Světoznámý hrdinský epos má netradiční hrdiny: čtyřnohé, ušaté chlupáče, jejichž dobrodružství by jim mohly závidět i postavy z Tolkienových knih. Na území obývaném sandlefordskou králičí kolonií má vyrůst lidské sídliště. Pětík obdařený jasnovidnými schopnostmi blížící se katastrofu předpovídá a naléhá, aby se králíci vydali hledat nový domov. Někteří samci mu uvěří: A tak začíná jejich dlouhá pouť do zaslíbené země plná nebezpečí, překážek a bojů. Králíci musejí překročit dravé řeky, frekventované silnice, čelit dravcům i šelmám, intrikám i zradě. Když konečně dorazí na Kamenitý vrch, musejí si přivést ramlice, aby rod mohl pokračovat. Naději spatřují v nedaleké kolonii Efrafa, té ovšem vládne nelítostný generál Čistec…

Richardu Adamsovi trvalo mnoho měsíců a musel si vyslechnout sedm zamítavých odpovědí, než našel nakladatele pro svůj dobrodružný román Daleká cesta za domovem. Ti, kteří Adamsův rukopis odmítli vydat, toho pak hořce litovali: Kniha poprvé vyšla v roce 1972 a od té doby patří do zlatého fondu světové literatury, prodalo se jí přes padesát milionů výtisků po celém světě a stala se předlohou animovaného filmu, seriálu i několika počítačových her.

Ale také příběh, v němž jako fata morgána nad pustinou září naděje a víra v lidskost.

Celosvětový úspěch, 15 významných literárních cen, 7 nominací na další ocenění.

Aktuální, a přitom nadčasový příběh plný tragické krutosti i poetiky pouštních legend. Příběh s rozměry antických tragédií, v nichž sudbě bohů nelze uniknout.

Říši Arhas vládne královna Diosamante. Proslula nejen nemilosrdností a krutostí, ale také bájnou krásou. Jen proto se mocní válečníci z celého světa odvažují účastnit bojů na smrt v naději na jedinou noc lásky s ní… všechny je ale o zimním slunovratu čeká smrt právě z její ruky. Tak to aspoň chodí dlouho… než hrdost mladé královny narazí na vůli krále Urbala ze Sarabby. Je to moudrý panovník, kterého jeho lid miluje, nemohlo by být dvou rozdílnějších vládců. Přesto se stane nemožné a oba se do sebe zběsile zamilují…

Komiksové dílo Alejandra Jodorowského už český čtenář dobře zná, ale s touto epickou fantasy freskou se může poprvé seznámit s prací Jeana-Clauda Gala, geniálního a bohužel předčasně zesnulého výtvarníka, jehož barokní, spletitě ornamentální, temně působivá a starověce pompézní kresba se stala ve Francii i jinde legendou.

Druhý komiksový příběh ze světa Bena Aaronovitche Řeky Londýna staví do popředí ruskou čarodějku Varvaru Sidorovnu, kterou známe už z Prokletých domovů. To ona je noční kouzelnice. Tedy alespoň jí byla během svojí služby Sovětskému svazu. Ale to je dávno. Teď má Peterovi pomoci vyšetřit únos dcery ruského emigranta, který nechal za zády Putinovo Rusko, sbalil prachy a vypadnul… Jenže když vám unese dceru lešij, pán lesů, jsou peníze k ničemu. Proto musí nastoupit odborníci: Peter Grant a Thomas Nightingale. A pochopitelně Toby. Jak se ukáže, je celý případ daleko komplikovanější, takže se můžete těšit nejen na svoje oblíbené hrdiny, ale také na jejich arcinepřítele – Muže bez tváře.

„Za hranice areálu nikdy nechoďte. O své budoucnosti příliš nemluvte ani nepřemýšlejte. Pečlivě pečujte o své zdraví. Jste jiní než ostatní lidé – jste budoucí dárci,“ hlásají pravidla na odříznuté venkovské internátní škole Hailsham. Kathy, Ruth a Tommy jako dospívající děti příkazy nejdřív bezmyšlenkovitě plní, ale postupem času v nich začíná hlodat podezření, že jim jejich vychovatelé neříkají celou pravdu. Proč musí všechny děti neustále umělecky tvořit? Proč si musí tak ostražitě hlídat svůj zdravotní stav? Co znamenají všechny ty zámlky a nedořečenosti – co se vlastně skrývá pod tajemným slovem „dárcovství“?

