Kendži Mijazawa je autorem pohádkových povídek zasazených do snového světa plného nadpřirozených postav a nevšedních dobrodružství. V jeho osobitých dílech podobně jako kupříkladu v Malém princi si to své najdou všichni od mladých čtenářů až po ty starší a náročnější, protože se jedná o líbivé příběhy protkané alegoriemi a ponaučeními. Tato sbírka obsahuje výběr z pohádek, které provázejí již několik generací japonských čtenářů a jsou i dnes stále překládány do mnoha dalších světových jazyků. Své jméno získala podle Mijazawova ústředního díla Noc na galaktické železnici, jež vypráví o mladém chlapci Giovannim, který se už dávno před Malým princem vydal na cestu po hvězdách, aby nalezl význam pravého štěstí. Kromě toho v tomto souboru najdete taktéž kratší příběhy s neméně půvabnou atmosférou, jejichž ústředními motivy jsou například dospívání, nesmyslnost války či význam píle a úsilí.
Patnáct drobnějších próz je tematicky i časově spjato s pozdním obdobím tvorby tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu. Svá nejzákladnější celoživotní témata v nich vybrousil v miniaturní slovesné klenoty. V črtě Štěstí Hesse přináší stručný, leč zásadní komentář k tomu nejdůležitějšímu ve svém životě a díle: na duchovním základě křesťanském i orientálním si vypěstoval odolnost vůči uhranutí takzvaným pokrokem nebo „smyslem dějin“ a objevil „smysl cykličnosti, jejíž osou je věčná vertikála“. V Přerušené vyučovací hodině se vyznává z pocitu, jako by mu všechny pokusy o smysluplné vyprávění protekly mezi prsty, ale právě na této hranici začíná moderní literární tvorba. Žebrák vypráví o samotě plné obrazů, o hře s nimi. Ukradený kufr je povídka, za niž by se nemusel stydět ani Čechov, tématem je lidské pinožení se za majetkem – na čem všem jsou lidičkové schopni lpět. Broskvoň je podobenstvím o životě a smrti, vepsané do osudu plodného ovocného stromu.
Na sklonku života vzpomíná mnich
Adso na události, jichž byl svědkem,
když v roce 1322 pobýval se svým
mistrem, učeným františkánem Vilémem
z Baskervillu, v jistém severoitalském
opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi
stranou císařskou a papežskou, ale klid
kláštera narušila série záhadných vražd.
Tak začíná proslulý román Umberta Eca
Jméno růže, který nyní vychází v doplněné
verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo
jako historické vyprávění, Eco se
však inspiruje i románem gotickým
či iniciačním. Pátrání po neznámém
vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní
knihovny, je pro autora navíc záminkou,
aby podal neobyčejně plastický obraz
evropského středověku, vztahem
křesťanského intelektuála k nekřesťanské
učenosti počínaje a kacířskými učeními
a inkviziční praxí konče.
Podtitul nelže: Lov vzácného druhu severského žraloka popisuje živým reportážním stylem jedna z linií textu. Do mírně ztřeštěného podniku se pustili dva dobří přátelé, autor a Hugo Aasjord, velmi dobrý malíř moře, působící na rodných Lofotech. Do líčení jejich trampot vstupuje vyprávění o námořnících, o lodích (místní o nich mluví s láskou, skoro jako o členech rodiny), jindy zase úvahy o vztahu člověka k přírodním živlům nebo fakty nabité, avšak strhující pasáže ze základů ichtyologie, oceánografie a hydrologie. Literární kritika v Norsku i ve světě knihu přivítala s nadšením, i když jí jisté potíže působilo určení žánru: kniha nabízí směs eseje, reportáže a odborného výkladu s prvky krásné literatury, a to nejen kvůli citacím z Rimbauda, Melvilla a Poea. Morten Stroksnes dokáže o moři psát zcela věcně, avšak moře bezmezně miluje, a proto ví: „Moře se bez nás docela dobře obejde, my bez něj nikoli.“
Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.
