Anna a Emma žijí dva různé životy, i když jsou si v mnohém podobné. Každá má něco, co by si přála ta druhá, a něco jí zase chybí. Anna si užívá relativně bezstarostný život dívky pár let po vysoké škole. Vystudovala práva, ale našla se v práci projektové manažerky ve vývojářské společnosti. Řeší jen jeden zásadní problém – kde najít použitelného chlapa. Emma vystudovala stejnou školu a jako právnička se i živí. Skvělého muže už potkala. Rodina i přátelé je považují za příkladný pár jako vystřižený z romantického filmu. Ale je to tak doopravdy?
Jak se obě vyrovnají s karamboly, které je na cestě čekají? Co můžou najít a co ztratit, když uváží svou vysněnou „pažitkovou smyčku“?

Život je jako Möbiova páska, nikdy nevíte, kdy se rub
změní v líc, či naopak.

Meredith a Nina Whitsonovy jsou tak rozdílné, jak jen sestry mohou být. Jedna zůstala doma, aby vychovávala své děti
a spravovala rodinný jabloňový sad, druhá se vydala za svým
snem a procestovala svět, aby se stala slavnou fotoreportérkou. Když však jejich milovaný otec onemocní, ocitnou se Meredith a Nina opět spolu a vedle své chladné a odtažité matky
Anyi, která ani teď neposkytuje svým dcerám žádnou útěchu.
V dětství je spojovala pouze pohádka, kterou Anya dívkám občas vyprávěla. Na smrtelné posteli si jejich otec od své manželky vynutí slib, že pohádku svým dcerám odvypráví znovu –
a to až do konce.
Tak začíná nečekaná cesta za pravdou a Meredith a Nina střídavě procházejí minulostí a přítomností a poprvé vyslechnou
otřesný příběh života své matky, a to, co se dozvědí, je tajemství tak strašné a děsivé, že otřese samotnými základy jejich
rodiny a změní to, kým si myslí, že jsou.

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.
„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně
jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných
oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“
Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

V roce 1924 se v poválečné euforii v taneční restauraci seznámí
servírka Irene a Georges, kulisák pařížských filmových studií.
Zamilují se, vezmou se, narodí se jim děti. První je Arlene. Je
jiná než její sestry i její nerozluční přátelé Thomas, Daniel a Marie. Arlene je zvídavá, ponořená v knížkách, a když vyroste,
rozhodne se prorazit hráz nízkého původu, genderových předsudků a nedůvěry – chce se stát inženýrkou a věnovat se výzkumu atomové energie. Doba se ale změnila, život se dávno
neodehrává na filmovém plátně a tanečních parketech. Arlenina generace čelí válkám, krizím i společenským otřesům, na
jejichž pozadí prožívá své lásky, setkání, rozchody, naději i bolest.
Jean-Michel Guenassia v románu Děj se vůle boží fundovaně a čtivě líčí francouzské dvacáté století od epochy celuloidového snění po vývoj první francouzské atomové bomby.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.

Kniha provází čtenáře nejdůležitějším děním uplynulého století, jež vymezují letopočty 1914 až 1989, tedy od počátku první
světové války až do zániku Sovětského svazu.
Dvacáté století označuje za americké století, neboť Spojené
státy americké v něm sehrály rozhodující roli na poli mocenských vztahů, ale i v oblasti novátorského, „moderního“ způsobu života a kultury. Autor se hlásí ke zdánlivě překonanému
pojetí dějin, jež dává přednost roli mimořádných jedinců před
vlivem ideologií a obecně společenských trendů. Říká, že Josef Stalin a Adolf Hitler a na druhé straně Winston Churchill
a Franklin Roosevelt byli prvořadými hybateli 20. století. Nebýt
jich, jeho dějiny by se ubíraly velice odlišnými cestami.
Kniha se zaměřuje hlavně na dění v Evropě, neboť to formovalo poměry na celém světě. Nyní se ovšem dostává do popředí
mimoevropský vývoj, daný vzestupem Číny i jiných neevropských zemí. V závěru tedy konstatuje, že končí jak věk světových válek, tak rozdělení Evropy, ale také evropský věk. I tak
vyznívá kniha optimisticky: vidí sice příznaky úpadku ve sféře
kultury a umění, ale v politické oblasti je demokracie při všech
nesnázích celosvětově na vzestupu.

