Dětská detektivka Tajemství Hrobaříků je zasazená do tajuplného prostředí rozlehlých Olšanských hřbitovů v Praze. Právě tady se seznámí pětice kluků a holek ze sousední čtvrti. Členové party Hrobaříků: Vojta, Klára, Evžen, Šimon a Alžběta netuší, že je spojuje jedno prastaré tajemství, které se hřbitovy souvisí. Během školního roku na Olšanech pronásledují padouchy, řeší záhady a dozvídají se leccos o slavných lidech, kteří jsou zde pochovaní. Hrobaříci postupně zjišťují, jak moc tu spolu souvisejí minulost a přítomnost, a když přijdou na stopu zločinu, smysl pro spravedlnost jim nedovolí zůstat stát se založenýma rukama.
Tajemství Hrobaříků je prvním dílem detektivní trilogie. Ve druhém dílu, nazvaném Hrobaříci v podzámčí, členové společenství Hrobaříků už coby středoškoláci pátrají po vzácné relikvii, která se ztratila z jednoho východočeského zámku za druhé světové války. Třetí díl, Hrobaříci a Hrobaři, členy party zastihuje opět v blízkosti Olšanských hřbitovů a vrací děj zpátky k tajemné mapce z prvního dílu, jež je klíčem ke zdejšímu okolí a zároveň hrdiny přivede k některým spletitým otázkám lidských dějin.“

Nejbližší okolí jej považovalo za neškodného blázna, slaboduchého a méněcenného. Člověk, který po prodělané dětské mozkové obrně trpěl třasem rukou i hlavy, kulhal, byl nahluchlý a v rozrušení koktal, byl tím nejnepravděpodobnějším kandidátem na císařský trůn – a přesto na něj jako poslední dospělý žijící příslušník julsko-klaudijské dynastie usedl.
Celé jeho jméno zní Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus, většině smrtelníků je však znám pouze jako Claudius, a to i díky nejslavnějšímu románu britského historika a plodného romanopisce Roberta Gravese Já, Claudius.

Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau
se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem
Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne
nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže
Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná
nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak
ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí
osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde
o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím,
v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích
blízkých.

Kristin Hannahová se narodila v roce 1960 v Kalifornii, od
svých osmi let žila ve státě Washington. Chvíli pracovala
v reklamní agentuře, poté studovala práva. Když jí maminka
předpověděla, že se stane spisovatelkou, nevěřila jí, ale začala
si dělat poznámky ke svému prvnímu vyprávění. Během
těhotenství se k poznámkám vrátila, napsala první knihu
a zanedlouho se stala profesionální spisovatelkou. Její román
Cesta svatojánských mušek (2008, česky 2010) se stal nečekaným
bestsellerem. Její poslední kniha, historický román Slavík,
vyšel v roce 2015 a dočkal se nejen pochvalných recenzí, ale
i obrovského nadšení čtenářské obce.

Deset dýmek – deset příběhů. Mrazivý příliv ve Fjordu Mrtvého muže vynáší na břeh dýmky z různých koutů světa. Každá dýmka je opředena vlastní historií, která čtenáře zavádí do carského Ruska, na dalekou Sibiř, ale také do předválečného Berlína nebo na pobřeží jižní Afriky či Ameriky, do prostředí brazilských favel, berberských kmenů, ruských nevěstinců, ale i carské rodiny. V jednotlivých částech se objevují postavy z autorčina předešlého románu Porodní bába, historické osobnosti jako Roald Amundsen nebo Rasputin, záhadné bytosti jako Písečná žena, lidé na okraji společnosti, vyvrhelové, mrzáci. Katja Kettu opět svým podmanivým poetickým jazykem vypráví příběhy plné nespoutané vášně i přátelství na pozadí krutých osudů, v nichž nakonec přesto nechybí jiskra naděje.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

„Velká obrazová publikace známého českého kulturního antropologa vám přiblíží skrytý a tajemný život indiánů největšího pralesa na světě. Prostřednictvím autorova živého vyprávění zavítáte mezi amazonské kmeny Brazílie, Peru, Ekvádoru a Venezuely, kde Mnislav Zelený Atapana v průběhu uplynulých 45 let působil. Během dlouhodobých výzkumných pobytů nahlédl do soukromí a do intimních vztahů indiánských kmenů, poznal jejich radosti a štěstí, ale i jejich šamanské umění. Pochopil, jak žijí, proč jsou se svým životem v džungli spokojeni, proč chápou za své životní prostředí nejen okolní les, savany a řeky, ale celý kosmos nad sebou. Jejich žiivotní hodnoty jsou velice odlišné od našich, víceméně materiálních hodnot, a jejich cílem je žít v pohodě, klidu a harmonii s celým Univerzem.

