Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.

Někdy se říká, že praví majordomové se vyskytují pouze
v Anglii. V ostatních zemích mají – i když jsou nazýváni různě –
jenom sluhy. Já se k tomuto názoru přikláním. Evropané nemohou být majordomy, protože svou přirozeností nejsou schopni potlačovat city tak, jak to dokážou jen příslušníci anglické
rasy,“ říká o sobě majordom Stevens, vypravěč románu Soumrak dne, který celý svůj život zasvětil oddané službě na panství Darlington Hall. A jeho charakteristika trefně vystihuje především jeho samého: jeho loajalitu vůči pánovi i ochotu nevidět
znepokojivé dění na panství předčí právě jen jeho schopnost
potlačovat city, včetně těch milostných, jejichž adresátkou byla
po dlouhá léta společného zaměstnání hospodyně slečna Kentonová. Vytěsněné city i tužby se ovšem rády vracejí, a nejinak
tomu je i u Stevense: během šestidenní dovolené se mu jeho
minulost zpřítomní s nečekanou silou – a on se s ní musí chtě
nechtě vyrovnat.

Román Soumrak dne, oceněný prestižní Booker Prize, je obecně považován za vrcholné dílo Kazua Ishigura; k jeho nesmírné
popularitě nepochybně přispělo i mistrné filmové zpracování
s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.

Kniha, která vyšla v roce 1848 pod názvem Mährens Burgen und ihre Sagen je posledním a nedokončeným dokladem celoživotního úsilí F. A. Hebera o zachycení historie hradů a tvrzí v českých a moravských zemích.

Třetí a nejdelší část významné kroniky ze 14. století známé jako Gestes des Chiprois (Činy Kypřanů)
pojednává o dějinách východního Středomoří od 30. let 12. století až do počátku 14. století. Jejím autorem je anonymní kyperský rytíř tradičně zvaný Templář z Tyru, který se pohyboval v blízkosti templářského mistra Viléma z Beaujeu, jemuž sloužil coby překladatel z arabštiny. Kronika líčí významné
události v období od počátku 30. let 12. století až do roku 1309 na Východě, respektive 1314 na Západě. Autor často čerpá ze svých osobních zkušeností a věnuje se zejména posledním dnům pevninských křižáckých států, včetně pádu Akkonu v roce 1291 (jeho spis je jediným pramenem, v němž
se zachovala očitá svědectví této katastrofy), a podává informace také o období po roce 1291.
Dále
zmiňuje různé události na Západě, včetně válek Štaufů v Itálii, vzestupu a pádu Šimona z Montfortu
v Anglii či nekonečných válek Janova a Benátek ve Středomoří. V neposlední řadě se autor zabývá
i procesem s templáři ve Francii, který vyústil ve zrušení tohoto mocného řádu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když
protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se
s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem
prstu nebo jej lhostejně odkopne.
Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě.
Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na
niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický
román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem,
a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Klasický text jednoho z otců strunové teorie nás v kostce seznámí s vývojem hlavních směrů moderní fyziky od vzniku Einsteinovy speciální teorie relativity. Její příběh líčí jako nekončící a stále otevřenější dobrodružství zvídavého ducha fyziků, kteří s každým objevem zjišťují, že příroda je ještě záhadnější, než se dříve mohlo zdát. Živě a srozumitelně podaný výklad doplňují výstižné charakteristiky hlavních postav fyzikální vědy druhé poloviny tohoto období, s nimiž se autor dobře znal.

Držitel Nobelovy ceny za fyziku a popularizátor Frank Wilczek v knize Deset klíčů k realitě nabízí čtenářům srozumitelný, ale hluboký výklad o naší fyzikální realitě založený na nejnovějších poznatcích moderní vědy. Důkladné pochopení často velmi neintuitivních závěrů současné fyziky přitom přirovnává ke znovuzrození – vyžaduje totiž přehodnocení myšlenkových modelů o fungování světa, které jsme si všichni vybudovali v dětství. Místo popisu holých faktů mu jde především o ucelené sdělení, jak vypadá a funguje vesmír: Je v něm mnoho místa, času, hmoty a energie (včetně té dosud nespatřené), a přitom jen několik elementárních ingrediencí a zákonů. Vše podléhá stálé změně, evolucí se vynořuje veškerá složitost světa, lidské vědomí, společnost i civilizace. V závěru knihy tak autor zdůrazňuje propojení všeho živého i neživého napříč celým kosmem a v přesvědčivě humanistickém duchu nás vyzývá k osvobození se od předsudků, k co nejširší empatii a k morální odpovědnosti.

Matematici bývají vykreslováni jako podivíni, se kterými se člověk moc nepobaví, protože žijí ve vlastním myšlenkovém světě. Amir Aczel tuto veskrze mylnou představu vyvrací. Na pozadí pět tisíc let dlouhého příběhu matematiky vypráví pozoruhodné osudy myslitelů, kteří svými objevy významně přispěli k rozvoji přírodovědného poznání – od „kupeckých počtů“ po složité a hluboké teorie, bez nichž se moderní civilizace závislá na vyspělých technologiích neobejde. Ačkoliv jména jako Newton, Descartes, Eukleides, Fermat či Leibniz vzbuzují v mnoha lidech až posvátnou úctu, autor ukazuje, že tito velikáni vědy byli běžnými smrtelníky a podléhali nejrůznějším vášním i slabostem. V historii matematiky tak narazíme na střelecké souboje, spiknutí, hrdinské činy, tajné spolky, zločiny, vzájemné nevraživosti i milostné aféry. Životní příběhy velkých matematiků byly pestré, často dramatické, někdy opravdu divoké. Jedno však měli společné: hnala je touha po poznání.

Proč finanční bubliny propukají tak rychle? Proč se některá videa na internetu stávají „virálními“ a některé dezinformační kampaně jsou tak efektivní? Proč je tak náročné vyrovnat se s šířením nových onemocnění, jako je SARS nebo covid-19? A přenášejí se některé formy chování, jako je kouření, násilí či jednání vedoucí k obezitě, podobným způsobem jako nakažlivé choroby? Rozsáhlé epidemie – virů, módních vln či idejí – se dnes šíří rychleji než kdy dřív. Jakými pravidly se řídí a co nám říkají o naší společnosti? Britský epidemiolog a matematik Adam Kucharski zkoumá široké spektrum nákaz – od nemocí, finančních krizí, násilí, manipulací na internetu či počítačových virů přes populární myšlenky a politické postoje až po lidové pohádky – a přesvědčivě dokládá, že pochopit fenomén nákazy je klíčem k porozumění modernímu světu.

Opět zavítáme do spletité budoucnosti, jež se zrodila z chaosu po zániku lidské Hegemonie, budoucnosti ovládané katolickou církví a umělými inteligencemi Technojádra. Znovu nás pohltí propletené příběhy Raula Endymiona a Aeney, mladé ženy zrozené ze spojení lidské matky – Browne Lamie – a reinkarnace Johna Keatse v těle kybrida. Aenea je ve vesmíru něčím novým, bodem, v němž se stýkají odlišné formy existence. Byla pověřena mimořádně obtížným úkolem – přesměrovat vývoj lidského druhu.