– Brian W. Aldiss

Les mytág (Mythago Wood) byla nejprve fantasy novela britského spisovatele Roberta Holdstocka, publikovaná v britském Magazínu Fantasy&Sci-fi roku 1981. V roce 1984 pak vyšel ve Velké Británii stejnojmenný rozšířený román. Děj románu Les mytág se odehrává v Herefordshiru v Anglii v letech 1946–1948 a sleduje osudy Stevena Huxleyho (a částečně jeho bratra Christiana) při objevování tajemného Ryhopského lesa, v němž se zhmotňují podvědomé lidské představy o starých legendách. Kniha získala cenu World Fantasy Award za nejlepší román roku 1985.

Les mytág je pozoruhodná kniha, jejíž autor komponuje realitu s legendami, a to jak se starými, tak s vymyšlenými. Má výraznou atmosféru a čtenáři utkví v paměti rovněž ukázkou archaických zvyků a jazyků, jež používají mytága (mytágo = mytické imago).

Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se
velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze
zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do
sporu s nebezpečným arkanikem a na stopě skupině žoldnéřů vyjíždí
do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při
tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu
umožnily pomstít vraždu svých rodičů.

Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.
Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.

Světem se přehnala smrtící pandemie. Skoro miliarda lidí zemřela – a ti, které atlantský mor nezabil, procházejí přeměnou na genetické úrovni. Někteří se překotně vyvíjejí, ostatní degenerují.
Vyspělé státy nabízejí zázračný lék jménem orchidea, ten však jen zmírňuje příznaky choroby. Immariové naopak přicházejí s vizí světa obývaného geneticky nadřazenými přeživšími – novým lidským druhem připraveným naplnit svůj osud. Nelítostná válka, která nejspíš smete současného člověka z povrchu zemského, se blíží.
Poslední naděje na záchranu lidstva spočívá v nalezení skutečného léku na atlantský mor. Doktorka Kate Warnerová k němu hledá klíč v dávné minulosti, v době, kdy se lidský genom měnil do současné podoby. A objevuje pravdu, která je více než šokující…

Strýc Montague žije osaměle, jen se svým tajuplným sluhou. Třebaže cesta k jeho ponurému starému domu vede hlubokým strašidelným lesem, malý Edgar svého příbuzného rád navštěvuje. Strýc má totiž nepřebernou zásobu hrůzostrašných historek. Jenže čím víc jich chlapec vyslechne, tím víc se cítí nesvůj. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Mlha venku houstne, v domě panuje čím dál větší zima a ozývají se v něm podivné zvuky. Odkud strýc všechny ty historky zná a proč ve svém sídle uchovává předměty, které v nich sehrály neblahou roli? Edgar nakonec zjistí, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.

Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh.

Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.

„Vynikající městská fantasy, kterou byste si měli přečíst.“

– Patrick Rothfuss

„Zábavné, nápadité a skvělé čtení.“

– Charlaine Harrisová

„Na Aaronovitche si dejte dobrý pozor.“

– Peter F. Hamilton

Dějiny královského města Kolína nad Labem je dosud jedinou syntézou dějin města Kolína a dosud nenalezla náhradu v novém zpracování. I pro dnešního badatele a čtenáře je potřebným zdrojem poučení. Autor Vávra (1838 až 1912) čerpal i z pramenů dnes ztracených nebo nezvěstných. A tak i přesto, že poslední vydání vyšlo již více než před 100 lety, zůstává toto dílo v řadě ohledů základní pomůckou, po které musí zájemce o kolínskou historii sáhnout. První díl popisuje období do roku 1816. Druhý díl popisuje období od roku 1816 až do roku 1886.

Vydání knihy podpořilo město Kolín.

Novomanželé Ellen a Vazoun se stěhují ze Seattlu do New Yorku, kde se chce Ellen prosadit jako malířka. Jedou tam v pečené krůtě, již vyrobil ženich nevěstě jako svatební dar bez jakýchkoli uměleckých ambicí. Nebyl by to Tom Robbins, aby to nedopadlo přesně naopak. Ellen dělá obyčejnou servírku v baru vedeném Arabem a Židem, stojícím přímo proti budově OSN, zato krůtu koupí Muzeum moderního umění a Vazoun se stane přes noc slavným umělcem. V románu vystupují navíc oživlé věci: Malovaný kolík, Lastura, Lžička, Špinavá ponožka a Guláš v konzervě, které za svými majiteli do New Yorku putují. Fantazie, hravost, inteligentní humor, jazyková vynalézavost a vypravěčské nadání jsou očekávanými atributy čtivého románu, jenž bývá označován za Robbinsův nejlepší.

MUDr. Miloš Kadlec (1950) je profesí lékař, ale v civilním životě také táta a dědeček. Pohádky z lesa původně vyprávěl své dcerce a jejím kamarádům v létě na chatě, o řadu let později je rádi poslouchali jeho vnuci.
Klouzek, bedla, hadovka, hořčák, hříbek, helmovka… Všechny vymyslel a vytvořil Houbový mužíček. Nevěříte? V knížce se to dozvíte. Čtěte, nebo ještě lépe, ať vám krátké příběhy přečtou rodiče. Jsou úsměvné a vlídné, pohladí před spaním, rozveselí i za deštivého dne.
A potom v lese choďte tiše a mějte oči dokořán – možná potkáte Šišáka, zahlédnete Pařezníka, anebo dostanete pusu od Jahodové panenky.

Generace prarodičů dnešních dospělých byla zvláštní tím, že její příslušníci postupně žili v několika státech a společenských zřízeních, aniž by vytáhli paty ze svého města. Bouřlivé zvraty dvacátého století se jim vryly do životů a daly vzniknout komickým i dramatickým příběhům, které jejich vnuci nadšeně hltali. A nové s nimi prožívali. Jak vypadalo dětství vedle jednoho takového dědy na rázovitém východočeském venkově? Vedle dědy přesvědčeného komunisty, který prošel nacistickým vězením a sabotoval invazi v roce 1968? Dětství kluka, kterého politika vůbec nezajímala, ale chtěl vědět, co se skrývá v té bedně s haknkrojcem v dílně pod ponkem…
Známý propagátor internetu a renomovaný technologický publicista Patrick Zandl vzpomíná na svého dědu – a potažmo celou generaci Husákových prarodičů – s humorem i nostalgií.