Ferguson líčí historii Britského impéria od 16. do 21. století. Impérium, které v době svého vrcholu ovládalo čtvrtinu světové populace, čtvrtinu zemského povrchu a téměř všechny oceány, se příznivě podepsalo na vývoji Spojených států a Kanady, Indie, Afriky, Austrálie, Nového Zélandu, východní Asie a Číny. Podle Fergusona impérium neožebračovalo národy, které se ocitly pod jeho nadvládou, ale naopak zajišťovalo jejich ekonomický blahobyt tím, že díky této nadvládě byly tyto země politicky stabilní. Idea svobody odlišovala impérium v minulosti od jeho evropských soupeřů, což se mj. projevilo během boje proti nevolnictví. Autor rovněž vyzdvihuje funkční efektivitu impéria. Například v Indii 900 civilních úředníků a 70 tisíc vojáků vládlo 250 milionům Indů.

Kniha pro českého čtenáře představuje nejen možnost seznámit se s dějinami, fungováním a dědictvím Britského impéria, ale zároveň jedinečnou příležitost korigovat obsah takových zažitých pojmů, jako je kolonialismus nebo vykořisťování. Díky této knize můžeme také lépe pochopit odstup, který si Velká Británie vždy udržovala od kontinentu i Evropské unie a který nakonec vyvrcholil brexitem. Publikace je vybavena rozsáhlým obrazovým materiálem, který působivě dokresluje charakter a atmosféru impéria v té které době a zemi.

„Psychologická novela Prak z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště. A není zdaleka jisté, zda mu tento záblesk vzdoru pomůže po válce očistit vlastní jméno.
V druhé linii pak sledujeme osudy patnáctileté Aleny, která na počátku šedesátých let objeví v lesní chatě u Hamerské nádrže na Vysočině novinářovy zápisky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?

Existence původních plánů pro
historické vesnické stavby – tedy
projektů pro lidovou architekturu –
byla donedávna prakticky neznámá.
Pro zájemce o studium historické
architektury jsou tyto plány jistě
překvapivým pramenem poznání jako
pozoruhodně úsporné grafické podklady pro vytvoření často náročných a kvalitních
staveb, a také jako působivá a půvabná výtvarná díla. Studium těchto plánů a jejich
doprovodných spisů výrazně obohacuje naše vědomosti o historických stavbách tohoto
druhu, a to i proto, že zachycuje velmi důležité, přelomové etapy jejich vývoje – přechod
z dřevěného na zděné provedení na počátku 19. století a proměnu vytápěcího systému
v polovině tohoto věku.
Zajímavá pro srovnání s nedávnou a současnou etapou přestavby našeho venkova je
i skutečnost, jak tradiční vesnická tvorba přestála velké proměny v 19. století vlastně bez
zásadní ztráty kontextu ve svém typologickém i hmotovém řešení. Pro naše porozumění
těmto stavbám jsou tyto stavební plány důležité i proto, že zachycují zobrazené objekty
v jejich nenarušené „původní“ podobě, tedy nikoli znejasněné mladšími úpravami jako
na skutečných stavbách. Tím se současně stávají cenným pramenem pro citlivé opravy
a rekonstrukce venkovských staveb a možná i inspirací pro stavby nové.
Knihu tvoří regionálně roztříděný katalog více než dvou set původních stavebních
plánů – projektů pro lidové stavby z konce 18. a průběhu 19. století. Tento atraktivní
a objevný, dosud prakticky neznámý materiál se zasvěcenými průvodními texty
poskytuje mimořádnou možnost lépe porozumět těmto stavbám všem zájemcům
a uživatelům – milovníkům historické architektury a zejména majitelům rekreačních
chalup.

Akční komedie Týpci nás přenese do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. Krachující vztah s modelkou a osobní tragická zkušenost vedou hlavního hrdinu k útěku do země-nezemě a k novému životnímu startu. Drhnutí toalet chicagských továrních mega-komplexů a ilegální svět moderního otroctví polských mafií však nebylo to, co přesně očekával. Přišel tedy čas se v cizím prostředí zorientovat a nové situaci čelit vlastním, neortodoxním způsobem – v česko-slovenském gangu, který tvoří vskutku pozoruhodní týpci…

