Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.
Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.
Kniha nabízí pohled na těhotenství a porod prostřednictvím rozhovoru se známou porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou, která třicet let pomáhá přivést děti na svět.
Témata jsou řazena chronologicky od otěhotnění přes těhotenství k porodu a šestinedělí. Porodní asistentka hodnotí kontroverzní problémy dnešních těhotných – genetické testování, přístup medicínský kontra přírodní, epidurální anestezii, rozmáhající se počet porodů císařským řezem… Zamýšlí se nad úlohou porodních bab v životě ženy, mluví o zkušenostech z porodnictví v zahraničí, o pokusech prosadit u nás individuální péči o těhotné…
„Nic se nestalo,“ řekla maminka do telefonu, když jí syn poradil, ať na klávesnici najde enter. „A co jsi udělala?“„No našla enter.“„A zmáčkla jsi ho?“ „To jsi neříkal!“
O učení maminky s počítačem je jeden ze sloupků, které novinář Martin Moravec napsal za deset let do čtvrtečního magazínu MF DNES. Protože si to žádá doba, některé zpětně trochu upravil a celkem 250 jich teď vydává v knize Enter, mami!
Jsou to fejetony z každodenních situací, které občas zažije každý. Krátké, výstižné a vtipné. O českých restauracích, povinném zkoušení dárků o Vánocích, seznamování přes internet, o Pražácích, Brňácích i náplavách, o trapasech při lichocení ženám, o vaření, nakupování, divných lidech v posilovnách a podobně. Zkrátka o čemkoliv, co mu za těch deset let přišlo na mysl a stálo to za zaznamenání.
O autorovi :
„Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho (a hlavně jeho tatínka) mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 (s krátkou přestávkou) řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu
Kniha nabízí pohled na těhotenství a porod prostřednictvím rozhovoru se známou porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou, která třicet let pomáhá přivést děti na svět.
Témata jsou řazena chronologicky od otěhotnění přes těhotenství k porodu a šestinedělí. Porodní asistentka hodnotí kontroverzní problémy dnešních těhotných – genetické testování, přístup medicínský kontra přírodní, epidurální anestezii, rozmáhající se počet porodů císařským řezem… Zamýšlí se nad úlohou porodních bab v životě ženy, mluví o zkušenostech z porodnictví v zahraničí, o pokusech prosadit u nás individuální péči o těhotné…
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?
Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.
Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.
Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.
Román Thomase Hardyho Tess z D’Urbervillů patří k nejslavnějším viktoriánským románům a na čtenářské oblibě neztratil dodnes. Ve své době vzbudil obrovský rozruch a náležitě bouřlivou odezvu, zvláště díky autorově vášnivé obžalobě puritánské viktoriánské morálky.
Podobně jako většina Hardyho ostatních románů se i Tess z D’Urbervillů odehrává ve fiktivním jihoanglickém hrabství Wessex; jeho hlavní hrdinkou je venkovská dívka Tess, jejíž upřímnost, citlivost a mravní nesmlouvavost naráží na pokrytecké konvence okolí a postupně vede k hrdinčině tragédii. Baladický příběh navíc působivě dokresluje časový rámec knihy: do poklidných venkovských končin začínají doléhat ozvěny společenských změn vyvolaných industrializací; lidé začínají ztrácet staré jistoty a mají před sebou náhle budoucnost zbavenou opor – ale zároveň i nové možnosti. Tato situace dává autorovi podnět k filosofickému zamyšlení nad osudovými silami, ovlivňujícími úděl člověka.
Thomas Hardy (1840–1928) je jedním z největších anglických spisovatelů všech dob. Jeho díla, jako například Daleko od hlučícího davu (1874), Rodákův návrat (1878), Starosta casterbridgeský (1886) či Neblahý Juda (1895), zobrazují vesměs svár mezi tradičními hodnotami a silným jedincem, vzdorujícím tlaku okolí; odráží se v nich autorovo moderní vidění světa i jeho rostoucí příklon k sociálnímu darwinismu a schopenhauerovskému pesimismu. Ač je Hardyho dílo v mnoha ohledech typickým produktem viktoriánské doby, razilo zároveň cestu modernistické próze – a vůdčí osobnosti anglického literárního modernismu se také k Hardyho odkazu hrdě hlásily.
V roce 2005 a posléze v roce 2010 oslovila britská televize BBC ve spolupráci s představiteli benediktýnského opatství Worth v jižní Anglii skupinu britských občanů s různými životními zkušenostmi, ideovými názory a postoji, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli život v klášterním prostředí a současně se i blíže seznámili s hodnotami, které mohou v tomto prostředí načerpat. Oba zmíněné seriály vyvolaly mezi televizními diváky neobyčejný ohlas. Na základě zkušeností získaných během natáčení obou zmíněných programů, ale také z rozhovorů se zúčastněnými i z reakcí laické veřejnosti, se Christopher Jamison, bývalý opat kláštera Worth, rozhodl své poznatky sepsat do ucelené formy, a tím se o ně s veřejností podělit. Ve své knížce Hledání svatyně s podtitulem Klášterní moudrost jako návod pro všední život se snaží nalézt odpověď na otázku, proč je náš život tak hektický a plný stresu, a současně, jak se s nástrahami dnešního tak uspěchaného světa vyrovnat. Nejen s odkazem na knihu knih, ale také na Řeholi svatého Benedikta, příběhy pouštních otců ale i inspirativní příběhy lidí dnešní doby, nám autor čtivým způsobem předkládá sedm základních kroků k vybudování vlastní niterné svatyně a tedy k objevení pravých životních hodnot, které dávají našemu každodennímu bytí hluboký smysl, naději a radost.
Christopher Jamison je benediktýnský mnich, bývalý opat kláštera Worth, nacházející se v jihoanglickém hrabství Západní Sussex, a také bývalý ředitel zdejší církevní školy. Narodil se v australském Melbourne, odkud se ještě v dětství, společně se svou rodinou, trvale přestěhoval do Anglie. Je absolventem katolického lycea Downside School a později i Oxfordské univerzity, kde získal bakalářský titul v oboru francouzský a španělský jazyk. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky dokumentárním pořadům televize BBC The Monastery a The Big Silence, v nichž hrál ústřední roli hostitele i průvodce jednotlivých hlavních protagonistů. Rovněž působí jako prezident Mezinárodní konference benediktýnského vzdělávání (ICBE) zprostředkovávající celosvětový dialog mezi benediktýnskými středními školami. V současnosti je ředitelem instituce National Office for Vocation, zabývající se komunikací s lidmi, kteří chtějí svůj život prožít v církevním prostředí.
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?
Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.
Kniha je bohatým, reprezentativním souborem
různých žánrů arabské lidové vypravěčské
tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské
(předislámské) mýtické náměty s lidovými,
nábožensko-legendárními a koranickými
vyprávěními islámské epochy – jeho legendy,
báje a pověsti barvitě líčí tradice o vládcích
jihoarabských říší a starých zaniklých kmenech
a vypravují příběhy o pouštních beduínech
a o slavných králích a královnách předislámské
doby. Součástí souboru je i rytířská epopej,
humoristická novelka a pohádková milostná
romance. V lidových pohádkách osmi arabských
zemí jsou snad zastoupeny všechny typy arabské
lidové pohádky, které obsahují spoustu velice
neobvyklých pohádkových motivů a fantastických
elementů.