Harry August, hrdina knihy, má podivuhodnou schopnost: jakmile zemře, vrací se do chvíle svého zrození a prožívá svůj život znovu od začátku, ale se všemi vzpomínkami na to, co už prožil. Autorka s tímto motivem dovedně pracuje – vypráví o tom, jak Harryho zaskočí první znovuzrození, jak této zvláštnosti uvyká a učí se jí využívat, jak se seznamuje s dalšími lidmi obtíženými podobným darem. Někteří jsou starší než on a žili už před jeho narozením; jiní se naopak narodí až za Harryho života a přežijí ho. Vytvářejí tak řetězec, po kterém lze posílat zprávy napříč dějinami – a právě Harrymu se přihodí, že ho těsně před jednou z jeho smrtí navštíví dívenka a prosí ho, aby při dalším zrození předal zprávu do minulosti: blíží se konec světa a jen lidé jako Harry tomu můžou zabránit – pokud jim ovšem na světě záleží…
Kniha získala respektovanou cenu John. W. Campbell Memorial Award pro nejlepší román roku.
Autor kultovních svazků, jako je Parfém bláznivého
tance nebo I na kovbojky občas padne
smutek rozhodně nárok tentokrát přijít
s knihou vzpomínek. Sám o ní vehementně
tvrdí, že nejde o autobiografi i, a možná má
pravdu. Tenhle velikán americké bohémy
a sběratel majonézy totiž snáší jeden
důkaz za druhým, že jeho život jako by
vypadl ze stránek jeho románů, a znalci
jeho díla v jeho vzpomínkách určitě najdou
mnoho zárodků, které později vyklíčily
do literárních motivů. V rozvětveném
vyprávění s mnoha odbočkami nás Robbins
seznámí se svým dětstvím prožitým ve
virginském horském městečku za Velké
hospodářské krize, dozvíme se, jak se
z něj díky vojně stal pacifi sta i milovník
asijské kultury, počastuje nás (pro nás
Středoevropany legračně užaslým) popisem
svých prvních houbařských výprav, poučí
nás, proč jíst a nejíst kimči – a zejména
strhujícím i vtipným způsobem vylíčí, jak
žila americká umělecká avantgarda koncem
padesátých let, v dobách, kdy se společnost
u nás ještě vylízávala z nejhorších ran
nejtužšího komunismu.
Z pozice očitého
svědka a účastníka popisuje sanfranciskou
hippie vlnu a vyznává se ze svého veskrze
pozitivního vztahu k psychedelikům,
vypráví, jak se z literárního kritika-samouka
stal známý romanopisec, a více či méně
láskyplně se zmiňuje o mnoha láskách
svého života. Chcete se dočíst o satori
prostřednictvím neonového golfového míčku
a o tom, jak sledovat experimentální filmy
Andyho Warhola coby strhující thrillery?
Jste na správné adrese.
K českému čtenáři se konečně dostává kniha o „baby-led weaning“ (BLW), tedy o zřejmě nejpřirozenějším způsobu zavádění pevné stravy u kojenců, kdy celý proces řídí samo dítě- účastní se rodinného stolování, samo se krmí a samo si vybírá, co bude jíst. Díky tomu se rozvíjejí přirozené dovednosti a schopnosti dítěte, koordinace ruka-oko, jemná motorika, samostatnost… Není potřeba vařit žádná pyré, kašičky nebo přesnídávky. Jídlo je zábava a jídelní stůl se nemění v bojiště, jak tomu často bývá při klasickém krmení lžičkou. Autorky- odbornice na stravování malých dětí a novinářka- v knize popisují celý proces „dítětem vedeného odstavení“, radí kdy, jak a s čím začít, ale i na co dávat pozor a čemu se vyhnout. Především však čtenářům poradí, jak dítěti pomoci k tomu, aby si zamilovalo dobré jídlo.
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí
čtveřice pátračů: odborník v okultních vědách
doktor Montague, jeho asistentka Theodora, dědic
domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor,
o níž se téměř nic neví. Společně se rozhodnou
přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům
proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své
vlastní plány.
Oldschoolová hororová klasika patří
k nejznámějším dílům Shirley Jacksonové.
Na tento román se odvolávají i takové hvězdy
temných žánrů, jako jsou Neil Gaiman nebo
Stephen King. Už několikrát se o jeho adaptaci
pokusili filmaři, ale vystihnout obrazem hrůzu, jak
ji slovně vylíčila autorka, se jim většinou nedaří.
V tomto útlém svazku Peter Mayle spojil síly s Gérardem Auzetem, majitelem proslulé pekárny „Chez Auzet“ v provensálském Cavaillonu, aby nám prozradil vše o pečení chleba po francouzsku. Od přípravy a mixování těsta až po vlastní pečení, od tradičních baget a bulek až po kořeněné, olivové či vinné chleby, tento britský milovník Francie a její kuchyně nás seznamuje s jednoduchými a podrobně vysvětlenými recepty, postupy a tipy pro domácí pečení, jež doplňuje lidovými rčeními, humornými historkami a stručnou historií čtyř generací této rodinné pekárny, kde „pečení a konzumaci chleba povýšili na úroveň náboženského obřadu“.
