Kniha Brouk Řehořík je parodií na známou povídku Franze Kafky Proměna a objevují se v ní narážky na slavné osobnosti světové psychoanalýzy, což sice ocení spíše případní dospělí čtenáři, ale děti se bez ohledu na to budou u téhle knihy bavit přímo královsky. Malý Řehořík Švábík se jednoho rána probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Na rozdíl od Řehoře Samsy z Kafkovy povídky ho tahle proměna nijak nesouží, naopak okamžitě dostane bezpočet nápadů, jak své mrňavosti využít a ještě si přitom užít spoustu legrace. Ve vymýšlení kanadských žertíků mu vydatně pomáhají kamarádi – dvojčata Jenda a Čenda. Nejde jim ale jen o zábavu, kamarádi také chtějí pomoci Řehoříkovu tátovi získat licenci na provozování obchodu s vysavači, kterou mu zkorumpovaná městská rada nechce bez úplatku vydat. Brouk Řehořík proto nepozorovaně vnikne do zasedací místnosti rady. To, co tam vyslechne, je však ještě mnohem strašlivější než úplatkářství. Nepoctiví radní totiž zrovna probírají, jak vyhrát blížící se volby. Řehořík a dvojčata pochopí, že oni jediní můžou podlý plán radních zhatit. A nebyli by to tihle šprýmaři, kdyby si pro každého člena rady nevymysleli zcela originální způsob, jak jej zesměšnit a jeho nepoctivost odhalit před veřejností…
V současné Paříži dojde k osudovému setkání líbezné gejšy s neohroženým samurajem. Gejšou je ve skutečnosti nefalšovaná Francouzka z předměstí, jež se našla v postavě tradiční japonské společnice s nalíčenou tváří a v hedvábném kimonu. Jmenuje se Pamela a živí se prodejem bonsají v Malém japonském krámku na levém břehu Seiny. Samurajem není nikdo jiný než Thad, mladý muž z bretaňského venkova, jehož živí dobře placené zahraniční mise na hraně zákona. Pamela i Thad v dětství propadli americkým televizním seriálům (ona spíše Dallasu, on Kung fu) a tímto prizmatem vnímají skutečnost i rodící se milostné vzplanutí. Když Thad vztah se svou „gejšou“ ukončí, rozhodne se Pamela „samuraje“ vyhledat a vydává se na dlouho cestu do Země vycházejícího slunce, kde na oba čekají četné nástrahy a mnohá překvapení.
Příběh na pomezí mezi zamilovanou romancí, detektivkou a cestopisem o zapadlých končinách, tradicích a zvycích dnešního Japonska by se mohl snadno stát románem o moderní Popelce typu Pretty Woman. Nicméně začínající spisovatelka, francouzsky píšící Kanaďanka Isabelle Artusová, se stereotypům úspěšně vyhýbá a svým odlehčeným stylem plným humoru a svěžesti, který dokáže udržet i v otevřených popisech milostných scén, slaví úspěch u čtenářů i kritiky. Oba milenci jsou v dětství a dospívání uvězněni v nepohodlných rolích, způsobených necitlivou výchovou a nadměrnou konzumací televizních seriálů, ale v pestrých kulisách moderního i mytického Japonska projdou zásadní proměnou v intencích klasického bildungsromanu i východních duchovních nauk.
Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou Nickova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014. Sestává z deníkových záznamů, dávných vzpomínek, intimních úvah, fantaskních představ, písňových textů a básní. Hlavními tématy této působivé epické skladby jsou inspirace, tvořivost, ztráta, láska a smrt. Nick Cave ve své vášnivé zpovědi rozvíjí svébytnou mytologii, prosycenou motivy z čínských, řeckých a aztéckých mýtů, starozákonních příběhů, lidových balad i kultovních hollywoodských filmů. Kniha se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení. Přes žánrovou rozmanitost je Píseň z pytlíku na zvratky překvapivě sourodá a čtivá – a Caveova osobnost se v ní zračí v mnoha rozdílných a veskrze nečekaných polohách.