Kniha Cesty komunistickou diktaturou představuje výbor z autorových studií a esejí, které byly publikovány v posledních pětadvaceti letech v českých vědeckých i kulturně-politických časopisech a ve kterých se autor zabýval společností a komunistickým režimem v rovině sociální, ideologické a intelektuální. První část knihy přináší statě týkající se únorového převratu roku 1948, poúnorového vývoje a dobového myšlení z hlediska působení ve vědě, kultuře a politice, s důrazem na střet komunistického, socialistického a antikomunistického myšlení v domácím prostředí i v emigraci. Ve druhé části se autor věnuje názorovým proměnám jednotlivých intelektuálů od stalinského období do reformy pražského jara a tzv. normalizace. Důraz přitom klade jak na prostředí marxistické historiografie, tak na svět českých filozofů a spisovatelů. V centru jeho zájmu proto stojí osobnosti jako medievista František Graus, filozofové Robert Kalivoda či Karel Kosík, politolog Zdeněk Mlynář či spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout či Ludvík Vaculík. Třetí část souboru shrnuje autorovy polemické texty věnované otázkám hodnocení komunistické diktatury v posledních deseti letech, resp. problematice proměn pohledu české společnosti na komunistickou minulost. Kriticky se přitom vymezuje vůči soudobé české revizionistické historiografii, která podle jeho soudu až příliš relativizuje především dobu tzv. normalizace a místo analytického přístupu ulpívá na interpretačním i myšlenkovém schematismu.

Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.

Na lince Metropolitan se začínají dít divné věci. Vyděšení cestující volají na tísňovou linku, že byli v tlačenici napadeni zvláštně oděnými lidmi, kteří se jim pokoušeli předat naléhavý vzkaz… Oběti útoků však při dalším dotazování nejsou schopny policii vysvětlit, o co přesně šlo, a během chvíle se jim střet vykouří z hlavy. Seržant Jaget Kumar, příslušník dopravní policie známý ze Šepotu v podzemí, se promptně obrací na Petera Granta, protože případy vykazují neklamné znaky působení nadpřirozených sil. Zjistit, co jsou oni duchové zač a proč zasévají takový zmatek mezi nevinné Londýňany, se Peterovi pokusí jeho mladičká a magicky nadaná sestřenice Abigail, věrný pes Toby a samozřejmě inspektor Nightingale coby klidná síla v pozadí. Vyšetřování se z metra záhy přenese na zdánlivě idylická londýnská předměstí, která se opět ukážou být semeništěm podivností, nad nimiž zůstává rozum stát a při nichž tuhne krev v žilách.

Během svého působení nejen v Latinské Americe Mnislav Zelený Atapana publikoval řadu článků v různých novinách, časopisech či na internetových stránkách. Tato kniha přináší výběr těch nejzajímavějších, které vyšly v letech 1970–2016. V jediném svazku tak máme možnost zachytit autorův vřelý vztah k Latinské Americe, amazonským indiánům, zpětně nahlédnout na politický vývoj v této oblasti prostřednictvím zpráv o revolucích, guerillách, narkomafii, superkorupci, Che Guevarovi, Chávezovi, Correyovi, Gabovi Marquézovi či Šakalovi. Autorovi není lhostejný ani politicko-ekonomický vývoj v Evropě a vyjadřuje se k problému globalizace, bere si na mušku úředního molocha EU i politickou korektnost, terorismus, migraci, naši politickou reprezentaci, lidskou neomalenost a nepokoru. I další témata jako xenofobie, kontinuita lidské existence na Zemi, drogy a smrt neodbytně pokládají otázku další existence a zániku naší civilizace.

