Jackův děda je už starý a zmatený:
* když jde do obchodu, zapomene si přezout papuče
* jí jen konzervy, z kterých vytváří nepoživatelné míchanice
* často si nemůže vzpomenout, jak se Jack jmenuje
Stále ale věří, že létá jako stíhač Královského letectva a bojuje proti Němcům v slavné bitvě o Anglii. Tak tomu před mnoha lety skutečně bylo… Jediný, kdo ho chápe, je právě jeho vnuk. Ve chvíli, kdy Jackovi rodiče umístí dědu do podivného a nehostinného domova pro staré lidi, se Jack rozhodne, že dědečka zachrání. Vydají se společně na velkou dobrodružnou cestu, dokonce opravdu vzlétnou do oblak.
Nový román Davida Walliamse je úžasnou směsicí smutných momentů, detektivních motivů i typicky walliamsovského humoru. Řeší se v něm problém Alzheimerovy nemoci, vztahy v rodině a čtenáři se navíc dozví i něco z historie. Knihu opět ilustroval Tony Ross.
Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.
Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.
Kniha nabízí pohled na těhotenství a porod prostřednictvím rozhovoru se známou porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou, která třicet let pomáhá přivést děti na svět.
Témata jsou řazena chronologicky od otěhotnění přes těhotenství k porodu a šestinedělí. Porodní asistentka hodnotí kontroverzní problémy dnešních těhotných – genetické testování, přístup medicínský kontra přírodní, epidurální anestezii, rozmáhající se počet porodů císařským řezem… Zamýšlí se nad úlohou porodních bab v životě ženy, mluví o zkušenostech z porodnictví v zahraničí, o pokusech prosadit u nás individuální péči o těhotné…
„Nic se nestalo,“ řekla maminka do telefonu, když jí syn poradil, ať na klávesnici najde enter. „A co jsi udělala?“„No našla enter.“„A zmáčkla jsi ho?“ „To jsi neříkal!“
O učení maminky s počítačem je jeden ze sloupků, které novinář Martin Moravec napsal za deset let do čtvrtečního magazínu MF DNES. Protože si to žádá doba, některé zpětně trochu upravil a celkem 250 jich teď vydává v knize Enter, mami!
Jsou to fejetony z každodenních situací, které občas zažije každý. Krátké, výstižné a vtipné. O českých restauracích, povinném zkoušení dárků o Vánocích, seznamování přes internet, o Pražácích, Brňácích i náplavách, o trapasech při lichocení ženám, o vaření, nakupování, divných lidech v posilovnách a podobně. Zkrátka o čemkoliv, co mu za těch deset let přišlo na mysl a stálo to za zaznamenání.
O autorovi :
„Nechceš se živit něčím pořádným?“ říkali mu shodně maminka a učitel fyziky. Jenže on v šestnácti letech zaklepal na dveře redakce Orlických novin a začal tím svou novinářskou kariéru. Nejprve zvolna, referáty z okresního přeboru fotbalu, protože ho (a hlavně jeho tatínka) mrzelo, že sám fotbal nikdy nehrál. V roce 1998 odešel z Východních Čech do Prahy, studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a zároveň docházel do redakce MF DNES. Začínal jako sportovní elév – na velké čtvrtky po každém kole fotbalové ligy zapisoval, kolik který hráč dostal žlutých nebo červených karet. Postupně začal psát hlavně o tenise a objel všechny grandslamové turnaje. V roce 2003 přešel do čtvrtečního Magazínu DNES, který od roku 2006 (s krátkou přestávkou) řídí. Od té doby píše každý týden sloupky, z nichž teď 250 vybral do knihy Enter, mami! Kromě práce v MF DNES učí budoucí novináře, natočil několik dílů dokumentu 13. komnata, moderuje různé akce a komentoval tenis na Eurosportu
Kniha nabízí pohled na těhotenství a porod prostřednictvím rozhovoru se známou porodní asistentkou Ivanou Konigsmarkovou, která třicet let pomáhá přivést děti na svět.
Témata jsou řazena chronologicky od otěhotnění přes těhotenství k porodu a šestinedělí. Porodní asistentka hodnotí kontroverzní problémy dnešních těhotných – genetické testování, přístup medicínský kontra přírodní, epidurální anestezii, rozmáhající se počet porodů císařským řezem… Zamýšlí se nad úlohou porodních bab v životě ženy, mluví o zkušenostech z porodnictví v zahraničí, o pokusech prosadit u nás individuální péči o těhotné…
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?
Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.
Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.
Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.
