V dlouho očekávaném závěrečném dílu mezinárodně úspěšného cyklu o pokojném bojovníkovi Dan Millman čtenáře zavádí na duchovní pouť po světě, kde spolu s ním pátrá po možnosti duchovně překročit každodenní, všední život. Hrdina Dan putuje z Honolulu do Mohavské pouště, ze životem kypícího asijského velkoměsta do odlehlého pralesa, dokud neodhalí záhadu Skryté školy. A jak křižuje kontinenty, objevuje životní pravdy, které nevidíme, i když je máme přímo před očima – poznání naznačující cestu k osvícenému životu v trvalé přítomnosti. Na této cestě se setkáte s pozoruhodnými postavami a dotknete se smrtelnosti. Budete zkoumat povahu reality, lidského já, smrti a na závěr i pradávné tajemství staré jako kořeny tohoto světa. Otevřete se skryté moci paradoxu, humoru a změny. Objevíte vizi, která možná navždy změní vaše představy o příslibech a možnostech vašeho života.

Píše se rok 1937, když se patnáctiletá Finka Irga v Laponsku zamiluje do sovětského agitátora. Po zbrklém útěku do Sovětského svazu se jako politická vězeňkyně na mnoho let dostane do pracovního lágru ve Vorkutě, kde vládne krutý režim a ještě krutější vězeňská mafie. Osudy někdejších vězňů zasahují až do současnosti, která se v pohledu vnučky hlavní hrdinky odehrává převážně v odlehlé vesnici obývané Marijci, menšinou, pro kterou sovětský ani ruský režim nemají velké pochopení. Tam však na dávná traumata nikdo nechce vzpomínat. Katja Kettu zkoumá ve svém dalším románu technologii moci, sílu lásky i zrady a také dlouhé stíny minulosti. Kam až jsou lidé ochotni zajít, aby dosáhli svého? Co všechno jsou připraveni obětovat? Román Můra je univerzální příběh o přátelství, nezdolnosti i obraně utlačované národnostní menšiny.

Kniha Svatá hostina a svatý půst, napsaná v roce 1988, zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu, který v mužském prostředí vůbec nenajdeme. Koncept raně středověkého mnišství, jehož podstatou byl přísný půst, podle autorčina soudu v pozdním středověku plně přebraly ženy. Zároveň však půst propojily s eucharistickou zbožností, jež ve svém důsledku vedla k vytváření představ, v němž ženy pojídaly Krista jako svého Boha, a tím se s ním tělesně nejen ztotožňovaly, ale i spojovaly. Hlavními hrdinkami její knihy jsou ale nejen ženské poustevnice, ale i nejrůznější mystičky, na něž mužská středověká společnost pohlížena s velkou ostražitostí. Kniha Svatá hostina a svatý půst tak představuje jeden z nejoriginálnějších pokusů o genderově pojatou historii středověku.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Je hezčí Frýdek, nebo Místek? Jak vypadá „cesta kolem Světa za 80 minut“? Je Bavorov opravdu, co jsou Vodňany, jak se zpívá v lidové písničce, a kde je střed České republiky a proč není jen jeden? Objevování české krajiny může být dobrodružstvím a hravou „bojovkou“, jak ukazují sloupky Český výletník, které vycházejí už tři roky v MF DNES v příloze Víkend. Kniha Výletník Jakuba Pokorného shrnuje 100 sloupků s mapkami a fotkami, z nichž některé jsou úplně původní a v novinách nikdy nevyšly.

Druhý román autora pozoruhodné knihy HHhH se opět pohybuje v historických kulisách, ale tentokrát jde o minulost o něco méně vzdálenou – o osmdesátá léta dvacátého století – a o radikální změnu žánru: Laurent Binet se místo historického románu pouští do vod postmoderny, krimirománu a konspiračního thrilleru. Historické události už nerekonstruuje do co nejpřesnějších detailů, nýbrž je coby výchozí materiál mistrně a hravě mísí s fikcí. Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici srazila dodávka chodce. Šlo by zřejmě o tragickou, leč ničím výjimečnou událost, nebýt toho, že oním chodcem byl světoznámý francouzský sémiolog Roland Barthes a že se právě vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Nejslavnější komiksová hrdinka steampunku se představuje českým čtenářům. Británie nabrala v 19. století ve vývoji poněkud jiný kurz a věda vládne celému společenství. Vzduch brázdí nejpodivnější letouny, nejmodernější města oplývají úchvatnou hromadnou dopravou a všichni znají krásnou a nebezpečnou Lady Mechaniku – napůl ženu, napůl stroj. Jinou takovou hříčku vědy a přírody svět neviděl. Až do chvíle, kdy se na nádraží objeví další napůl mechanická dívka v naprosto zuboženém stavu. Lady Mechanika se okamžitě pouští do pátrání. Jde totiž o hodně. Kromě odhalení nelidských experimentátorů hraje Mechanika také o tajemství vlastního původu.

