Thomas Hart i Grace Macaulayová žijí celý život v městečku Aldleigh v Essexu a docházejí do baptistické kaple. Ačkoli je dělí třicet let, mají mnoho společného – oba jsou rozpolceni mezi svou vírou a touhou po něčem víc. Až jim vstoupí do života několik nových lidí a s nimi láska, nenávist
a tajemství.
Thomas se zamiluje do Jamese, ředitele místního muzea, s nímž ho spojuje záhada zmizelé paní
pobořeného viktoriánského sídla. Podaří se jim z postupně nacházených dopisů a deníků vyčíst
její osud, svázaný s hvězdami? Grace zatím propadne kouzlu Nathana, chlapce pocházejícího z naprosto odlišného rodinného prostředí. Je jejich vztah předem odsouzen k zániku? A pomůže jim
tanec nebeských těles udělat si jasněji v pozemských vztazích?
V tomto velkorysém díle o lásce, víře a astronomii se Sarah Perryová vrací v plné síle jako jedna
z nejzajímavějších současných britských autorů a autorek.

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas.
Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby
o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromsø. Tu
vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých
lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle
knihy je ještě o hodně hlubší.
Zápisky zachycující záchranu
Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil
mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když
třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo
začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm,
kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí
a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní
dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout
kotvy a pustit se do neznáma.“

Francouzské nakladatelství Glénat zdařile pokračuje ve vydávání věrných, ale výtvarně moderních adaptací největších klenotů a nejproslulejších děl světové dobrodružné a fantastické
literatury. Po velmi úspěšné sérii adaptací povídek R. E. Howarda o Conanovi došlo i na díla E. R. Burroughse, včetně těch
o Tarzanovi.
Převedení prvního svazku Tarzanových dobrodružství do komiksové formy si vzal na starost Eric Corbeyran a výtvarně
mu skvěle sekunduje Roy Allan Martinez. Verze těchto dvou
autorů je dějově poměrně věrná Burroughsově předloze, ale
inspiruje se také různými filmovými podobami světově proslulého příběhu a její vizuální stránka rozhodně není žádné retro;
pokud autoři v něčem příběh modernizují, pak právě v obrazovém zachycení, nicméně dělají to vkusně a s mírou.

Konec 19. století v Londýně byl přelomovým obdobím pro ženy a jejich práva. Do této doby bylo až strašidelně snadné označit ženu za vyšinutou hysterku a zavřít ji do ústavu pro duševně choré, odkud už se nemusela nikdy dostat. Tento osud hrozí Eleanor, kterou tyranizuje despotický manžel, a dokonce i mladičké, nervově labilní Lavinii, o níž má zase přehnanou starost její vlastní otec. A nejlépe se nevede ani mladé Američance Rose, která se těžko prosazuje ve vyšší anglické společnosti a jejíž snoubenec je v tuhém područí svého šosáckého bratra.
Naštěstí je tady též lady Duxburyová, která všechny tři ženy, jimž je zakazováno číst romány, spojí ve svém Tajném čtenářském spolku…

V kavárně velkého frekventovaného nádraží sedí žena. Pije kávu a zvědavě a zároveň zdrženlivě sleduje okolí. Jmenuje se Evropa. A tohle je její příběh…

Lenka Horňáková-Civade ve svém esejistickém vyprávění představuje Evropu jako živoucí bytost, vypravěčku vlastní historie, v níž se mýtus prolíná s realitou, minulost se současností a literatura s geografií a filosofií. Evropa, tajuplná žena v nádražní kavárně, vzpomíná, jak ji unesl Zeus v podobě bílého býka, vysvětluje, proč ji středověcí geografové zpodobňovali jako královnu, a zkoumá vlastní identitu skrze otázky lidí, kteří kolem ní spěchají nádražní halou a promlouvají k ní různými jazyky.

