Jeden z nejvýznamnějších kanadských spisovatelů Dany Laferriere napsal útlou knihu vzpomínek na jednu etapu svého raného dětství, jež bylo navzdory tehdejší kruté haitské diktatuře a všeobecně panujícímu strachu idylické. Malý chlapec žije u babičky, které se říká Da, pod bdělým, ale vroucím dohledem tetiček. Stačí malá horečka a hoch se musí na nějakou dobu vzdát her s kamarády. A tak tráví čas na dřevěné terase spolu s Da, která se pohupuje v křesle a pro sousedy a kolemjdoucí má kdykoliv připravený šálek kávy. Její vnuk zatím pozoruje mravence mezi prkny podlahy, sleduje kapky deště dopadající na zem, dívá se a poslouchá, o čem mluví dospělí, poslouchá, a přitom vdechuje vůni života a kávy. Vůně kávy je uhrančivá kronika dětství, přiběh cesty do časů, kdy je všechno křehké a okouzlující.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.

Román Hypofýza v exilu je zajímavý jak obsahem, tak formou. Ve vyprávění hlavní hrdinky Mii se prolínají tři vzájemně provázaná témata – šokující prožitek války v Jugoslávii, uprchlická zkušenost a komplikované snahy o početí dítěte. Českému čtenáři nabízí Sofija Kordić důvěrně známé prostředí Prahy 90. let s jeho klubovou scénou, nadšením z dříve nedostupných kulturních zážitků (jako byl třeba koncert Pink Floyd na Strahově v r. 1994), ale i projevy nesnášenlivosti a xenofobie, ať už jde o silácké projevy skinheadů, nebo pohled svrchu na „Jugoše“.
Formálně i obsahově pak románu dodávají na zajímavosti dopisy Miiných kamarádek z Anglie, Izraele a Bělehradu, jež plní hned několik funkcí – jednak zprostředkovávají širší pohled na situaci v Jugoslávii i její vnímání ve zbytku světa, jednak si díky nim čtenář snáze dokáže představit, jaké to je, když se člověku rozpadne svět i se všemi mezilidskými vazbami.

Reakce na takové vykořenění jsou různé, v Miině případě mysl, neschopná se vyrovnat s realitou války, ovlivní tělo – hypofýza přestane produkovat ty správné hormony, a brání tak početí, protože jak seslat dítě do světa, který přestal dávat smysl? V další dějové linii tak sledujeme Miinu anabázi po klinikách asistované reprodukce, vzepětí naděje i následná zklamání.

Hypofýza v exilu nejen zprostředkovává, ale i vzbuzuje silné emoce a nutí čtenáře k přemýšlení a přehodnocování zažitých představ.

Lidský řetěz (2010) je poslední básnická sbírka Seamuse Heaneyho, irského laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Mísí se v ní vzpomínky na rodiče, elegie na přátele, variace na Vergiliovu Aeneidu či na středověkou irskou a moderní francouzskou poezii – básníkův hlas ustavičně rozmlouvá s jinými hlasy a básně dávají prostor životům druhých. Věcnými popisy přitom stále znovu prokmitávají závratnější světla a hlubší stíny. Významové roviny se prolínají, severoirská řeka se proměňuje ve Vergiliovu Léthé a ze stárnoucího básníka se na okamžik stává nedočkavý plavčík vyplouvající za prvním dobrodružstvím. Úžas z obzorů a péče o konkrétno – ve střídání těchto dvou momentů spočívá Heaneyho vidění .

Hlavní postavou novely Hiromi Kawakamiové Vetešnictví pana Nakana (Furudógu Nakano šóten) z r. 2005 je mladá dívka Hitomi, která nastoupí jako pokladní a pomocná prodavačka na částečný úvazek v malém vetešnictví na tokijském předměstí. V knize sledujeme její citové zmatky a postupné zrání. Vedle vypravěčky Hitomi vystupují v příběhu ještě další tři výrazné postavy, které ve vetešnictví pracují – záletný podivínský majitel pan Nakano, jeho starší sestra Masajo, umělkyně všeho druhu, která pozorně sleduje milostné aféry svého bratra a sama touží po lásce, a mladý nesmělý řidič Takeo, který přiváží zboží vykoupené od zákazníků a pomáhá v obchodě.
Každý z nich má svá skrytá tajemství a touhy. Jako katalyzátor děje v jednotlivých kapitolách, jež tvoří do jisté míry samostatné příběhy, slouží předměty, které do vetešnictví přinášejí různí zákazníci k prodeji. Kniha nepostrádá ani zvláštní jemný, něžný humor, pro který bývá hrdinka Hitomi v některých recenzích nazývána japonskou „Amélií z Montmartru“. Nabízí tak nejen čtivý pohled na současné Japonsko, ale také – a to především – poutavý obraz svébytného myšlenkového a citového světa jeho obyvatel.

