Když vražda staré bezmocné ženy naruší zimní
spánek vesnice Shipcott, vypadá to, že místní
policista Jonas Holly bude mít najednou plné ruce
práce. Vyšetřování jeho první vraždy mu však brzy
překazí obhroublý detektiv Marvel, který Jonase
okamžitě odsune na druhou kolej.<
Ze zimní oblohy
se valí sníh a s přibývajícím sněhem se začínají
vršit další oběti. Jonas, který se stará o svou těžce
nemocnou ženu, se navíc se stává terčem záhadných
výhrůžek obviňujících ho z nicnedělání. Rozhodne se
tedy po nocích pátrat po vrahovi na vlastní pěst…
V další knize oceňované autorky thrilleru
Vřesoviště se čtenář vrací do již známého prostředí
exmoorského kraje, který, jak se zdá, temné události
přitahuje.
Brilantní kulturně historická studie
pojednává o záhadných vraždách,
které v 60. letech 18. století děsily
francouzský venkov a jejichž oběťmi
byly především mladé ženy a děti,
a o následném zrodu legendy o krvelačné
zvířecí bestii.
Americký historik J. M.
Smith se zamýšlí nejen nad skutečnou
podstatou popisovaných událostí
a otázkou, kdo tehdy skutečně vraždil,
nýbrž i nad mechanismy a příčinami,
které uvedly v život legendu o vraždící
šelmě. Všechny popisované události
uvádí do širšího politického a kulturního
kontextu a vytváří přesvědčivý obraz
společenských nálad a představ
francouzské společnosti na sklonku tzv.
starého režimu.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Když Imogen a Anně náhle zemře babička a odkáže jim cukrárnu na pláži, jejich životy se převrátí naruby. Jenže staromilská retro cukrárna potřebuje zoufale získat zákazníky, jinak dědictví babičky Vivien zmizí nadobro.
Blíží se léto a Anna s Imogen se rozhodnou, že to nevzdají a že právě jejich zmrzlinárna se dostane na mapu gurmánských zážitků na jižním pobřeží Anglie.
Jenže zatímco Imogen zůstane za pultem, Anna se vydá do Itálie pochytat nejnovější trendy ve světě zmrzliny – a přitom zjistí, že práce po boku špičkových odborníků může přinést nejen nové znalosti…
O autorce:
Původně redaktorka v nakladatelství žije nyní se svým partnerem v severním Londýně. Miluje lenivé neděle, filmy z osmdesátých let a jezevčíky. O svých knihách říká: „Píšu romány nabité srdečností, přátelstvím a romantikou – příběhy, do nichž se na chvíli můžete zachumlat a zapomenout na svět kolem. A vždycky si říkám, že odráží skutečný život – jen v trochu slunečnější verzi!“
Róza, sto pět let stará dáma, vlastní v Marseille vyhlášenou restauraci „Malá Provence“, kde hostům předkládá velice originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla, všemi lidmi, které kdy potkala. Nakonec se rozhodne sepsat paměti, neboť její život byl vskutku pohnutý…
Groteskní epopej, jež z toho vzejde, vypráví o kuchařce, která se nikdy ničeho jen tak nezalekla. Róza, ztřeštěná a poněkud drsná osůbka, přežila všechny možné podlosti 20. století, jímž prošla, aniž co ztratila ze své poživačnosti a chuti do života. Vedle dvou velkých lásek zakusila, co se dalo: genocidu Arménů, nacistické hrůzy, maoistické třeštění, osobní tragédie i ponížení, cestu jí křížili lidé obyčejní, i ti, kteří zasahovali do dějin: absurdní řízení osudu a její kuchařské umění ji na čas zavedly i do domácnosti vůdce SS Heinricha Himmlera. Pokaždé se ale oklepala a zase vykročila vpřed – někdy pod praporem, na němž vlálo starozákonní heslo Oko za oko, zub za zub. Na její neuvěřitelné pouti napříč bouřlivým stoletím i zeměmi ji doprovázela zvláštní bytost – mlok Theo, s nímž v těžkých chvílích rozmlouvala jako rovný s rovným. Hořce ironická kniha v duchu šibalských románů rozvíjí dobrodružství neobyčejné, pohoršující stařenky, jejímž krédem je: „Pokud jsou dějiny peklem, pak život je rájem.“
Franz-Olivier Giesbert se narodil 18. ledna 1949 v USA, jeho kořeny jsou německé, skotské, židovské a francouzské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a coby devatenáctiletý mladík začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Zároveň vystudoval práva, později ovšem studoval i žurnalistiku a stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, v němž posléze získal post šéfredaktora. Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a později týdeníku Le Point. V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Většina Giesbertových knih je beletrie – od moderních bajek po detektivní romány –, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží styl a nápaditost: za román Ohava získal Velkou cenu Francouzské akademie, za knihu Chlívek jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný byl Richardem Berrym natočen film, v němž hrál hlaví roli Jean Reno (česky pod názvem 22 výstřelů).
Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Kniha sleduje dosud zcela nezpracované
a nezhodnocené téma „patosu“
a „patetičnosti“ v českém umění
a umělecko-estetickém myšlení tzv.
protektorátních let. V popředí stojí
uvažování historika umění a teoretika
umělecké skupiny „Sedm v říjnu“
(1939–1941) Pavla Kropáčka (1915–
1943) a historičky a teoretičky umění
Růženy Vackové (1901–1982), jejíž
rozsáhlou monografi i Výtvarný projev
v dramatickém umění (1948), kterou se
podařilo vydat krátce před autorčiným
zatčením a mnohaletých vězněním,
možno považovat mj. za svým způsobem
mimořádný příspěvek k teorii
performativity.
Uvažování o patosu je
zde zároveň rekonstrukcí vztahu mezi
estetickým a umělecko-historickým
uvažováním o umění, rekonstrukcí
afektivně-emocionální zkušenosti
s uměním a (est)etickým postojem
ve válečných letech, téměř v duchu
aischylovského pathei mathos – učit se
utrpením.
O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá – tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.
Gary si konečně plní dávný sen: na ostrově v aljašském
jezeře začne budovat srub a se svou ženou Irene se v něm
chce natrvalo usadit. Když však Irene vidí, že manžel
pracuje čistě instiktivně a bez jakéhokoliv plánu a že
stavba nedrží příliš pohromadě, začne o celém podniku
pochybovat. Jejich dcera Rhoda se je snaží od přestěhování
na ostrov odradit, ale odhodlaného a nekomunikujícího
otce zviklat nedokáže. Rodiče tedy opouštějí dům na
pevnině a se skrovnými zásobami a lukem vyrážejí
k neobydlenému ostrovu.
David Vann ve své druhé knize zpracovává ožehavá
psychologická témata: rozpadající se rodinné vazby,
nedorozumění a odcizení mezi rodiči a dětmi,
existenciální tíseň dýchající z nádherné, netečné divočiny.
Posmrtně vydaný román klasika irské literatury. Bezejmenný vypravěč zavraždí starého lakomce Matherse, aby získal peníze na vydání definitivního komentáře k dílu neobyčejného „fyzika, balistika, filosofa a psychologa“ de Selbyho. Zanedlouho po svém činu se ocitá v bizarním a zcela nepochopitelném světě, kde ho čekají mnohá překvapení, ale především tři strážníci, kteří tento podivný svět střeží a řídí. Neplatí zde žádná ověřená vysvětlení přírodních jevů, smysly vypravěče šálí a paměť mu vypovídá službu. Vypravěč tímto světem-nesvětem poněkud nedobrovolně putuje a na konci této pouti ho čeká zasloužený cíl.
Budo má ohromnou kliku. Je na světě už mnohem déle než většina imaginárních kamarádů. Navíc vypadá jako normální člověk. Jen je zkrátka imaginární. Vidí a slyší ho pouze osmiletý Max. Největší starost Budovi dělá, aby na něj Max nepřestal věřit, protože pak by zmizel. Max je jiný než ostatní děti, trpí ne přesně definovanou poruchou. To ale Budovi nevadí, Maxe bezvýhradně miluje a je jeho andělem strážným. Nedokáže ho ochránit jen před učitelkou paní Pattersonovu, která přišla o své vlastní dítě a věří, že ona jediná je schopna se o Maxe náležitě postarat. Když učitelka Maxe unese, Budo se ho snaží zachránit. Není to ale snadné, protože Budo nemůže komunikovat s vnějším světem. Nakonec se musí rozhodnout, co je důležitější: Maxovo štěstí, nebo jeho vlastní existence.
U devíti pekel! Temný pán, největší ničitel a nejvyšší vládce Temnokraje, který je momentálně nucen přebývat v těle ubožáckého pozemského kluka, musí čelit dalším nesnázím. Doufal, že se konečně vrátí do rodného Temnokraje a že mu bude vládnout ve své pravé, děsuplné podobě. Jenže ouha, místo něj tam mocné kouzlo odneslo jeho pozemskou kamarádku Suz. Ale to ještě není to nejhorší. Ti pitomci v Temnokraji totiž považují Suz za Královnu temnot. A ta se pohodlně uvelebí Temnému pánu na jeho trůně a začne měnit říši podle svého vkusu. Orkové a paladinové ji však za svou vládkyni odmítnou uznat a raději navzdory staletím trvajícímu nepřátelství uzavřou spojenectví. Je nejvyšší čas zasáhnout! Temný pán se musí vrátit domů a postarat se o pořádek. Jenže jak?!
Britský deník Daily Express označil Temného pána za „jednu z nejoriginálnějších knih roku“. První díl, který Argo vydalo vloni, Temný pán – Školní roky, získal prestižní Cenu Roalda Dahla 2012 za nejvtipnější knihu.