Hlavním hrdinou strhujícího debutu amerického prozaika Brendana Kielyho Zimní evangelium je obyčejný šestnáctiletý středoškolák Aidan. Potají rodičům krade sedativa a alkohol a řeší zdánlivě banální problémy se spolužáky a učiteli. Jenže pod slupkou na první pohled ospalého městečka kdesi na východním pobřeží USA kousek od New Yorku tiká časovaná bomba.
Autor se příběhem Aidana vrací k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin – sexuálnímu zneužívání dětí ze strany kněží. Nejde však bulvární cestou, nelibuje si v explicitních sexuálních scénách ani dramatických citových výlevech. Je spíše psychologickou studií jedné z obětí, kdy sleduje Aidanovy snahy vyrovnat s celou zkušeností, počínající absolutním popřením po finální uvědomění si, že mlčet znamená dovolit, aby se stejné věci děly dál i jiným. Ostatně, jak říká jedna z postav: Není to jen o tom, že vám někdo ublíží. Vy ho tím připravíte i o budoucnost. Je to, jako byste mu to dělali znovu a znovu.
Zimní evangelium navíc není jen obžalobou kněží, kteří zneužili důvěry svých svěřenců. Je obžalobou celé americké společnosti, a to především bohatých „bílých“ komunit Nové Anglie, v nichž se dospělí ženou za pochybnými hodnotami a přehlížejí do očí bijící volání o pomoc svých osamělých a mnohdy i zanedbávaných dětí, které touží stejně jako všechny děti po jediném: lásce a pozornosti.

Nové vydání s ilustracemi Jaroslava Róny.

Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu.
George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa.
Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.

Nové ilustrované vydání!

První část „pětidílné stopařské trilogie“, kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný, ale sympatický pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z nehož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy.

Budoucnost. Konec světa je jen zkreslenou vzpomínkou. Většinu severoamerických měst vymazal vědomý ledovec. Lékařskou péči zajišťuje síťově propojená nanotechnologie a lidský nervový systém lze hacknout. Abby Foggová je filmová archivářka, která se nemůže zbavit pocitu, že její život není její. A má pravdu. Al Skinner je bývalý žoldák armády Boeingu, který s sebou vleče zátěž z války už skoro století. Wu-jin Kan je virtuos v mytí nádobí, což potvrzuje medaile z olympiády hotelového a restauračního managementu. Nad všemi balancuje záhadný muž jménem Dirk Bickle, který posouvá lidi na správné místo ve správný čas – to vše kulminuje v replice Manhattanu rozestavěného v zátoce Puget Sound, a to v životní velikosti.

Pět žen, pět různých příběhů – a středobodem jejich osudů je malá kavárna v centru Kábulu. Provozuje ji přátelská a veselá Američanka Sunny, která v Afghánistánu nalezne nový domov. Navazuje nová přátelství a snaží se porozumět lidem, jejichž jazyk, prostředí i zvyky jsou většině Zápaďanů neznámé. Postupně si díky svému laskavému srdci a své pohostinnosti získává respekt také u místních obyvatel. Stále si však není ochotna připustit, že země, která je její duši tak blízká, se dokáže tak nevybíravým způsobem chovat k ženám. Snad i proto pomáhá mladé afghánské dívce, kterou tíží tajemství, jež by mohlo obrátit životy všech vzhůru nohama.
Deborah Rodriguezová přináší ve svém debutu jiný obraz Kábulu a jeho obyvatel, než jaký známe z televizních zpráv. Je to příběh o běžném životě běžných lidí, o nezištném přátelství a velké lásce, kterou máme často přímo pod nosem, aniž bychom si to uvědomovali.

Foucaultovo kyvadlo, obvykle vnímané
jako symbol rozumového poznání,
se v Ecově románu stává hrůzným
nástrojem, který nelítostně ukončí to,
co mělo být pouhým žertem. Obsáhlý
román, jehož deset oddílů nese názvy
kabalistických sefir, je napínavým
příběhem odhalování rozsáhlého spiknutí,
osnovaného po dvě tisíciletí nejrůznějšími
tajnými společnostmi.
Údajný „Plán“,
vzniklý z rozmaru hrstky přátel, začne
žít vlastním životem a své tvůrce vhání
do dramatických situací od Itálie až
po Brazílii. Vedle strhujícího příběhu
nabízí kniha zasvěcený pohled na různé
esoterické proudy v evropském myšlení.

