Obrovskou mocí obdařený Klíč k času byl rozdělen na sedm částí, zamaskovaných a rozptýlených napříč časem i prostorem. Ještě mocnější Bílý Strážce teď po Doktorovi žádá, aby mu všechny kousky našel.
Doktor, Romana a robopes K-9 vystopovali druhou část na planetě Calufrax, když se ale trefí přesně do toho správného bodu v čase, ocitnou se přesně na nesprávné planetě – na Zanaku.
Zanak je šťastná a bohatá planeta. Většinou. Z velitelského můstku jí vládne záhadný „Kapitán“ a pod jeho velením přichází jeden Nový zlatý věk za druhým – drahokamů i minerálů je pro každého dost, zkrátka ekonomický zázrak. Takže je jasné, že něco je hodně, ale hodně špatně…

KLASICKÉ DOBRODRUŽSTVÍ PÁNA ČASU OD DOUGLASE ADAMSE, V ROMÁNOVÉM ZPRACOVÁNÍ ZKUŠENÉHO DOKTORSKÉHO HARCOVNÍKA JAMESE GOSSE.

Americká kultovní novela v novém vydání s vynikajícími ilustracemi Štěpána Danča. Půvabný příběh Thomase Tracyho, newyorského mladíka, ke kterému se jednoho dne připojí jako stálý společník tygr, aby ho naučil důležitým věcem, jež potřebuje mladík ke své proměně v muže.

Kvantová fyzika je mimořádně náročný obor, a přesto pojmy a termíny z tohoto pole pronikly i do běžného jazyka – odkazy na princip neurčitosti či paradox Schrödingerovy kočky se objevují v beletrii i jinde, nemluvě o šarlatánech, pro které se slovo „kvantový“ stalo zaklínadlem, díky kterému je možné podstrkávat důvěřivcům všemožné léčebné prostředky a přístroje. Crease a Goldhaber, fyzik a filosof, se ve své knize snaží toto pronikání kvantové fyziky zmapovat spíš na úrovni idejí, přístupů ke světu – „neurčitost“ a „nejistota“ charakterizují postoj, který odmítá svět s pevně vytyčenými rysy ovládaný logickou kauzalitou. Při psaní neztrácejí ovšem ze zřetele vývoj samotné kvantové fyziky, a jejich podvojný výklad tak přináší originální náhled na celou problematiku. Krom fundovaného (byť nutně zjednodušeného) popisu kvantové oblasti se čtenáři dostane množství odkazů na každodenní situace či umělecká díla.

Kniha Falešné hranice. Příběhy akce „Kámen“ 1948–1951 odkrývá doposud téměř neznámou nezákonnou činnost Státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let 20. století. Autorka na deseti osobitých příkladech vypráví příběh účastníků i zákulisí zákeřných zločinů, které spočívaly v organizování pastí pro předem vytipované oběti, vyprovokované k útěku z Československa. Státní bezpečnost vymyslela akci „Kámen“, aby mohla vyslýchat vyhlédnuté osoby na falešných německých celnicích v domnělých úřadovnách americké vojenské kontrarozvědky. S usvědčujícími materiály pak byly osoby, které se domnívaly, že skutečně překročily československou státní hranici, za nedovolený „přechod hranic“ zatčeny. Nešlo o náhody, nýbrž o systémové opatření bezpečnostního aparátu, který skrytě porušoval vlastní zákony. Kvůli upevnění totalitní moci a podchycení nejrůznějších forem nesouhlasu s nově nastolenými poměry neváhali příslušníci Státní bezpečnosti používat kriminálních metod. Záměrem autorky je přiblížit rafinovanost, která se v chápání státně bezpečnostní práce stávala samozřejmostí. Navzdory faktu, že se jednalo o nejutajovanější represivní akce komunistického režimu, odhaluje nové oběti i pachatele, nastiňuje vývoj akce „Kámen“ v čase i prostoru, dokládá škálu důvodů pro její využití. Bohatá obrazová příloha je dokladem široké pramenné základny úřední i soukromé povahy. Dosud nepublikované archivní materiály konfrontuje s pozdějšími výpověďmi svědků, čímž bylo možné představit uvažování a postupy tajné policie z období bouřlivého a nepřehledného vývoje po únoru 1948 ve zcela novém světle.

Václava Jandečková (*1974) je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, vystudovala mezinárodní vztahy. V centru jejího badatelského zájmu stojí neprozkoumaná témata dějin dějiny poúnorového Československa, jimž věnovala již několik monografií: KÁMEN. Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice“ u Všerub na Domažlicku (2013); Tři muži proti totalitě. Odbojář Ota Tulačka, pilot RAF Josef Hýbler a americký diplomat Walter Birge v boji s StB (2014). Za svoji poslední knihu Kauza Jan Masaryk. Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951 (2015) obdržela Mezinárodní zvláštní cenu Egona Erwina Kische.

Mezzosopranistka Dagmar Pecková je právem nepřehlédnutelnou osobností světové hudební scény. Do všeho jde s maximálním nasazením – ve svém profesním i v civilním životě. Co se leckdy jeví jako nesmlouvavá nekompromisnost, je zároveň její obrovskou předností – z pódií v jejím nezaměnitelném podání doslova čiší smršť emocí a pocit, že se právě teď dotýkáme podstaty umění. O tom, co to obnáší, „být částečkou geniální hudby“, o sólovém zpěvu jako toreadorství, o pozici klasické hudby v době vycizelovaných hudebních nahrávek, o velkém životním štěstí i o držkopádech je niterný a vzácně kompaktní knižní rozhovor Dagmar Peckové s houslistou, skladatelem a hudebním publicistou Lukášem Kutou. Stranou nezůstala ani ryze praktická stránka povolání operní zpěvačky – otázky nás zavedou do zákulisí vzniku opery, jak na hlasovou hygienu, jak skloubit rodinný život s profesním, jak vzít krizi jako životní výzvu a jak „uprostřed mnoha dobře míněných rad neztratit sebe“.

Co se nevejde do odpovědí, najdeme ve fotografiích doprovozených osobním komentářem Dagmar Peckové a také v osobním doslovu jedné ze zásadních osobností života Peckové – lékaře Williama Diddena. Kniha nabízí také dosud nejucelenější medailonek umělkyně z pera Jana Králíka.

Lukáš Kuta se narodil v roce 1972 v Praze. Vystudoval pražskou Konzervatoř a HAMU v Praze, obor housle a pedagogika. Učil na konzervatoři Jaroslava Ježka. V současné době vyučuje na Arcibiskupském gymnáziu v Praze a na ZUŠ v Černošicích. Působí jako hudební publicista, fotograf, rozhlasový komentátor, učitel, houslista.

Každý rok obětují lidé v Protektorátu jedno novorozeně čarodějnici žijící v hlubokých lesích. Odnepaměti slýchali, že jen tak ochrání město před jejími zlými čáry. Jenže čarodějnice Xan není krutá. Naopak, o opuštěné dítě se postará, nakrmí je výživnou hvězdnou září a najde mu novou, milující rodinu na druhé straně lesa. Ale jednou dá novorozené holčičce omylem napít svitu měsíce. V její krvi začne kolovat magie. Xan se rozhodne děvčátko vychovat sama, pojmenuje je Luna a jeho kouzelné schopnosti zapečetí do doby, než bude Luně třináct a zmoudří. Jenže jak se blíží dívčiny třinácté narozeniny, kouzla začínají vyplouvat na povrch. Nad lesem se shlukují obrovská hejna hrozivých ptáků, pod zemským povrchem se probouzí sopka a kolem obchází žena s tygřím srdcem. A z Protektorátu míří k lesu muž odhodlaný Xanu zabít. Brzy bude muset Luna bránit ty, kdo dosud chránili ji. A postavit se skutečnému zlu.

Kelly Barnhillová je autorkou pěti knih pro děti a mládež, napsaných v žánru fantasy. Ačkoli se i první čtyři setkaly s vřelým přijetím kritiků a získaly několik ocenění, teprve pátá – Dívka, která upíjela měsíc – přinesla Barnhillové doslova famózní úspěch. Byla oceněna význačnou Cenou Johna Newberyho za rok 2017, čímž ale výčet cen a chvály nekončí. Spisovatelka žije v Minnesotě s manželem a třemi dětmi.

Kniha získala Cenu Johna Newberyho a řada významných časopisů a předních světových knihoven ji vyhlásilo nejlepší knihou roku 2016. Překladová práva byla prodána do 32 zemí!

