Markus Zusak, autor světového bestseleru Zlodějka knih, nedávno zfilmovaného, vydal ještě před tímto zásadním dílem trilogii o bratrech Wolfových. Překlad prvního svazku, Roky pod psa, se nyní dostává také k českým čtenářům. Cameron a Ruben Wolfovi se rvou dnem i nocí, spřádají ujeté plány, aniž by domýšleli jejich důsledky, a pro rodiče, sourozence i všechny holky, které obdivují, jsou to jen budižkničemové, co to nikdy nikam nedotáhnou. Jenže když se Cameron poprvé zamiluje, nic už není jako dřív…
Příběh patnáctiletého australského kluka s širokým srdcem a praštěnými nápady je dojemný a zábavný zároveň a Zusak opět nezůstává nic dlužen své pověsti výjimečného vypravěče.

2036: Robotická technologie se natolik rozvinula, že vzniklo množství umělých bytostí schopných vnímat a uvědomovat si sebe sama. Lidstvo se potýká s důsledky svého nejúžasnějšího výtvoru, a najdou se i tací, kdo mají s roboty své vlastní záměry: zotročení nebo úplné zničení.

Susan Calvinová vstupuje do druhého roku své praxe v nemocnici, když dojde k těžkému zločinu, jenž se jí silně dotkne. Ještě jako dítě ztratila matku při autohavárii, v níž byl těžce zraněn i její otec. Nyní si uvědomuje, že tato nehoda byla ve skutečnosti pokus o vraždu, zosnovaný jistou vládní frakcí, která si přála smrt jejích rodičů. Susan vždy tušila, že část americké vlády má v úmyslu ukrást práci jejího otce a zneužít ji pro vojenské účely. A zdá se, že tato frakce znovu povstala.

Susan se snaží překonat vlastní bolest a zmatek, a současně zvládat požadavky své lékařské praxe a studia. Zjišťuje však, že ji pronásledují fanatičtí odpůrci nových technologií.

Představujeme nové vydání jednoho z nejlepších děl Isaaca Asimova, které neprávem stojí ve stínu jeho cyklu Nadace a Roboti. Sám autor o něm řekl, že je psáno „nad hranicemi možností“, což se v příběhu projevuje zejména pro „technokrata“ neočekávaným a uhrančivým citovým nábojem. Ani sami bohové patří neoddiskutovatelně do zlatého fondu světové sci-fi.

Vynález Pozitronové pumpy, která umožňuje téměř zdarma a neomezeně čerpat z blízkého paralelního vesmíru energii, přivedl lidstvo do éry hojnosti a blahobytu. Skupina vědců však zjišťuje, že obě universa jsou těmito energetickými přenosy narušovány. Pokud se lidstvo nevzdá snadno nabytého pohodlí, zaniknou oba vesmíry. Kniha, která je dnes aktuálnější než kdy předtím, představuje velmistra žánru na vrcholu sil.

Hlavní hrdina románu je obyčejný devětatřicetiletý Pražák. Jediné, co jej odlišuje od masy okolních bezejmenných, je, že hned v úvodu nedopatřením zabije jiného bezvýznamného občana. Pochybnosti, výčitky a drobné psychické výmyky se u něj začínají dostavovat až postupně, na pozadí dalšího děje. V něm nescházejí ne vždy chytré a krásné ženy, poněkud komická a nenaplněná láska, a filmy, jakkoliv spíš staré a špatné, než nové a dobré. Nic z toho hrdinu nepřipoutá k přítomnosti natolik, aby se nakonec nepokusil z toho všeho uprchnout. Město v jiné evropské zemi, kde se pokouší zakotvit, naučit se podle stručného turistického slovníku dosud neznámý jazyk a začít nový život, jej zprvu okouzlí. Avšak po roce, naplněném pochybnou obživou a nečekaně vřelými vztahy s jistou vdanou maďarskou emigrantkou a její nepravou budapešťskou tetou, která se živí jako druhořadá věštkyně, se vrací zpátky do srdce Evropy. Když nastupuje do letadla, má dojem, že má za sebou nejnáročnější dobrodružství svého života. V tu chvíli netuší, že to nebylo nic proti tomu, co ho čeká po přistání.

Hakl žongluje na téměř třísetstránkové ploše s tolika čerstvými výrazy, že čtenář si jeho vystoupení dokonale užívá. (nekultura.cz)

PhDr. Jan Jeřábek vystudoval FFUK, obor
kulturologie. Jeho Úvod do grafologické
diagnostiky představuje široce syntetizující
přístup k problematice, který je podložen
letitou praktickou zkušeností. Vedle
psychologie rukopisu se intenzivně
zabývá také hlubinnou a humanistickou
psychoterapií, západními i východními
způsoby práce s tělem a různými aspekty
meditační praxe. V současné době je
předsedou České grafologické komory
v Praze.

Černé ticho je druhou knihou ze série thrillerů finského autora Pekky Hiltunena, ve kterých hraje hlavní roli tajemné londýnské Studio. Jeho zakladatelka Mari si vzala za cíl napravovat spolu se svými spolupracovníky a zároveň přáteli zlo tohoto světa.
Ústřední příběh se točí kolem vyšetřování série brutálních vražd, které jejich pachatel uveřejňuje jako tajemné videonahrávky na sociálních sítích. Brzy se ukazuje velmi promyšlené propojení každého aspektu vražedných činů i jejich sdílení na internetu s chorobným uctíváním vrahova idolu popkultury. Tým Studia se tentokrát vydává přímo do nebezpečné akce za dopadením vraha daleko od své londýnské základny. Druhá kniha také odhaluje něco víc ze záhadného dětství Finky Mari a posouvá o něco dál životní zkušenost její krajanky Liy.

