Je září, babí léto v plném proudu. Vášnivý cyklista Igor vyráží na pravidelnou ranní vyjížďku. Těší se na další setkání s neznámou usměvavou krasavicí, která si každé ráno chodí zaběhat na stejnou trasu, jako je ta jeho. Tentokrát je odhodlaný konečně ji oslovit a pozvat na rande. Jenže toho rána se všechno v jeho dosavadním životě otočí o sto osmdesát stupňů a od určité chvíle nic není jako dřív… neznámá běžkyně leží mrtvá ve vysoké trávě u břízek lemujících liduprázdnou cestu pod jednou z mnoha ostravských hald. Na první pohled je zřejmé, že nejde o přirozené úmrtí či nešťastnou náhodu. Na místo proto vyráží zkušený vyšetřovatel major Ivoš Kylián se svými lidmi, aby zjistili, kdo a proč mladou ženu zavraždil.
Kniha Podstata všeho australské fyzičky Suzie Sheehyové vypráví o fyzikálních experimentech, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj vědy a technologií 20. století. Od náhodného objevu rentgenového záření či závodu, kdo jako první rozštěpí atom, přes zavedení standardního modelu elementárních částic a interakcí až k dosavadnímu vrcholu: Velkému hadronovému urychlovači, 27 kilometrů dlouhému kruhovému tunelu, v němž obíhají protony až 11 000krát za sekundu. Sheehyová velmi poutavě líčí, jak se fyzika doopravdy „dělá“. Nejen teoreticky u tabule, ale také s pomocí vlastnoručně foukaného skla, horkovzdušných balonů nebo podzemních detektorů o velikosti katedrály. Příběh dvanácti klíčových experimentů čtenářům objasní, že základní výzkum vedl ke zrodu řady vynálezů, které jsou pro nás dnes nepostradatelné, jako je bezdrátová komunikace, rádio, televize, chytré telefony, internet, mikrovlnka nebo diagnostické zobrazovací metody a radioterapie.
Kdokoli se u nás alespoň trochu zajímá o soudobou vážnou hudbu, je obeznámen s dílem a postavou Marka Kopelenta: tento legendární český skladatel a hudební pedagog svými odvážnými hudebními postupy a nekompromisní tvorbou založenou na vzácné osobní integritě ovlivnil českou
hudební scénu jako málokdo jiný a dočkal se i uznání v mezinárodním kontextu. Vydání jeho pamětí, holanovsky nazvaných Ale je hudba, je tak prvotřídní kulturní událostí (sám autor se jej však bohužel nedožil). Kniha nabízí strhující a místy kontroverzní čtení: Kopelent ve své knize poutavě líčí
svůj život od útlého dětství, bilancuje svou profesní dráhu, vzpomíná na své spolupracovníky, učitele, generační souputníky i následovníky, ale též neuhýbavě vypráví o pokřivenosti totalitních poměrů a jejich drtivém dopadu na soudobé umění i společnost. A při tom všem nepřestává připomínat duchovní rozměr tvorby a nebojí se z něj odvozovat razantní, byť třeba nepopulární a nepohodlné postoje.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky
Mia dostala košem a od té doby je oficiálně single matkou.
Zrovna když si pomyslí, že prach na troskách vztahu trochu sednul, vrhá ji život do víru trochu zbytečných přátelství, vyčerpání, terapie, katarzních snění v dětské skupince a v neposlední řadě i do strašidelného světa randění přes internet.
Poloautobiografické komiksové skici Anny Härmäläové nabízejí čtenářům upřímný a často zábavný pohled na vzlety a pády během rodičovství bez partnera. Dokáže se Mia dát zase dohromady s miminem v náručí a minimem spánku?
Brazilský spisovatel Paulo Coelho, který patří k pěti nejčtenějším autorům světa, vytvořil ve svém románu modelovou situaci, v níž má proběhnout boj dobra a zla. Do upadající horské vsi přijde cizinec, aby se formou ďábelského pokušení dobral podstaty lidské přirozenosti. Důležitou roli v pokušitelově plánu sehraje servírka slečna Chantal Prymová. Románem Ďábel a slečna Chantal autor končí trilogii A dne sedmého…, k niž patří knihy U řeky Piedra jsem usedla a plakala a Veronika se rozhodla zemřít.
