Aram Garochlanjan je devítiletý chlapec, který vyrůstá v kalifornském Fresnu. S bratrancem Muradem si „půjčí“ koně, strýci Melikovi pomáhá s fantaskním plánem vypěstovat v poušti granátová jablka a seznámí se s místním indiánem. Když poprvé z rodného městečka odjíždí, naslouchá radá potulného kazatele. Sbírka povídek „Říkají mi Aram“ představuje spisovatelovo dětské alter ego, Arama, chlapce arménského původu, který právě dospívá a seznamuje se s širším příbuzenstvem i okolním světem. Jeho vidění je truchlivé i radostné, bezstarostné a dojemné, vždy však prodchnuté autentickým dětským prožíváním i těch nejdrobnějších událostí.

Autorem arménské kroniky a cestopisu z počátku 17. století je Šimon Polský (arm. Simeon Lehaci), který pocházel z arménské diaspory v Polsku. V letech 1608–1618 podnikl několik cest po východní a jižní Evropě a po Osmanské říši s cílem navštívit slavná poutní místa (Řím, Jeruzalém) a zmapovat oblasti arménského osídlení (tj. zejména ve východní Anatolii). Vedle detailních zápisků z cest zanechal i soubor kolofonů čili historických glos, které poskytují zajímavý pohled do dějin východní Evropy a jejích jižních sousedů.
Šimon popisuje zejména život východoevropských a osmanských arménských komunit a jejich kontakty s bezprostředními sousedy, s Asyřany, Řeky, Gruzíny, Kurdy, Turky, Židy aj., a jeho dílo obsahuje detailní popisy každodenního života v tehdejším Istanbulu, Káhiře, Jeruzalémě či Lvově. Mj. byl současníkem polsko-osmanských válek a velmi cenná je také jeho regionální sonda týkající se tehdejší situace ve východní Anatolii, která zahrnuje informace o probíhajících válkách mezi osmanskými sultány a perskými šáhy a o následných sociálních bouřích.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Na Měsíci je nalezen záhadný objekt. Důsledky objevu jsou natolik významné, že je kvůli němu vůbec poprvé vyslána lidská posádka hluboko do Sluneční soustavy. Ale ještě než výprava dosáhne cíle, vyskytnou se potíže narůstající do děsivých rozměrů…
Slavný román napsaný v době, kdy přistání na Měsíci bylo ještě pouhým snem, přetvořený do jednoho z nejvýznamnějších filmů všech dob, strhující, prorocký. 2001: Vesmírná odysea je příběhem o přetrvávající otázce místa člověka ve vesmíru..

Pokud bychom měli zvolit symbol vědeckofantastické literatury v její nejčistší podobě, byl by to právě velmistr žánru Arthur Charles Clarke (1917–2008). Science fiction se jako spisovatel věnoval od roku 1946 a z jeho raných děl jsou nejznámější romány Konec dětství a Město a hvězdy. Z pozdějších knih můžeme jmenovat Měsíční prach či prestižními žánrovými cenami odměněné Setkání s Rámou a Rajské fontány. Román 2001: Vesmírná odysea vznikal souběžně se slavným stejnojmenným snímkem Stanleyho Kubricka, jenž se stal na dlouhá léta příslovečným etalonem filmové vědeckofantastické tvorby. V následujících letech se k němu Clarke vrátil ve třech románových pokračováních. Během jeho dlouhého života se mu dostalo mnoha poct, z nichž jmenujme nominaci na Nobelovu cenu za mír či titul rytíře.

Doktor vezme Romanu na prázdniny do Paříže, města, jež má, tak jako dobré víno, vlastní buket. Zvlášť pokud ho navštívíte v archivním ročníku. Tardis je ale zanese do roku 1979 – ročníku stolního vína, ročníku, který zkysnul kvůli prasklinám – ne v jejich sklenkách, ale v samotném předivu času. Pánové času se zapletou do mimozemšťanského spiknutí, ve kterém hrají roli po domácku vyrobené stroje času, krádež Mony Lisy, zmrtvýchvstání obávané rasy Jagarothů i začátek (a dost možná také konec) života na Zemi. Pokud má lidstvo přežít, musí Doktor s Romanou za pomoci britského policisty, který pro ránu nejde daleko, překazit pletichy záhadného hraběte Scarlioniho (všech dvanácti). Inu, takhle vypadá Doktorova obvyklá dovolená…