Mnislav Zelený Atapana (*1943)
Vystudoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské a později etnografii na UK. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. V roce 1989 Mnislava Zeleného adoptoval kmen Yawalapitiů a jeho duchovní otec šaman Guňitze mu dal jméno Atapana, což znamená List zelené palmy. V letech 1996 až 2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a v Ekvádoru. Prostřednictvím své nadace Velká Amazonie se snaží zmírnit zkázu indiánské kultury. Vystupuje v české televizi a v různých vysílání českého rozhlasu, napsal osm knih, téměř 400 článků populárně informativních, populárně vědeckých, esejů, politických komentářů do českých, peruánských a amerických časopisů a publikací, odpřednášel několik stovek přednášek a vystoupení, vše z regionu Latinské Ameriky a zejména Amazonie.“

Niccolo Machiavelli (1469–1527) byl autorem nejen
proslulého traktátu Vladař, který obsahuje politické
úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování
moci, a na který navázala díla dalších teoretiků
moci. Přestože je vnímán jako duchovní otec tzv.
machiavelismu, tj. cynické politiky prováděné bez
ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle, byl
osobností mnohem komplexnější. Z bohaté soukromé
korespondence vystupuje diplomat oddaný fl orentské
republice, jíž celý život sloužil, i veřejnému blahu,
vnímající pozorně bouřlivé události v Itálii i v ostatní
Evropě.

Emeritní profesorka na pařížské Sorbonně
Marina Marietti, autorka četných studií o italské
středověké a renesanční literatuře, podává ve své
práci obraz Machiavelliho na základě studia jeho díla
(dopisů, básní, historických pojednání i komedií).
Vidí ho jako zbožného člověka a vlastence, myslitele
a bouřlivého vizionáře, který dokázal zachytit svoji
dobu s neobvyklou politickou inteligencí a notnou
dávkou předvídavosti.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

„Islandská série kreslených příběhů strašidláka a strašidýlka se stala v severských zemích fenoménem. Posbírala řadu cen ve Skandinávii, ale také např. ve Francii a její překlady vyšly v několika zemích. Prostřednictvím jednoduchých příběhů dvou kamarádů, který je každý docela jiný, se děti seznamují se situacemi, jimž budou muset někdy v životě čelit, a učí se poznávat rozmanitost mezilidských vztahů.
Strašidlák by se rád se strašidýlkem kamarádil, jenže si vedle něj připadá hloupý a nešikovný. Strašidýlko už umí číst a krásně kreslí, všechno ví a zná nejlíp. Není tedy divu, že o všem rozhoduje. A teď se dokonce začalo posmívat strašidlákovu tatínkovi. Chudák strašidlák je už úplně zoufalý.

Autor zde sleduje další osudy Tiberia Claudia Caesara, který se stal římským imperátorem za pomoci svého přítele Agrippy a vládl až do své násilné smrti v roce 54 n. l. Svoje osudy vypráví ústy autora v čtivém románu, v němž naprosto objektivně a bez samolibosti seznamuje čtenáře nejen se svými drobnými i závažnými státotvornými úspěchy, ale hlavně s celkovou atmosférou doby, v níž se zrodilo křesťanství jako další z historických epoch ve vývoji lidstva

Kniha amerického literárního historika a vysokoškolského pedagoga Thomase Orta se zabývá, jak už název napovídá, osobností Karla Čapka v kontextu „čapkovské generace“ spisovatelů a umělců období, které začíná před první světovou válkou a končí Čapkovou smrtí.
Zaměřuje se především na umělecký a filosofický vývoj Čapka a jeho současníků. Důkladně rozebírá soudobý filosofický kontext; významné místo v jeho práci zaujímá analýza kubistického programu a důkladné vysvětlení toho, proč právě v Čechách (a nikoliv například ve Vídni nebo Budapešti) nalezl tento umělecký směr tak silnou živnou půdu (projevující se kupříkladu i v architektuře). Právě tak důkladně a detailně Ort zkoumá vliv politických událostí, zejména rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa na čapkovskou generaci i její vazby na uměleckou generaci předcházející (dekadenti, generace devadesátých let) i generaci mladší – avantgarda, poetisté, surrealisté, skupina Devětsil – včetně střetů a polemik s představiteli těchto generací.

Mimořádně cenný je při tom všem zejména Ortův pohled „zvenčí“; projevuje se zde „cizí“ sensitivita, vzdělání i způsob badatelské práce. Autor díky tomu přináší nové pohledy na známé české autory první poloviny dvacátého století, vztahy mezi nimi a historické a politické souvislosti, v nichž tvořili.
Kombinace autorova historického pohledu na předmět jeho zkoumání a dokonalé znalosti díla Karla Čapka (které studoval v češtině i angličtině) i děl dalších protagonistů jeho spisu spolu s důkladnou obeznámeností s dobovými filosofickými směry činí z této knihy podnětné dílo pro každého, kdo se chce dozvědět něco víc o době a myšlenkových východiscích Karla Čapka a generace jeho současníků.

Thomas Ort je profesor historie na City University of New York; zabývá se především dějinami středoevropské kultury.

Vydání knihy podpořila Queens College.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Série kreslených příběhů strašidláka a strašidýlka se stala v severských zemích fenoménem. Posbírala řadu cen ve Skandinávii, ale také např. ve Francii a její překlady vyšly v několika zemích. Prostřednictvím jednoduchých příběhů dvou kamarádů, který je každý docela jiný, se děti seznamují se situacemi, kterým budou muset někdy v životě čelit, a učí se poznávat rozmanitost mezilidských vztahů.

„