Třetí část pětidílné série. Po mnoha letech se opět setkáváme s Arthurem Dentem, a zanedlouho potom i s ostatními postavami, které jsme opustili v situacích tak či onak nezáviděníhodných. Zákony života, vesmíru a vůbec se surově postrkují Galaxií, tentokrát pro nic menšího, než je záchrana samotného vesmíru. Ano, je znovu čas sbalit ručník, porozhlédnout se po bezpečné skrýši, kam by člověk mohl odložit pud sebezáchovy, a vyrazit. Po tisíciletích ožívá nebezpečí, že poměrně mírumilovný národ se záviděníhodným citem pro melodii podlehne svému děsu z jiných vesmírných ras a na druhý pokus se s nimi vypořádá jednou provždy. V situacích, kdy i zdánlivě nekonečné večírky končí soumrakem bohů, se zdá, že naši hrdinové měli sotva kdy podstatnější důvody opakovaně si připomínat ono nevyčerpatelně povzbudivé Nepropadejte panice!

Ilustrátorem nového vydání je jeden z nejlepších současných komiksových kreslířů Dan Černý.

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

Tentokrát to začne mrtvým tělem na konci stanice metra Baker Street, vším, co zůstalo po americkém studentovi Jamesi Gallagherovi. Jeho zámožná a politicky vlivná rodina se chce pochopitelně dostat této hrůzné vraždě na kloub, potíž však tkví v tom, že Jamesova smrt představuje ještě větší a nepřirozenější záhadu, než kdo vůbec tuší… tedy kromě londýnského konstábla a čarodějova učně Petera Granta.

Jelikož je inspektor Nightingale, poslední oficiální čaroděj v Anglii, zaneprázdněn pátráním po nevyzpytatelném kouzelníkovi známém také jako Muž bez tváře, je pouze na Peterovi, aby začal zkoumat strašidelné hlubiny nejstarší, největší a nyní i nejvražednější podzemní dráhy na světě.

Ovšem nebude na to sám. Kdepak, FBI mu posílá pomocnici. Mladou, ctižádostivou, krásnou křesťanku, která má sklony vnímat veškerá kouzla jako dílo ďáblovo. No, to tedy bude…

„Temnější tvář magie nese všechny znaky klasické fantasy se pohlcující zápletkou a výraznými, nezapomenutelnými hrdiny. Odehrává se v paralelních Londýnech – šedém, červeném a bílém, zatímco ten černý zdánlivě zanikl –, které jsou, ač každý ve svém „jiném“ světě, zcela pravděpodobné.

„Toto rychle běžící dobrodružství se složitě propracovanou magií, přemýšlivým hrdinou a odvážnou hrdinkou si milovníci fantasy zamilují.“
Kirkus Reviews“

Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele.

Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…

Jak to, že náš skutečný svět lze velmi dobře popsat pomocí matematických struktur? Přední americký kosmolog švédského původu Max Tegmark, profesor na MIT, se ve své nejnovější knize zamýšlí nad samotnou podstatou reality. Ukazuje, že vesmír je ještě podivuhodnější, než jsme si o něm kdysi mysleli, a to jak směrem do makrokosmu, tak do mikrokosmu. A dospívá k dosti překvapivému zjištění: nejhlubší podstata fyzikální reality má ryze matematickou povahu, takže místo „vesmír je popisován matematikou“ lze říci „svět je matematika“. Kniha fascinujícím způsobem používá populární formu výkladu k pJiž po staletí nejde největším světovým vědcům na rozum, že se celý svět, nesmírně spletitý a chaotický, dá s neuvěřitelnou přesností popsat pomocí lidského výtvoru, který je navíc poměrně jednoduchý a strohý. Tímto výtvorem je matematika a svůj údiv nad její účinností vyjadřovali i Galileo a Einstein. Mladý švédskoamerický kosmolog Max Tegmark, profesor fyziky na MIT a vášnivý milovník matematiky, však jde ještě o krok dál a tvrdí, že místo „vesmír je popisován matematikou“, lze říci „svět je matematika“. Aby svoje tvrzení doložil, zkoumá nejnovější výsledky pokročilých výzkumů mikrokosmu i makrokosmu, kvantovou teorii i astrofyziku. Pečlivě při tom odlišuje všeobecně přijímané výsledky fyzikálního mainstreamu, trochu odvážnější teorie a vyloženě spekulativní fantazie. Kniha si brzy po vydání zaslouženě získala pozornost řady vědců a vyvolala mnoho diskusí.

Mysteriózní thriller plný hrůzy.
Vyhořelý třicátník se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, která ukrývá mrazivé tajemství – ve výjimečně chladných zimách se tam ztrácejí děti. Společně s bývalou láskou a kamarády musí čelit nejen zlomyslné síle, ale i stínům vlastní minulosti. Všechny pády a zklamání, které do té doby zažil, jsou ničím proti peklu číhajícímu na místech, kde vyrůstal.
Autor bestsellerů Jozef Karika v děsivém příběhu s nadpřirozenými prvky přináší i citlivé vyprávění o tom, jak naše životy ovlivňuje dětství a všechno, co jsme jako děti zažili.

„Při psaní mi nešlo jen o dynamický příběh – chtěl jsem čtenářům naservírovat i pořádnou dávku strachu. Pokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal u rozsvíceného světla, nebyl jsem spokojený. Naopak, když se mi podařilo sebe samého pořádně vyděsit, bral jsem to jako známku úspěchu.“ prozrazuje autor.

Druhý český prezident Edvard Beneš je českou společností počátku 21. století nazírán rozporuplně. Na jedné straně je vnímám jako pokračovatel představ T. G. Masaryka, jeho politiky československého státu jako středu Evropy mezi Východem a Západem, na druhé straně však v posledních letech převažuje jeho negativní hodnocení za jeho kontroverzní kroky spojené s Mnichovem roku 1938, s postoji za druhé světové války, především v jeho otevření cesty pro nerovnou spolupráci se SSSR, jež ve svým důsledcích vedla k omezení demokracie, a v neposlední řadě s Benešovým přístupem k řešení únorové krize roku 1948. V českém povědomí tak Edvard Beneš vystupuje jako evropský politik, jenž svými postoji otvíral ČSR nové politické obzory. Spolu s tím se ale stále více objevují názory, že v klíčových okamžicích zklamal a že jeho činy vedly k erozi demokracie v letech 1938–1948. Všechny tyto otázky na pozadí evropské i domácí politiky zkoumá přední francouzský bohemista Antoine Mares. Ve své knize zvolil příkladný biografický přístup, jenž odhaluje Edvarda Beneše nejen jako praktického politika, ale i jako sociologicky uvažujícího teoretika. Předností Maresovy knihy je odstup, který jako francouzský historik vůči československému prezidentovi uplatňuje, nadhled nad nacionálně pojímanými problémy. Kontroverze soudobé české historiografie jsou mu cizí. Na místo schémat nabízí svébytný pohled, ukotvený v dobových pramenech, jenž mu ve svém důsledku umožnil sepsat vskutku originální biografii druhého československého prezidenta.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma.
Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely?
Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

„„Jmenuji se Harriet Mannersová a jsem geek.“
Tak začíná první díl jedné z nejpopulárnějších současných knižních sérií pro mládež.
Harriet ví, že kočka má v uchu 32 svalů, že člověk se průměrně patnáctkrát za den směje, že jednou ze složek dynamitu jsou burské oříšky. Žije si zkrátka ve svém světě vědomostí a znalostí o všem možném a skutečný život jí jaksi nic neříká. Není tedy divu, že ji ve škole, až na nejlepší kamarádku Nat, nikdo nemá moc rád. Takže když si jí všimne agent z modelingové agentury, neváhá a využije příležitost, aby svou situaci zásadně změnila, a hlavně, aby změnila sebe. I kdyby to mělo znamenat, že bude lhát těm, které má ráda, že ukradne Nat její sen o kariéře modelky, rozpálí doruda svou úhlavní nepřítelkyni Alexu a několikrát se znemožní před krasavcem Nickem. Harriet se do všeho tak zamotá, že se řítí z jedné katastrofy do druhé. A navíc se ukazuje, že ani ve světě módy ji nečeká procházka růžovým sadem. Dokáže se Harriet změnit dřív, než se jí všechno rozpadne pod rukama?

První díl šestidílné série Geek Girl získal prestižní cenu Waterstones Children´s Book Prize v kategorii knih pro mládež a dospívající a dostal se do užší nominace Ceny Roalda Dahla za nejzábavnější knihu, čímž ale výčet ocenění nekončí. I prodeje celé série jsou enormní. Ve Velké Británii byl první díl bestsellerem č. 1 pro rok 2013 mezi knihami pro dospívající čtenáře. Překladová práva se prodala do 29 zemí.