Akční komedie Týpci nás přenese do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. Krachující vztah s modelkou a osobní tragická zkušenost vedou hlavního hrdinu k útěku do země-nezemě a k novému životnímu startu. Drhnutí toalet chicagských továrních mega-komplexů a ilegální svět moderního otroctví polských mafií však nebylo to, co přesně očekával. Přišel tedy čas se v cizím prostředí zorientovat a nové situaci čelit vlastním, neortodoxním způsobem – v česko-slovenském gangu, který tvoří vskutku pozoruhodní týpci…

Karel Dvořák vydal svůj soupis exempel – vyprávění mnoha žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání – již r. 1978.
V 80. letech se však ke své práci opakovaně vracel, revidoval ji a i s pomocí historika knihtisku Kamila Boldana výrazně rozšířil o přibližně 400 dalších nových typů exempel. Před dokončením díla však v r. 1989 zemřel a práce zůstala v rukopise. Nového vydání této práce se editorsky ujal folklorista Jan Luffer a připravil text, který obsahuje mj. též novou předmluvu medievistky Anežky Vidmanové.

Dvořákova práce je příručkou mezinárodního významu a jedním z velmi mála světových soupisů exempel. Nejvíce ji ocení odborníci, kterým přinese neocenitelnou orientaci v obrovském množství různorodých vyprávění, doložených na našem území ve středověku. Zajímavá může být však pro každého, kdo např. bude chtít vědět, jaké jsou nejstarší české doklady pohádky o dvanácti měsíčkách nebo o hloupém Honzovi.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Síla mýtu je knižní přepis proslulého šestihodinového cyklu rozhovorů amerického antropologa, religionisty a filozofa Josepha Campbella (1904-1987) s moderátorem Billem Moyersem, v zasvěcených sondách do nejrůznějších kultur, civilizací a náboženství věnovaných proměnám úlohy mytologie v dějinách lidstva a jejímu smyslu v současném globalizovaném světě, kde stále výrazně zasahuje do představ a postojů moderního člověka. Campbellovy myšlenky například zásadně ovlivnily jeho přítele George Lucase v koncepci filmové trilogie Hvězdné války. Vydání „Síly mýtu“ iniciovala Jacqueline Kennedyová Onassisová jako redaktorka newyorského nakladatelství Doubleday.

Technologický průkopník a provokativní myslitel Jaron Lanier svou knihou zpochybňuje vize „krásného nového světa“ digitálního věku, v němž prostřednictvím sítí volně plynou informace a všechno bude dostupné všem a prakticky zdarma. Takový svět totiž čeká jen trvalý hospodářský sestup a sociální degradace většiny lidí, zatímco peníze a moc se budou koncentrovat u těch, kdo vlastní a ovládají nejvýkonnější počítačové servery a největší sítě. Autorovo varování před nedávno nastoupeným směrem ve vývoji sítí vychází z pesimistické teze, podle níž jsou digitální technologie první technologií
v dějinách, která v konečném výsledku zlikviduje více pracovních míst, než jich vytvoří. Nejvýkonnější počítačové servery, jež autor nazývá „Sirény“, totiž lákají uživatele na rychlé a bezplatné služby a prakticky zadarmo od nich získávají ohromný objem informací. Tyto informace (uživatelem vytvořený obsah, jeho osobní data, preference i zvyky) potom prodávají dál, čímž podle autora nenápadně likvidují střední třídu, a to s její vlastní pomocí.

Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího Leonardova obrazu sahá až do dnešních dnů… Ve hře není nic menšího než svatý grál! Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor symbologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto…

Autor legendární bestseller jemně přepracoval pro mladší čtenáře. Co ho k tomu vedlo? Sám Dan Brown k tomu říká: „Mnozí moji přátelé mají dospívající děti. Některé z nich zhltli dospělou verzi Šifry mistra Leonarda a ohromně se jim líbila; některým však připadaly jisté aspekty románu příliš ,dospělé‘ a odrazovala je i délka. Adaptace pro mládež se proto pokouší teenagerům zprostředkovat svět díla tím, že se poněkud zkrátí rozsah, vysvětlí určitý historický kontext a celkově se přizpůsobí jejich myšlení…“
Šifra mistra Leonarda ve vydání pro mládež tak teenagerům nabízí vstupenku do fascinujícího světa románů Dana Browna.

