Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat,
senešal v Champagni a blízký přítel
Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle
Kniha posvátných slov a dobrých skutků
našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil
panovníka jako ideálního rytíře i vladaře
a světce na trůně, přičemž krále, k němuž
choval hluboký a vřelý cit, zachytil především
prostřednictvím jejich vzájemného vztahu.
Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice
barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje
královy reformy, rodinné poměry a také
události neúspěšné křížové výpravy do
Egypta: královo zajetí a shánění výkupného
i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250).
Nový český překlad, který poprvé obsahuje
kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje
také první vydání Joinvillova Vyznání víry,
které napsal během pobytu ve Svaté zemi,
a krátký dopis Ludvíkovi X.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Ve své knize autor zkoumá, jak se z korporací, původně abstraktní právní entity, stala skutečnost, která dominuje současnému životu. Korporativismus a jeho ideologie prostoupily všechny aspekty občanského života, obchodu i kultury. Život s. r. o. ukazuje, jak se stalo, že se na své domovy díváme spíš jako na investice než na místa k žití, jak se nám měřítkem životního úspěchu stala výše penze, jak se z internetu stal jen další prostor k obchodování. Jak jsme byli odtrženi od světa, v němž žijeme, od sebe navzájem, jak jsme přišli o bezprostřední vztah k hodnotám, které vytváříme. Co je však nejdůležitější, Rushkoff ukazuje, že nemusí jít o trvalý stav, že tyto vztahy je možné obnovit a vybudovat skutečnou, doopravdy lidskou společnost.

Douglas Rushkoff (1961) je americký novinář a spisovatel. Absolvoval Princeton University a California Institute of the Arts. Napsal deset knih věnovaným tematice médií, kultury a technologií, píše i non fiction a komiks, točí televizní dokumenty.

Dvě těla krále patří k nejvýznamnějším knihám o dějinách středověkých politických a teologických představ a idejí. Původem německý historik a profesor Ernst Kantorowicz, jenž musel i přes své vyhraněně pravicové názory utéci před nacismem do Spojených států, v této knize odhaluje podstatu sakrality královské moci a královské vlády ve středověku. Prostřednictvím pronikavých analýz a netušených interpretací, v nichž konfrontuje názory středověkých teologů s myšlenkovými koncepty anglických právníků 16. století, dospívá ke zjištění, že právě ve 12. a 13. století se z ryze politických důvodů a jednoznačným politickým účelem zrodila představa o rozdvojení králova těla, tedy fyzického, konkrétního těla panovníka, které umírá, a mystického těla vládce, který žije a vládne věčně.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu.

Jihokorejský prozaik Kim Jongha (*1968) se narodil v odlehlé provincii Kangwondo v rodině vojáka. Kvůli otcově službě prožil dětství na různých místech Koreje a teprve na začátku osmdesátých let dvacátého století se rodina nastálo usadila v hlavním městě Soulu. Vystudoval management na prestižní univerzitě Yonsei. Pozornost čtenářů i kritiky přitáhl už jeho první román Mám právo se zničit, který získal ocenění nakladatelského domu Munhakdongne. Těžiště jeho tvorby spočívá především v románech, mezi které patří i Říše světla (česky Argo, 2013). Během své dosavadní kariéry získal prakticky všechna významná korejská literární ocenění a jeho díla byla adaptována pro film, televizi, divadlo i muzikál. V současnosti žije se svou manželkou v jihokorejském Pusanu.

Vydání knihy podpořil Ústav pro překlad korejské literatury LTI Korea.

Michel de Nostradame (1503-1566), zvaný Nostradamus, proslul především jako autor nejednoznačných a varovných proroctví. Monografie francouzského historika Denise Crouzeta se nepokouší dát těmto vizím konkrétní smysl, spíše vykresluje Nostradama jako hluboce zbožného filozofa, který byl inspirován Marisiliem z Padovy, Erasmem Rotterdamským či Corneliem Agrippou. Podobně jako jeho současník Francois Rebelais, který chtěl léčit duše soužené dlouholetými náboženskými válkymi pomocí frašky, se i Nostradamus pokládal za nejen za lékaře těla, nýbrž i duší, jimž chtěl pomoci dosáhnout niterného míru tím, že se samy naleznou v osobní a hluboké víře v Krista a slovo Boží.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Bývalý žoldnéř Hadrian Blackwater se vydává na dobrodružnou pouť po širém moři, aby našel ztraceného Novronova Dědice. Jediná naděje spočívá v tom, že se postaví bezohlednému a vychytralému Merrrickovi Mariusovi. V obavě, že se přítel nedokáže tohoto úkolu zhostit, se ke starému společníkovi přidává i Royce Melborn, jenž se rozhodne doprovodit ho ještě na této poslední výpravě. Zrada a proradnost, s nimiž se cestou setkají, přimějí Hadriana, aby čelil minulosti, se kterou nechtěl mít už nikdy nic společného.
Smaragdová bouře je čtvrtou knihou podmanivých Dobrodružství Riyria. Místo navzájem těsně navazujících knih jde o šestidílnou fantasy sérii pojatou jako dobrodružný příběh rozdělený do samostatných epizod. Každá z nich byla navíc napsána předtím, než vyšla první z nich, prvky celého příběhu jsou tak propleteny, ačkoli všechny mají vlastní příběh a závěr.

Píše se červenec 1980 a v Turecku se pomalu schyluje k dalšímu vojenskému převratu. Do přímořského letoviska nedaleko Istanbulu přijíždí jako každý rok čtyři sourozenci, aby navštívili svou devadesátiletou babičku. Zatímco venku stále houstne napětí mezi nacionalisty a levicovými bojůvkami, babiččin „tichý dům“ vydává potlačovaná rodinná tajemství a rozehrávají se tu osudové životní příběhy. Román, ověnčený domácími i zahraničními cenami, je jak brilantním rodinným dramatem, tak dramatem celé země, v níž děsivě utichá komunikace mezi politickými skupinami, společenskými vrstvami i generacemi.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury a turistiky Turecké republiky.

Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu.
George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.

Nový příběh dnes již etablovaného autora dětských
knih čtenáře opět dojme i pobaví. Ale pozor:
Tentokrát se budete BÁT!
Na město padá noc a v temnotě se začínají dít
podivné, hrůzné věci. Malé děti večer před spaním
uloží nic zlého netušíce pod polštář mléčný zub pro
zoubkovou vílu, a ráno – ó hrůzo! – pod ním najdou
mrtvého slimáka, živého pavouka nebo stovky
lezoucích odporných švábů. Kdosi zlý a podlý se
tomu ďábelsky chechtá. Ale KDO?

Dlouho před událostmi, které znáte ze Hry o trůny, sedí Targaryenové pevně na Železném trůně. To ovšem neznamená, že v Západozemí panuje klid. Bratrovražedný boj uvnitř vládnoucí dynastie rozpoltil Sedm království. A právě v té době křižuje krajem potulný rytíř ser Duncan Vysoký. Anebo Dunk tupý jako lenochův meč? Všechno je to nějak zamotané, a to včetně původu jeho panoše Egga.

Tři uzavřené, ale navazující novely ze světa Hry o trůny představují G. R. R. Martina tak, jak si jej čtenáři zamilovali dávno před slavnou ságou – jako jednoho z nejlepších povídkářů žánru.