Kniha získala cenu Magnesia Litera 2019 – Litera za překladovou knihu
„Za hranice areálu nikdy nechoďte. O své budoucnosti příliš nemluvte ani nepřemýšlejte. Pečlivě pečujte o své zdraví. Jste jiní než ostatní lidé – jste budoucí dárci,“ hlásají pravidla na odříznuté venkovské internátní škole Hailsham. Kathy, Ruth a Tommy jako dospívající děti příkazy nejdřív bezmyšlenkovitě plní, ale postupem času v nich začíná hlodat podezření, že jim jejich vychovatelé neříkají celou pravdu. Proč musí všechny děti neustále umělecky tvořit? Proč si musí tak ostražitě hlídat svůj zdravotní stav? Co znamenají všechny ty zámlky a nedořečenosti – co se vlastně skrývá pod tajemným slovem „dárcovství“?
Překlad půvabné obrázkové knížky světoznámé finské, švédsky píšící autorky se k českým čtenářům dostává poprvé po více než šedesáti letech od prvního vydání v jazyce originálu. Je to také jeden z prvních příběhů ze světa skřítků muminů, bambulů, hatifnatů, fififjonek a jiných tvorečků. Navíc ozvláštněný všelijak tvarovanými výseky do stránek, jimiž lze spatřit něco nečekaného, podivuhodného. Zkrátka tahle knížka bude děti bavit! Vypráví se v ní o tom, jak muminek s mimlou hledali ztracenou malou Miu a na své pouti se dostali k moři i do jeskyně, dokonce je pořádkumilovný bambul vcucnul do vysavače…
Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.
Vše k tomu směřovalo… Elfové překročili řeku Nidwalden. O budoucnosti rozhodnou dva zloději… „Zahlédla jsem dlouhou cestu. Po té tě povede ta, jež nese světlo. Ta pouť vede hluboko pod zem a do zoufalství. Povedou tě hlasy mrtvých. Vrátíš se v čase. Tři tisíce let stará bitva znovu vzplane. Chlad se chce zmocnit světa, smrt si jde pro všechny a volba je na tobě. Ty jediný můžeš zachovat rovnováhu, ty nakloníš váhy, ale není jasné, na kterou stranu. Musíš volit mezi světlem a tmou a tvá volba mnohé ovlivní.“ Tenkinská věštkyně Fan Irlanu.
br>
Percepliquis je závěrečný svazek fantasy série Dobrodružství Riyria, ságy, na jejímž počátku byli dva zloději polapeni na nesprávném místě ve správný čas a tím vrženi do víru událostí, jež stále gradují a nakonec vedou k tomuto okamžiku.
Píše se rok 1601 a Rudolf II. pořádá na Pražském hradě hostinu na počest svého dvorního astronoma (a astrologa) Tychona Braha. Hodokvasu se účastní mezi jinými rovněž malíř Sprangler, alchymista a lékař Michael Maier či inkvizitor Roberto Bellarmin, o němž se ví, že odsoudil k smrti Giordana Bruna za jeho kosmologické názory. Když je po večeři slavný astronom nalezen mrtev v hradním kabinetu kuriozit, císař se rozhodne všechny hosty držet na Hradě, dokud velitel hradní stráže celou záležitost neobjasní… Vedle skutečných historických osob či osob skutečnými lidmi inspirovaných zde nacházíme celou řadu postav, o nichž historie nic neví, ale nějaké jim podobné v renesanční Praze bezesporu žily.
Kamila Jameson-Porterová, šéfredaktorka newyorského, velmi módního časopisu, vyšle svého nejlepšího fotografa André Kellyho do jižní Francie vytvořit snímky luxusního sídla jednoho význačného podnikatele. André se přitom stane svědkem podezřelé scény: vidí, jak je nesmírně cenný Cézannův obraz z vily odvážen nesmírně otlučenou dodávkou. Pochopitelně v době, kdy majitel vily a obrazu není přítomen. Zvědavý André zjistí, že zde patrně jde o výnosný obchod s padělky, do něhož je nejspíš nějak zapletena i jeho šéfová. Spojí se s odborníkem na impresionisty Cyrusem Pinem a začíná nebezpečná honba po Francii od Paříže po Côte d´Azur, při níž se ovšem vždycky najde čas na typicky francouzské gastronomické radovánky.
Jedna ze základních prací o józe zaměřená na techniku dechu. Prána je souhrn veškeré energie oživující člověka, energie, jejímž nejviditelnějším projevem – na nějž lze nejsnáze působit – je dech, „dýchání“. Proto se hathajógin plně soustřeďuje na dýchání, aby ovládal všechny potenciálně v něm existující energie, a tak dosáhl dokonalé harmonie s tímto vesmírem, v němž žije.