I když to zní překvapivě, válka zajistila lidstvu větší bezpečí a bohatství. Renomovaný historik a archeolog Ian Morris vypráví hrůzný a fascinující příběh o patnácti tisících let válek. V době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a čelili šanci jedna ku deseti, nebo dokonce jedna ku pěti, že zemřou násilnou smrtí. Ve 20. století zemřela násilnou smrtí ani ne jedna osoba ze sta (a to navzdory oběma světovým válkám, holokaustu a Hirošimě). Vysvětlení: jedině válka vytvořila větší a složitější společnosti s vládami, které vymýtily vnitřní násilí. Autor mapuje historii války, jako největšího paradoxu dějin, od pravěku až k robotickým válkám blízké budoucnosti. Ta se může stát nejnebezpečnějším obdobím existence lidstva, ale pokud toto období přežijeme, konečně se možná naplní starý sen o světě bez válek…
Kniha Lenin ve vlaku sleduje průběh Leninovy cesty z curyšského exilu přes válkou rozvrácené Německo na sever k hranicím Laponska až po závěrečné nadšené uvítání revolučními davy na Finském nádraží v Petrohradu. Autorka v ní propojuje příběh zaplombovaného vlaku i jeho svérázných cestujících s liberální únorovou revolucí v Rusku. Detailně zobrazuje vzájemné průniky obou událostí. Při putování ve stopách Lenina vracejícího se po mnoha letech do vlasti využívá nepřebernou škálu soudobých očitých svědectví. Pro mnohé byl Lenin jen „užitečný hlupák“, jiní očekávali, že bude bez meškání uvězněn nebo zlikvidován, a zbytek byl přesvědčen, že má v praxi pramálo stoupenců a ještě menší vliv. Jak dnes víme, všichni se v tom fatálně mýlili. Nebýt geniálního nápadu několika německých úředníků umožnit nejproslulejšímu revolučnímu radikálovi Vladimiru Iljiči Leninovi, ukrývajícímu se v neutrálním Švýcarsku, odcestovat do vlasti, pak by možná v carském Rusku nedošlo k rozpoutání takového chaosu, jenž nakonec vedl k rozvrácení země a nastolení brutální bolševické diktatury.
Komisař Adamsberg opět řeší zvláštní záhadu. Série úmrtí na první pohled nebudí podezření, že by se mohlo jednat o zločin, natolik je modus operandi podivný a prakticky neproveditelný. Ale Adamsberg za sérií úmrtí něco nejasně tuší, nevzdává se a řídí se svým příznačným mlhavým instinktem. Musí však čelit nedůvěřivosti svých kolegů a především odporu toho nejbližšího, vševěda a logického analytika majora Danglarda, který má tentokrát vůči Adamsbergovým postupům i jiné výhrady, než u něj bývá obvyklé. Vyšetřování Adamsberga zavede do poválečného sirotčince na jihu Francie, ke středověkým poustevnicím, holubům a starodávným holubníkům – a vše je prazvláštně propojeno smrtícími pavouky. Jako obvykle si přijdou na své nejen luštitelé záhad, ale i milovníci dobře psané literatury či historických reálií.
Zabíjí pavouk? Komisař Adamsberg spřádá síť…
Legendární americký písničkář Bob Dylan vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem, stejně okouzlujícím a magnetizujícím, jako jsou texty jeho písní či barva jeho hlasu, vzpomíná autor na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu. Dylanovýma očima a skrze jeho břitké výroky získáváme obraz zakouřeného, zhýralého a neustálého živého a tepajícího New Yorku, místa, které bylo možností pro nové talenty, v literatuře i hudbě, kde vznikaly hudební kluby a scény, zkrátka kde bylo možné cokoli.
Kniha Falešné hranice. Příběhy akce „Kámen“ 1948–1951 odkrývá doposud téměř neznámou nezákonnou činnost Státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let 20. století. Autorka na deseti osobitých příkladech vypráví příběh účastníků i zákulisí zákeřných zločinů, které spočívaly v organizování pastí pro předem vytipované oběti, vyprovokované k útěku z Československa. Státní bezpečnost vymyslela akci „Kámen“, aby mohla vyslýchat vyhlédnuté osoby na falešných německých celnicích v domnělých úřadovnách americké vojenské kontrarozvědky. S usvědčujícími materiály pak byly osoby, které se domnívaly, že skutečně překročily československou státní hranici, za nedovolený „přechod hranic“ zatčeny. Nešlo o náhody, nýbrž o systémové opatření bezpečnostního aparátu, který skrytě porušoval vlastní zákony. Kvůli upevnění totalitní moci a podchycení nejrůznějších forem nesouhlasu s nově nastolenými poměry neváhali příslušníci Státní bezpečnosti používat kriminálních metod. Záměrem autorky je přiblížit rafinovanost, která se v chápání státně bezpečnostní práce stávala samozřejmostí. Navzdory faktu, že se jednalo o nejutajovanější represivní akce komunistického režimu, odhaluje nové oběti i pachatele, nastiňuje vývoj akce „Kámen“ v čase i prostoru, dokládá škálu důvodů pro její využití. Bohatá obrazová příloha je dokladem široké pramenné základny úřední i soukromé povahy. Dosud nepublikované archivní materiály konfrontuje s pozdějšími výpověďmi svědků, čímž bylo možné představit uvažování a postupy tajné policie z období bouřlivého a nepřehledného vývoje po únoru 1948 ve zcela novém světle.
