Na začátku knihy se dozvídáme o záhadném a děsivém konci jedné vědecké expedice – konci tajemně provázaném s budoucími událostmi a s manipulativními praktikami tajemné státní agentury známé jako Centrála.
O mnoho let později se materiály ohledně expedice dostanou do rukou agenta Centrály Jima a podivný dojem, který z materiálů má ještě zesílí, když se ocitne v terénu na takzvaném Zapomenutém pobřeží. S mladou a nezkušenou kolegyní postupně zjišťuje, že má co do činění nejen se skupinou nebezpečných podivínů zkoumajících paranormální jevy, ale že se v okolí znovu pohybuje tajemný Renegát, zodpovědný za tragický osud oné dávné expedice.
Příběh vrcholí vysláním první výpravy do Oblasti X, za tajemnou bariéru, která někdejší Zapomenuté pobřeží odřízla od okolního světa. Očima elitního, ale výstředního agenta sledujeme, jak se dobře vycvičený tým pokouší v nejisté, proměnlivé krajině nalézt „vypínač“, který by území navrátil
jeho dřívější podobu. Jenomže Oblast X tak či onak vstřebá a poznamená vše, co její hranice překročí…

Deset let od prvního vydání Anihilace, Autority a Adaptace, děsivé i poetické trilogie o tajemné Oblasti X, nás autor zve na další neočekávanou výpravu.

V postapokalyptickém světě, jenž zničila genetická manipulace a lidská chamtivost, se skupina přeživších snaží vybudovat nový způsob soužití – mezi sebou navzájem i s podivuhodnými, pečlivě vyšlechtěnými bytostmi, které jsou předurčeny zdědit svět. Jejich křehké společenství však čelí nejen hrozbě ze strany zmutovaných zvířat, ale i útokům agresivních a všehoschopných zločinců…

Román MaddAddam uzavírá stejnojmennou dystopickou trilogii kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové v příběhu napsaném jejím typicky svižným, podmanivým a leckdy i štiplavě humorným stylem.

Strata, tedy vrstvy. Román, v němž Terry Pratchett poprvé zkoumá myšlenku plochého světa –
dávno předtím, než vznikla jeho slavná Zeměplocha. Nacházíme se prozatím v žánru science fiction, ale autor už s typickým kacířstvím a nadhledem přemítá o původu vesmíru, civilizací i samotné
reality.
Na cestu za největším tajemstvím všech dob se vydává posádka složená ze tří bytostí různých ras,
a jejich výprava je stejně dobrodružná jako podvratná. Pratchett zde spojuje humor, filozofii a nápady, které později dozrály v jeho nejslavnějších knihách.
Po třiceti letech se tak českým čtenářům vrací pozoruhodný titul, který ukazuje autora na prahu
jeho největších objevů.

V kavárně velkého frekventovaného nádraží sedí žena. Pije kávu a zvědavě a zároveň zdrženlivě sleduje okolí. Jmenuje se Evropa. A tohle je její příběh…

Lenka Horňáková-Civade ve svém esejistickém vyprávění představuje Evropu jako živoucí bytost, vypravěčku vlastní historie, v níž se mýtus prolíná s realitou, minulost se současností a literatura s geografií a filosofií. Evropa, tajuplná žena v nádražní kavárně, vzpomíná, jak ji unesl Zeus v podobě bílého býka, vysvětluje, proč ji středověcí geografové zpodobňovali jako královnu, a zkoumá vlastní identitu skrze otázky lidí, kteří kolem ní spěchají nádražní halou a promlouvají k ní různými jazyky.

V antikvariátu poblíž pražského Klementina se odehrává příběh o drahocenných knihách, mluvících krysách, kouzelném inkoustu, rodičovské lásce i veliké povodni. Jeho hlavní hrdinka, jedenáctiletá Adina, žije jen se svým tatínkem, majitelem antikvariátu. Jednoho dne v nejhořejší polici knihovny najde sbírku básní. Napsala ji její maminka nedlouho před svou smrtí. Jenže verše jsou francouzsky. A pak Adina učiní ještě jeden podivuhodný objev: ve skladu přistihne krysu, přesněji krysáka, jak se ve světle svíčky hrbí nad knihou a cosi si mumlá. Hlodavec ale umí nejen číst a mluvit mnoha jazyky, umí také psát. Jmenuje se Aleph Rattus, krátce Alfréd, a zrovna sepisuje své paměti – sahají až do roku 1455, kdy si krysák v dílně vynálezce knihtisku Johannese Gutenberga lízl kouzelného inkoustu…

