Šrí Siddharáméšvar, učitel Nisargadatty Mahárádže a Randžita Mahárádže, v této knize jednoduchým a přímým stylem vysvětluje poznání našeho skutečného Já v tradici advaita védánty (nedvojné védánty). Mluví snadno srozumitelným jazykem a k dokreslení používá příklady z běžného života, aby se pochopení konečné Skutečnosti nestalo pouze záležitostí učenců, ale aby bylo přístupné všem. V této knize rozebírá postupně čtyři těla (hrubé, jemné, příčinné a nadpříčinné) v postupném pátrání po tom, čím doopravdy jsme. I když je to už skoro sto let, kdy Klíč k poznání Já poprvé vyšel, jeho obsah je dodnes relevantní pro všechny duchovně hledající.
Součástí tohoto vydání je také text nazvaný Zlatý den. Šrí Siddharáméšvar ho napsal jako všeobecný úvod k problematice duchovního hledání.
Šrí Siddharáméšvar Mahárádž (1888–1936) patří spolu s Ramanou Maharšim mezi nejvýznamnější učitele advaita védánty 20. století. I když měl v Indii mnoho žáků, na Západě zůstával do relativně nedávné doby neznámý a proslavili ho zde až jeho žáci – Šrí Randžit Mahárádž a Šrí Nisargadatta Mahárádž. Narodil se v malé vesnici blízko Šolapúru. Když se kvůli práci přestěhoval do Bídžapúru, potkal se zde se svým duchovním učitelem Šrí Bhausahebem Mahárádžem (1843–1913). Šrí Siddharáméšvar se věnoval meditační praxi dle instrukcí svého učitele. Jeho potřeba konečného poznání byla tak veliká, že se v roce 1920 rozhodl dosáhnout ho za každou cenu a setrval devět měsíců v meditaci. Tak nakonec díky milosti svého učitele dosáhl realizace. Šrí Siddharáméšvar poté začal učit cestu ptáka (vihangammárga), tj. cestu k poznání ne pomocí meditace, ale díky přímému uvědomění nebo pochopení. V indickém světě slavný Samartha Rámdás ze 17. století o tom napsal: „Cestou meditace neboli mravenčí cestou dosáhne člověk realizace pomalu jako mravenec, který postupuje kousek po kousku. Ovšem je možné letět jako pták cestou ptáka pomocí křídel rozlišování (vivéka) a dosáhnout plodů okamžitě.“
Píše se rok 1962 a patnáct let po americké kapitulaci v Kalifornii vládne japonská okupační správa. Po Spojených státech ale za japonského pobaveného přihlížení a německého běsnění koluje podivná kniha, v níž Spojenci druhou světovou válku neprohráli. Pravda o světě naruby se snad skrývá v narážkách věštební Knihy proměn I-ťing, jejíž náznakovou řeč se snaží rozluštit okupanti, kolaboranti i zahořklí vlastenci.
Philip K. Dick získal za jednu ze svých nejpřístupnějších a zároveň nejmnohoznačnějších knih v roce 1963 svou jedinou cenu Hugo za nejlepší vědeckofantastický román, dnes jde o obecně uznávanou klasiku alternativní historie a jako taková se nedávno dočkala rovněž zdařilého seriálového zpracování. Nové ilustrované vydání je opatřeno obsáhlou předmluvou věhlasné spisovatelky Ursuly K. Le Guinové.
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa – v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.
Středa 27. května 1942 v 10.35 hodin, libeňská zatáčka v Praze 8. Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, sedí na předním sedadle mercedesu. Vůz řídí Johannes Klein, jeho vycvičený osobní strážce. V ohybu silnice na něj na chodníku čekají parašutisté. Gabčík je od Heydricha v jednu chvíli vzdálen asi jen 120 centimetrů. Vytahuje zpod baloňáku samopal, nevystřelí. Možná zbraň technicky selhala, možná sehrála roli i jiná okolnost. Třeba projíždějící tramvaj. Klein křičí: „Pozor, atentátníci!“ Heydrich rozkazuje: „Zastav! Okamžitě zastav!“
Touto událostí začíná kniha, která původně vznikla jako katalog k velké exteriérové výstavě, jež se uskutečnila k 70. výročí atentátu na Heydricha. Obsahuje příběhy aktérů tehdejších událostí (nejen atentátníků, ale i dalších parašutistů, členů domácího odboje, jejich rodinných příslušníků, ale i nacistů a členů gestapa). Často šlo o přímá svědectví lidí, kteří dosud žijí (nebo těch, kdo stihli jejich vyprávění zachytit).
