Uprostřed Velkého smetiště nedaleko Londýna se tyčí obrovský, pochmurný dům rodiny Iremongerů, plný spletitých chodeb a schodišť. Klan, který ho obývá, je více než prapodivný: jeho členové vybudovali své bohatství doslova na odpadcích, mají zvláštní jména, svérázné zvyky a rituály a žení a vdávají se výhradně mezi sebou. Hlavní hrdina Klod mezi ostatní příliš nezapadá: je churavý, choulostivý a navíc sirotek, ideální terč šikany krutých bratranců.
Klod má ovšem jednu zvláštní schopnost: Slyší předměty mluvit. A poslední dobou věci začínají šeptat a špitat čím dál víc. Jako by se schylovalo k něčemu neblahému. Jedné noci narazí Klod ve Smetištejně na novou, zvídavou a odvážnou služebnou Lucy a společně se rozhodnou přijít záhadě děsivého rodinného sídla na kloub. Odhalují jedno temné tajemství za druhým a brzy se ocitnou v ohrožení života. Mají ještě šanci vyváznout, nebo je Smetištejn pohltí jako všechny, kdo se mu kdy pokusili vzepřít?

Spisovatel, dramatik a ilustrátor Edward Carey se narodil v městečku North Walsham v hrabství Norfolk na východě Velké Británie. Stejně jako jeho otec a děda se měl stát důstojníkem Královského námořnictva. Nicméně nakonec zběhl k divadlu a vystudoval drama. Napsal několik her pro rumunské Národní divadlo a pro Malé státní divadlo v hlavním litevském městě Vilniusu. Ve Velké Británii spolupracuje s několika divadelními soubory. Pobýval na různých místech Evropy i Spojených států. V současnosti žije v Austinu ve státě Texas. Jako spisovatel debutoval v roce 2001 knihou Observatory Mansion, následoval pohádkový příběh o sestrách-dvojčatech Alva & Irva.

Kniha je zaměřena na regionální historii vzniku a provozu železniční dopravy na Českomoravské vrchovině, resp. v regionech Svitavska, Poličska a Skutečska. Její jednotlivé kapitoly detailně popisují vznik železnice, plány na její vybudování, stavbu technického zázemí (kolejového svršku, nádraží, vleček apod.), včetně údajů, jež vysvětlují ekonomickou náročnost a míru rizika, které byly na přelomu století s podobnými záměry spojené. Dále se kniha věnuje popisu drážních vozidel, která se za dobu jejího trvání, tj. za posledních 120 let, po železniční trati mezi Svitavami, Poličkou a Skutčí proháněla. Vedle toho má však tato publikace i obecněji laděnou rovinu, která vysvětluje význam železniční trati pro místní region.

Vydáváme ve spolupráci s Městskou knihovnou Polička.

„Nestřílejte, tady jsme my, osmnáctý!“

Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách. Z jejich osobitého líčení vojenského života se dozvídáme nejen o klíčových událostech jednotlivých válečných let, třeba o sarajevském atentátu, mobilizaci, výcviku, odchodu do pole, důležitých bitvách, zakládání dobrovolných jednotek, vyhlášení Československa, návratu z legií, ale také o stravování na frontě, poznávání cizích kultur, zavádění nových zbraní, zapojení zvířat do válečných operací, o nemocech a zraněních, milostných vztazích ve válečné vřavě, o dezinformační kampani s francouzským zlatem, špionážních aférách a o procesech s velezrádci, budoucími československými politiky.
Texty ilustrují autentické fotografie, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha, chronologicky členěná podle válečných roků, navazuje na úspěšný dvacetidílný pořad Polní pošta vysílaný Českým rozhlasem na stanici Vltava v roce 2014, kdy od vypuknutí první světové války uběhlo sto let.

Jackův děda je už starý a zmatený:

* když jde do obchodu, zapomene si přezout papuče

* jí jen konzervy, z kterých vytváří nepoživatelné míchanice

* často si nemůže vzpomenout, jak se Jack jmenuje

Stále ale věří, že létá jako stíhač Královského letectva a bojuje proti Němcům v slavné bitvě o Anglii. Tak tomu před mnoha lety skutečně bylo… Jediný, kdo ho chápe, je právě jeho vnuk. Ve chvíli, kdy Jackovi rodiče umístí dědu do podivného a nehostinného domova pro staré lidi, se Jack rozhodne, že dědečka zachrání. Vydají se společně na velkou dobrodružnou cestu, dokonce opravdu vzlétnou do oblak.
Nový román Davida Walliamse je úžasnou směsicí smutných momentů, detektivních motivů i typicky walliamsovského humoru. Řeší se v něm problém Alzheimerovy nemoci, vztahy v rodině a čtenáři se navíc dozví i něco z historie. Knihu opět ilustroval Tony Ross.

Román Thomase Hardyho Tess z D’Urbervillů patří k nejslavnějším viktoriánským románům a na čtenářské oblibě neztratil dodnes. Ve své době vzbudil obrovský rozruch a náležitě bouřlivou odezvu, zvláště díky autorově vášnivé obžalobě puritánské viktoriánské morálky.
Podobně jako většina Hardyho ostatních románů se i Tess z D’Urbervillů odehrává ve fiktivním jihoanglickém hrabství Wessex; jeho hlavní hrdinkou je venkovská dívka Tess, jejíž upřímnost, citlivost a mravní nesmlouvavost naráží na pokrytecké konvence okolí a postupně vede k hrdinčině tragédii. Baladický příběh navíc působivě dokresluje časový rámec knihy: do poklidných venkovských končin začínají doléhat ozvěny společenských změn vyvolaných industrializací; lidé začínají ztrácet staré jistoty a mají před sebou náhle budoucnost zbavenou opor – ale zároveň i nové možnosti. Tato situace dává autorovi podnět k filosofickému zamyšlení nad osudovými silami, ovlivňujícími úděl člověka.

Autobiografie nejvýraznějšího – aspoň pokud se
výšky týče – člena legendární komediální skupiny
Monty Python. Fanoušci tvůrců nesmrtelných filmů,
jako je Život Briana nebo Monty Python a Svatý
grál, teď mají možnost dočíst se nejen „historky
z natáčení“, ale dozví se i vzácné informace
o Cleesově dětství a vyrůstání (mohutném) na
malém městě (na několika malých městech,
jedno by nestačilo) a dokážou lépe pochopit, jak
se z obyčejného zakomplexovaného kluka stal na
Cambridgeské univerzitě génius humoru.

John Marwood Cleese se narodil roku 1939
v městečku Weston-super-Mare. Absolvoval
Cliftonskou střední školu a práva na
Downingově koleji Cambridgeské univerzity.
Prvního úspěchu se dočkal ve West Endu
a pak jako autor a herec televizního show The
Frost Report. Se skupinou Monty Python však
přišla mezinárodní sláva. Filmy jako Život Briana nebo Monty Python a Svatý Grál se staly
legendami. Mimo skupinu se John Cleese dočkal dalších ovací za televizní sitcom Hotýlek,
který napsal se svou první ženou Connie Boothovou, jež tam s ním navíc i hrála. Coby
herec se představil v řadě dalších filmů, namátkou v těch o Harrym Potterovi nebo Jamesi
Bondovi. John Cleese žije v Londýně.

Jackův děda je už starý a zmatený:
* když jde do obchodu, zapomene si přezout papuče
* jí jen konzervy, z kterých vytváří nepoživatelné míchanice
* často si nemůže vzpomenout, jak se Jack jmenuje

Stále ale věří, že létá jako stíhač Královského letectva a bojuje proti Němcům v slavné bitvě o Anglii. Tak tomu před mnoha lety skutečně bylo… Jediný, kdo ho chápe, je právě jeho vnuk. Ve chvíli, kdy Jackovi rodiče umístí dědu do podivného a nehostinného domova pro staré lidi, se Jack rozhodne, že dědečka zachrání. Vydají se společně na velkou dobrodružnou cestu, dokonce opravdu vzlétnou do oblak.
Nový román Davida Walliamse je úžasnou směsicí smutných momentů, detektivních motivů i typicky walliamsovského humoru. Řeší se v něm problém Alzheimerovy nemoci, vztahy v rodině a čtenáři se navíc dozví i něco z historie. Knihu opět ilustroval Tony Ross.

Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.

Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.

Kniha nabízí pohled na těhotenství a porod prostřednictvím rozhovoru se známou porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou, která třicet let pomáhá přivést děti na svět.
Témata jsou řazena chronologicky od otěhotnění přes těhotenství k porodu a šestinedělí. Porodní asistentka hodnotí kontroverzní problémy dnešních těhotných – genetické testování, přístup medicínský kontra přírodní, epidurální anestezii, rozmáhající se počet porodů císařským řezem… Zamýšlí se nad úlohou porodních bab v životě ženy, mluví o zkušenostech z porodnictví v zahraničí, o pokusech prosadit u nás individuální péči o těhotné…

„Nic se nestalo,“ řekla maminka do telefonu, když jí syn poradil, ať na klávesnici najde enter. „A co jsi udělala?“„No našla enter.“„A zmáčkla jsi ho?“ „To jsi neříkal!“
O učení maminky s počítačem je jeden ze sloupků, které novinář Martin Moravec napsal za deset let do čtvrtečního magazínu MF DNES. Protože si to žádá doba, některé zpětně trochu upravil a celkem 250 jich teď vydává v knize Enter, mami!
Jsou to fejetony z každodenních situací, které občas zažije každý. Krátké, výstižné a vtipné. O českých restauracích, povinném zkoušení dárků o Vánocích, seznamování přes internet, o Pražácích, Brňácích i náplavách, o trapasech při lichocení ženám, o vaření, nakupování, divných lidech v posilovnách a podobně. Zkrátka o čemkoliv, co mu za těch deset let přišlo na mysl a stálo to za zaznamenání.

O autorovi :

„Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho (a hlavně jeho tatínka) mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 (s krátkou přestávkou) řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu