V knize Temná strana národních států se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek. Srovnávacím způsobem analyzuje vyhánění a etnické čistky před první světovou válkou, resp. těsně po ní, meziválečný status quo, v němž byla vedena napříč evropskými státy debata o ochraně národnostních menšin. Velkou kapitolu představují návrh na řešení národnostních otázek na konci druhé světové války, resp. vyhnání Němců z Polska a Československa. Stranou však neponechává ani vyhánění a transfery obyvatelstva v Sovětském svazu po celé období jeho existence. Své zkoumání problému pak dovádí až do konce 20. věku v souvislosti s válkami v bývalé Jugoslávii, přičemž nalézá velké paralely těmito etnickými čistkami a etnickými čistkami na Balkáně v první polovině minulého století.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Čtyři vypravěči, čtyři životy, jeden příběh. Alain se ocitl na ulici a na svou novou životní situaci si zvyká jen stěží. Tráví teď dlouhé hodiny na lavičce před Claudovým domem. Claudovi bylo osmdesát, je slepý, miluje hudbu a ze svého domu vychází jen zřídka. Corentin nemá žádné přátele, těší se na své osmnácté narozeniny, protože jako plnoletý konečně nebude muset poslouchat rodiče a mimo jiné skoncuje s hodinami klavíru, na které dochází právě ke Claudovi. Tihle tři, kteří toho mají v životě společného jen velmi málo, se přesto spojí, aby zachránili Carole…

Hrad na hoře Sitno odedávna střeží cestu k bohatým hornickým městům. Kvůli turecké hrozbě je na podzim roku 1599 dobře vyzbrojený a má početnou posádku. Navzdory tomu se z něj ztratí kastelánova dcera. Uprostřed noci, bez jediné stopy. Zoufalý hradní správce prosí o pomoc notáře Barbariče z nedalekého Schemnitzu. Barbarič tentokrát na vlastní pěst čelí záhadě, která zdánlivě nemá řešení. Šlo o útěk, o únos, nebo dokonce o vraždu? Situaci komplikuje skutečnost, že na Sitnu nalezla útočiště Kateřina Pálffyová, údajně nejbohatší a nejmocnější žena v království. Navíc Barbarič netuší, že hrad má ještě jednoho, tajného obyvatele, o němž nikdo nesmí vědět. Do složitého případu se postupně vplétá krvavá minulost hradu a pověsti o zakletém podzemním vojsku, o krutých loupeživých rytířích, o přízracích a loupežnických pokladech. Poradí si Barbarič i bez pomoci Steina a Jaroše?

Sedm žen, každá z jiné země. V posmrtném meziprostoru, odkud se nedá dostat jinak než prostřednictvím slov, skrze vyprávění. Performerka Shlomith z New Yorku, účetní Polina z Moskvy, chudá Brazilka Rosa Imaculada, těhotná nóbl dáma Nina z Marseille, Holanďanka Wlbgis s rakovinou hrtanu, Maimuna ze Senegalu snící o kariéře modelky a teenagerka Ulrike ze Salzburgu se ocitnou kdesi v bílém prázdném prostoru. Čas, jak ho známe, přestává existovat. Tělesné potřeby pomalu vyhasínají. Jako první přijdou ženy o schopnost cítit bolest i vzrušení, brzy se nemohou dotýkat a postupně přestávají cítit i vlastní tělo. Co se stalo? Co je jejich osudem?

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

Po úspěšné kajakářské expedici z Prahy do Severního moře v létě 2014 se autor na svém mořském kajaku vypravil na druhou nejdelší evropskou řeku. Více než 2800 kilometrů od pramene Dunaje v bavorském městě Donaueschingen v Černém lese až po jeho ústí v Černém moři odpádloval ve dvou etapách v letech 2015 a 2016. Prošel vyschlým říčním korytem, překonal desítky peřejí, zdymadel, přehrad a plavebních komor, často v nesnesitelné výhni, nebo naopak v dešti, silném protivětru a vysokých vlnách od projíždějících parníků,remorkérů a nákladních kontejnerů. Projel deseti evropskými zeměmi a čtyřmi hlavními městy – Vídní, Bratislavou, Budapeští a Bělehradem. Své putování zakončil přeplutím Černého moře z Ukrajiny do Rumunska.

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

Dojemný a strhující příběh rozdělených sourozenců vychází z autorčiných vlastních zkušeností. Na působivosti mu dodává to, že je vyprávěn z pohledu devítiletého Leona, který se málem jako otec láskyplně staral o malého Jakea, a od kterého se musí odloučit. Sám musí zůstat u Maureen, „profesionální pěstounky“, která má sice s výchovou dětí bohaté zkušenosti, je však otázkou, jestli Leonovi může dát pocit, že jí na něm doopravdy záleží. Román Jmenuju se Leon si navzdory bolestivému tématu dokáže čtenáře podmanit – důkazem je i to, že o prvotinu neznámé britské autorky okamžitě projevili zájem nakladatelé mj. z USA, Německa, Francie a Holandska.

Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.

Isaiah Quintabe je mladý černoch s ošklivou minulostí a dobrodušnou současností. Kdo potřebuje v L. A. nějak pomoct nebo poradit, něco vypátrat nebo někoho najít, zajede za Isaiahem a ten mu vyhoví. Lidé ze sousedství mu přezdívají I. Q. Za své služby bere honorář, ale kde není co brát, tam pracuje zadarmo. S tímhle přístupem je brzy na dně, a tak vezme práci pro nechvalně proslulého, věčně zdrogovaného rappera, kterého se někdo pokusil zabít, a to ne zrovna šetrným způsobem: poslal na něj bojového psa velkého jako menší kůň a ten rappera málem roztrhal. I. Q. brzy přijde na to, kdo to mohl být, ale nemá důkaz a musí se s tím člověkem setkat tváří v tvář. I s jeho psem. Se všemi jeho bojovými psy.

Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla
největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes
Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho,
Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské,
politické a literární pozadí opery, ekonomické
souvislosti a bezmála neustávající polemiky, které
vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem
knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy,
mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí.
V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají
problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí,
kdy bezmála nevznikají nová operní díla, a pokud ano,
obvykle nenaleznou trvalé místo na repertoáru.
Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes
živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě
hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však
i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále
lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně
proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem,
kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout.