Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev.
První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky – ženy, a nabídl zábavu novou: heroin.

Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.

Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu. Na pozadí utrpení ruského národa autoři píší i dějiny ruského intelektuálního života a dějiny ruské pravoslavné církve, v níž spatřují, i přes její tendence kolaborovat s totalitním režimem, jeden z pilířů přetrvání ruské existence. Jako vůbec první historická práce Velké dějiny Ruska rovněž propojují dějiny ruské emigrace, dějiny „jiného“ Ruska, Ruska mimo Rusko, s dějinami sovětského impéria, čímž líčení ruské minulosti dávají rozměr konfrontace dvou světů, jež mezi sebou vedly život na život a na smrt.
Druhý díl, zahrnující léta 1939-2007, je věnován období druhé světové války, pozdnímu stalinismu, rozvoje Sovětského svazu jako světové velmoci až gorbačovské perejstrojky, následného rozpadu SSSR a vzniku nového Ruska.

Vydání knihy podpořila Nadace Mikhaila Prokhorova.

Dějiny královského města Kolína nad Labem je dosud jedinou syntézou dějin města Kolína a dosud nenalezla náhradu v novém zpracování. I pro dnešního badatele a čtenáře je potřebným zdrojem poučení. Autor Vávra (1838 až 1912) čerpal i z pramenů dnes ztracených nebo nezvěstných. A tak i přesto, že poslední vydání vyšlo již více než před 100 lety, zůstává toto dílo v řadě ohledů základní pomůckou, po které musí zájemce o kolínskou historii sáhnout. První díl popisuje období do roku 1618. Druhý díl popisuje období od roku 1618 až do roku 1886.

Vydání knihy podpořilo město Kolín.

Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat.
Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti. Už nedokáže snášet úsilí, které musí vynakládat, aby vypadala šťastně, zatímco ve skutečnosti k životu pociťuje nesmírnou apatii.
To všechno se změní, když se setká s mužem, s nímž si v době dospívání byla citově blízká. Jacob je teď úspěšný politik a během interview, které s ním Linda pořizuje, v ní posléze vzbudí něco, co už dávno nepocítila: vášeň.
Linda teď udělá všechno pro to, aby si tuto nedosažitelnou lásku vybojovala. Bude muset klesnout až na samé dno lidských citů, aby nakonec došla vykoupení.

Lindě je 31 let a podle mínění všech vede dokonalý život: bydlí ve Švýcarsku, v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, má skvělé manželství, milujícího manžela, roztomilé a způsobné děti a zaměstnání novinářky, na které si nemůže stěžovat.
Rutina a předvídatelnost každodenního života v ní však začínají budit pochybnosti. Už nedokáže snášet úsilí, které musí vynakládat, aby vypadala šťastně, zatímco ve skutečnosti k životu pociťuje nesmírnou apatii.
To všechno se změní, když se setká s mužem, s nímž si v době dospívání byla citově blízká. Jacob je teď úspěšný politik a během interview, které s ním Linda pořizuje, v ní posléze vzbudí něco, co už dávno nepocítila: vášeň.
Linda teď udělá všechno pro to, aby si tuto nedosažitelnou lásku vybojovala. Bude muset klesnout až na samé dno lidských citů, aby nakonec došla vykoupení.

Obsáhlá a obrazově bohatá monografie mapuje slavnosti, ceremonie a rituály, jež našly uplatnění v prostředí Českého království v období pozdního středověku.
Autorský kolektiv předních českých medievistů v ní na základě širokého spektra dochovaných pramenů, písemné i obrazové povahy, kreslí mnohovrstevnatý obraz slavností, ceremonií a festivit, jež došly uplatnění v různých sociálních prostředích 14. a 15. století.
Hlavní důraz je přitom v knize kladen na panovnické dvory, v nichž se rituály, jež povětšinou nabývaly sakrální podoby, uplatňovaly v největší míře. Kapitoly z pera Františka Šmahela o královských pohřbech, Václava Žůrka, jenž z nového úhlu pojednává o královských korunovacích, či Martina Nodla, jenž se věnuje opomíjené problematice zásnub a sňatků, ukazují, že v prostředí panovnického dvora rituální jednání nabývalo slavnostní, ceremoniální podoby. Na lucemburském dvoře vznikaly normy a předpisy, jež měly ovlivňovat zvyklosti ceremoniální povahy pro bezprostřední potomky a příští generace. České prameny sice autorům neumožnily odpovědět na všechny otázky, jež nastolilo dynamicky se rozvíjející západoevropské bádání, soustavný důraz na komparaci s prostředím německým, francouzským, anglickým, polským a uherským však v této monografi i vede k závěru, že především díky dvorskému prostředí císaře Karla IV. došlo v českých zemích k rozvinutí pestré škály dvorských slavností a ceremoniálů, jež ve starším období nacházely jen chabý ohlas.
Důraz na komparaci se západoevropským prostředím se v knize projevuje i v kapitolách věnovaných rituálům, slavnostem a ceremoniím v prostředí slezských knížat (Martin Čapský), české aristokracie (Robert Šimůnek), domácích prelátů i papežských nunciů (Antonín Kalous), a v prostředí českých a moravských měst, v nichž se slavnosti a ceremonie uplatnily především ve styku s panovníkem (Tomáš Borovský) a v nichž hrají prim rituály a ceremonie holdování, vazalských slibů, přísah, slavnostních panovnických vjezdů a samozřejmě i rodinných slavností, jež ale v pozdním středověku ještě nijak výrazně nenapodobovaly dvorské, královské prostředí.