Konec 19. století v Londýně byl přelomovým obdobím pro ženy a jejich práva. Do této doby bylo až strašidelně snadné označit ženu za vyšinutou hysterku a zavřít ji do ústavu pro duševně choré, odkud už se nemusela nikdy dostat. Tento osud hrozí Eleanor, kterou tyranizuje despotický manžel, a dokonce i mladičké, nervově labilní Lavinii, o níž má zase přehnanou starost její vlastní otec. A nejlépe se nevede ani mladé Američance Rose, která se těžko prosazuje ve vyšší anglické společnosti a jejíž snoubenec je v tuhém područí svého šosáckého bratra.
Naštěstí je tady též lady Duxburyová, která všechny tři ženy, jimž je zakazováno číst romány, spojí ve svém Tajném čtenářském spolku…

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas.
Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby
o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromsø. Tu
vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých
lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle
knihy je ještě o hodně hlubší.
Zápisky zachycující záchranu
Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil
mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když
třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo
začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm,
kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí
a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní
dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout
kotvy a pustit se do neznáma.“

Neoficiální agent Winter se hodlá vypořádat s dobře organizovaným zlem, kterému se daří nejen v podsvětí pochybných podniků, drogových dealerů a pasáků, ale i nebezpečně blízko našim každodenním životům. Při pátrání po zmizelé sotva patnáctileté studentce Pavle se ocitá ve spirále násilí, v prostředí, kde platí zákony mnohem tvrdší než staré dobré „zub za zub, oko za oko“. Podaří se mu Pavlu najít živou? Přežije sám proti brutální přesile? A kde leží hranice mezi spravedlností a osobní mstou?
Ať už ale Wintr lavíruje nad jakoukoli propastí, nikdy ho neopouští jeho břitký jazyk – dar i prokletí, které mu přináší převahu i komplikace v těch nejméně vhodných chvílích.
5 kajícných je neortodoxní detektivka, temná, provokativní, plná intelektuálních hříček a ledově mrazivého humoru, balancující na hraně absurdity. Od první stránky udržuje čtenáře v napětí a zároveň ho nutí přemýšlet, zda lze temnotu porazit, aniž by se jí člověk sám ušpinil.

Volné pokračování bestselleru Dareba nás vrací do osudů Francesky a Maddaleny v bouřlivém roce 1940. Stará tajemství vyplouvají na povrch a přátelství, které kdysi provokovalo italské maloměsto, musí obstát v časech, kdy jde o holý život.

Monza, 1940. Francesca neviděla Maddalenu čtyři nekonečně dlouhé roky. Celou dobu jí psala dopisy, nikdy nedostala odpověď. Maddalenu totiž zavřeli do blázince. Když Francesca jedné noci náhodou zjistí, že ani jeden z dopisů nebyl odeslán, učiní řadu impulzivních rozhodnutí, která jí Maddalenu vrátí.
Je to ale pořád ona? Co zbylo z jejich přátelství? A kam se bude ubírat uprostřed války, pod padajícími bombami, ve dnech hladu a strachu? Která z nich je Dareba a která Ničema? Ve světě, kde nejsou jasné hranice mezi dobrem a zlem, se nejen obě mladé ženy, ale i všichni ostatní musejí rozhodnout, jestli bránit svá přesvědčení a riskovat život svůj a svých nejbližších, anebo se jen pokusit to prostě nějak přežít.

V prostředí fašistické Itálie se odvíjí silný příběh o přátelství, vzdoru a hledání spravedlnosti.

Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit
včetně části inteligence s nacistickými okupanty v době existence Protektorátu Čechy a Morava. Tuto komplikovanou problematiku vnímá gradualisticky a zároveň odlišuje mezi různými formami kolaborace. Hlavní pozornost věnuje protektorátní
vládě, postojům prezidenta Háchy, generála Eliáše, předsedy
vlády Krejčího a samozřejmě ministra propagandy Moravce.
Zamýšlí se nad rolí českých fašistů, především Vlajky, i nad obtížně historicky uchopitelnou pozicí intelektuálů i obyčejných
Čechů, jejichž cílem mnohdy bylo „nějak“ přežít roky německé okupace.