V antikvariátu poblíž pražského Klementina se odehrává příběh o drahocenných knihách, mluvících krysách, kouzelném inkoustu, rodičovské lásce i veliké povodni. Jeho hlavní hrdinka, jedenáctiletá Adina, žije jen se svým tatínkem, majitelem antikvariátu. Jednoho dne v nejhořejší polici knihovny najde sbírku básní. Napsala ji její maminka nedlouho před svou smrtí. Jenže verše jsou francouzsky. A pak Adina učiní ještě jeden podivuhodný objev: ve skladu přistihne krysu, přesněji krysáka, jak se ve světle svíčky hrbí nad knihou a cosi si mumlá. Hlodavec ale umí nejen číst a mluvit mnoha jazyky, umí také psát. Jmenuje se Aleph Rattus, krátce Alfréd, a zrovna sepisuje své paměti – sahají až do roku 1455, kdy si krysák v dílně vynálezce knihtisku Johannese Gutenberga lízl kouzelného inkoustu…

V postapokalyptickém světě, jenž zničila genetická manipulace a lidská chamtivost, se skupina přeživších snaží vybudovat nový způsob soužití – mezi sebou navzájem i s podivuhodnými, pečlivě vyšlechtěnými bytostmi, které jsou předurčeny zdědit svět. Jejich křehké společenství však čelí nejen hrozbě ze strany zmutovaných zvířat, ale i útokům agresivních a všehoschopných zločinců…

Román MaddAddam uzavírá stejnojmennou dystopickou trilogii kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové v příběhu napsaném jejím typicky svižným, podmanivým a leckdy i štiplavě humorným stylem.

Ve Spojených státech se blyští zlato ryzí i kočičí, zvláště v nejvyšších politických kruzích těsně před volbou prezidenta. Stejně působivě se prý třpytí krystalky ledu v nejzapadlejších končinách Antarktidy – a právě v tu dobu a na těchto místech začíná Dan Brown vyprávět strhující příběh o vědeckém objevu, který zásadně mění pohled na život na Zemi i ve vesmíru.
V románu, kde jedna dramatická událost rychle střídá druhou, autor hýří pečlivě vybranými informacemi ze světa vědy a nejmodernější techniky, vyslovuje se však i k nečekaně vážným otázkám týkajícím se například soukromého podnikání nebo morálky politiků, vojáků, vědců i novinářů. Kam až lze zajít v zájmu bezpečnosti státu? Skutečně účel světí prostředky?

Novéí vydání bestselleru Dana Browna (první vydání vyšlo pod názvem „Pavučina lží“).

Příběh o Kullervovi, hrdinovi finského eposu Kalevala, patří k pracím, které vycházejí až z Tolkienovy pozůstalosti. Doprovázejí ho i dvě studie / přednášky o samotné Kalevale, z nichž je patrný
Tolkienův zájem o tuto mytologickou látku. Příběh o Kullervovi vznikal v roce 1914, a hrdinova tragédie předjímá jiného Tolkienova hrdinu Túrina Turambara. Zároveň předznamenává Tolkienovu
celoživotní práci na vytváření jeho vlastního světa s vlastní mytologií, dějinami i jazykem. Strhující,
tragický příběh neblahého hrdiny má v tomto svazku oporu v esejistickém komentáři; badatelsky
zaměřená studie ilustruje hrdinův příběh.

Lidová vyprávění ze staré Šumavy nejsou jen tak ledasjakou kolekcí příběhů – především jsou mimořádně syrovou výpovědí o životě, strázních i radostech obyvatel překrásného, ale hodně tajemného a nevyzpytatelného pohoří. Ovšem očekávat nějaké Zlatovlásky či hloupé Honzy by bylo omylem, šumavská vyprávění jsou plná krutých zvratů, kdy se člověk stává pouhou hříčkou osudu. Není proč se divit, život je zde tvrdý i dnes, natož pak před dvěma, třemi sty i více lety.
V hlubokých hvozdech tak přebývají čarodějnice, řádí zde se svou smečkou krutý divoký lovec, nezřídka narazíme na samotného satanáše – vše je ovšem neseno zvláštní, nehledanou poezií, protože
„tam, kde se i to nejnepravděpodobnější stává skutečností, kde se vše reálné rozplývá ve vzduchu,
oparu a mlze, kde štěstí i tíseň splývají, stává se vše opojením a snem, snem o Šumavě“.