Pekka Hiltunen (*1966) je spisovatel a novinář žijící v Helsinkách. Pracuje jako redaktor v časopise Image. Debutoval románem Finské pouto, který je zároveň první z řady knih zasazených do prostředí Londýna. Pekka Hiltunen byl nominován na cenu Helsingin Sanomat Literature Prize za románovou prvotinu a získal ocenění Kaarle Prize 2012. V roce 2010 také obdržel cenu Writing Editor.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEA je bláznivým a hořkosměšným dobrodružstvím Inda ze zapadlé provincie, jenž se vypravil do Paříže, aby si v nákupním řetězci IKEA v akci zakoupil speciální postel s hřeby. V kapse má jednu falešnou stoeurovou bankovku a na nose sluneční brýle – oba předměty sehrají velice důležitou roli v jeho dalším životě: první mu na paty pověsí mstivého taxikáře, druhý mu do cesty přivede osudovou lásku, a to vše během několika hodin. Poté začíná jeho nedobrovolná a neuvěřitelná cesta čtyřmi kouty Evropy a Libyí, zprvu ve skříni z IKEA, poté kamionem, letadlem, horkovzdušným balonem i lodí. Absurdním humorem vyprávění probleskuje tvrdá realita: každodenní boj ilegálních migrantů, kteří jsou skutečnými dobrodruhy dneška

Romain Puértolas se narodil v Montpellieru v roce 1975. Žil střídavě ve Francii, v Anglii a Španělsku, kde se živil jako profesor francouzštiny a španělštiny, jako tlumočník, DJ, hudebník, kouzelník, steward… Po období stráveném na Národním ředitelství letového provozu zakotvil u Pohraniční policie a v současnosti pracuje v centrálním ředitelství jako analytik v oblasti ilegální imigrace. Své pracovní zkušenosti autor vtipně a s nadhledem zužitkoval v románu o fakírovi, jenž se nedobrovolně ocitl na cestách. Kniha mu přinesla úspěch, slávu, dlouhodobý prodej na prvních příčkách literární hitparády, prodej práv na překlad do téměř dvaceti jazyků a zájem filmařů.

Plochozemí není jen nejoblíbenějším literárním
dílem dr. Sheldona Coopera, geniálního hrdiny
populárního sitcomu Teorie velkého třesku, ale také
jedním z klasických textů sci-fi a fantasy, který
se svým věhlasem řadí vedle Gulliverových cest
nebo Alenky v říši divů. Tento „román o mnoha
rozměrech“ v sobě snoubí matematicko-fi losofi cké
pojednání a zábavnou, štiplavou společenskou
satiru; mísí se v něm téměř einsteinovské úvahy
o čtvrtém rozměru (sepsané ovšem dlouho před
vznikem Einsteinovy teorie relativity) s kritikou
viktoriánské společnosti, zejména nerovného
postavení žen. Ty mají v Plochozemí tvar úseček,
vojáci jsou trojúhelníkovití, obchodníci jsou o tvaru čtverce a tak dále; nejvyšší kastou
jsou pak kruhovití kněží (obecně lze říci, že čím má někdo v tomto podivuhodném
dvojrozměrném světě víc úhlů, tím výš stojí na společenském žebříčku).
Podmanivé vyprávění ctihodného obchodníka Čtverce půvabně dokreslují ilustrace
Chrudoše Valouška, jehož bizarní svět si svou fantaskností nijak nezadá s tím
Abbottovým.

Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie.
Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži.
Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí?
Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu…

Zklamán nezájmem francouzského dvora a otřesen smrtí milované Émilie du Châtelet podlehne Voltaire několikaletému naléhání pruského panovníka Friedricha a přijme jeho nabídku dělat mu společníka. Emílie, na svou dobu velmi vzdělaná žena s obrovským rozhledem, ho ještě za života od tohoto kroku odrazovala, leč Voltaire věří naivní představě, že pruský král je „filozofem na trůně“. Friedrich si od pobytu slavného francouzského filozofa na svém dvoře slibuje nejen vylepšení svého obrazu, „své image“, a zmnožení své slávy, nýbrž také doufá, že Voltaire mu bude partnerem pro duchaplné rozhovory a korektorem jeho poetických a filozofických spisků. Jak se ale záhy ukáže, spisky za mnoho nestojí, a ti dva se temperamentem, životními postoji a zvyklostmi natolik odlišují, že dojde k rozkolu. Voltaire se ocitá v nebezpečí a musí prchnout. Na útěku je však na králův příkaz zadržen, je mu uloženo domácí vězení a zabavena zavazadla. Roztrpčený, zklamaný Voltaire musí snášet ponížení a zvůli svých věznitelů. Ti dva, král a filozof, se pak už nikdy nesetkají.
Autor H. J. Schädlich úsporně, leč historicky precizně ukázal neslučitelnost svobodného ducha s absolutistickou mocí. Zároveň čtenáři předkládá obraz Voltairovy milenky Emílie a jejich vzájemné, na svou dobu velmi osvícené lásky. Obraz Friedricha jako filozofa na trůně se ukázal být pouhou iluzí, přesně jak to Emílie předvídala.

Hans Joachim Schädlich (1935) pracoval do roku 1976 v Akademii věd ve východním Berlíně. Z instituce však byl vyhozen, když podepsal protest proti zvůli východoněmeckých úřadů, které zbavily občanství písničkáře a básníka Wolfa Biermanna. Šikana ze strany režimu ještě zesílila, když Schädlichovi v západoněmeckém nakladatelství Rowohlt vyšla sbírka kritických povídek „Versuchte Nähe“. V roce 1977 mu bylo umožněno vycestovat. Žil v Hamburku a od roku 1979 v Západním Berlíně. Má na svém kontě celou řadu prozaických děl a bezpočet ocenění.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.