hygienizace „veřejného“ prostoru,
zejména v podobě odsouvání a likvidace „nebezpečných míst“, jaká představují jatka, mrchoviště či bažiny.