V úchvatném románu o přátelství, vině a pomatení
mysli předkládá Ben Dolnick příběh dvou dlouho
nerozlučných přátel a tíživého tajemství, které
jejich pouto přetrhne a vyšle je na netušeně temnou
pouť. Od „incidentu“ uplynulo deset let a Adam již
dávno usoudil, že bez druhdy nejlepšího kamaráda
Thomase je mu lépe.
Živí se doučováním, spí s matkou
svého žáka, osamělé večery tráví tím, že si prohlíží
facebookový profi l své expřítelkyně, a předstírá, že
současné přežívání bez hlubšího smyslu je pouze
dočasné a do budoucna má velké plány. Když však
obdrží e-mail od Thomasovy matky, jež ho úpěnlivě
prosí o pomoc, najednou je znovu vtažen zpět do světa
starého přítele, do minulosti, kterou se tak zoufale
snažil vytěsnit z mysli…
Vydává se na nesmírně
zvláštní, fascinující cestu, lemovanou duchovním
smířením, hledáním a útěkem, touhou a vykoupením.

Autobiografický román starší
sestry dvou slavných bratrů – Isaaca
Bashevise a Israela Joshuy Singerových –
vyšla poprvé v jidiš v roce 1936, později
byla autorčiným synem přeložena do
angličtiny. Je to patrně jediný román, který
dává čtenářům nahlédnout do života ženy
vyrůstající v ortodoxní židovské rodině v Polsku na
počátku dvacátého století, kdy svět tradičního
štetlu zvolna ustupoval modernímu životu.
Stejně jako její bratři i Esther popisuje svět
zalidněný rabíny a studenty ješivy, gangstery
i socialistickými rebely, pouličními prodavači
a švadlenkami. Ale především – a v tom se
Singerová od svých bratrů liší – vyjadřuje ve
své próze hořkou frustraci hrdinky, jíž je jako
pouhé dívce zapovězeno vzdělání, je jen lepší
služkou v domácnosti svých rodičů a nakonec
ji čeká smutné „vysvobození“ v podobě
dohodnutého sňatku.

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415. Její sepsání bylo podmíněno dobovou společenskou situací, kdy na své hranice pravdy dobrovolně vstoupili studenti Jan Palach a Jan Zajíc, které v dubnu téhož roku následoval jihlavský nástrojař Evžen Plocek. Šmahel svoji primárně historickou studii, založenou na dobových pramenech, jež z Husova zápasu činí příběh plný zvratů, osobního nepřátelství i boje za pravdu, zároveň pojímal jako mentonto pro současníky, jako poučení z minulosti pro přítomnost a budoucnost. Hranice pravdy je psána formou jakési reportáže, v níž Jan Hus vystupuje jako hrdina, jenž nepodlehl tlakům kostnických otců a jenž svoji pravdu hájit na kacířeské hranici. Knihu doprovázejí Husovy listy z Kostnice v úpravě Bohumil Ryby (1900-1980).

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Tři horory, čtyři fantasy a pět science fiction – výběr toho nejlepšího, co Akademie SF, F a H ocenila za svou dvacetiletou historii. Uvedená díla zdařile dokládají šíři záběru české a slovenské fantastiky posledních dvou dekád. Od rozpustilosti a neuctivého zacházení s klasiky, přes jejich poučené následování až po hledání a tvorbu vlastního světa. Jedná se o texty, které vám utkví v paměti na dlouhou dobu, možná i navždy. Právě proto jsme antologii připravenou tahounem Akademie (a prezidentem Československého fandomu) Zdeňkem Rampasem pojmenovali 12 nesmrtelných.

Obsah:
Horory
Jiří Pavlovský & Marek Dobeš: Je dobré být mrtvý

Martin Kolář: Kousek Leslie Wildové

Jan Poláček: Hnízdečko

Fantasy
Alexandra Pavelková: Jantarová kapka
Jiří Pavlovský: Conan maniodepresivní
Juraj Červenák: Turkobijce

Lenona Štiblaríková: Bratislavská bludička

Science fiction
Jaroslav Mostecký: Čtrnáctý rok na guláši
Martin Koutný: Žena v zimní zahradě

Jana Rečková: Annin čas
František Novotný: Útok na oceán
Vilma Kadlečková: Lunapark Luna

Doslov a dodatky
Zdeněk Rampas: Dvacet let s Akademií

Foucaultovo kyvadlo, obvykle vnímané
jako symbol rozumového poznání,
se v Ecově románu stává hrůzným
nástrojem, který nelítostně ukončí to,
co mělo být pouhým žertem. Obsáhlý
román, jehož deset oddílů nese názvy
kabalistických sefir, je napínavým
příběhem odhalování rozsáhlého spiknutí,
osnovaného po dvě tisíciletí nejrůznějšími
tajnými společnostmi.
Údajný „Plán“,
vzniklý z rozmaru hrstky přátel, začne
žít vlastním životem a své tvůrce vhání
do dramatických situací od Itálie až
po Brazílii. Vedle strhujícího příběhu
nabízí kniha zasvěcený pohled na různé
esoterické proudy v evropském myšlení.

Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá… Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší nejtěsnější současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla.

