Soubor čtyřiadvaceti kratších próz, v nichž se autor zaměřuje na zlomové situace jedince i společnosti, často v jejich paralelním prolínání a zrcadlení, na milostná procitnutí a selhání, na popisy mechaniky lidských vztahů v kulisách příchodů a odchodů různých společenských uspořádání. Jsou zde přítomné i typické doprovodné jevy doby, v nichž se jednotlivé povídky odehrávají: různé podoby vyhnání či „odsunů“, proměny nálad, zrody a zániky idolů a fetišů, mediální manipulace a masáže, role bulvárních médií, rašení „obyčejného“ násilí v lůně měšťácké spořádanosti. Autor své příběhy píše s jemným odstupem, s použitím ironie, travestie, nadsázky, černého humoru; hyperrealisticky traktované příběhy náhle přeskakují do surrealistické nepravděpodobnosti a klaunské eskapády; čtenářům jsou překládané hororové a detektivní pastiše s překvapivými pointami.

V knize též dochází k nadgeneračnímu spojení autora textů a výtvarníka Jana Macúcha, který povídky doprovodil ilustracemi.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Kniha nominovaná na cenu Magnesia Litera 2019 – Litera za prózu

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (1924–2017) dosáhl velkého úspěchu již 70. letech minulého století, kdy publikoval první díl monografie o rakouském dirigentovi a skladateli původem z moravských Kališť Gustavu Mahlerovi, která vyšla nejdříve anglicky, posléze revidovaná i francouzsky. Další díly ve Francii vyšly na počátku 80. let a potvrdily mimořádný význam publikace pro mahlerovská studia, poslední, čtvrtý díl, pak autor vydal anglicky v roce 2008. Mahlerem a jeho dílem se de La Grange se zabýval systematicky po celý život a významnou měrou tak přispěl k rozšíření obecného povědomí o tomto skladateli v západní Evropě. Organizoval a vedl několik mahlerovských festivalů, výstav či sympozií a díky přátelství se skladatelovým žákem, dirigentem Brunem Walterem, vdovou po Mahlerovi Almou Mahlerovou a jeho dcerou Annou a také neúnavnému studiu shromáždil o nesmírné množství poznatků a dosud neznámých materiálů. Na své monografii de La Grande pracoval prakticky do konce života a nová vydání vždy revidoval a aktualizoval. Získal za ni celou řadu cen, např. Grand Prix de Litterature musicale v roce 1984 či Prize of the Royal Philharmonic Society v Londýně v roce 1995. Právě vydávaná publikace je autorovým aktuálním počinem z roku 2007, v němž se s úspěchem pokusil o novou, byť stručnější syntézu dosavadních poznatků, prostou však jakéhokoli schematismu. Vzhledem k autorově důvěrné znalosti skladatelova života i díla jde opět o mimořádný portrét skladatele s českými kořeny, které se nepopiratelně odrazily i v jeho tvorbě.

Biografie rakouského skladatele Gustava Mahlera z pera jeho nejvýznamnějšího životopisce, francouzského muzikologa Henry-Louise De La Grange.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Pozdní šedesátá léta a strohá církevní škola. To je prostředí, ve kterém dospívá Esmera Santeneová a v němž se musí vypořádat se svými prvními fyzickými touhami. Nejen pocity, ale i první zkušenosti s muži sdílí s kamarádkou Rachel. První zážitky jsou v očích dívek většinou neuspokojivé, ale když konečně ve strohém prostředí Esmera dosáhne „svého“, zjistí o svém těle jednu fascinující věc – síla orgasmu jí doslova a do písmene dokáže měnit život! Esmera se díky svým výjimečným schopnostem stane privilegovaným svědkem evoluce sexuality a fyzického potěšení celé naší společnosti. Kreslíř Zep je talentovaným umělcem s dynamickou linkou, který ztvárňuje fyzično s nadsázkou, jež přitom dodává celému příběhu neobyčejnou smyslnost.

Světově proslulý německý spisovatel Otfried Preußler vybral a nově převyprávěl třikrát třináct nejkrásnější a nejzajímavější lidových pověstí o pokladech a jejich strážcích, o kouzelnících a čarodějnicích, o strašidlech a duších, které se tradují v německém prostředí. Jak sám uvádí v předmluvě, je vypravěč příběhů, nikoli vědecký sběratel pověstí. Proto si osobuje právo „vzájemně spojit rozličné verze jednotlivých pověstí tak, aby se co nejvíce přiblížil ideálnímu typu dané báje. V praxi to znamená, že k přesvědčivému začátku pověsti pocházející ze Saska připojí uspokojivější závěr, jaký se tradičně vypráví v Durynském lese; do toho přidá několik doplňujících detailů z Lužice a několik barevných tónů z Eichsfeldu.“