Vychází ve spolupráci s Post Bellum jako dotisk prvního vydání.
V izraelském Cholonu začíná policejní pátrání po ztraceném šestnáctiletém chlapci. Vyšetřování se protahuje a naráží na nečekané obtíže: výzvy k veřejnosti nepřinesou výsledky, vyšetřovatelům nepomůže ani anonymní telefonát, který policii informuje, kde najde chlapcovo mrtvé tělo. Zásadní zlom nastane zcela nečekaně: v kavárně na Masarykově náměstí v Tel Avivu usedá ke stolu středoškolský profesor Zeev Avni a pouští se do psaní prvního textu bezprostředně inspirovaného jedním textem Franze Kafky – prvního z řady fiktivních dopisů zaslaných rodině oběti, dopisů, které zcela neobvyklým způsobem ovlivní policejní vyšetřování. Kniha rázem upoutala pozornost čtenářů i literárních kritiků, získala řadu ocenění i dvě prestižní ceny v zahraničí. Dror Mišani se zabývá teorií detektivního románu a snad i to mu pomohlo vyvarovat se vžitých stereotypů a v podobě nečekaných zvratů čtenáři nachystat nejedno překvapení.
Dror Mišani (nar. 1975), izraelský literární vědec, editor a překladatel z francouzštiny, vydal svůj první román teprve v roce 2011, ale jeho hvězda začala stoupat vzhůru velmi rychle. Jeho prvotina už byla přeložena do zhruba patnácti jazyků (další překlady se chystají), ocitla se na předních místech žebříčků nejúspěšnějších kriminálních románů a její autor získal své první ceny (ve Švédsku, Itálii). Zároveň se chystají první překlady jeho druhého románu. Tento úspěch jistě není náhodný – jako literární vědec se Dror Mišani zaměřil na historii detektivního románu, se kterým se důkladně seznámil teoreticky, takže v jeho vlastní knize se mu podařilo přijít s novými prvky v podobě nečekaných zvratů a neobvyklých řešení. Za zmínku stojí okolnosti, za jakých jeho první román vznikl: když Mišaniho manželka přednášela na univerzitě v Cambridgi, pracoval Mišani na své dizertační práci, ale místo ní napsal román.
Hitlerův Mnichov. Vzestup a pád hlavního města pokroku (1997) se řadí ke knihám, jejichž autoři zkoumají vliv kultury na velké společenské změny. Proto ji můžeme číst jako pendant k monografii Brigitte Hammanové Hitlerova Vídeň či k eseji Carla E. Schorskeho Vídeň na přelomu století. Large Mnichov přelomu 19. a 20. století nazírá jako centrum německé kulturní avantgardy. Kořeny nacionálního socialismu spatřuje v politických a myšlenkových proudech, k jejichž radikalizaci, na levé i pravé straně politického spektra, došlo pod vlivem první světové války. Právě proměna kulturních a společenských poměrů 20. let 20. století podle Large vytvořily podhoubí pro dramatický rozvoj Hitlerových obskurních představ, o nichž málokdo předpokládal, že by mohly vést k pokusu o ovládnutí světa. Důraz přitom klade na oživení bavorského tradicionalismu, jenž postupně potlačil dřívější kulturní pestrost. V kapitolách věnovaných 30.–40. letům 20. století pak zkoumá, jak se Mnichov přeměnil v hlavní centrum nacistického hnutí a jak jeho politické reprezentace až do posledních týdnů války všemožně soupeřily o prvenství v hnutí s nenáviděným pruským Berlínem.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Uprostřed Velkého smetiště nedaleko Londýna se tyčí obrovský, pochmurný dům rodiny Iremongerů, plný spletitých chodeb a schodišť. Klan, který ho obývá, je více než prapodivný: jeho členové vybudovali své bohatství doslova na odpadcích, mají zvláštní jména, svérázné zvyky a rituály a žení a vdávají se výhradně mezi sebou. Hlavní hrdina Klod mezi ostatní příliš nezapadá: je churavý, choulostivý a navíc sirotek, ideální terč šikany krutých bratranců.