Hrdiny románu jsou čtyři vězni, namačkaní v úzké podzemní kobce ústřední istanbulské mučírny. V přestávkách mezi mučením si vyprávějí příběhy o Istanbulu, deset příběhů během deseti dní. Podobně jako hrdinové Dekameronu utíkají před epidemií moru, utíkají vězňové svými příběhy a sny před svým hrůzným osudem a vyplňují. Anekdotické příběhy často podle orientálních vzorů, vyúsťující v hádanky, se prolínají s neutěšenou skutečností podzemní mučírny. Zmučení vězňové se vžívají do reálných situací ve vnějším světě, což jim na okamžik umožňuje zapomenout na vlastní neblahý úděl.

Bolestné vyznání lásky k Istanbulu v příbězích čtyř vězňů, vyprávěných v přestávkách mezi mučením v podzemních celách pod městem. Óda na bolest, v níž se setkává Dostojevskij s Dekameronem.

John Ralston Saul, bývalý prezident PEN International (Kanada)

Istanbul, Istanbul je jedním z nejlepších příkladů městské filosofie. Burhan Sönmez je městský vypravěč. Má v zásobě sny, příběhy a pohádky. „Zeptali se Popelky, proč se zamilovala do prince,“ píše. „Pohádka mi neurčila jiný osud, říká Popelka.“ Ale my víme, že jiný osud je možný. A jiný Istanbul také.

Serap Çakir, Literární magazín Varlik (Turecko)

Sönmezova slova si podmaňují svět.

ADNK Kronos (Itálie)

Burhan Sönmez působí jako nesmělý filosof s odhodláním, které tříští kámen.

Igiaba Scego, Corriere Delle Migrazioni (Itálie)

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury a turistiky Turecké republiky.

Hlavní hrdina novely Otec u porodu, „tatínek“, očekává narození prvního dítěte a tak začne tomuto neznámému tvorovi, rybičce rostoucí v „maminčině“ břiše, psát jakési deníkové vzkazy.
Popisuje zážitky z práce, vypočítává položky nákupních seznamů, vypráví, co viděl a slyšel v autobuse. Do této známé rutiny však prosakují nové zážitky spojené s očekáváním potomka, sledování jeho vývoje na internetových stránkách a v lékařských ordinacích a s tím spojené nesmělé představy budoucnosti, ale i nejistota z neznáma. Tatínek se totiž sice upřímně snaží, ale rozhodně nepatří mezi dnes tak populární sebevědomé otce, kteří nastupují na rodičovské dovolené, dítě umí uvázat do šátku na pět způsobů, a kdyby mohli, rozhodně by sami kojili. Tatínkovi připadá, že jsou na něj ze všech stran kladena příliš vysoká očekávání, a on si není ani trochu jistý, že je dokáže naplnit.
Miroslav Pech v Otci u porodu opět dosvědčuje svůj výjimečný talent na přesné odposlechnutí a reprodukci jazyka ve všech možných stylových rejstřících, ať už jde o úsporné dialogy, nebo fráze z médií. Záleží tak na každém čtenáři, jestli chce hluboko v textu hledat genderová a sociální témata, nebo se prostě jenom královsky bavit.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Druhý román Kazua Ishigura Malíř pomíjivého světa nás přivádí do Japonska po konci druhé světové války, kdy mnozí z těch, kteří zemi přivedli do zkázy, čelí historické změně a svému svědomí. Jedním z nich je i vypravěč, malíř Ono, věhlasný umělec, který své umění odevzdal do služeb válečného režimu. Ono nespáchá sebevraždu, jak to učinili mnozí jiní; namísto toho se pokouší ve své paměti zrekonstruovat svou životní cestu. Poté, co mu ve válce zemřela manželka a syn, mu totiž zbývá poslední úkol – provdat dceru, což se v poválečném Japonsku stále ještě neobejde bez důkladného prověřování rodinné historie. Jeho pohled do minulosti se ovšem vyznačuje zvláštní strategií, v níž se slučuje upřímné hledání pravdy a prozření se záměrnou manipulací, vytěsňováním, přetrvávajícím sebeklamem a melancholií. Ishiguro nám skrze svého nespolehlivého vypravěče pronikavě předvádí, jakými cestami se ubírá naše paměť a jak se ji snažíme prezentovat svému okolí, abychom si o sobě vytvořili „dobrý příběh“. Malíř pomíjivého světa se tak stává komplexním obrazem plným skrytého napětí mezi realitou a vlastní fikcí – obrazem, který je v dnešní době více než aktuální.