Anísa, mladá, poněkud naivní a značně se nudící, ovšem přímočará Američanka, je postava, kolem které se obtáčejí nitky příběhů dalších hrdinů mnohovrstevnatého „minirománu“. Anísa stojí v jejich centru jako osa, zdánlivě pevně zakotvená v zajištěném a pohodlném životě se starším manželem. Prostřednictvím její zaměstnankyně Evy, Češky provdané za Američana, se k ní více či méně přiblíží další čeští imigranti, na jejichž podivné počínání, zvyky a mluvu zprvu pohlíží podezřívavě nebo s posměchem, postupně ale ztrácí půdu pod nohama a nakonec se ona sama ocitá v nejisté roli cizorodce. Zpočátku tápající Eva naopak pomalu zapouští kořeny v nové zemi a užasle sleduje nárazy a prolínání zároveň blízkých i rozdílných světů i odlišné pohledy na to, co vlastně znamená slovo svoboda. Do pestrých vláken amerických příběhů se vplétá na první pohled nesourodá šedá nit jedné historie ze vzdálené „Bohémije“. Právě ta ale vyprávění propojí v pevné klubko s počátkem i koncem.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Román Kokoschkova loutka, odměněný Cenou Evropské unie za literaturu, je originální výpovědí o životě člověka a jeho údělu. Osudy postav jsou líčeny v duchu netradiční poetiky, zachycující vše z co nejvíce možných perspektiv, takže jediná postava je zároveň postavami několika a tatáž událost se dá nahlížet různě. Příběh ukradeného rukopisu Thomase Manna, muže, který na základě manželčiných snů rekonstruuje starověkou alexandrijskou knihovnu, či židovského chlapce, jenž se skrývá v podzemí obchodu s ptactvem, i další vytvářejí osobitý svět, v němž lidé žijí pod hranicí svých možností a příčinou stárnutí je promrhaný čas. V duchu zásady, že život je nápodobou umění, a nikoliv naopak, pak jeden z hrdinů píše knihu v knize, která svou magickou mocí mění náš omezený svět a obdaří hrdiny příběhu jejich pravou existencí.

Vydání knihy podpořilo Portugalské centrum – Instituto Cam?es.

V životě jsou ti dobří a ti zlí. A pak ti ostatní. Baptiste Dupré je atypický člověk. Obvyklé morální zásady mu nic moc neříkají, je svobodný a bez skrupulí, je to hráč. Nic ho nevystihuje lépe než hra, adrenalin, pokerové riskování, které roztříští křehkou rovnováhu rozehrané partie. Nebojí se hazardovat, nebojí se soupeřů, věří si a snadno zdolá všechny překážky, které se mu postaví do cesty. Takhle si vybudoval kariéru, tak získal srdce své ženy. Ale uběhlo několik let a Baptiste se začíná příšerně nudit. Dny se střídají, jsou fádní a jeden jako druhý. Až do toho večera, kdy Baptiste konečně narazí na protivníka hodného jeho velikosti. Co kdyby se vrhl do hry, v níž jde o všechno?
Stoprocentní riziko je první prózou autora knih Klub nenapravitelných optimistů a Vysněný život Ernesta G. Neúprosný „roman noir“, zčásti inspirovaný skutečnou událostí, autor s odstupem dvaceti let přepracoval, zasadil do nových souvislostí a vydal znovu.

Světový bestseller. Prodáno 1 500 000 výtisků.
Lidstvo před 70 000 lety málem vymřelo. Přežili jsme, ale nikdo netušil jak. Až do této chvíle. Schyluje se k odpočítávání do další fáze vývoje člověka – a lidstvo už tentokrát přežít nemusí.
Immariové umějí zachovat tajemství. Dva tisíce let zatajovali pravdu o evoluci lidstva a pátrali po odvěkém nepříteli – hrozbě schopné lidstvo vyhladit. Teď je jejich pátrání u konce. Výzkumná loď objeví u pobřeží Antarktidy tajemnou stavbu vězící hluboko v ledovci. Je tam už tisíce let a něco ji hlídá. Zatímco immariové se k ní sbíhají, aby uskutečnili svůj plán, brilantní genetička učiní objev, který by mohl vše změnit.
Doktorka Kate Warnerová se odstěhovala do hlavního indonéského města Jakarty, aby unikla své minulosti. Ještě se ani nevzpamatovala z toho, co ji postihlo, a už se jí podařil průlomový objev neuvěřitelného významu – lék na autismus. Nebo si to alespoň myslí. Ve skutečnosti objevila něco mnohem nebezpečnějšího – pro ni i celé lidstvo. Její práce by mohla být klíčem k další fázi vývoje člověka. V rukou immariů by znamenala konec lidstva, jak je známe.
Agent David Vale se deset let snaží immarie zastavit. Už mu dochází čas. Jeho informátor je mrtvý. Jeho organizace byla infiltrována. Jeho nepřátelé jdou po jeho stopě. Když však David obdrží šifrovanou zprávu týkající se immarijského útoku, riskuje vše, aby zachránil člověka, který mu může pomoci ji rozluštit – doktorku Kate Warnerovou.

Kate s Davidem musejí narychlo odhalit celosvětové spiknutí a zjistit pravdu o atlantském genu… a původu lidstva. Jejich pouť je zavede do nejodlehlejších koutů zeměkoule i na tajná místa jejich minulostí. Immariové jsou jim v patách a nezastaví se před ničím, jen aby získali výsledky Katina výzkumu a nastolili další fázi vývoje lidstva – i za cenu vyvraždění 99,9 % světové populace. David a Kate je mohou zastavit… pokud dokážou důvěřovat jeden druhému. A zůstat naživu.