Urbex, to je průzkum opuštěných a zchátralých objektů. Nejde
o veřejně přístupná místa, ale naopak o objekty, do kterých se
člověk běžně nepodívá. Napospas ničemu zanechané vily plné
věcí a jídla dávno zemřelých obyvatel. Velké industriální kolosy, požírající samy sebe.
Zámky jako z pohádky Kráska a zvíře.
Prázdné nemocniční chodby s oloupanou omítkou a čpící dezinfekcí. Mechem porostlé hotely, v nichž svůj řád obnovuje příroda. Prokleté domy, v nichž nechce nikdo žít. Minulost všech
těchto budov je často stejně temná jako jejich budoucnost.
Na takováto tajemná místa se teď můžou podívat i čtenáři
z bezpečí svého křesla. Stačí otevřít knihu, nechat z ní promlu
vit fotografie a začíst se do příběhů tzv. moderních ruin – objektů, které se pomalu propadají do zapomnění.

Katastrofy jsou ze své podstaty těžko předvídatelné. Neexistuje žádný historický cyklus, který by nám pomohl předvídat
příští pandemie, zemětřesení, požáry, finanční krize nebo války. Když však katastrofa udeří, měli bychom být připraveni
lépe než Římané, když vybuchl Vesuv, nebo středověcí Italové, když udeřila černá smrt. Koneckonců máme na své straně
vědu. Přesto byla v roce 2020 reakce mnoha vyspělých zemí
na nový virus z Číny špatně zvládnutá. Proč? Proč se jen několik asijských zemí poučilo ze SARS a MERS? Autor tvrdí, že pandemie odhalila hlubší patologie – patologie, které byly patrné
již v našich reakcích na dřívější katastrofy. Kniha čerpá z mnoha
oborů, včetně ekonomie, kliodynamiky a vědy o sítích, a nabízí nejen historii, ale i obecnou teorii katastrof a ukazuje, proč se
naše stále byrokratičtější a složitější systémy s nimi vyrovnávají čím dál hůře.

Dojde k urovnání vnitřních rozbrojů a husitské vojsko pod velením vojevůdce Jana Žižky opět
zvítězí. Katolíci, kteří už nevidí šanci na vítězství, se uchylují k zapovězeným opatřením. Příběh se
také zaměří na Žižkovu minulost. Víra předaná Janem Husem Janu Žižkovi se přenáší na další generace a slavný vojevůdce vyráží do své poslední bitvy.

Zuřivá náboženská válka mezi husitským vojskem a křižáky pokračuje. Vojevůdce Jan Žižka ale prohrává bitvu a husité se dostávají do zoufalé situace. Během honu na otroky se kumánské jezdectvo pokouší unést bojovnici Šárku a její druhy. Husité, opakovaně pobouření krutostí nepřítele, shromáždí vojsko na jejich záchranu. Jak se tato bitva bude vyvíjet dále?

Praha a Ostrava. V obou velkoměstech dojde k vraždám, které
mají jeden společný znak. Na místě činu vrah zanechává mrtvolu kočky. Týmy vyšetřovatelů z obou měst se proto musí
spojit a společně se vydat na cestu za odhalením sadistického vraha. A brzy se objeví i vhodný podezřelý, jenže něco tu
nesedí…
Unikátní projekt, kdy dochází k autorskému propojení dvou
úspěšných autorů kriminálních románů, Davida Urbana a Vladimíra Zlého.