Strýc Montague žije osaměle, jen se svým tajuplným sluhou. Třebaže cesta k jeho ponurému starému domu vede hlubokým strašidelným lesem, malý Edgar svého příbuzného rád navštěvuje. Strýc má totiž nepřebernou zásobu hrůzostrašných historek. Jenže čím víc jich chlapec vyslechne, tím víc se cítí nesvůj. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Mlha venku houstne, v domě panuje čím dál větší zima a ozývají se v něm podivné zvuky. Odkud strýc všechny ty historky zná a proč ve svém sídle uchovává předměty, které v nich sehrály neblahou roli? Edgar nakonec zjistí, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.

Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh.

Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.

„Vynikající městská fantasy, kterou byste si měli přečíst.“

– Patrick Rothfuss

„Zábavné, nápadité a skvělé čtení.“

– Charlaine Harrisová

„Na Aaronovitche si dejte dobrý pozor.“

– Peter F. Hamilton

Dějiny královského města Kolína nad Labem je dosud jedinou syntézou dějin města Kolína a dosud nenalezla náhradu v novém zpracování. I pro dnešního badatele a čtenáře je potřebným zdrojem poučení. Autor Vávra (1838 až 1912) čerpal i z pramenů dnes ztracených nebo nezvěstných. A tak i přesto, že poslední vydání vyšlo již více než před 100 lety, zůstává toto dílo v řadě ohledů základní pomůckou, po které musí zájemce o kolínskou historii sáhnout. První díl popisuje období do roku 1816. Druhý díl popisuje období od roku 1816 až do roku 1886.

Vydání knihy podpořilo město Kolín.

Novomanželé Ellen a Vazoun se stěhují ze Seattlu do New Yorku, kde se chce Ellen prosadit jako malířka. Jedou tam v pečené krůtě, již vyrobil ženich nevěstě jako svatební dar bez jakýchkoli uměleckých ambicí. Nebyl by to Tom Robbins, aby to nedopadlo přesně naopak. Ellen dělá obyčejnou servírku v baru vedeném Arabem a Židem, stojícím přímo proti budově OSN, zato krůtu koupí Muzeum moderního umění a Vazoun se stane přes noc slavným umělcem. V románu vystupují navíc oživlé věci: Malovaný kolík, Lastura, Lžička, Špinavá ponožka a Guláš v konzervě, které za svými majiteli do New Yorku putují. Fantazie, hravost, inteligentní humor, jazyková vynalézavost a vypravěčské nadání jsou očekávanými atributy čtivého románu, jenž bývá označován za Robbinsův nejlepší.

MUDr. Miloš Kadlec (1950) je profesí lékař, ale v civilním životě také táta a dědeček. Pohádky z lesa původně vyprávěl své dcerce a jejím kamarádům v létě na chatě, o řadu let později je rádi poslouchali jeho vnuci.
Klouzek, bedla, hadovka, hořčák, hříbek, helmovka… Všechny vymyslel a vytvořil Houbový mužíček. Nevěříte? V knížce se to dozvíte. Čtěte, nebo ještě lépe, ať vám krátké příběhy přečtou rodiče. Jsou úsměvné a vlídné, pohladí před spaním, rozveselí i za deštivého dne.
A potom v lese choďte tiše a mějte oči dokořán – možná potkáte Šišáka, zahlédnete Pařezníka, anebo dostanete pusu od Jahodové panenky.

Generace prarodičů dnešních dospělých byla zvláštní tím, že její příslušníci postupně žili v několika státech a společenských zřízeních, aniž by vytáhli paty ze svého města. Bouřlivé zvraty dvacátého století se jim vryly do životů a daly vzniknout komickým i dramatickým příběhům, které jejich vnuci nadšeně hltali. A nové s nimi prožívali. Jak vypadalo dětství vedle jednoho takového dědy na rázovitém východočeském venkově? Vedle dědy přesvědčeného komunisty, který prošel nacistickým vězením a sabotoval invazi v roce 1968? Dětství kluka, kterého politika vůbec nezajímala, ale chtěl vědět, co se skrývá v té bedně s haknkrojcem v dílně pod ponkem…
Známý propagátor internetu a renomovaný technologický publicista Patrick Zandl vzpomíná na svého dědu – a potažmo celou generaci Husákových prarodičů – s humorem i nostalgií.

„Ráno zamkni Cromwella do podzemní kobky,“ říká Thomas More, „a když za ním večer přijdeš, bude sedět na sametovém polštáři, krmit se slavičími jazýčky a žalářníci mu budou dlužit.“ Anglie v šestnáctém století stojí jen krůček od katastrofy. Zemře-li král bez mužského potomka, zemi zpustoší občanská válka. Jindřich VIII. proto hodlá zrušit své dvacetileté manželství s Kateřinou Aragonskou a oženit se s Annou Boleynovou. Papež i většina Evropy ovšem stojí proti němu. A právě v tomto okamžiku na scénu vstupuje Thomas Cromwell.
Chlapec z kovárny, syn vesnického kruťase, šarmantní politický génius, rváč a kšeftař porušil na své cestě k moci snad všechna pravidla rigidní společnosti. Po ztrátě rodiny a milovaného kardinála, který mu byl pravým otcem, si houževnatě razí cestu ke dvoru, kde je „člověk člověku vlkem“. A parlamentu i papeži navzdory se chystá přetvořit Anglii k obrazu královu i svému.

Kniha Wolf Hall je tím, co je v dnešní době vzácností – je to klasický, mnohovrstevnatý román s barvitě vylíčenými postavami, zachycující v plné šíři celé jedno historické období. V roce 2009 získala prestižní literární cenu Booker prize.

Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.
Editor Umberto Eco.

Tato kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

Harry August, hrdina knihy, má podivuhodnou schopnost: jakmile zemře, vrací se do chvíle svého zrození a prožívá svůj život znovu od začátku, ale se všemi vzpomínkami na to, co už prožil. Autorka s tímto motivem dovedně pracuje – vypráví o tom, jak Harryho zaskočí první znovuzrození, jak této zvláštnosti uvyká a učí se jí využívat, jak se seznamuje s dalšími lidmi obtíženými podobným darem. Někteří jsou starší než on a žili už před jeho narozením; jiní se naopak narodí až za Harryho života a přežijí ho. Vytvářejí tak řetězec, po kterém lze posílat zprávy napříč dějinami – a právě Harrymu se přihodí, že ho těsně před jednou z jeho smrtí navštíví dívenka a prosí ho, aby při dalším zrození předal zprávu do minulosti: blíží se konec světa a jen lidé jako Harry tomu můžou zabránit – pokud jim ovšem na světě záleží…

Kniha získala respektovanou cenu John. W. Campbell Memorial Award pro nejlepší román roku.