Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se v Evropě vzedmula obrovská vlna solidarity. Česká republika nebyla výjimkou. Pomoc Ukrajině přicházela i od obyčejných lidí. Česko v mnoha ohledech
patřilo mezi lídry v dodávkách pomoci napadené zemi.. Díky nadšení a odhodlání jednotlivců vznikly nové spolky a skupiny, které si pomoc pro brutální válkou ničenou zemi a její společnost vytýčily
za svůj hlavní úkol. Tato kniha se věnuje těm nejvýraznějším osobnostem a projektům. Velmi podrobně popisuje práci organizace Team 4 Ukraine, která dodává přímou humanitární pomoc civilistům i konkrétní materiální podporu obráncům Ukrajiny. Dlouhodobě monitoruje válečné zločiny
a zpracovává bezpečnostní analýzy. Ty se týkají také kybernetické bezpečnosti a informační války. Usilovně navíc podporuje výměnu informací a zkušeností mezi Ukrajinou a Českou republikou
v bezpečnostní oblasti.

Dezinformace a fake news se množí a je stále obtížnější poznat, co je pravda. Mediální prostředí se podřizuje zájmům politických stran, konkrétního byznysu nebo geopolitickým ambicím celých států. Věda se praktikuje prostřednictvím tiskových
zpráv. Startupová kultura povyšuje bullshit na vysoké umění.
Jsme poměrně dobře vybaveni k tomu, abychom rozpoznali
bullshit starého střihu založený na efektní rétorice a laskavých
slovech, ale většina z nás se necítí být kvalifikována k tomu,
aby zpochybnila současný bullshit, který je prezentován jazykem matematiky, vědy nebo statistiky.
V knize Tohle je bullshit
nám autoři poskytují sadu účinných nástrojů, které nám pomohou proniknout i na první pohled neproniknutelnými údaji. Čerpají z hluboké studnice odborných znalostí v oblasti statistiky
a výpočetní biologie a bravurně rozkrývají příklady selekčního
zkreslení a zavádějící vizualizace dat. Vždycky jsme potřebovali lidi, kteří v případě potřeby nahlas řeknou „tohle je bullshit“,
ať už v kruhu přátel, v komunitě vědců, nebo mezi občany národa. Nyní, když se bullshit tak masivně rozšířil, se musíme
znovu naučit umění skepticismu.

Memoáry litevské lékařky Dalii Grinkevičiūtė (1927–1987) pocházejí z různých časových období, některé vyšly už za jejího života, nikoli však v Litvě samotné. První část tvoří zápisky z vyhnanství na daleké Sibiři, kam okupační sovětský režim
Daliu Grinkevičiūtė s rodinou deportoval v r. 1941, kdy jí bylo
čtrnáct let.
To, že je vypravěčkou dívka před prahem dospělosti, ještě zvyšuje jejich drásavost a zdůrazňuje nepochopitelnou krutost a nelidskost sovětského režimu, pro nějž lidský
život nemá žádnou cenu. Ovšem ani další část memoárů, popisující její zážitky z lékařské praxe i všedního života v Kaunasu
v šedesátých a sedmdesátých letech, není povzbudivým čtením – dusivá atmosféra neustálého kádrování, sledování a pronásledování obklopovala autorku až do konce života. O to obdivuhodnější je, že navzdory nebezpečí vytrvala ve svém úsilí
a přinesla světu svědectví nejen o tragické historii litevského
národa, ale také o nezlomnosti vlastního ducha.

Kronika s názvem Gesta Hamburgensis ecclesiae pontificum,
tj. Činy biskupů hamburského kostela, je pokládána za zásadní pramen k dějinám severní Evropy v 8.–11. století. Její autor čerpal hojně z pramenů, ale i z vlastních poznatků, zvláště pobytů na dánském královském dvoře. Spis sestávající ze
čtyř knih se vyznačuje mimořádnou literární hodnotou, zároveň jde však o významný pramen pro studium nejranějších
dějin středoevropského a severoevropského prostoru.
Autor
v ní přináší zprávy o dějinách a geografii severního Německa,
Dánska a dalších skandinávských zemí, přičemž pochopitelný
důraz klade především na šíření křesťanství. V této souvislosti zmiňuje také události v severozápadním Rusku, na Islandu
a v Grónsku.

Nové vydání překladu a komentáře medievistky a znalkyně
dějiny Polabských Slovanů Libuše Hrabové (1928–2023) revidovala Magda Králová.

Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Kdo z nás by alespoň na malou chvíli nevyměnil svůj život za
ten indiánský, toulal se bosý s vlkem po lese, naslouchal stromům a pozoroval orly, kroužící nad vrcholky hor?
Do světa, kde se propojuje láska k přírodě s mystikou, kde lidé
naslouchají ptákům, stromům a hvězdné obloze a kde panuje
humor, přátelství a láska, nás již potřetí přenese laskavé a vtipné vyprávění úspěšné blogerky a spisovatelky Danky Štoflové.
Další dojemné i veselé příběhy ze života indiánské rodiny
z kmene Čerokí, jež žije v hlubokých lesích v Severní Karolíně,
na úpatí Velkých kouřových hor, nám připomenou harmonii,
kterou jednoduchý život uprostřed lesů, pokora a láska k přírodě přinášejí.