„Dívka, která upíjela měsíc je napínavý a mnohovrstevnatý příběh podobný klasickým dílům, jako je Petr Pan či Čaroděj ze země Oz.“ The New York Times Book Review

„Přestože Barnhillová užívá řadu tradičních pohádkových motivů, její příběh je navýsost originální (…). Zaručeně vás nadchne a okouzlí.“ Kirkus Reviews

Výčet ocenění:

Winner of the 2017 Newbery Medal
The New York Times Bestseller
An Entertainment Weekly Best Middle Grade Book of 2016
A New York Public Library Best Book of 2016
A Chicago Public Library Best Book of 2016
An Amazon Top 20 Best Book of 2016
A Publishers Weekly Best Book of 2016
A School Library Journal Best Book of 2016
Named to KirkusReviews’ Best Books of 2016
2017 Booklist Youth Editors’ Choice
A Top 10 Fall 2016 Children’s Indie Next Pick

A Booklist Top Ten Sci-fi/Fantasy/Horror Pick
An Amazon Best Book of the Month for August

An iBooks’ Summer’s Biggest Books selection

I když to zní překvapivě, válka zajistila lidstvu větší bezpečí a bohatství. Renomovaný historik a archeolog Ian Morris vypráví hrůzný a fascinující příběh o patnácti tisících let válek. V době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a čelili šanci jedna ku deseti, nebo dokonce jedna ku pěti, že zemřou násilnou smrtí. Ve 20. století zemřela násilnou smrtí ani ne jedna osoba ze sta (a to navzdory oběma světovým válkám, holokaustu a Hirošimě). Vysvětlení: jedině válka vytvořila větší a složitější společnosti s vládami, které vymýtily vnitřní násilí. Autor mapuje historii války, jako největšího paradoxu dějin, od pravěku až k robotickým válkám blízké budoucnosti. Ta se může stát nejnebezpečnějším obdobím existence lidstva, ale pokud toto období přežijeme, konečně se možná naplní starý sen o světě bez válek…

Kniha Lenin ve vlaku sleduje průběh Leninovy cesty z curyšského exilu přes válkou rozvrácené Německo na sever k hranicím Laponska až po závěrečné nadšené uvítání revolučními davy na Finském nádraží v Petrohradu. Autorka v ní propojuje příběh zaplombovaného vlaku i jeho svérázných cestujících s liberální únorovou revolucí v Rusku. Detailně zobrazuje vzájemné průniky obou událostí. Při putování ve stopách Lenina vracejícího se po mnoha letech do vlasti využívá nepřebernou škálu soudobých očitých svědectví. Pro mnohé byl Lenin jen „užitečný hlupák“, jiní očekávali, že bude bez meškání uvězněn nebo zlikvidován, a zbytek byl přesvědčen, že má v praxi pramálo stoupenců a ještě menší vliv. Jak dnes víme, všichni se v tom fatálně mýlili. Nebýt geniálního nápadu několika německých úředníků umožnit nejproslulejšímu revolučnímu radikálovi Vladimiru Iljiči Leninovi, ukrývajícímu se v neutrálním Švýcarsku, odcestovat do vlasti, pak by možná v carském Rusku nedošlo k rozpoutání takového chaosu, jenž nakonec vedl k rozvrácení země a nastolení brutální bolševické diktatury.

Komisař Adamsberg opět řeší zvláštní záhadu. Série úmrtí na první pohled nebudí podezření, že by se mohlo jednat o zločin, natolik je modus operandi podivný a prakticky neproveditelný. Ale Adamsberg za sérií úmrtí něco nejasně tuší, nevzdává se a řídí se svým příznačným mlhavým instinktem. Musí však čelit nedůvěřivosti svých kolegů a především odporu toho nejbližšího, vševěda a logického analytika majora Danglarda, který má tentokrát vůči Adamsbergovým postupům i jiné výhrady, než u něj bývá obvyklé. Vyšetřování Adamsberga zavede do poválečného sirotčince na jihu Francie, ke středověkým poustevnicím, holubům a starodávným holubníkům – a vše je prazvláštně propojeno smrtícími pavouky. Jako obvykle si přijdou na své nejen luštitelé záhad, ale i milovníci dobře psané literatury či historických reálií.

Zabíjí pavouk? Komisař Adamsberg spřádá síť…

Legendární americký písničkář Bob Dylan vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem, stejně okouzlujícím a magnetizujícím, jako jsou texty jeho písní či barva jeho hlasu, vzpomíná autor na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu. Dylanovýma očima a skrze jeho břitké výroky získáváme obraz zakouřeného, zhýralého a neustálého živého a tepajícího New Yorku, místa, které bylo možností pro nové talenty, v literatuře i hudbě, kde vznikaly hudební kluby a scény, zkrátka kde bylo možné cokoli.