Někteří lidé svůj stín překročit nemohou, brání jim v tom osud. Román líčí skutečný životní příběh autorova otce a podává strhující svědectví o celoživotním boji s totalitním myšlením.
Mladý ugandský pilot ukrývající svou identitu pod písmenem „P“, jehož životní vášní je létání, se stane obětí společenských změn. V Ugandě dojde k puči a roku 1971 se moci chopí Idi Amin. „P“ stráví několik let na útěku, ale pak se dopustí osudné chyby – znovu se vrátí do Afriky coby pilot. V socialistické Zambii je však považován za agenta tajné služby nějaké západní mocnosti, je poslán dál do socialistické Tanzanie, kde je vězněn v zoufalých podmínkách, vyslýchán, a nakonec se ocitá v běženeckém táboře, kde zajatce připravují k útoku na Amina. „P“ znovu prchá a seznamuje se s mladou idealistkou, která mu umožní dostat se do Švédska. Je však už pozdě, jeho život je zmařen a čeká ho jen další, duševní vyhnanství, pokračování útěku. Celou situaci negativně ovlivňuje i rodinná zátěž. Život mladého pilota je definitivně rozdrcen ve víru historie, v bouři, která se přihnala z ráje.

Vydání knihy podpořila Švédská umělecká rada.

Druhý díl trilogie začíná v Itálii, kam Hilja odletěla za svým milencem jménem David Stahl, který se tu skrývá před běloruskou mafií. Jednoho dne však David zmizí a zoufalá Hilja se vrací do Finska. Najme si ji podnikatelka Monica, která už ji kdysi zaměstnávala. Nyní si otevřela restauraci, ale někdo jí vyhrožuje. Ve snaze klientku ochránit a zjistit, jak je to s Davidovým zmizením, se Hilja ocitne uprostřed vražedného komplotu mezinárodní mafie, která jí jde po krku.

Leena Lehtolainen je nejprodávanější finskou autorkou detektivních románů. Série kriminálních příběhů o komisařce Marii Kalliové dosáhla mezinárodního úspěchu, knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků a tři tituly z této řady i do češtiny. Je držitelkou několika ocenění, mimo jiné ceny Johtolanka (Stopa) každoročně udělované nejlepší detektivce roku. Mnoho jejích příběhů bylo zdramatizováno či zfilmováno.

Na Michaela Swarbricka se konečně usmálo štěstí. Má rande s dívkou svých snů… nejprve se romanticky prohánějí po pláži na roztomilém oslíkovi a pak se koupou v moři. Nádhera! Jenže ouha… věčnému smolaři prostě na lepší časy svítat nemůže. Za kratičký okamžik štěstí musí Michael zaplatit vysokou cenu: a) je zatčen a uvězněn, b) proti jeho vůli je z něj lokální celebrita a c) stane se internetovou senzací, protože si o něm všichni myslí, že je NUDISTA! (Ale to on, proboha, není!) Události se na chudáka Michaela valí jako lavina, která mu rozmetá život na kusy – UŽ ZASE! Volné pokračování humoristické knihy Jenom ponožky nestačí bylo nominováno na Cenu Roalda Dahla a umístilo se mezi šesti nejzábavnějšími knihami roku.

Mark Lowery vyrostl v Prestonu, dnes žije v Cambridgi s přítelkyní a dvěma dětmi. Je učitelem, nějakou dobu žil a pracoval v Itálii. V roce 2012 vyšla jeho prvotina Jenom ponožky nestačí (česky Argo, 2014), o rok později volné pokračování Bez kalhot ani ránu. Oba romány se dostaly do užší nominace na Cenu Roalda Dahla za nejvtipnější knihu roku.