Zbrusu nová kniha esejů mapuje, o čem Robert Fulghum přemítá v současnosti. Proslulý americký autor esejistických knih i románové pentalogie Třetí přání, který nemá televizi, mobilní telefon ani e–mail, si přece jen založil webovou stránku (www.robertfulghum.com), na níž pravidelně zveřejňuje ve svém deníku krátká zamyšlení nad věcmi, které ho v životě, při psaní a na cestách potkávají. Robert Fulghum vybral ty nejzajímavější postřehy, příhody a témata a upravil je pro knižní vydání v duchu knih, kterými se jako spisovatel v 90. letech proslavil.

Další humorný příběh pro mladé čtenáře od autora knihy Babička drsňačka. Kouzelně neuctivý a zároveň dojemný příběh vypráví o tajemstvích, přátelství i docela obyčejném životě.

Pan Smraďoch patří do kategorie hodně divných románových hrdinů. Žije na lavičce v parku a svému jménu dělá opravdu čest. Je to ten nejsmradlavější smraďoch pod sluncem. Dvanáctileté Chloe to ale rozhodně nebrání v tom, aby se s ním spřátelila. Jasně, páchne, ale na druhou stranu nikdy na ni nikdo nebyl tak milý jako on. A tak se Chloe rozhodne, že milého bezdomovce tajně ubytuje v kůlně na zahradě svých rodičů. Jenže schovejte takového smraďocha! Chloe brzy pozná, že některá tajemství můžou být velmi nebezpečná a od katastrofy je dělí jen malinký krůček.

Neprávem zapomenutý, mírně surreálný, hororově laděný příběh o jednatřicetiletém Bobbym, který se dívá na svět očima jedenáctiletého chlapce. Bobby přišel o rodiče a ze svého nevlastního otce Špeka má panickou hrůzu. Už poněkolikáté uteče z domova, a tentokrát se mu to podaří. Při automobilové nehodě umírá řidič, kterého Bobby stopnul, a když sám vyvázl jenom se škrábanci, potkal podivného mužíka jménem Summers, velkého přítele zvířátek a všech nebohých tvorů. Bobby se k panu Summeresovi přistěhuje a společně plánují Špekovu vraždu. Ta se ale jim ale ošklivě vymkne z rukou…

Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnějšího amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a když čteme jeho sbírku laskavých i humorných vyprávění, nazvanou Když vás pohltí plameny, pochopíme rychle proč: od drobných každodenních momentů se autor brilantně dostává k základním lidským věcem. Když autorovi kupříkladu jednou vypnou vodu, napadne ho, že by k uvaření kávy použil vodu z vázy s květinami, a řetězením asociací se dostane z francouzského venkova až ke komicky trapné vzpomínce na nákup drog v jednom karavanu na venkově v Severní Karolíně. Jednotlivé texty knihy tak tematicky přecházejí od bizarních či komických hlavolamů všedního života – třebas od incidentu, při němž autorovi v letadle vypadne z pusy přímo do klína spolucestujícího pastilka na kašel, nebo pokusu ubránit svůj domov před neurotickým zpěvným ptactvem tím, že všechna okna vyplní obaly gramofonových desek – až k nejniternějším lidským pravdám.

Nové, doplněné a rozšířené vydání dnes už nedostupného, i v Německu s úspěchem vydaného průvodce po pražských pověstech a legendách, pomnících a tajemných místech z pera předního pražského výtvarníka a sběratele umění. Kniha je doplněna novým obrazovým doprovodem.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Během posledních deseti let se Robert Šimůnek, působící v Historickému ústavu AV ČR, vypracoval v předního znalce české aristokracie pozdního středověku. Ústřední téma jeho monografie přestavují nejrůznější podoby sebeprezentace šlechty.
Ta vědoma si svého výsadního společenského postavení, podpořeného stavovským uspořádáním mocenských sil po Lipanech, začala v polovině 15. století nejrůznější cesty, jejichž prostřednictvím chtěla navenek zdůraznit svůj étos, svoji starobylost i svoji jedinečnost. Šlechtické snahy o ovládnutí paměti se promítaly jak do podob nejrůznějších staveb světského i církevního charakteru, tak do konstruování rodových pověstí i vizuálních symbolů v podobě erbů, portrétů či náhrobků.

Autor všechny tyto problémy sleduje jak s důrazem na detail, tak v širokém společenském kontextu druhé poloviny 15. a počátku 16. věku, v němž se zdánlivě jedinečné jevy šlechtické reprezentace ve skutečnosti jeví jako vědomé projevy kolektivně sdílené šlechtické identity a kultury.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Dějiny křížových výprav z pera německého historika H. E. Mayera představují dnes již klasickou práci věnovanou politických, hospodářským a kulturním dějinám středověkých kruciát. Mayer v ní detailně sleduje zrození myšlenky křížových výprav, ptá se po náboženských a sociálních příčinách jejího prosazení, stejně jako po dopadech, jaké křížové výpravy zanechaly jak na středověkém Západě, tak v nově dobytém světě. Hlavní důraz přitom klade na první dvě křížové výpravy, které dalšímu vývoji udaly základní tón. Na rozdíl od většiny historických prací však stejně velkou pozornost jako vojenským tažením a diplomatickým jednáním, jež dominovaly kruciátám 13. věku v podobě „dobrodružství“ Fridricha II. a Svatého Ludvíka, věnuje i budování křesťanských států na Východě, jejich vzájemnému soupeření, jejich hledání modu vivendi s islámem a v neposlední řadě i jejich nezadržitelnému pádu.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Autorem, kroniky o dobytí Konstantinopole křižáky v průběhu 4. křížové výpravy a zároveň nejstaršího francouzsky psaného historicko-prozaického textu, který přežil do moderních časů, je rytíř a kronikář Geoffroi de Villehardouin. Osobně se účastnil 4. křížové výpravy v letech 1199-1204, která vyvrcholila útokem křesťanských vojsk na hlavní město byzantské říše, jeho dobytím, vydrancováním a následným ustavením Latinského císařství, v němž Villehadouin dosáhl titulu maršála ze Champagne a Rumunska. Kronika, v níž již francoužtina zřetelně převažuje nad latinou, je spolu s kronikou Roberta z Clari nejvýznamnějším svědectvím o 4. křížové výpravě.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Světový bestseller pro mladé i dospělé čtenáře.
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující.
Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě.
Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká.
Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit.

V této knize autorka zkoumá apokalyptická proroctví a jejich využití v husitských Čechách s přihlédnutím k širšímu evropskému středověkému kontextu. Proroctví vnímá jako nástroj interpretace dané doby, jako prostředek porozumění přítomnosti a minulosti. V první části zaměřuje pozornost na prezentaci moci prostřednictvím podoby Antikrista, přenášení obrazu Posledního císaře na středověké panovníky či role světské moci v apokalypticky vykládané přítomnosti, ve druhé části se soustředí na problematiku využití apokalyptických proroctví jako prostředku podnícení, vysvětlení a legitimizace změn ve společnosti během neklidných let husitské revoluce.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.