10 povídek provázaných chodem času odehrávajících se v letech 1982-2014.

Emil Hakl se narodil pod pseudonymem Jan Beneš v březnu 1958 v Praze, kde dosud žije.

Prózu začal psát v roce 1968. Román o jednookém veliteli německé bombardovací super vzducholodi, který je zároveň sovětským špionem a později se dává na dráhu potápěče, zůstal nedokončen.

K psaní prózy se vrací v roce 1998, od té doby se jí věnuje soustavně.

Na sklonku života vzpomíná mnich
Adso na události, jichž byl svědkem,
když v roce 1322 pobýval se svým
mistrem, učeným františkánem Vilémem
z Baskervillu, v jistém severoitalském
opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi
stranou císařskou a papežskou, ale klid
kláštera narušila série záhadných vražd.
Tak začíná proslulý román Umberta Eca
Jméno růže, který nyní vychází v doplněné
verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo
jako historické vyprávění, Eco se
však inspiruje i románem gotickým
či iniciačním. Pátrání po neznámém
vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní
knihovny, je pro autora navíc záminkou,
aby podal neobyčejně plastický obraz
evropského středověku, vztahem
křesťanského intelektuála k nekřesťanské
učenosti počínaje a kacířskými učeními
a inkviziční praxí konče.

Dvojnásobný držitel Magnesie Litery za nejlepší prózu (2003 a 2014) a nositel Ceny Josefa Škvoreckého (2010) přichází s novou knihou. Soubor jedenácti povídek, majících společného vypravěče, ne však čas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní cestě Bulharskem, poslední v současné pražské čajovně. Povídky jsou řazeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý časosběr, poněvadž jinak jde o texty zbrusu nové.
Tématem sbírky je, co se za těch bezmála třicet let změnilo – kolem vypravěče i v něm. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravěčským rejstříkem obohaceným svěžím střídáním vypravěčských osob. Střídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámů se střídají s rytmickou úsečností a skalpelovou přesností okamžiků.

Toto je kniha o lásce. Toto je kniha o touze zachytit
unikavé věci. Toto je kniha o dívce Mijuki, která
rok co rok odjíždí na dovolenou do zapadlé
vesnice u studeného oceánu, prochází se, chodí
na pivo, pochutnává si na instantních nudlích,
a těší se, až se vrátí ke své lásce. Mezitím se
sbližuje s místními a promění život leckoho
z nich. Autor svůj román nestaví na překotném
a komplikovaném ději, ale na pozorném vidění,
humoru a dovedném a účastném portrétování
svých postav. Protože toto je kniha o lásce.

Helena Tomanová-Weisová byla velmi pozoruhodná
žena, která se jako příslušnice pražské německé
menšiny pohybovala v okruhu jejích význačných
představitelů a zároveň se jako novinářka
a rozhlasová redaktorka dostala do kontaktu se
zajímavými osobnostmi českého prostředí.
Jako herečka poznala svět divadla a filmu, hrála ve
Vídni, na českých scénách i v německy mluvených
divadelních hrách. Krátká, autobiograficky laděná
povídka Kamenný oblouk/Der Steinbogen je zasazena
právě do prostředí a doby, jež autorka poznala na
vlastní kůži – odehrává se těsně před anšlusem
Rakouska a během něho a líčí osud malého divadla
a milenecké dvojice, která v divadélku zhmotnila
svůj velký sen a nepřízní doby o něj zase přišla.

Autoři této kolektivní práce se pokoušejí
zmapovat základní kontury vývoje
evropské historiografi e soudobých dějin.
Historiografi e soudobých dějin přestala
být pro badatele i pro čtenářské uživatele
brzy po konci studené války přehledná.
V rámci své analýzy hledají odpovědi na
několik otázek: Došlo po konci studené
války k výrazným posunům tematických
a geografi ckých těžišť zájmu historiků
soudobých dějin? Vytváří se v moderním,
propojeném světě neustále vzývajícím
globalizaci nějaký společný diskurs
soudobých dějin, nebo přežívají disparátní
nacionální narativy, jejichž diskursní
roviny mezi sebou velmi málo komunikují?
Devět kapitol knihy sleduje tato témata
rámcově od západu k východu. Číst ji
přitom můžeme jako okna, jež autoři
postupně otvírají při pohledu na celistvou
krajinu evropského dějepisectví soudobých
dějin. Nejde jim ale o popis této krajiny,
nýbrž o naznačení jejího rázu, charakteru
a horizontu. A jak se ukazuje, je to
mnohdy krajina překvapivě členitá, jež rok
co rok podléhá velkým, předem netušeným
změnám.

Anglický spisovatel Peter Mayle, jemuž se Provence stala druhým domovem, pro své věrné i nové čtenáře formou slovníku v heslech uspořádal svůj pohled na tento svérázný, levandulí provoněný kraj. Výběr hesel je ovšem velice osobní – čtenáři se tedy setkají s pestrou směsicí témat, jež autorovi přišla nejpřitažlivější, nejbizarnější, nejzábavnější, nejtypičtější: most v Avignonu a osel, česnek a kruhový objezd, levandule a Pařížané, větry a muzeum vývrtky, zahrady a pastis… Koláž dojmů a zkušeností, kterou Peter Mayle předkládá svým typickým humorným stylem, s nadhledem a zároveň velkou náklonností, propojuje všudypřítomné a pro Francii neodmyslitelné téma: jídlo a pití.

Londýn, 1818. Patnáctiletý kapesní zlodějíček Billy
žije osamělým životem bezdomovce, sám, bez rodičů,
uprostřed temných, špinavých londýnských ulic.
Právě v okamžiku, kdy mu šéf nebezpečné pouliční
bandy vyvrhelů vyhrožuje exemplárním trestem za
porušení pravidel, zachrání ho před zmrzačením
tajemný pan Krátur, obrovité ohyzdné monstrum,
které nahání hrůzu a strach. Billy s ním uzavře
dohodu, že mu pomůže najít muže, jenž pana Krátura,
umělého člověka, stvořil. Tím mužem není nikdo
jiný než Viktor Frankenstein. Z nebezpečného a ryze
účelového spojenectví se postupně vyvine svým
způsobem přátelský, oboustranně výhodný vztah dvou
outsiderů.

Bodyguardka Hilja Ilveskerová se svému
řemeslu naučila v New Yorku a pracuje pro
finskou podnikatelku, která podniká v ruských
realitách. Ženy se ale těžko snášejí, Hilja
po jedné hádce odmítne pro podnikatelku
dál pracovat. Poté ji někdo omámí drogami,
a když se Hilja probudí, zjistí, že její bývalá
klientka je po smrti. Vina padá na její hlavu
a jí nezbývá, než dokázat svou nevinu. A tak
pátrá po vrahovi na vlastní pěst, zatímco ji
pronásleduje policie a evidentně i někdo,
kdo od policie není. Thriller finské autorky
se dočkal mezinárodního úspěchu a má dvě
pokračování.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

Kdo má v zahradě za domem zakopanou mrtvolu, klidu si příliš neužije, těmito slovy se otevírá hororový příběh osamělého Američana Jasona Gettyho, kterému dělá společnost jen toto děsivé tajemství. Ovšem vždy může být hůř – hlavní hrdina zatím netuší, jak hrůzný nález vyjde na světlo jen pár kroků od jeho domu…
Pozoruhodná prvotina americké autorky Jamie Masonové určená milovníkům thrillerů a černého humoru.