Do starého domu zvaného Hill House přijíždí
čtveřice pátračů: odborník v okultních vědách
doktor Montague, jeho asistentka Theodora, dědic
domu Luke a také mladá dívka jménem Eleanor,
o níž se téměř nic neví. Společně se rozhodnou
přijít na kloub podivným úkazům, jimiž je dům
proslulý. Ten však má s těmito nebohými tvory své
vlastní plány.
Oldschoolová hororová klasika patří
k nejznámějším dílům Shirley Jacksonové.
Na tento román se odvolávají i takové hvězdy
temných žánrů, jako jsou Neil Gaiman nebo
Stephen King. Už několikrát se o jeho adaptaci
pokusili filmaři, ale vystihnout obrazem hrůzu, jak
ji slovně vylíčila autorka, se jim většinou nedaří.
„
Román Daleko od hlučícího davu patří
k nejzářivějším pokladům anglické literatury.
Už jeho první vydání v roce 1874 se stalo literární
senzací, kniha se vyprodala během pouhých dvou
měsíců a Thomasi Hardymu vynesla reputaci
předního spisovatele viktoriánské doby. Čím kniha
tolik zaujala ve své době a čím dodnes oslovuje
další generace čtenářů?
Hardyho román v sobě úchvatně kombinuje
romantickou love story s upřímným, otevřeným
vylíčením anglického venkova; nejedná se však
o nějakou pastorální idylu, jakkoli je kniha
prodchnutá nostalgií.
Právě naopak, v mnoha
ohledech jde o zcela moderní příběh s ryze
moderní hrdinkou – mladá, nezávislá statkářka
Batsheba se už dávno zařadila do kánonu velkých
postav světové literatury, podobně jako její tři
velice rozdílní nápadníci, oddaný pastýř Gabriel,
postarší statkář Boldwood a světácký seržant Troy.
Spletitý děj plný zvratů, nádherné popisy
jihoanglické krajiny i života na venkově,
zajímavě vykreslené postavy a dokonalá práce se
čtenářovým očekáváním – to vše dělá z románu
Daleko od hlučícího davu vpravdě mistrovské dílo,
které nepochybně stojí za přečtení i dnes.
„Obecné vědomosti mají hlupáci,“ napsal kdysi
William Blake. Spáchat krátký medailon na téma
Martinů či Janáček dokáže každý, kdo má internet.
Bydlet v hudbě dvacátého století znamená však něco
docela jiného. Jaroslav Mihule napsal zakladatelské
monografi e o Bohuslavovi Martinů.
S jistotou,
znalostí a láskou však prochází dílem i dalších
skladatelů a instrumentalistů. Osobní poznání těchto
velikánů, analýza jejich jednotlivých kompozic, ale
i Mihuleho eseje na obecnější témata představují
vynikající opozici vůči výše uvedené citaci, neboť
přinášejí vědomosti partikulární, detailní. A ty
oceňoval nejen William Blake, jelikož jedině ty
přinesou skutečné poznání.
Už před bezmála dvěma tisíci lety, kdy dal Válmíki základní sanskrtskou podobu indickému národnímu eposu Rámájaně, získalo si toto dílo v celé Indii a později i mimo její hranice neobyčejnou oblibu a uchovalo si ji dodnes. Její televizní zpracování ve formě celoročního seriálu zlomilo všechny rekordy sledovanosti a hned po jeho skončení si indičtí diváci vynutili jeho opakování. S výjevy z Rámájany se setkáváme na reliéfech zdobících mnoho starých chrámů a v žádné z novoindických literatur nechybí její verze jazykově dostupná nejširším vrstvám posluchačů a čtenářů. Příběh o králi Rámovi, považovaném za jednu z inkarnací boha Višnua, a jeho věrné choti Sítě, unesené králem démonů, se objevuje v nejrozmanitějších verzích ve všech žánrech indické literatury a umění.
Se svými téměř padesáti tisíci verši se Válmíkiho sanskrtská Rámájana stěží někdy dočká úplného překladu do češtiny. Předkládáme proto našim čtenářům alespoň její převyprávění doprovázené převodem vybraných částí v naději, že je dějově bohatý příběh tohoto klasického díla zaujme stejně jako celé generace Indů.
V prosinci 1936 se vydal George Orwell do Španělska, aby zde na republikánské straně bojoval proti Frankovým nacionalistům. Přestože ho Henry Miller v Paříži od úmyslu jít do války zrazoval, Orwell se připojil k milicím POUM na aragonské frontě. V bojích utrpěl vážné zranění, když mu nepřátelský ostřelovač prostřelil krk, a po uzdravení byl donucen za zhoršující se politické situace ze Španělska uprchnout.
Ve své reportážní knize Hold Katalánsku autor s odzbrojující upřímností popisuje bezprostřední průběh války, revoluční euforii, hrůzy bombardování, vlastní zranění na frontě, ale i přátelství a zradu mezi stoupenci svobodného Španělska.