Druhý román autora pozoruhodné knihy HHhH se opět pohybuje v historických kulisách, ale tentokrát jde o minulost o něco méně vzdálenou – o osmdesátá léta dvacátého století – a o radikální změnu žánru: Laurent Binet se místo historického románu pouští do vod postmoderny, krimirománu a konspiračního thrilleru. Historické události už nerekonstruuje do co nejpřesnějších detailů, nýbrž je coby výchozí materiál mistrně a hravě mísí s fikcí. Je 25. února 1980 a v jedné pařížské ulici srazila dodávka chodce. Šlo by zřejmě o tragickou, leč ničím výjimečnou událost, nebýt toho, že oním chodcem byl světoznámý francouzský sémiolog Roland Barthes a že se právě vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Nejslavnější komiksová hrdinka steampunku se představuje českým čtenářům. Británie nabrala v 19. století ve vývoji poněkud jiný kurz a věda vládne celému společenství. Vzduch brázdí nejpodivnější letouny, nejmodernější města oplývají úchvatnou hromadnou dopravou a všichni znají krásnou a nebezpečnou Lady Mechaniku – napůl ženu, napůl stroj. Jinou takovou hříčku vědy a přírody svět neviděl. Až do chvíle, kdy se na nádraží objeví další napůl mechanická dívka v naprosto zuboženém stavu. Lady Mechanika se okamžitě pouští do pátrání. Jde totiž o hodně. Kromě odhalení nelidských experimentátorů hraje Mechanika také o tajemství vlastního původu.

Nejslavnější komiksová hrdinka steampunku se představuje českým čtenářům. Británie nabrala v 19. století ve vývoji poněkud jiný kurz a věda vládne celému společenství. Vzduch brázdí nejpodivnější letouny, nejmodernější města oplývají úchvatnou hromadnou dopravou a všichni znají krásnou a nebezpečnou Lady Mechaniku – napůl ženu, napůl stroj. Jinou takovou hříčku vědy a přírody svět neviděl. Až do chvíle, kdy se na nádraží objeví další napůl mechanická dívka v naprosto zuboženém stavu. Lady Mechanika se okamžitě pouští do pátrání. Jde totiž o hodně. Kromě odhalení nelidských experimentátorů hraje Mechanika také o tajemství vlastního původu.

Výkřik techniky (Bleeding Edge) – Thomas Pynchon Je jaro roku 2001, v New Yorku rozkvétají hrušně a Maxine Tarnowová, forenzní auditorka, vede své dva syny do školy. Když dorazí do kanceláře, čeká tam na ni kamarád Reg se záhadným případem – je něco shnilého v internetové firmě hashslingrz. Jakmile začne Maxine rozkrývat její podezřelé finanční toky, objevují se na scéně softwaroví kouzelníci ze Silicon Valley, bohaté korporace z Perského zálivu, neevidovaný supertajný agent CIA, ruská mafie i Mossad. Kdo z nich bude mít nakonec na svědomí teroristické útoky z 11. září? Výkřik techniky dává čtenáři na tuto otázku několik odpovědí – jednu paranoidnější a zábavnější než druhou. Výkřik techniky je nejen svérázným literárním kyberpunkem a fenomenologickou úvahou nad povahou reality, ale též temnou noirovou detektivkou, jemným, podprahovým příběhem o nenápadné síle rodiny a v neposlední řadě jazykovou eskamotáží hýřící monstrózně širokou slovní zásobou a obskurní terminologií z nejpodivnějších oborů lidské činnosti – ať už jde o kodérství, hacking, gaming, investiční bankovnictví, komoditní burziánství, forenzní audit, či o slang vojenský, špionážní a policejní, kulinářský, voňavkářský nebo mixologický.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Olympijské hry 2008 v Pekingu: Somálka Samia Jusuf Omarová zaběhla nejlepší čas svého života a stala se miláčkem publika, třebaže v cíli skončila poslední. Když se vrátila zpět do vlasti, nesměla už trénovat. Vládnoucí muslimští fundamentalisté ženám zakázali věnovat se sportu. Samia ale na svůj sen startovat na příští olympiádě v Londýně vsadila všechno a vydala se na dalekou cestu do Evropy, aby tam mohla svobodně žít a sportovat. Utopila se v nafukovacím člunu ve svých jednadvaceti letech kousek od italského pobřeží. Pravdivý příběh somálské běžkyně symbolizuje tragický osud bezpočtu bezejmenných uprchlíků. Přední německý komiksový kreslíř Reinhard Kleist znovu dokazuje, že i obtížné společenské téma lze vyprávět napínavě a s citem. Českým čtenářům je dobře znám biografickými komiksy Boxer a Cash. I see a darkness, ověnčenými několika význačnými mezinárodními cenami.

Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války. Kniha je velkolepým obrazem o zmrzačených životech a traumatech mladinkých vojáků, jedinečným románem o otcích a synech, nadšeně přijatým čtenáři i kritiky. Rothmann text vystavěl na skutečném příběhu svého otce, proto je jeho vyprávění o běsnění a zvráceném násilí v posledních měsících největší válečné apokalypsy v lidských dějinách tak autentické a působivé. Hrdiny románu jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, které v únoru 1945 pošlou na frontu. Walter se stane řidičem zásobovací jednotky, Fiete, který bojuje přímo v první linii, dezertuje. Brzy ho však chytí a odsoudí k trestu smrti, a Walter se náhle ocitá v popravčí četě se zbraní namířenou na svého nejlepšího kamaráda… Časopis Der Spiegel o Rothmannově románu napsal: „Zemřít na jaře je protiválečný román, který snese srovnání s nejlepšími texty svého žánru, jako je Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea. (…) Nejsilnější pasáže jsou ty, v nichž autor vypráví o otcích a synech, které spojuje tatáž válečná zkušenost v obou světových válkách, které Německo vedlo. (…) A tak jede Walter jako nedobrovolný příslušník jednotek SS surreálnou válečnou krajinou v zásobovacím voze a kolem panuje atmosféra konce lidstva jako v Cestě Cormaca McCarthyho. V řekách plavou mrtvoly, na stromech visí němečtí dezertéři. Zubožení Židé táhnou rozvrácenou zemí v pochodech smrti, wehrmacht ustupuje, nacističtí důstojníci pořádají v opuštěných hotelích orgie. Walter hledá hrob svého otce, který údajně nedávno padl. Prochází hřbitov za hřbitovem a pak musí zase na frontu. Dokud válka konečně neskončí.“

Jste připravení setkat se s nejhoršími dětmi na světě? Seznamte se s pěti příšernými kluky a pěti hroznými holkami! Třeba s Žofkou, která stojí jen o jedno: válet se celý den na válendě a koukat na telku. Není divu, že se jí stane ta hrozná věc, o níž se tady snad ani nebudeme zmiňovat! Nebo se Slintou Samem slintajícím tak, že se na školním výletě dostane do strašného průšvihu! A nezapomeňte ani na Brečivou Bertu, ubulenou holku, která si příšerně vymýšlí! David Walliams tentokrát sepsal sbírku deseti báječně zlomyslných historek, ilustrace opět nakreslil geniální Tony Ross.

Knihy Davida Walliamse se už staly celosvětovým fenoménem, byly přeloženy do 53 jazyků, jen ve Velké Británii se prodalo přes deset milionů výtisků!

V knize pro děti zpracovala renomovaná spisovatelka Alena Wagnerová pro dnešní dobu velmi inspirativní provensálskou legendu o svaté Martě. V pohádkách a pověstech bývá boj s draky zpravidla záležitostí mužů, zmíněná legenda je v tomto ohledu výjimkou. Svatá Marta z Betánie byla i se svými sourozenci vyhnána z Palestiny a nový domov našla poblíž dnešní Marseille. Obyvatelé nedalekého městečka Nerluc sužoval už léta drak Tarasque, který požíral dobytek, koně i lidi, ničil pole a úrodu. Všechny pokusy jej přemoci skončily nezdarem. Bezradní Nerlučané se ve své tísni obrátili na svatou Martu s prosbou o pomoc. Světice se za drakem vypravila, na břehu Rhôny se usadila na kámen a začala zpívat. A co se nestalo? Tarasque vylezl na břeh, ulehl k nohám zpívající ženy a naslouchal jí, až usnul. V tu chvíli Marta navlékla netvorovi přes hlavu smyčku a vydala se s ním do Nerlucu. Když obyvatelé městečka uviděli světici, jak si vede Tarasqua na vodítku jako pejska, užasli. Pak v nich ale zvítězil vztek a začali po drakovi házet kamení. Jeden kámen ho zabil. Lidé obludě zkrátka nedokázali odpustit. Svatá Marta tak sice nad drakem bez užití násilí zvítězila, ale lidé jí přesto připravili trpkou porážku. Klasickou obrázkovou knihu ilustrovala Jitka Němečková. Příběh světice, která svým zpěvem porazila draka, v sobě ukrývá mnoho významů: Otevírá stále aktuální otázku, zda násilí je vždy tou nejlepší odpovědí na násilí. Protože co když drak Tarasque ve zpěvu svaté Marty pro sebe objevil sílu dobra? Osud tří sourozenců, kteří byli vyhnání z vlasti a vydali se na cestu, aby našli nový domov, zase rezonuje s dnešní situací běženců, kteří prchají do Evropy z válečných oblastí.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, „pražského kata“ a „blonďatou bestii“. Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich – Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo – Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu…

Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, barvitě vykresluje okolnosti „nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války“ a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí.

Autor za svůj román obdržel prestižní Goncourtovu cenu 2010 pro nejlepší debut.

V jednom svazku představujeme hned dvě rozpustilá dílka legendy erotického komiksu Milo Manary. Jde o pastiše dvou klasických literárních děl, jimž Manara dodává o poznání lechtivější vyznění. Gulliveriana zde není cestovatelka, ale mladičká italská dívka, která nechtíc otevře bránu do fantastických světů, ve kterých žijí trpaslíci-monarchisté, hraví obři, žádostiví hřebci či frustrované nymfomanky. Jonathan Swift by se zcela jistě divil, jakou rozvernou hříčku z jeho předlohy Manara vytvořil. Apuleiův Zlatý osel patří ke klasickým dílům latinské literatury středověku a Manara jej zpracovává přímo nevídaným způsobem. Dobrodružství mladého Lucia, proměněného v osla a odsouzeného k nekonečnému putování, mají v podání italského kreslíře o poznání odlišné vyznění než originál. Loupežníci, čarodějnice a nemravní měšťané vystupují napříč divokým a znepokojujícím erotickým příběhem bez jakéhokoli tabu, který patří k vrcholným dílům Mila Manary.