Technologický průkopník a provokativní myslitel Jaron Lanier svou knihou zpochybňuje vize „krásného nového světa“ digitálního věku, v němž prostřednictvím sítí volně plynou informace a všechno bude dostupné všem a prakticky zdarma. Takový svět totiž čeká jen trvalý hospodářský sestup a sociální degradace většiny lidí, zatímco peníze a moc se budou koncentrovat u těch, kdo vlastní a ovládají nejvýkonnější počítačové servery a největší sítě. Autorovo varování před nedávno nastoupeným směrem ve vývoji sítí vychází z pesimistické teze, podle níž jsou digitální technologie první technologií
v dějinách, která v konečném výsledku zlikviduje více pracovních míst, než jich vytvoří. Nejvýkonnější počítačové servery, jež autor nazývá „Sirény“, totiž lákají uživatele na rychlé a bezplatné služby a prakticky zadarmo od nich získávají ohromný objem informací. Tyto informace (uživatelem vytvořený obsah, jeho osobní data, preference i zvyky) potom prodávají dál, čímž podle autora nenápadně likvidují střední třídu, a to s její vlastní pomocí.

Karel Dvořák vydal svůj soupis exempel – vyprávění mnoha žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání – již r. 1978.
V 80. letech se však ke své práci opakovaně vracel, revidoval ji a i s pomocí historika knihtisku Kamila Boldana výrazně rozšířil o přibližně 400 dalších nových typů exempel. Před dokončením díla však v r. 1989 zemřel a práce zůstala v rukopise. Nového vydání této práce se editorsky ujal folklorista Jan Luffer a připravil text, který obsahuje mj. též novou předmluvu medievistky Anežky Vidmanové.

Dvořákova práce je příručkou mezinárodního významu a jedním z velmi mála světových soupisů exempel. Nejvíce ji ocení odborníci, kterým přinese neocenitelnou orientaci v obrovském množství různorodých vyprávění, doložených na našem území ve středověku. Zajímavá může být však pro každého, kdo např. bude chtít vědět, jaké jsou nejstarší české doklady pohádky o dvanácti měsíčkách nebo o hloupém Honzovi.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Síla mýtu je knižní přepis proslulého šestihodinového cyklu rozhovorů amerického antropologa, religionisty a filozofa Josepha Campbella (1904-1987) s moderátorem Billem Moyersem, v zasvěcených sondách do nejrůznějších kultur, civilizací a náboženství věnovaných proměnám úlohy mytologie v dějinách lidstva a jejímu smyslu v současném globalizovaném světě, kde stále výrazně zasahuje do představ a postojů moderního člověka. Campbellovy myšlenky například zásadně ovlivnily jeho přítele George Lucase v koncepci filmové trilogie Hvězdné války. Vydání „Síly mýtu“ iniciovala Jacqueline Kennedyová Onassisová jako redaktorka newyorského nakladatelství Doubleday.

Berlín 1940. Mladičké Židovce Marii Jalowiczové hrozí deportace. Jenže ona chce žít. Za každou cenu. A tak zmizí. Celou válku se skrývá a někdy za to platí opravdu vysokou cenu.
Po 50 letech od skončení války namluví Marie poprvé celý svůj životní příběh na 77 magnetofonových pásků. Stanou se základem jedinečného časového dokumentu. Otevřeně, bez vnitřní cenzury v něm hrdinka líčí, jaké to je protloukat se den po dni Berlínem ovládaném Hitlerem: Potřebuje falešné doklady, úkryty, lidi, kteří jsou ochotni jí nezištně i za úplatu pomoci. Pokusí se nacistům uniknout fingovaným sňatkem s Číňanem, snaží se přes Bulharsko vycestovat do Palestiny. Marně. Musí zkrátka přežít v Berlíně. Je svolná ke všemu, tak silná je její touha přežít.
Autentická výpověď mimořádně statečné, nezdolné ženy doplňuje doslov jejího syna, Hermanna Simona, historika a ředitele Nadace Nová synagoga v Berlíně.

„Upřímná výpověď o přežití uprostřed nacistického Berlína neskrývá žádná tabu.“
Channah Trzebinerová, Jüdische Allgemeine

„Kdo se chce o lidovém odporu, nenávisti, morálce, lidskosti a proletářském nacismu dozvědět víc, ať si přečte tuhle knihu.“
Götz Aly, Berliner Zeitung

Ukázka:

Na podzim 1941 jsem dostala předvolání na Úřad práce. První výzvu jsem ignorovala, což byla neuvěřitelná drzost. Pak přišel další lístek, tentokrát s označením „Druhá výzva“. Odnesla jsem ho na úřad a řekla: „To je ale zvláštní! Tady stojí Druhá výzva, ale já žádnou první nikdy nedostala.“ Poslali do mě přádelny, malého podniku s takzvaným oddělením pro Židy. Pracovní podmínky byly příšerné. Přidělili mě na noční a já musela chodit na směny absolutně temnými ulicemi. I hala, ve které jsme pracovali, byla velice špatně osvětlená. Neustále se mi trhalo vlákno a předačka na mě ječela, že to hraničí se sabotáží. Po několika dnech jsem šla do kanceláře a řekla jsem mladé úřednici, že se snažím ze všech sil, že se mi ale neustále trhá vlákno, že jsem toho v poslední době hodně prodělala a že se mnou mají jenom problémy. Vtom vešla předačka a rozkřičela se: „Tu židovskou svini byste měli vyhodit, nestojí ani za plivnutí!“ Přikývla jsem: „Ano, prosím, propusťte mě. Já totiž nesmím dát výpověď.“ „Ach tak,“ odpověděla úřednice, „to jsem nevěděla. Dobrá, tak vás tedy propustíme. Vaše předačka přece řekla, že jste neschopná.“ Okamžitě mi vystavila papíry a mile mi popřála hodně štěstí. Samozřejmě jsem byla opět hlášená na Úřadě práce, a tak jsem brzy dostala další předvolání. Pak přišlo druhé a já si pomyslela, že až přijde třetí, budu tam muset jít. Ale dopadlo to jinak. V pokoji vedle mě donedávna bydlel Harry Kaplan, číšník, který hrál na klarinet. Pak ho však deportovali. Jednou se ozval zvonek a za dveřmi stál listonoš s doporučeným psaní pro pana Kaplana. „Není tady,“ řekla jsem. „Odvedli ho.“ „Aha! V tom případě musím na obálku napsat odstěhován na východ bez udání adresy,“ prohlásil listonoš. „A pak tu mám ještě něco, měla by tu bydlet jistá slečna Jalowiczová.“ Okamžitě jsem tu obálku poznala: Byla to další výzva z Úřadu práce. „Tam taky napište odstěhována na východ bez udání adresy,“ vyhrkla jsem rychle. A tak mě vymazali z evidence Úřadu práce, protože jsem měla tolik drzosti, abych úřadům oznámila, že už jsem deportovaná.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Román Ondřeje Štindla K hranici sestává ze tří částí. Každá má jiného protagonistu, každá je zasazena v jiném historickém údobí, a přece je leccos spojuje: vlasovský voják Stěpan na konci druhé světové války, řidič náklaďáku Michal za tuhé normalizace a sanitář Ivan na sklonku komunistického režimu (a v samém závěru téměř o třicet let později, už coby uznávaný výtvarník) jsou outsideři, kteří se nedokážou konformovat s většinovou společností a ani po tom nijak zvlášť netouží. Po nějakou dobu se sice pokoušejí splynout s okolím, podřizují se neviděné, ale palčivě tušené „Hydře“, ale v určitou chvíli, také pod vlivem prožitku lásky, učiní osudové rozhodnutí a vzepřou se. Jejich životy se tím nenávratně promění, začnou směřovat k tragickému rozuzlení, nevyhnutelnému a drtivému, avšak nepopírajícímu možnost, že za touto „hranicí“ existuje ještě nějaká další naděje.
Autor ve svém vyprávění mísí osobní i veřejné; působivě vykresluje individuální osudy na pozadí historických událostí, přičemž snoubí love story s bildungsromanem, pistolnickou historkou a mýtem. Své tři příběhy neokázalým způsobem spojuje v jeden a zasazuje jej povětšinou do širšího centra Prahy, zhruba vymezeného Karlovem, Vyšehradem, Nuslemi a Vinohrady. Praha je tu přitom víc než pouhou kulisou: pražský genius loci se ve Štindlově podání stává bezmála další postavou, skutečným spoluhráčem (či protihráčem) autorových hrdinů. Přestože tak román zkoumá hranice všeho druhu – jeho hrdinové se „k hranici“ vypravují vlastně neustále, ať už jde o pomyslnou hranici sebeobětování, fyzickou, zadrátovanou hranici totalitního státu, či hranici duševní rovnováhy –, do jisté míry je také hledáním středu, centra, hlubiny bezpečí.

Poslední dílo Umberta Eca je souborem malých intelektuálních potěšení. Eco ho sám stihl připravit do tisku jen několik dní před svou smrtí. Je jeho osobním výběrem z knižně dosud nepublikovaných článků, které nashromáždily za patnáct let, kdy vycházely v tisku.

Objevují se ty z nejoblíbenějších filmových či románových postav Umberta Eca, jako James Bond, i protagonisté některých z jeho oblíbených komiksů. A opět, jako vždy, nostalgie po ztracené minulosti, úvahy o moci a jejích nástrojích a kritika konzumu, díky kterému jsme zavaleni předměty ale prázdné myšlenkami.
Génius, moudrost a smysl pro humor, to vše najdeme v této knize, která je důstojným rozloučením s velkým učitelem.