Nejslavnější komiksová hrdinka steampunku se představuje českým čtenářům. Británie nabrala v 19. století ve vývoji poněkud jiný kurz a věda vládne celému společenství. Vzduch brázdí nejpodivnější letouny, nejmodernější města oplývají úchvatnou hromadnou dopravou a všichni znají krásnou a nebezpečnou Lady Mechaniku – napůl ženu, napůl stroj. Jinou takovou hříčku vědy a přírody svět neviděl. Až do chvíle, kdy se na nádraží objeví další napůl mechanická dívka v naprosto zuboženém stavu. Lady Mechanika se okamžitě pouští do pátrání. Jde totiž o hodně. Kromě odhalení nelidských experimentátorů hraje Mechanika také o tajemství vlastního původu.

Výkřik techniky (Bleeding Edge) – Thomas Pynchon Je jaro roku 2001, v New Yorku rozkvétají hrušně a Maxine Tarnowová, forenzní auditorka, vede své dva syny do školy. Když dorazí do kanceláře, čeká tam na ni kamarád Reg se záhadným případem – je něco shnilého v internetové firmě hashslingrz. Jakmile začne Maxine rozkrývat její podezřelé finanční toky, objevují se na scéně softwaroví kouzelníci ze Silicon Valley, bohaté korporace z Perského zálivu, neevidovaný supertajný agent CIA, ruská mafie i Mossad. Kdo z nich bude mít nakonec na svědomí teroristické útoky z 11. září? Výkřik techniky dává čtenáři na tuto otázku několik odpovědí – jednu paranoidnější a zábavnější než druhou. Výkřik techniky je nejen svérázným literárním kyberpunkem a fenomenologickou úvahou nad povahou reality, ale též temnou noirovou detektivkou, jemným, podprahovým příběhem o nenápadné síle rodiny a v neposlední řadě jazykovou eskamotáží hýřící monstrózně širokou slovní zásobou a obskurní terminologií z nejpodivnějších oborů lidské činnosti – ať už jde o kodérství, hacking, gaming, investiční bankovnictví, komoditní burziánství, forenzní audit, či o slang vojenský, špionážní a policejní, kulinářský, voňavkářský nebo mixologický.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Olympijské hry 2008 v Pekingu: Somálka Samia Jusuf Omarová zaběhla nejlepší čas svého života a stala se miláčkem publika, třebaže v cíli skončila poslední. Když se vrátila zpět do vlasti, nesměla už trénovat. Vládnoucí muslimští fundamentalisté ženám zakázali věnovat se sportu. Samia ale na svůj sen startovat na příští olympiádě v Londýně vsadila všechno a vydala se na dalekou cestu do Evropy, aby tam mohla svobodně žít a sportovat. Utopila se v nafukovacím člunu ve svých jednadvaceti letech kousek od italského pobřeží. Pravdivý příběh somálské běžkyně symbolizuje tragický osud bezpočtu bezejmenných uprchlíků. Přední německý komiksový kreslíř Reinhard Kleist znovu dokazuje, že i obtížné společenské téma lze vyprávět napínavě a s citem. Českým čtenářům je dobře znám biografickými komiksy Boxer a Cash. I see a darkness, ověnčenými několika význačnými mezinárodními cenami.

Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války. Kniha je velkolepým obrazem o zmrzačených životech a traumatech mladinkých vojáků, jedinečným románem o otcích a synech, nadšeně přijatým čtenáři i kritiky. Rothmann text vystavěl na skutečném příběhu svého otce, proto je jeho vyprávění o běsnění a zvráceném násilí v posledních měsících největší válečné apokalypsy v lidských dějinách tak autentické a působivé. Hrdiny románu jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, které v únoru 1945 pošlou na frontu. Walter se stane řidičem zásobovací jednotky, Fiete, který bojuje přímo v první linii, dezertuje. Brzy ho však chytí a odsoudí k trestu smrti, a Walter se náhle ocitá v popravčí četě se zbraní namířenou na svého nejlepšího kamaráda… Časopis Der Spiegel o Rothmannově románu napsal: „Zemřít na jaře je protiválečný román, který snese srovnání s nejlepšími texty svého žánru, jako je Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea. (…) Nejsilnější pasáže jsou ty, v nichž autor vypráví o otcích a synech, které spojuje tatáž válečná zkušenost v obou světových válkách, které Německo vedlo. (…) A tak jede Walter jako nedobrovolný příslušník jednotek SS surreálnou válečnou krajinou v zásobovacím voze a kolem panuje atmosféra konce lidstva jako v Cestě Cormaca McCarthyho. V řekách plavou mrtvoly, na stromech visí němečtí dezertéři. Zubožení Židé táhnou rozvrácenou zemí v pochodech smrti, wehrmacht ustupuje, nacističtí důstojníci pořádají v opuštěných hotelích orgie. Walter hledá hrob svého otce, který údajně nedávno padl. Prochází hřbitov za hřbitovem a pak musí zase na frontu. Dokud válka konečně neskončí.“