Vítejte ve strhujícím, zábavném a temném světě, ve kterém se cosi zásadního změnilo. Kdysi psával dějiny vítěz. Nyní je píše ten, kdo chce zvítězit. Guru propagandy poskytne našemu mladému hrdinovi životní šanci. Ten přijme lákavou nabídku a stane se placeným internetovým trolem. Velmi rychle ale zjistí, že ve válce o příběh není vítězů. Pachtí se v továrně na hlavní zprávy a tvoří nové mapy světa. Snil o rychlých penězích, teď mu ale hrozí, že ztratí lásku, tvář i vlastní jméno. Krátký román o dlouhé cestě do halucinačního světa za zrcadlem. Trol Michala Hvoreckého.
Kontaktní rodičovství je výchovná metoda, která navrací
děti do náručí (a postelí) rodičů, pomáhá maminkám
najít cestu k vlastnímu mateřství a zvládnout s otevřenou
myslí dnešní přetechnizovaný svět monitorů dechu,
chůviček a počítání hodin mezi kojením. Rodiče v této
knize naleznou podporu pro svůj intuitivní přístup k výchově,
který bývá často kritizován generací našich maminek
a babiček.
Manželé Searsovi, pediatr a zdravotní setra, kteří sami
vychovali devět dětí, napsali řadu knih, ve kterých rodiče
naleznou spoustu rad a informací o zdraví a výchově
dětí. Kontaktní rodičovství je první kniha, která od těchto
autorů vychází v českém jazyce.
Slavný román amerického autora Kena Keseyho, jenž se v 60. letech minulého století stal spisovatelskou ikonou květinových dětí, vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který raději než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Filmová adaptace s názvem Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Miloše Formana z roku 1975 získala pět Oscarů za nejlepší film, režii, ženský herecký výkon (Louise Fletcherová), mužský herecký výkon (Jack Nicholson) a adaptovaný scénář. Forman a jeho scenáristé provedli v literární předloze řadu zásadních změn. Ken Kesey snímek údajně nikdy neviděl.
Pérák je zřejmě nejslavnější českou mytickou postavou 20. století. Tento legendární fantom druhé světové války bývá popisován jako hrdina skákající po nočních střechách pomocí ocelových per připevněných na nohou a bojující proti nacistům a jejich přisluhovačům. Pérák ale nebyl jen prvním českým superhrdinou, jak se nám snaží naznačit soudobá česká populární kultura. Kniha etnologa a folkloristy Petra Janečka dekonstruuje mýtus o pérákovi vytvořený po druhé světové válce a ukazuje jeho původní podobu mnohoznačného fantoma orální kultury. Na desítkách vzpomínek dobových pamětníků, ústních vyprávění a dalších typech pramenů vykresluje původní podobu, sociální kontext a kulturní významy tohoto fascinujícího fenoménu. Zároveň dokládá jeho zahraniční původ v původně britské putovní pověsti o Spring-heeled Jackovi z druhé třetiny 19. století a ukazuje paralely českého mýtu o pérákovi z Německa, Ruska a dalších částí světa. PhDr. Petr Janeček, Ph.D. (* 1978) je pražský etnolog a folklorista. Působí jako akademický pracovník a zástupce ředitele Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; externě přednáší na Katedře antropologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a od roku 2011 také zastává funkci místopředsedy České národopisné společnosti. Do roku 2013 pracoval jako vedoucí Etnografického oddělení Historického muzea Národního muzea. Hlavní oblastí jeho odborného zájmu je moderní prozaický folklor (současné pověsti, fámy, anekdoty, konspirační teorie), teorie, metodologie a dějiny folkloristiky a evropské etnologie a teoretické aspekty nemateriálního kulturního dědictví. Je autorem trojice komentovaných sbírek současných pověstí a fám z cyklu Černá sanitka (2006; 2007; 2008) které se dočkaly televizního, rozhlasového a divadelního zpracování, komentované sbírky duchařských historek Krvavá Máry a jiné strašlivé historky (2015) a více než tří desítek studií v domácích i zahraničních etnologických, antropologických a folkloristických odborných periodikách.