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Kniha „Domů do říše“ zkoumá vývoj na územích, která byla na podzim 1938 odtržena od Československa a posléze se z nich stala Říšská župa Sudety. Popisuje průběh začleňování území souhrnně nazývaného Sudety do tzv. Velkoněmecké říše, zavádění německých právních norem, nacifikaci politického a veškerého společenského života, germanizaci české menšiny a vztah župních orgánů k protektorátu a protektorátním úřadům. Autor v ní ukazuje, že připojení tzv. Sudet k Německu nebylo hladkým procesem, ale že od počátku se v něm nadšení z „osvobození“ a naděje s ním spojované mísily se zklamáním. Sudetští Němci a jejich političtí reprezentanti v ní spatřovali symbol jejich vítězství v dlouhotrvajícím národnostním boji s Čechy. Doufali, že bude především sloužit jejich mocensko-politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním zájmům, a přirozeně si pro sebe nárokovali obsazení rozhodujících politických funkcí. Vedoucí nacisté a byrokraté z ústředních orgánů ji naproti tomu chtěli budovat jako „vzorovou župu“, jako jeden z mnoha článků centralizovaného státu, vysílali tam úředníky z říše a rozhodně neměli v úmyslu příliš zohledňovat místní specifika. Různé důsledky a projevy tohoto konfliktu provázely dějiny sudetské župy po celé popisované období, tedy až do jejího konce na jaře 1945.

Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.

Adamsbergův tým odjíždí na stáž do Kanady, kde se má od kolegů z Kanadské jízdní policie učit zpracovávat genetická data, věc na začátku tisíciletí ještě zcela novou. Spolu s policisty se však k řece Otawě zřejmě dostal i přízrak, který Adamsberga pronásleduje od mládí… Po vraždě mladé dívky se hlavním podezřelým stává sám Adamsberg, temnou roli sehrál v případu alkohol a komisařovo opilecké okno. Ačkoli na rozdíl od Danglarda příliš nepije, tentokrát měl k pití pádné důvody. Fred Vargas jako obvykle mistrně vykresluje charaktery hlavních i vedlejších postav, mezi nimiž dominuje svérázná poručice.

Četli jste Nejhorší děti na světě? A myslíte si, že horší děti než hrdinové téhle vypečené knížky (samozřejmě kromě vás) neexistují? Pchá! Šeredně se mýlíte! Připravte se, že kluci a holky v „dvojce“ jsou daleko příšernější! A tentokrát se můžete těšit i na trafikanta Rádže. Sbírku deseti strašliváckých historek napsal světoznámý britský šprýmař David Walliams a ilustrace opět nakreslil báječný Tony Ross. David dnes patří k nejoblíbenějším a nejprodávanějším autorům dětské literatury, jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků a po celém světě se jich prodalo přes dvacet milionů.

Box obsahuje trilogii Jeho temné esence – Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko.

Kdesi ve stínu katedrály je magický prostor, kde se potkáte se svou minulostí. Napíše vám milovaná žena, kterou jste dávno pokládali za mrtvou. Váš přítel je brutálně zavražděn a pohřben hlavou dolů ve vysvěcené kryptě. I vám někdo usiluje o život, ale policie ve vás vidí vraha. A pak je tu někdo, kdo vás odjakživa nezištně miluje i se všemi vašimi obludnostmi. Před takovým se mějte nejvíc na pozoru.
Pátý román známého spisovatele, bohatě ilustrovaný Pavlem Růtem, nás uvádí do dějiště strašlivých událostí, jež postihnou nejznámější pražský chrám na podzim nejmenovaného roku: na zdech se objevují znamení s rohy, v zamrzlých kropenkách se zrcadlí budoucnost a v relikviářích přibývají čerstvé ostatky neznámého původu. Je jen otázkou času, kdy v chrámu zazní střelba a před Zlatou bránou poprvé zastaví pohřební vůz. Román je alchymickou sloučeninou dvou neslučitelných žánrů: jednak temného thrilleru, jednak zpovědi o ztrátě víry – a o jejím znovunabytí.

Alois Dubec byl téměř všude. Narodil se ve Vlachově Lhotě, zapadlé valašské vsi, odmala miloval armádu a za války poznal život dělníka na stavbě Hitlerových dálnic. Byl vojákem, italským partyzánem, švýcarským zajatcem a kadetem RAF v Británii. Ani po válce nenalezl klid. Unikal komunistickým represím, rubal kámen v lomu a uhlí v dolech. Nakonec emigroval do Švýcarska. Jeho nová země mu sloužila jako základna pro cesty po celém světě.
Za svůj život se stal sběratelem příběhů, i těch nejdivočejších. Ožívá v nich historie dvacátého století. Dřív je znali hlavně členové různých spolků a děti ze škol, kam chodil na přednášky. Jeho memoáry začaly vznikat poté, co ho 28. října 2016 vyznamenal prezident republiky Řádem Bílého lva.
Spoluautorem těchto psaných vzpomínek je Tomáš Menschik, novinář a publicista. Působil v Lidových novinách, časopisu Týden, v současnosti pracuje jako editor Českého rozhlasu Plus.

Zemité vyprávění o válce, divokém 20. století a o tom, jak je důležité mít v životě kus štěstí.

Jeden z posledních žijících veteránů RAF mluví o štěstí, díky němuž proplul válkou i divokým 20. stoletím.