Harriet už ví, že modeling ji nezmění, nestane se díky němu oblíbenou, nepřestane být geek, šprtka a mimoňka. Už ví, že být jediný lední medvěd uprostřed deštného pralesa, není tak strašné. Ví taky, že průměrný člověk sní za rok tunu jídla, třebaže se její těhotná nevlastní máma ze všech sil snaží toto množství překonat. Co však neví, je, co s ní bude, až se její nevlastní sourozenec narodí. Už teď se rodiče nezabývají skoro ničím jiným než miminkem. Proto Harriet ráda přijme nabídku pracovat jako modelka v Tokiu. Jenže doprovod jí má dělat její praštěná babička! To je fakt trapas. A ještě ke všemu snad na každém rohu potkává krasavce Nicka, do kterého je nešťastně zamilovaná! Jak si tahle modelka z donucení poradí se životem na opačném konci světa?
Druhý svazek šestidílné série Geek Girl je v prodejích stejně enormně úspěšný jako první díl. Ten navíc získal prestižní cenu Waterstones Children´s Book Prize a dostal se do užší nominace Ceny Roalda Dahla za nejzábavnější knihu, čímž ale výčet ocenění nekončí. Ve Velké Británii byl bestsellerem č. 1 pro rok 2013 mezi knihami pro dospívající čtenáře. Překladová práva se prodala do 29 zemí.
Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako „samozřejmě nevlastní“. Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem… Ztělesňuje nějaké naše špatné svědomí, samu bídu netečné existence nebo nekončící vůli člověka udělat něco, co jej dostane do blízkosti kohosi druhého? Té v pravém slova smyslu okrajové postavě náhle patří celá knížka.
Komický román o ženě, která až do svých osmatřiceti let říkala ne, a teď chce najednou všechno dohonit. Excentrická anglická učitelka Rosie se rozhodne přijmout místo v bohaté newyorské rodině Wilder-Binghamových, kde bude dělat paní k dětem, osmiletým dvojčatům Thomasi Wilder-Binghamovi Třetímu a Kembleovi Wilder-Binghamovi Juniorovi. Ukáže se však, že v luxusním, citově chladném a morálně vypulírovaném prostředí, kde mají všichni a všechno své určené místo, se nejen nedá pracovat s dětmi, ale nedá se tam skoro dýchat. Aby tam vydržela, nechá se Rosie poprvé v životě řídit svým instinktem, a brzy obrátí spořádaný svět sešněrované rodiny v třeštivý chaos.
Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války. Kniha je velkolepým obrazem o zmrzačených životech a traumatech mladinkých vojáků, jedinečným románem o otcích a synech, nadšeně přijatým čtenáři i kritiky. Rothmann text vystavěl na skutečném příběhu svého otce, proto je jeho vyprávění o běsnění a zvráceném násilí v posledních měsících největší válečné apokalypsy v lidských dějinách tak autentické a působivé. Hrdiny románu jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, které v únoru 1945 pošlou na frontu. Walter se stane řidičem zásobovací jednotky, Fiete, který bojuje přímo v první linii, dezertuje. Brzy ho však chytí a odsoudí k trestu smrti, a Walter se náhle ocitá v popravčí četě se zbraní namířenou na svého nejlepšího kamaráda… Časopis Der Spiegel o Rothmannově románu napsal: „Zemřít na jaře je protiválečný román, který snese srovnání s nejlepšími texty svého žánru, jako je Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea. (…) Nejsilnější pasáže jsou ty, v nichž autor vypráví o otcích a synech, které spojuje tatáž válečná zkušenost v obou světových válkách, které Německo vedlo. (…) A tak jede Walter jako nedobrovolný příslušník jednotek SS surreálnou válečnou krajinou v zásobovacím voze a kolem panuje atmosféra konce lidstva jako v Cestě Cormaca McCarthyho. V řekách plavou mrtvoly, na stromech visí němečtí dezertéři. Zubožení Židé táhnou rozvrácenou zemí v pochodech smrti, wehrmacht ustupuje, nacističtí důstojníci pořádají v opuštěných hotelích orgie. Walter hledá hrob svého otce, který údajně nedávno padl. Prochází hřbitov za hřbitovem a pak musí zase na frontu. Dokud válka konečně neskončí.“
Vydání knihy podpořil Goethe Institut.
Carpenterův životopis J. R. R. Tolkiena vyšel poprvé v roce 1977 a dočkal se řady reedic. Je považován za autorizovanou biografii, protože vznikal v osobním kontaktu se samotným Tolkienem a jeho rodinou. Autor měl přístup k pozůstalosti, Tolkienovým zápiskům a korespondenci, hovořil s jeho přáteli. Díky tomu jeho kniha poprvé zpřítomnila čtenářům do té doby spíše záhadnou osobnost autora Hobita a Pána prstenů, knih, které se v době práce na tomto životopisu už dávno staly klasikou známou po celém světě.