„Naproti Dantově soše vylézají každou noc z pekla transky, aby navrátily světu jaro.“
Za nocí se v Sarmientově parku, zeleném srdci argentinské Córdoby, schází skupina trans prostitutek. Ve skrytu městské divočiny svým kouzlem vábí klienty, sdílejí svoje životní příběhy i placatky s alkoholem, a především se v sesterské pospolitosti chrání před násilím, jež na ně číhá na každém kroku. Potvory jsou brutální i něžná pohádka plná podivných tvorů, oslava lidí, kteří jsou nuceni přežívat ve stínu, ale touží po světle; odvážná výprava do zákoutí autorčiny imaginace. V téhle knize se ukazuje vše, co tzv. „slušnou společnost“ na transkách nejvíc děsí, ale i přitahuje: jejich vzdorná jinakost, nepřehlédnutelná tělesnost, ale i zranitelnost, bída a ponížení. Silou literární výpovědi, za niž se ručí vlastním životem, Camila Sosa Villada připomene Reinalda Arenase, Marguerite Durasovou či Carson McCullersovou.
„Literární senzace… Sosa Villada stvořila svébytný jazyk jako vytržený ze sna, pohádek a dobrodružných románů.“ – Rolling Stone
„Záblesk budoucnosti.“ – Edouard Louis
„Fantastický svět, stejnou měrou brutální i něžný. Nesmírně barvitý jazyk… Tenhle literární debut konfrontuje soudobé úvahy o genderu, sexualitě a lásce s magickým kouzlem pohádek.“ – Wall Street Journal
„Divoce kouzelná kniha…“ – Guardian
Vydání podpořilo Ministerstvo kultury České republiky
Na světě je dnes přes 6000 lidí, kteří za
svůj život vděčí Nicholasi Wintonovi – jsou
to potomci dětí, jež sir Nicholas v roce 1939
zachránil z nacisty okupovaného
Československa.
Co tehdy motivovalo
mladého anglického makléře, aby se pustil
do podobného monumentálního úkolu?
Na tuto otázku a na mnohé další s ní spojené
hledá odpověď Wintonova dcera Barbara.
Její působivá, osobně laděná kniha čerpá
z historických dokumentů i otcových
vzpomínek a ukazuje, kým sir Nicholas –
jenž který se dožil neuvěřitelných 105 let – byl a je a jak došel ke svému životnímu heslu: „Není-li to nemožné, musí existovat způsob, jak to udělat.“
Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila. Nadále sice zůstala empirickou a kvantitativní, avšak téměř výhradně prézentistickou vědou. Na počátku téměř symbiotické cesty historiografie a sociologie se stále více rozcházely, až se nakonec rozešly téměř úplně. Cílem knihy Historiografie, sociologie a politika paměti je ukázat, že dialog mezi historiografií a sociologií může být nadále přínosný pro obě společenské vědy. Dějepisectví sociologii umožňuje ukotvit současné uvažování o společnosti v nedávné i vzdálenější minulosti. Sociologie naopak pod vlivem kritické teorie historii vede k uvědomění si nesamozřejmosti společenských pravidel. Díky sociologii historici rovněž mohou nahlížet společenské jevy jako sociálně konstruované. V dějinně proměnlivém vztahu dvou sociálních věd, sociologie a historie, je sociologie nenahraditelná z hlediska pochopení a důrazu na sociální a kulturní podstatu utváření společenských jevů, přítomnosti třídních, genderových či rasových stop v historickém materiálu.
Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.
24 skutečných milostných příběhů z dob temna
Jak by vypadal příběh Romea a Julie, kdyby žili v poválečných Sudetech, ve stalinistických padesátých letech nebo v době normalizace? Ve čtyřiadvaceti povídkách ožívají lásky a rozchody skutečných lidí, kteří svěřili své příběhy Paměti národa. Jsou plné křehkých emocí i pevného odhodlání a vzdoru. Jejich kulisy jsou rozmanité: polepšovna pro náctileté, terezínské ghetto, statek postižený kolektivizací, undergroundový klub, ale i Západní Berlín nebo vietnamská džungle. Některé končí hořkosladce, jiné tragicky. Všechny ale spojuje nadčasová naděje a touha, která přetrvává, ať už milence rozděluje ostnatý drát, vězeňská zeď nebo železná opona.