Voňavá káva, vynikající víno, croissanty k snídani, slunce a poklidný venkov – není nic, co by dokázalo pokazit vytouženou dovolenou. Nebo snad ano? Emmy Jamiesonová přijíždí se svým přítelem Nathanem do La Cour des Roses, půvabného hotýlku na francouzském venkově, aby zde strávili dva týdny dovolené, od níž si slibuje, že vnese oživení a novou energii do jejich ochabujícího vztahu. Ale dřív než se stačí pořádně rozkoukat, ji Nathan opouští s Glorií, vyumělkovanou manželkou majitele se slabostí pro mladší muže, a Emmy nabízí pomoc s vedením hotýlku zhrzenému a zraněnému majiteli Rupertovi. Noví lidé, nové zkušenosti a nové prostředí jí poskytují vítané rozptýlení, díky němuž se Nathan brzy stává jen vzdálenou vzpomínkou. Bylo by velké bláznovství vyměnit poklidný francouzský venkov za přátele, rodinu a vše co si Emmy doma vybudovala? Hellen Pollardová pochází z Yorkshire ve Velké Británii, kde žije se svým manželem a dvěma dospívajícími dětmi. Psaní ji bavilo již od dětství, a tak když její vlastní děti začaly odrůstat, znovuobjevila svou vášeň a pustila se do psaní romantických románů, kterým nechybí vtip. Se stejnou vášní, s jakou píše, také ráda čte.
Autor světového bestselleru Katedrála moře se po deseti letech vrací do středověké Barcelony s nejnovějším titulem Dědicové země. Spolu s hlavním hrdinou knihy, dvanáctiletým Hugem, se ocitáme v Barceloně roku 1387, v době překotných zvratů. Ty zasáhnou i do Hugova života, když jeho mecenáš upadne v nemilost a chlapec je nucen opustit svůj sen o tom, že bude jednou stavět lodě. Další cesta ho zavede do židovského ghetta a dál za město, do polí a vinic. Jako skutečný dědic země nás provází magickým světem středověku, doby tak odlišné, a přece v mnohém tolik podobné té naší.
Grónsko-dánský polárník a spisovatel Knud Rasmussen získal většinu materiálu ke své prvotině Noví lidé na Dánské literární expedici do Grónska v letech 1902–1904 z Upernaviku přes Melvillovu zátoku k mysu York v severozápadním Grónsku. Kniha vyšla v roce 1905 s ilustracemi Haralda Moltkeho. Kromě cenných etnografických postřehů se Rasmussenovi podařilo zapsat a přeložit do dánštiny mýty a pověsti izolovaných polárních Inuitů, civilizací nedotčených nových lidí, kteří v dnešní době tvoří pouze necelá dvě procenta grónské populace. Kniha nemá jednotnou formu, ale je velmi sugestivní. Je to cestopis, který obsahuje také záznamy pověstí, deníkové zápisky, obecné úvahy o životě Inuitů a jejich příběhy, různé literární postřehy a podrobné vysvětlení životního názoru Inuitů.
Vydání knihy podpořila Dánská umělecká rada.
Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací – tak lze charakterizovat Hastrmana (2001), potenciální černou knihu ekoterorismu… kdyby to nebyla kniha zelená. Děj románu je rozdělen do dvou časových pásem – do období 19. století a do současnosti. Obojí spojuje hlavní postava hastrmana, který si vytyčil za úkol vyčistit vody na svém panství od nánosu bahna… Vypravěčem je samotný hastrman, který čtenáři děj vypráví nezaujatým tónem. V hastrmanovi se ve skutečnosti skrývají dvě osobnosti: zvíře a bestie toužící stát se člověkem. Tyto osobnosti se v něm neustále potýkají. Je to bytost bez duše, přírodní živel, který vždy činí to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů a ani nemá radost z toho, co provádí.
Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních…
Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction – poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, která u nás nevychází poprvé a jistě ani naposledy.
Klasická Campbellova práce uvádí příklady mytických příběhů, ukazuje na nich pravdy skryté za náboženskými a mytologickými postavami a nechává z nich vyplynout obecně platné významy. Posláním hrdiny je vydat se na cestu a překonávat překážky. Hrdinovo dobrodružství má mnoho podob, ale jeho aspekty jsou neměnné: hrdinovi se dostává nadpřirozené pomoci, překonává strasti a bolestně se navrací do světa, kde musí lidem zvěstovat, co viděl. Tyto iniciační cesty nacházíme v mýtech, pověstech a pohádkách, jež mohou lidem posloužit jako univerzální modely a vzory.