Carpenter podrobně a čtivě líčí Tolkienovy kořeny v Jižní Africe, studia v Británii, službu v armádě za první světové války, akademickou kariéru i rodinný život, ale současně i Tolkienovu spisovatelskou dráhu, která začala odbornými pracemi, vedle nichž však postupně rostla mytologická říše, z níž se zrodil Hobit i Pán prstenů.
Útlý román Vzdálená hvězda vznikl rozpracováním posledního příběhu Nacistické literatury v Americe . Vypravěč líčí se směsí hrůzy a fascinace několik epizod ze života básníka, s nímž se seznámil počátkem 70. let na básnické dílně a pak se s ním znovu setkal až po Pinochetově puči – vlastně ne s ním, ale s jeho „vzdušnou poezií“, verši psanými na oblohu tryskami letadla. Pátrání po tom, kdo tento básník-válečný pilot vlastně je, co znamená umění pro život a kolik cizích životů je někdo svému svéráznému umění ochoten obětovat, tvoří páteř vyprávění plného odboček dalších příběhů. Kniha, považovaná literárními kritiky za jedno z nejpodstatnějších Bolanových děl, je bajkou nehodnou následování o podvodném umělci, jenž místo jakékoli etiky dbal pouze na estetiku, a další z variant Bolañova hledání podob moderního zla.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Vydání knihy podpořilo Velvyslanectví Chilské republiky.
Staré řecké báje a pověsti, pravděpodobně nejznámější kniha Eduarda Petišky s legendárními ilustracemi malíře Zdeňka Sklenáře obsahuje příběhy z řecké mytologie převyprávěné pro děti a mládež.
V jednotlivých příbězích se mladí čtenáři setkají s nejznámějšími řeckými bohy (např. Diem, Athénou, Afroditou, Apollonem), hrdiny (Heraklem, Theseem, Odyseem nebo Oidipem) či mytickými postavami i monstry (Amazonkami, Pegasem, Medúzou či Kerberem).
Autor, jemuž politická situace v tehdejším Československu bránila psát pro dospělé, vnímal Staré řecké báje a pověstizároveň jako metaforický „román a o životě v Čechách“, o českých zoufalstvích a nadějích. Právě v tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její trvalý úspěch, nejedná se totiž jen o převyprávění antických mýtů, nýbrž komplexní svědectví o lidském životě a charakteru, srozumitelné v každé době a ve všech jazycích, do nichž kniha byla přeložena (kupř. ve Francii dosáhla kolem pětadvaceti vydání a stala se školní četbou). I u nás se kniha od prvního vydání v roce 1958, dočkala více než patnácti vydání a od té doby oslovila několik generací čtenářů. Současné vydání doprovázejí legendární ilustrace malíře Zdeňka Sklenáře. Kniha zároveň vychází i ve speciální úpravě jako bibliofilie.
Eduard Petiška (1924–1987), od jehož smrti uplynulo v letošním roce 33 let, byl český spisovatel knih pro děti, mládež i dospělé, překladatel, básník, dramatik, ale i editor V. Dyka, F. Hrubína či E. Frynty. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků, Staré řecké báje a pověstisi však mezi nimi dodnes uchovaly klíčové postavení.
V roce 2020 si připomínáme také 110. výročí narození Zdeňka Sklenáře (1910–1986), předního českého malíře, grafika a ilustrátora, který už za svého života dosáhl plného uznání své tvorby. Graficky upravil a svými ilustracemi doprovodil více než 400 knižních titulů, za něž získal četná ocenění. K nejznámějším patří Staré řecké báje a pověsti Eduarda Petišky (1964), Příběhy Odysseovy (1969), Kytice Karla Jaromíra Erbena (1942), Máj Karla Hanka Máchy (1956), ale také Opičí král (1961), Zpěvy staré Číny Bohumila Mathesia (1967), Tao te ťing – O Tao a ctnosti v překladu Berty Krebsové (1971) a celá řada dalších. Sklenářovy ilustrace reprezentovaly Československo například roku 1962 na bienále v Benátkách.
Toto vydání knihy vzniklo ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář a Zdeněk Sklenář Foundation.