Chemické prvky tvoří všechno ve vesmíru, včetně vás. Lze je uspořádat do krátké a přehledné periodické tabulky, přesto však všechny mají svou osobnost, vlastnosti, silné a slabé stránky. O tom všem pojednává kniha Periodické příběhy, která se však od běžných populárně-naučných knih v jedné zásadní věci liší: nezabývá se jen prvky samotnými, případně historií jejich objevu a využití, ale plasticky ukazuje jejich osudy v lidské společnosti a kultuře. Nedozvíte se jen, kdo a kdy objevil chrom a k čemu se dá použít, ale i to, jak se pod jeho vlivem proměňoval americký automobilový průmysl a jak změnil vnímání sexuality v moderní společnosti. Rovněž se dočtete, že proslulé pařížské „zinkové bary“ ze zinku nejspíše vůbec nebyly, proč je platina dražší než zlato, ačkoli je jí na světě mnohem víc, nebo se naučíte po alchymistickém způsobu uvařit z moči fosfor. Zjistíte také, proč jsou dva chemické prvky pojmenovány po zcela neznámých lidech, zatímco na skutečné velikány chemie se nedostalo, i to, proč vlastně zemřel Napoleon a kdo objevil vůbec nejvíce prvků. Kniha Periodické příběhy odhaluje udivující tajemství a líčí barvitou minulost chemických prvků v lidské kultuře. Má podobu úžasné a objevné cesty, která ukazuje, že příběhy prvků jsou i našimi příběhy a jejich životy jsou trvale a neoddělitelně spjaty s těmi našimi.

V Coelhově románu Vyzvědačka ožívá skutečný příběh Maty Hari, slavné kurtizány obviněné ze špionáže, která byla před sto lety popravena pro velezradu. Mata Hari byla tanečnice, šokující a těšící publikum za první světové války, a stala se důvěrnicí některých z nejbohatších a nejmocnějších mužů té doby. Odvážila se překonat moralismus a provinční mentalitu počátků 20. století, ale nakonec za to zaplatila vlastním životem. Když v pařížském vězení čekala na popravu, jedním z jejích posledních přání bylo pero a papír, aby mohla psát dopisy.

S více než pěti miliony prodaných výtisků jsou Růže pro Algernon stále oblíbeným a dnes už klasickým příběhem o mentálně postiženém muži, jehož cesta za získáním vytoužené inteligence je spjata s osudy neobyčejné laboratorní myšky Algernon. Formou deníkových zápisů nám Charlie odhaluje své nitro poté, co mu operace mozku navýší IQ a zcela promění jeho dosavadní život. Charlieho inteligence se postupně navyšuje natolik, až předčí veškerá očekávání lékařů. Experiment lze považovat za vědecký průlom nepředstavitelné důležitosti až do doby, než Charlieho předchůdkyně Algernon začne nenadále vykazovat prudké zhoršení. Stane se totéž i Charliemu?

Růže pro Algernon se od doby svého vzniku objevily v nejednom filmovém či televizním zpracování, jako divadelní hra prošly nepřeberným množstvím rozmanitých realizací po celém světě a mnohými i u nás, inspirovaly rovněž řadu dalších příběhů, hudebních skladeb a celých alb. Nyní si Charlie Gordon v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…

Třetí část pětidílné série. Po mnoha letech se opět setkáváme s Arthurem Dentem, a zanedlouho potom i s ostatními postavami, které jsme opustili v situacích tak či onak nezáviděníhodných. Zákony života, vesmíru a vůbec se surově postrkují Galaxií, tentokrát pro nic menšího, než je záchrana samotného vesmíru. Ano, je znovu čas sbalit ručník, porozhlédnout se po bezpečné skrýši, kam by člověk mohl odložit pud sebezáchovy, a vyrazit. Po tisíciletích ožívá nebezpečí, že poměrně mírumilovný národ se záviděníhodným citem pro melodii podlehne svému děsu z jiných vesmírných ras a na druhý pokus se s nimi vypořádá jednou provždy. V situacích, kdy i zdánlivě nekonečné večírky končí soumrakem bohů, se zdá, že naši hrdinové měli sotva kdy podstatnější důvody opakovaně si připomínat ono nevyčerpatelně povzbudivé Nepropadejte panice!

Ilustrátorem nového vydání je jeden z nejlepších současných komiksových kreslířů Dan Černý.

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

Tentokrát to začne mrtvým tělem na konci stanice metra Baker Street, vším, co zůstalo po americkém studentovi Jamesi Gallagherovi. Jeho zámožná a politicky vlivná rodina se chce pochopitelně dostat této hrůzné vraždě na kloub, potíž však tkví v tom, že Jamesova smrt představuje ještě větší a nepřirozenější záhadu, než kdo vůbec tuší… tedy kromě londýnského konstábla a čarodějova učně Petera Granta.

Jelikož je inspektor Nightingale, poslední oficiální čaroděj v Anglii, zaneprázdněn pátráním po nevyzpytatelném kouzelníkovi známém také jako Muž bez tváře, je pouze na Peterovi, aby začal zkoumat strašidelné hlubiny nejstarší, největší a nyní i nejvražednější podzemní dráhy na světě.

Ovšem nebude na to sám. Kdepak, FBI mu posílá pomocnici. Mladou, ctižádostivou, krásnou křesťanku, která má sklony vnímat veškerá kouzla jako dílo ďáblovo. No, to tedy bude…