Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.

Přijdete-li večer do kavárny ve Vršovicích, u stolu v rohu pravděpodobně uvidíte na první pohled zajímavého člověka. Nejspíš pije kafe s malým nebo upíjí malé plzně. Když si budete chtít jen tak přisednout, laskavě vám pokyne. Když ale vejde někdo, kdo halasně pronáší velká moudra, ten člověk – Vráťa Brabenec – opustí lokál nebo vetřelce pošle rychle někam.
Vráťovi můžete naslouchat, můžete s ním uvažovat o nejrůznějších strastech a radostech světa vezdejšího, můžete se od něj hodně dozvědět, můžete poznat jeho rodné Horní Počernice, indiány v Kanadě, setkat se s osudy nevšedních lidí … nesmíte ho ale zaplašit. Ne, není v něm zaječí strach z nějakého reálného nebezpečí, svoji odvahu k protestu proti zlovůli a blbosti už projevil mockrát, je to taková boží bázeň, pokora a skromnost, se kterou utíká před banalitami, malichernostmi a sebestředností zduřelého ega.

Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.

Síla mýtu je knižní přepis proslulého šestihodinového cyklu rozhovorů amerického antropologa, religionisty a filozofa Josepha Campbella (1904-1987) s moderátorem Billem Moyersem, v zasvěcených sondách do nejrůznějších kultur, civilizací a náboženství věnovaných proměnám úlohy mytologie v dějinách lidstva a jejímu smyslu v současném globalizovaném světě, kde stále výrazně zasahuje do představ a postojů moderního člověka. Campbellovy myšlenky například zásadně ovlivnily jeho přítele George Lucase v koncepci filmové trilogie Hvězdné války. Vydání „Síly mýtu“ iniciovala Jacqueline Kennedyová Onassisová jako redaktorka newyorského nakladatelství Doubleday.

Čtvrtým svazkem, Spisovatelé a leviatan, se uzavírá souborné vydání esejí George Orwella, které obsahuje celkem 241 esejí, analýz, recenzí a novinových sloupků z pera slavného spisovatele a novináře. V tomto závěrečném dílu, pokrývajícím roky 1947 -1949 si můžeme přečíst další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“), ale samozřejmě i úvahy politické. Například esej „K evropské jednotě“ z r.1947, v němž ještě Orwell stihl zařadit Československo mezi země s „tradicí demokratického socialismu“ bude pro čtenáře nepochybně zajímavý i dnes.

Beletristický text s nadhledem líčí příběh rodiny
velkokapitalisty. Rodinu popisuje po kapitalistově
odchodu. Podobu jeho ženy Poldi si někteří občané
Kladna ještě uchovávají v paměti. Představte si, že
předání ocelářského holdingu dědicům v letech před
První světovou válkou neproběhlo hladce. Představte
si obchod Kladno-Pittsburgh v roce 1912. Představte
si, že jedno z jejich dětí majetek převzít odmítlo.
Představte si, že tento syn dal přednost dráze učitele.
Představte si, že se stal jedničkou ve svém oboru.
Představte si, že se stal učitelem na Cambridge.
Představte si, že jediná kniha vydaná za jeho života
začíná slovy: Svět je všechno, co je faktem. Představte
si knihu, která se skládá ze samých faktů. Faktem je,
že se syn Poldi a Karla Wittgensteinových jmenoval
Ludwig Wittgenstein. Faktem je, že se stal nejvlivnějším
učitelem filosofie na univerzitě v Cambridge
ve 20. století.
Publikace byla vydána k výročí 100 let od udělení
stipendia rakouským umělcům (Trakl, Rilke, Loos)
z peněz kladenských hutníků. Stipendium roku
1914 anonymně udělil syn Poldi Wittgensteinové,
cambridgeský filosof.

Cena Miloslava Švandrlíka udělovaná Obce spisovatelů ČR za nejlepší humoristickou knihu vydanou v roce 2016.
– Nominace Společností F. X. Šaldy na Cenu F. X. Šaldy za nejlepší českou seriozní knihu roku 2016.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Kniha o Baltimorských je třetím románem švýcarského, francouzsky píšícího autora Joëla Dickera. Na rozdíl od jeho předchozího bestselleru Pravda o případu Harryho Queberta nemá detektivní zápletku, ač napětí v něm rozhodně nechybí. Děj této rodinné ságy nazíráme opět pohledem mladého úspěšného spisovatele Marcuse Goldmana, který se tentokrát vrací do dob a krajin svého dětství, aby se vyznal z obdivu a lásky k těm, kterým říká Baltimorští – tedy ke druhé větvi rodiny Goldmanů, svému strýci, tetě a bratrancům. Byly to osobnosti pro běh jeho života zcela určující: byli bohatí, úspěšní, krásní, laskaví – a zdánlivě naprosto a neochvějně šťastní. Prostřednictvím vzpomínek a reminiscencí z dětství a dospívání, objevování zasutých rodinných tajemství a vlastní rekonstrukce toho, co mu bylo zamlčováno, Marcus zkoumá důvody a osudové náhody, které přes období dostatku a harmonie nakonec vedly k rozkladu, pádu a tragédii. Je to kniha vyrovnávání se s velkou ztrátou i s rolí věčně chudého příbuzného, ale i román o ztrácené a nalézané lásce a o cestě k sobě samému.

Díky své delikátní formě a vytříbenému obsahu, spojujícímu ty nejlepší prvky
středověké básnické tradice, si Ptačí sněm anglického básníka Geoffreyho Chaucera
(asi 1343–1400) zajistil nejen výsadní postavení v rámci autorova rozsáhlého díla,
ale rovněž platí za klenot středověkého literárního kánonu. Skladba komorní délky
zachycuje básníka neznalého lásky, jenž po dni stráveném nad latinskými spisy usíná
neklidným spánkem. Ve snu se mu zjevuje římský vojevůdce Scipio Africanus, který se
mu stává průvodcem a zavádí jej do alegorické zahrady, v níž „plodný květen vládne celý
věk“ a kde básník poprvé dostává příležitost poznat (byť jen jako svědek) lásku a její
rituály zblízka.
Ptačí sněm je ukázkou tzv. snového vidění, jednoho z nejoblíbenějších literárních
žánrů vrcholného a pozdního středověku. O zdomácnění této formy se v anglickém
prostředí nemalou měrou zasloužil právě Geoffrey Chaucer, a to jak překladem, tak
vlastní tvorbou. Přestože datace i účel Ptačího sněmu jsou do značné míry spekulativní,
mnohými historiky bývá báseň kladena do přímé souvislosti s námluvami mladého
anglického krále Richarda II. a Annou Českou, dcerou římského císaře Karla IV., jíž vzdal
Chaucer hold hned v několika svých skladbách. Zároveň se jedná o jeden z nejranějších
dokladů spojení kultu svatého Valentýna s milostnou tematikou. Českému čtenáři se
tímto vydáním dostává překlad básně do rukou poprvé, doplněný předmluvou nastiňující
hlavní rysy žánru středověké snové poezie a Chaucerových variací na její témata
a ukázkami z několika významných děl, jež s Ptačím sněmem úzce souvisejí.

Jak to, že náš skutečný svět lze velmi dobře popsat pomocí matematických struktur? Přední americký kosmolog švédského původu Max Tegmark, profesor na MIT, se ve své nejnovější knize zamýšlí nad samotnou podstatou reality. Ukazuje, že vesmír je ještě podivuhodnější, než jsme si o něm kdysi mysleli, a to jak směrem do makrokosmu, tak do mikrokosmu. A dospívá k dosti překvapivému zjištění: nejhlubší podstata fyzikální reality má ryze matematickou povahu, takže místo „vesmír je popisován matematikou“ lze říci „svět je matematika“. Kniha fascinujícím způsobem používá populární formu výkladu k pJiž po staletí nejde největším světovým vědcům na rozum, že se celý svět, nesmírně spletitý a chaotický, dá s neuvěřitelnou přesností popsat pomocí lidského výtvoru, který je navíc poměrně jednoduchý a strohý. Tímto výtvorem je matematika a svůj údiv nad její účinností vyjadřovali i Galileo a Einstein. Mladý švédskoamerický kosmolog Max Tegmark, profesor fyziky na MIT a vášnivý milovník matematiky, však jde ještě o krok dál a tvrdí, že místo „vesmír je popisován matematikou“, lze říci „svět je matematika“. Aby svoje tvrzení doložil, zkoumá nejnovější výsledky pokročilých výzkumů mikrokosmu i makrokosmu, kvantovou teorii i astrofyziku. Pečlivě při tom odlišuje všeobecně přijímané výsledky fyzikálního mainstreamu, trochu odvážnější teorie a vyloženě spekulativní fantazie. Kniha si brzy po vydání zaslouženě získala pozornost řady vědců a vyvolala mnoho diskusí.

Dětská detektivka Tajemství Hrobaříků je zasazená do tajuplného prostředí rozlehlých Olšanských hřbitovů v Praze. Právě tady se seznámí pětice kluků a holek ze sousední čtvrti. Členové party Hrobaříků: Vojta, Klára, Evžen, Šimon a Alžběta netuší, že je spojuje jedno prastaré tajemství, které se hřbitovy souvisí. Během školního roku na Olšanech pronásledují padouchy, řeší záhady a dozvídají se leccos o slavných lidech, kteří jsou zde pochovaní. Hrobaříci postupně zjišťují, jak moc tu spolu souvisejí minulost a přítomnost, a když přijdou na stopu zločinu, smysl pro spravedlnost jim nedovolí zůstat stát se založenýma rukama.
Tajemství Hrobaříků je prvním dílem detektivní trilogie. Ve druhém dílu nazvaném Hrobaříci v podzámčí členové společenství Hrobaříků už coby středoškoláci pátrají po vzácné relikvii, která se ztratila z jednoho východočeského zámku za druhé světové války. Třetí díl, Hrobaříci a Hrobaři, členy party zastihuje opět v blízkosti Olšanských hřbitovů a vrací děj zpátky k tajemné mapce z prvního dílu, jež je klíčem ke zdejšímu okolí a zároveň hrdiny přivede k některým spletitým otázkám lidských dějin.“