Kniha je bohatým, reprezentativním souborem
různých žánrů arabské lidové vypravěčské
tvorby – v jeho mýtech se prolínají staroarabské
(předislámské) mýtické náměty s lidovými,
nábožensko-legendárními a koranickými
vyprávěními islámské epochy – jeho legendy,
báje a pověsti barvitě líčí tradice o vládcích
jihoarabských říší a starých zaniklých kmenech
a vypravují příběhy o pouštních beduínech
a o slavných králích a královnách předislámské
doby. Součástí souboru je i rytířská epopej,
humoristická novelka a pohádková milostná
romance. V lidových pohádkách osmi arabských
zemí jsou snad zastoupeny všechny typy arabské
lidové pohádky, které obsahují spoustu velice
neobvyklých pohádkových motivů a fantastických
elementů.
Román Thomase Hardyho Tess z D’Urbervillů patří k nejslavnějším viktoriánským románům a na čtenářské oblibě neztratil dodnes. Ve své době vzbudil obrovský rozruch a náležitě bouřlivou odezvu, zvláště díky autorově vášnivé obžalobě puritánské viktoriánské morálky.
Podobně jako většina Hardyho ostatních románů se i Tess z D’Urbervillů odehrává ve fiktivním jihoanglickém hrabství Wessex; jeho hlavní hrdinkou je venkovská dívka Tess, jejíž upřímnost, citlivost a mravní nesmlouvavost naráží na pokrytecké konvence okolí a postupně vede k hrdinčině tragédii. Baladický příběh navíc působivě dokresluje časový rámec knihy: do poklidných venkovských končin začínají doléhat ozvěny společenských změn vyvolaných industrializací; lidé začínají ztrácet staré jistoty a mají před sebou náhle budoucnost zbavenou opor – ale zároveň i nové možnosti. Tato situace dává autorovi podnět k filosofickému zamyšlení nad osudovými silami, ovlivňujícími úděl člověka.
Thomas Hardy (1840–1928) je jedním z největších anglických spisovatelů všech dob. Jeho díla, jako například Daleko od hlučícího davu (1874), Rodákův návrat (1878), Starosta casterbridgeský (1886) či Neblahý Juda (1895), zobrazují vesměs svár mezi tradičními hodnotami a silným jedincem, vzdorujícím tlaku okolí; odráží se v nich autorovo moderní vidění světa i jeho rostoucí příklon k sociálnímu darwinismu a schopenhauerovskému pesimismu. Ač je Hardyho dílo v mnoha ohledech typickým produktem viktoriánské doby, razilo zároveň cestu modernistické próze – a vůdčí osobnosti anglického literárního modernismu se také k Hardyho odkazu hrdě hlásily.
V roce 2005 a posléze v roce 2010 oslovila britská televize BBC ve spolupráci s představiteli benediktýnského opatství Worth v jižní Anglii skupinu britských občanů s různými životními zkušenostmi, ideovými názory a postoji, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli život v klášterním prostředí a současně se i blíže seznámili s hodnotami, které mohou v tomto prostředí načerpat. Oba zmíněné seriály vyvolaly mezi televizními diváky neobyčejný ohlas. Na základě zkušeností získaných během natáčení obou zmíněných programů, ale také z rozhovorů se zúčastněnými i z reakcí laické veřejnosti, se Christopher Jamison, bývalý opat kláštera Worth, rozhodl své poznatky sepsat do ucelené formy, a tím se o ně s veřejností podělit. Ve své knížce Hledání svatyně s podtitulem Klášterní moudrost jako návod pro všední život se snaží nalézt odpověď na otázku, proč je náš život tak hektický a plný stresu, a současně, jak se s nástrahami dnešního tak uspěchaného světa vyrovnat. Nejen s odkazem na knihu knih, ale také na Řeholi svatého Benedikta, příběhy pouštních otců ale i inspirativní příběhy lidí dnešní doby, nám autor čtivým způsobem předkládá sedm základních kroků k vybudování vlastní niterné svatyně a tedy k objevení pravých životních hodnot, které dávají našemu každodennímu bytí hluboký smysl, naději a radost.
Christopher Jamison je benediktýnský mnich, bývalý opat kláštera Worth, nacházející se v jihoanglickém hrabství Západní Sussex, a také bývalý ředitel zdejší církevní školy. Narodil se v australském Melbourne, odkud se ještě v dětství, společně se svou rodinou, trvale přestěhoval do Anglie. Je absolventem katolického lycea Downside School a později i Oxfordské univerzity, kde získal bakalářský titul v oboru francouzský a španělský jazyk. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky dokumentárním pořadům televize BBC The Monastery a The Big Silence, v nichž hrál ústřední roli hostitele i průvodce jednotlivých hlavních protagonistů. Rovněž působí jako prezident Mezinárodní konference benediktýnského vzdělávání (ICBE) zprostředkovávající celosvětový dialog mezi benediktýnskými středními školami. V současnosti je ředitelem instituce National Office for Vocation, zabývající se komunikací s lidmi, kteří chtějí svůj život prožít v církevním prostředí.