Děj je akčnější a autor zároveň více čtenářům popsal historický kontext napínavého příběhu.

Druhý díl detektivní trilogie pro mladé čtenáře je volným pokračováním napínavého příběhu Tajemství Hrobaříků. Parta detektivů tentokrát vymění prostředí pražského hřbitova za romantické kulisy městečka Ostrožná, kde mladí hrdinové o prázdninách pomáhají na archeologických vykopávkách. Brzy se dozvědí, že ze zdejšího zámku během druhé světové války zmizela vzácná relikvie, a spolu s potomky šlechtického rodu se nadšeně pustí do řešení dávné záhady…

Berlín 1940. Mladičké Židovce Marii Jalowiczové hrozí deportace. Jenže ona chce žít. Za každou cenu. A tak zmizí. Celou válku se skrývá a někdy za to platí opravdu vysokou cenu.
Po 50 letech od skončení války namluví Marie poprvé celý svůj životní příběh na 77 magnetofonových pásků. Stanou se základem jedinečného časového dokumentu. Otevřeně, bez vnitřní cenzury v něm hrdinka líčí, jaké to je protloukat se den po dni Berlínem ovládaném Hitlerem: Potřebuje falešné doklady, úkryty, lidi, kteří jsou ochotni jí nezištně i za úplatu pomoci. Pokusí se nacistům uniknout fingovaným sňatkem s Číňanem, snaží se přes Bulharsko vycestovat do Palestiny. Marně. Musí zkrátka přežít v Berlíně. Je svolná ke všemu, tak silná je její touha přežít.
Autentická výpověď mimořádně statečné, nezdolné ženy doplňuje doslov jejího syna, Hermanna Simona, historika a ředitele Nadace Nová synagoga v Berlíně.

„Upřímná výpověď o přežití uprostřed nacistického Berlína neskrývá žádná tabu.“
Channah Trzebinerová, Jüdische Allgemeine

„Kdo se chce o lidovém odporu, nenávisti, morálce, lidskosti a proletářském nacismu dozvědět víc, ať si přečte tuhle knihu.“
Götz Aly, Berliner Zeitung

Ukázka:

Na podzim 1941 jsem dostala předvolání na Úřad práce. První výzvu jsem ignorovala, což byla neuvěřitelná drzost. Pak přišel další lístek, tentokrát s označením „Druhá výzva“. Odnesla jsem ho na úřad a řekla: „To je ale zvláštní! Tady stojí Druhá výzva, ale já žádnou první nikdy nedostala.“ Poslali do mě přádelny, malého podniku s takzvaným oddělením pro Židy. Pracovní podmínky byly příšerné. Přidělili mě na noční a já musela chodit na směny absolutně temnými ulicemi. I hala, ve které jsme pracovali, byla velice špatně osvětlená. Neustále se mi trhalo vlákno a předačka na mě ječela, že to hraničí se sabotáží. Po několika dnech jsem šla do kanceláře a řekla jsem mladé úřednici, že se snažím ze všech sil, že se mi ale neustále trhá vlákno, že jsem toho v poslední době hodně prodělala a že se mnou mají jenom problémy. Vtom vešla předačka a rozkřičela se: „Tu židovskou svini byste měli vyhodit, nestojí ani za plivnutí!“ Přikývla jsem: „Ano, prosím, propusťte mě. Já totiž nesmím dát výpověď.“ „Ach tak,“ odpověděla úřednice, „to jsem nevěděla. Dobrá, tak vás tedy propustíme. Vaše předačka přece řekla, že jste neschopná.“ Okamžitě mi vystavila papíry a mile mi popřála hodně štěstí. Samozřejmě jsem byla opět hlášená na Úřadě práce, a tak jsem brzy dostala další předvolání. Pak přišlo druhé a já si pomyslela, že až přijde třetí, budu tam muset jít. Ale dopadlo to jinak. V pokoji vedle mě donedávna bydlel Harry Kaplan, číšník, který hrál na klarinet. Pak ho však deportovali. Jednou se ozval zvonek a za dveřmi stál listonoš s doporučeným psaní pro pana Kaplana. „Není tady,“ řekla jsem. „Odvedli ho.“ „Aha! V tom případě musím na obálku napsat odstěhován na východ bez udání adresy,“ prohlásil listonoš. „A pak tu mám ještě něco, měla by tu bydlet jistá slečna Jalowiczová.“ Okamžitě jsem tu obálku poznala: Byla to další výzva z Úřadu práce. „Tam taky napište odstěhována na východ bez udání adresy,“ vyhrkla jsem rychle. A tak mě vymazali z evidence Úřadu práce, protože jsem měla tolik drzosti, abych úřadům oznámila, že už jsem deportovaná.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Román Ondřeje Štindla K hranici sestává ze tří částí. Každá má jiného protagonistu, každá je zasazena v jiném historickém údobí, a přece je leccos spojuje: vlasovský voják Stěpan na konci druhé světové války, řidič náklaďáku Michal za tuhé normalizace a sanitář Ivan na sklonku komunistického režimu (a v samém závěru téměř o třicet let později, už coby uznávaný výtvarník) jsou outsideři, kteří se nedokážou konformovat s většinovou společností a ani po tom nijak zvlášť netouží. Po nějakou dobu se sice pokoušejí splynout s okolím, podřizují se neviděné, ale palčivě tušené „Hydře“, ale v určitou chvíli, také pod vlivem prožitku lásky, učiní osudové rozhodnutí a vzepřou se. Jejich životy se tím nenávratně promění, začnou směřovat k tragickému rozuzlení, nevyhnutelnému a drtivému, avšak nepopírajícímu možnost, že za touto „hranicí“ existuje ještě nějaká další naděje.
Autor ve svém vyprávění mísí osobní i veřejné; působivě vykresluje individuální osudy na pozadí historických událostí, přičemž snoubí love story s bildungsromanem, pistolnickou historkou a mýtem. Své tři příběhy neokázalým způsobem spojuje v jeden a zasazuje jej povětšinou do širšího centra Prahy, zhruba vymezeného Karlovem, Vyšehradem, Nuslemi a Vinohrady. Praha je tu přitom víc než pouhou kulisou: pražský genius loci se ve Štindlově podání stává bezmála další postavou, skutečným spoluhráčem (či protihráčem) autorových hrdinů. Přestože tak román zkoumá hranice všeho druhu – jeho hrdinové se „k hranici“ vypravují vlastně neustále, ať už jde o pomyslnou hranici sebeobětování, fyzickou, zadrátovanou hranici totalitního státu, či hranici duševní rovnováhy –, do jisté míry je také hledáním středu, centra, hlubiny bezpečí.

Poslední dílo Umberta Eca je souborem malých intelektuálních potěšení. Eco ho sám stihl připravit do tisku jen několik dní před svou smrtí. Je jeho osobním výběrem z knižně dosud nepublikovaných článků, které nashromáždily za patnáct let, kdy vycházely v tisku.

Objevují se ty z nejoblíbenějších filmových či románových postav Umberta Eca, jako James Bond, i protagonisté některých z jeho oblíbených komiksů. A opět, jako vždy, nostalgie po ztracené minulosti, úvahy o moci a jejích nástrojích a kritika konzumu, díky kterému jsme zavaleni předměty ale prázdné myšlenkami.
Génius, moudrost a smysl pro humor, to vše najdeme v této knize, která je důstojným rozloučením s velkým učitelem.

Román Emila Hakla předjímá to, k čemu technověda směřuje již delší dobu – výrobu umělého člověka. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Je to román o lásce s téměř detektivní zápletkou, napsaný autorovým typicky úsporným a svižným stylem. Život je zázrak, ať vzniká jakkoli.