Ledový drak byl stvoření opředené legendami a vzbuzující strach. Žádný člověk totiž ledového draka nikdy nezkrotil. Když přeletěl přes oblohu, zůstala po něm jen strašlivá zima a zmrzlá země. Ale Adara se ho nebála. Adara totiž byla zimní dítě, narodila se za nejkrutějšího mrazu, jaký kdo pamatoval. Už si nevzpomínala, kdy ledového draka spatřila poprvé. Připadalo jí, že byl součástí jejího života odjakživa, že ji zdálky pozoroval, jak si hraje na studeném sněhu, když už ostatní děti dávno utekly do tepla. Když jí byly čtyři roky, poprvé se ho dotkla, a v pěti letech se poprvé proletěla na jeho širokém, chladivém hřbetě. Později, když jí bylo sedm, jednoho klidného letního dne přiletěli ze severu ohniví draci a napadli poklidnou farmu, jež byla Adařiným domovem. A jedině zimní dítě – a ledový drak, který Adaru miloval – dokázali zachránit svět před úplným zničením. Na příběhy Ledového draka, které mu vyprávěla chůva, vzpomíná i Jon Sníh při hlídce na Zdi v Písni ledu a ohně.

Ledový drak George R. R. Martina, jednoho z nejrespektovanějších autorů fantasy literatury, doplněný ilustracemi Luise Royo, je nezapomenutelným příběhem o odvaze, lásce a oběti.

Velikost souboru PDF je 8 MB.

V úchvatném románu o přátelství, vině a pomatení
mysli předkládá Ben Dolnick příběh dvou dlouho
nerozlučných přátel a tíživého tajemství, které
jejich pouto přetrhne a vyšle je na netušeně temnou
pouť. Od „incidentu“ uplynulo deset let a Adam již
dávno usoudil, že bez druhdy nejlepšího kamaráda
Thomase je mu lépe.
Živí se doučováním, spí s matkou
svého žáka, osamělé večery tráví tím, že si prohlíží
facebookový profi l své expřítelkyně, a předstírá, že
současné přežívání bez hlubšího smyslu je pouze
dočasné a do budoucna má velké plány. Když však
obdrží e-mail od Thomasovy matky, jež ho úpěnlivě
prosí o pomoc, najednou je znovu vtažen zpět do světa
starého přítele, do minulosti, kterou se tak zoufale
snažil vytěsnit z mysli…
Vydává se na nesmírně
zvláštní, fascinující cestu, lemovanou duchovním
smířením, hledáním a útěkem, touhou a vykoupením.

Autobiografický román starší
sestry dvou slavných bratrů – Isaaca
Bashevise a Israela Joshuy Singerových –
vyšla poprvé v jidiš v roce 1936, později
byla autorčiným synem přeložena do
angličtiny. Je to patrně jediný román, který
dává čtenářům nahlédnout do života ženy
vyrůstající v ortodoxní židovské rodině v Polsku na
počátku dvacátého století, kdy svět tradičního
štetlu zvolna ustupoval modernímu životu.
Stejně jako její bratři i Esther popisuje svět
zalidněný rabíny a studenty ješivy, gangstery
i socialistickými rebely, pouličními prodavači
a švadlenkami. Ale především – a v tom se
Singerová od svých bratrů liší – vyjadřuje ve
své próze hořkou frustraci hrdinky, jíž je jako
pouhé dívce zapovězeno vzdělání, je jen lepší
služkou v domácnosti svých rodičů a nakonec
ji čeká smutné „vysvobození“ v podobě
dohodnutého sňatku.

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415. Její sepsání bylo podmíněno dobovou společenskou situací, kdy na své hranice pravdy dobrovolně vstoupili studenti Jan Palach a Jan Zajíc, které v dubnu téhož roku následoval jihlavský nástrojař Evžen Plocek. Šmahel svoji primárně historickou studii, založenou na dobových pramenech, jež z Husova zápasu činí příběh plný zvratů, osobního nepřátelství i boje za pravdu, zároveň pojímal jako mentonto pro současníky, jako poučení z minulosti pro přítomnost a budoucnost. Hranice pravdy je psána formou jakési reportáže, v níž Jan Hus vystupuje jako hrdina, jenž nepodlehl tlakům kostnických otců a jenž svoji pravdu hájit na kacířeské hranici. Knihu doprovázejí Husovy listy z Kostnice v úpravě Bohumil Ryby (1900-1980).

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.