Václava Jandečková (*1974) je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, vystudovala mezinárodní vztahy. V centru jejího badatelského zájmu stojí neprozkoumaná témata dějin dějiny poúnorového Československa, jimž věnovala již několik monografií: KÁMEN. Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice“ u Všerub na Domažlicku (2013); Tři muži proti totalitě. Odbojář Ota Tulačka, pilot RAF Josef Hýbler a americký diplomat Walter Birge v boji s StB (2014). Za svoji poslední knihu Kauza Jan Masaryk. Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951 (2015) obdržela Mezinárodní zvláštní cenu Egona Erwina Kische.
John Flory pracuje v Barmě jako obchodník s teakovým dřevem. Je otrávený britskou imperiální politikou a jediné povyražení nachází v rozhovorech s indickým doktorem Vérasvámím a později i ve vztahu s mladou Angličankou Elizabeth Lackersteenovou. Když chce pomoci doktoru Vérasvámímu vstoupit do klubu, jehož členové jsou pouze běloši, naplno tak odhalí pokrytectví a rasistické předsudky vládnoucích Britů. Ve svém prvním románu George Orwell barvitě popisuje Barmu dvacátých let, se všudypřítomnou korupcí, úzkoprsostí a zneužíváním domorodého obyvatelstva: „Koneckonců, domorodci byli přece domorodci — zasloužili si pozornost, to jistě, ale i tak to byl jen „poddaný“ národ, méněcenný národ lidí s černými obličeji.“
Vítejte ve strhujícím, zábavném a temném světě, ve kterém se cosi zásadního změnilo. Kdysi psával dějiny vítěz. Nyní je píše ten, kdo chce zvítězit. Guru propagandy poskytne našemu mladému hrdinovi životní šanci. Ten přijme lákavou nabídku a stane se placeným internetovým trolem. Velmi rychle ale zjistí, že ve válce o příběh není vítězů. Pachtí se v továrně na hlavní zprávy a tvoří nové mapy světa. Snil o rychlých penězích, teď mu ale hrozí, že ztratí lásku, tvář i vlastní jméno. Krátký román o dlouhé cestě do halucinačního světa za zrcadlem. Trol Michala Hvoreckého.
Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.
Scholemovy Hlavní proudy židovské mystiky jsou dnes už klasickou oborovou prací, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci. Kniha vyšla nejprve v anglickém autorizovaném překladu již v roce 1941 (Shocken Publishing House) a v němčině pak pod titulem Die jüdische Mystik in ihren Haupströmungen v roce 1957 v nakladatelství Suhrkamp. Dílo bylo pak přeloženo do řady jazyků a znovu a znovu vydáváno v němčině a v angličtině. Mezi českými hebraisty ji vysoce oceňoval např. prof. Vladimír Sadek – např. v jeho knize Židovská mystika (2003), v níž se zabývá převážně kabalou, je na Scholema mnohokráte odkazováno. Vydání této knihy v českém překladu Martina Machovce zaplňuje velkou mezeru, která v tomto oboru až doposud v české překladové literatuře existovala.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Kendži Mijazawa je autorem pohádkových povídek zasazených do snového světa plného nadpřirozených postav a nevšedních dobrodružství. V jeho osobitých dílech podobně jako kupříkladu v Malém princi si to své najdou všichni od mladých čtenářů až po ty starší a náročnější, protože se jedná o líbivé příběhy protkané alegoriemi a ponaučeními. Tato sbírka obsahuje výběr z pohádek, které provázejí již několik generací japonských čtenářů a jsou i dnes stále překládány do mnoha dalších světových jazyků. Své jméno získala podle Mijazawova ústředního díla Noc na galaktické železnici, jež vypráví o mladém chlapci Giovannim, který se už dávno před Malým princem vydal na cestu po hvězdách, aby nalezl význam pravého štěstí. Kromě toho v tomto souboru najdete taktéž kratší příběhy s neméně půvabnou atmosférou, jejichž ústředními motivy jsou například dospívání, nesmyslnost války či význam píle a úsilí.
Vydání knihy podpořil Japan Foundation.
Crozon je městečko na západě Bretaně – právě tam místní knihovník, samotář a podivín, inspirovaný Richardem Brautiganem, založí knihovnu odmítnutých rukopisů. A knihovna se zdárně plní… Po letech navštíví rodnou Bretaň mladá redaktorka věhlasného pařížského nakladatelství, jejíž kariéra je na zářném vzestupu. Na kontě má několik skvělých objevů, poslední dobou to však poněkud vázne a objevila se i nějaká ta šlápnutí vedle… Na jednom z výletů se svým přítelem-spisovatelem narazí na v té době už trochu pozapomenutou knihovnu odmítnutých rukopisů – a záhy v ní objeví majstrštyk, literární skvost, perlu mezi knihami, napsanou jistým Henri Pickem, místním výrobcem pizzy, jenž je už několik let po smrti. Když se vydají po jeho stopách, zjistí, že nic v jeho životě nenasvědčuje tomu, že by kdy napsal jedinou řádku, kromě pohlednice, kterou kdysi poslal dceři na letní tábor.Jeho dílo je ale zde a pomalu se z něj stává senzace literárního roku, kniha, která mnoha lidem, od čtenářů po literární kritiky, zcela zpřevrátí životy…
David Foenkinos s nadhledem a ironií zlomyslně míří do vlastních řad, zručně míchá skutečné postavy s hrdiny fiktivními, přičemž ani podoba těch druhých s žijícími osobami není náhodná, vtipně zobrazuje fungování literárního světa i jeho zákulisí a téměř spiklenecky do příběhu pro čtenáře vsunuje odkazy na známá i méně známá literární díla a anekdoty ze světa knih.
„Inteligentní, zábavné, kruté.“ – Bernard Pivot, Le journal de dimanche
„V rámci francouzské literatury mám velice rád Foenkise, jelikož opouští konvence a s každou knihou se dokáže proměnit.“ – Joël Dicker