Klod má ovšem jednu zvláštní schopnost: Slyší předměty mluvit. A poslední dobou věci začínají šeptat a špitat čím dál víc. Jako by se schylovalo k něčemu neblahému. Jedné noci narazí Klod ve Smetištejně na novou, zvídavou a odvážnou služebnou Lucy a společně se rozhodnou přijít záhadě děsivého rodinného sídla na kloub. Odhalují jedno temné tajemství za druhým a brzy se ocitnou v ohrožení života. Mají ještě šanci vyváznout, nebo je Smetištejn pohltí jako všechny, kdo se mu kdy pokusili vzepřít?
Spisovatel, dramatik a ilustrátor Edward Carey se narodil v městečku North Walsham v hrabství Norfolk na východě Velké Británie. Stejně jako jeho otec a děda se měl stát důstojníkem Královského námořnictva. Nicméně nakonec zběhl k divadlu a vystudoval drama. Napsal několik her pro rumunské Národní divadlo a pro Malé státní divadlo v hlavním litevském městě Vilniusu. Ve Velké Británii spolupracuje s několika divadelními soubory. Pobýval na různých místech Evropy i Spojených států. V současnosti žije v Austinu ve státě Texas. Jako spisovatel debutoval v roce 2001 knihou Observatory Mansion, následoval pohádkový příběh o sestrách-dvojčatech Alva & Irva.
Kniha je zaměřena na regionální historii vzniku a provozu železniční dopravy na Českomoravské vrchovině, resp. v regionech Svitavska, Poličska a Skutečska. Její jednotlivé kapitoly detailně popisují vznik železnice, plány na její vybudování, stavbu technického zázemí (kolejového svršku, nádraží, vleček apod.), včetně údajů, jež vysvětlují ekonomickou náročnost a míru rizika, které byly na přelomu století s podobnými záměry spojené. Dále se kniha věnuje popisu drážních vozidel, která se za dobu jejího trvání, tj. za posledních 120 let, po železniční trati mezi Svitavami, Poličkou a Skutčí proháněla. Vedle toho má však tato publikace i obecněji laděnou rovinu, která vysvětluje význam železniční trati pro místní region.
Vydáváme ve spolupráci s Městskou knihovnou Polička.
Jackův děda je už starý a zmatený:
* když jde do obchodu, zapomene si přezout papuče
* jí jen konzervy, z kterých vytváří nepoživatelné míchanice
* často si nemůže vzpomenout, jak se Jack jmenuje
Stále ale věří, že létá jako stíhač Královského letectva a bojuje proti Němcům v slavné bitvě o Anglii. Tak tomu před mnoha lety skutečně bylo… Jediný, kdo ho chápe, je právě jeho vnuk. Ve chvíli, kdy Jackovi rodiče umístí dědu do podivného a nehostinného domova pro staré lidi, se Jack rozhodne, že dědečka zachrání. Vydají se společně na velkou dobrodružnou cestu, dokonce opravdu vzlétnou do oblak.
Nový román Davida Walliamse je úžasnou směsicí smutných momentů, detektivních motivů i typicky walliamsovského humoru. Řeší se v něm problém Alzheimerovy nemoci, vztahy v rodině a čtenáři se navíc dozví i něco z historie. Knihu opět ilustroval Tony Ross.
Román Thomase Hardyho Tess z D’Urbervillů patří k nejslavnějším viktoriánským románům a na čtenářské oblibě neztratil dodnes. Ve své době vzbudil obrovský rozruch a náležitě bouřlivou odezvu, zvláště díky autorově vášnivé obžalobě puritánské viktoriánské morálky.
Podobně jako většina Hardyho ostatních románů se i Tess z D’Urbervillů odehrává ve fiktivním jihoanglickém hrabství Wessex; jeho hlavní hrdinkou je venkovská dívka Tess, jejíž upřímnost, citlivost a mravní nesmlouvavost naráží na pokrytecké konvence okolí a postupně vede k hrdinčině tragédii. Baladický příběh navíc působivě dokresluje časový rámec knihy: do poklidných venkovských končin začínají doléhat ozvěny společenských změn vyvolaných industrializací; lidé začínají ztrácet staré jistoty a mají před sebou náhle budoucnost zbavenou opor – ale zároveň i nové možnosti. Tato situace dává autorovi podnět k filosofickému zamyšlení nad osudovými silami, ovlivňujícími úděl člověka.