Alois Dubec byl téměř všude. Narodil se ve Vlachově Lhotě, zapadlé valašské vsi, odmala miloval armádu a za války poznal život dělníka na stavbě Hitlerových dálnic. Byl vojákem, italským partyzánem, švýcarským zajatcem a kadetem RAF v Británii. Ani po válce nenalezl klid. Unikal komunistickým represím, rubal kámen v lomu a uhlí v dolech. Nakonec emigroval do Švýcarska. Jeho nová země mu sloužila jako základna pro cesty po celém světě.
Za svůj život se stal sběratelem příběhů, i těch nejdivočejších. Ožívá v nich historie dvacátého století. Dřív je znali hlavně členové různých spolků a děti ze škol, kam chodil na přednášky. Jeho memoáry začaly vznikat poté, co ho 28. října 2016 vyznamenal prezident republiky Řádem Bílého lva.
Spoluautorem těchto psaných vzpomínek je Tomáš Menschik, novinář a publicista. Působil v Lidových novinách, časopisu Týden, v současnosti pracuje jako editor Českého rozhlasu Plus.

Zemité vyprávění o válce, divokém 20. století a o tom, jak je důležité mít v životě kus štěstí.

Jeden z posledních žijících veteránů RAF mluví o štěstí, díky němuž proplul válkou i divokým 20. stoletím.

Dům z karet patří k nejlepším politickým thrillerům historie. Vydán byl v roce 1989 a okamžitě se dočkal obrovského úspěchu u čtenářů i u kritiků. Pojednává o machiavelistickém a bezskrupulózním politikovi Francisu Urquhartovi, jemuž přestane jeho úloha v britském parlamentu stačit a rozhodne se zamířit výš: až úplně nahoru, tedy do křesla premiéra. Přestože je to vážený a alespoň navenek slušný člověk, za svým cílem jde přes mrtvoly. Kniha se dočkala dvou pokračování a do širšího povědomí se dostala i díky dvěma seriálům. První adaptaci provedlo BBC (1990) s Ianem Richardsonem v hlavní roli. Ještě slavnější je však zpracování americké od společnosti Netflix, v němž byla hlavní role svěřena Kevinu Spaceymu. První sezóna proběhla v roce 2013 a následovalo mnoho pokračování.

Thriller, který pánům ani dámám ve Westminsteru dlouho nedal spát.

Adele je mladá, krásná, úspěšná. Má zajímavou práci novinářky, milujícího manžela a roztomilého synka. Přesto je vyčerpaná, zničená, nešťastná. Tajemná antihrdinka prvotiny Leily Slimani, neuroticky podvádějící manžela, kdykoli se jí naskytne příležitost, je žena s nejasnou diagnózou. Možná nymfomanka, možná jen zoufale prázdná bytost, již sžírá neutišitelná vůle po naplnění. Zmítaná mezi neustálým strachem a chorobnou touhou po uznání, mezi vůlí vzepřít se nástrahám a slastí jim podlehnout, bloudí mezi pohodlím měšťáckého života, který potřebuje, ačkoli jím pohrdá, a obsesivní nezřízeností, která ji zraňuje.

Všimli byste si, kdyby ze světa zmizel jeden populární živočišný druh? A vadilo by vám to? Arthur Dent se vrací po dlouhém stopu na Zemi, která kupodivu je stále na svém místě – ale na ní není všechno na svém místě… Všimli si toho všichni, ale ne každému to vadí; a pokud jde o Arthura, ten má důležitější starosti. Ty souvisí s létáním a láskou. Příběh, ve kterém má své místo sex i náznak teologie, vrcholí dojemným rozpadem mechanického tvora a smířlivým sdělením, jež Nejvyšší adresoval svému Stvoření.
Ilustrátorem nového vydání je jeden z nejlepších současných komiksových kreslířů Dan Černý.

Kniha Cesty komunistickou diktaturou představuje výbor z autorových studií a esejí, které byly publikovány v posledních pětadvaceti letech v českých vědeckých i kulturně-politických časopisech a ve kterých se autor zabýval společností a komunistickým režimem v rovině sociální, ideologické a intelektuální. První část knihy přináší statě týkající se únorového převratu roku 1948, poúnorového vývoje a dobového myšlení z hlediska působení ve vědě, kultuře a politice, s důrazem na střet komunistického, socialistického a antikomunistického myšlení v domácím prostředí i v emigraci. Ve druhé části se autor věnuje názorovým proměnám jednotlivých intelektuálů od stalinského období do reformy pražského jara a tzv. normalizace. Důraz přitom klade jak na prostředí marxistické historiografie, tak na svět českých filozofů a spisovatelů. V centru jeho zájmu proto stojí osobnosti jako medievista František Graus, filozofové Robert Kalivoda či Karel Kosík, politolog Zdeněk Mlynář či spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout či Ludvík Vaculík. Třetí část souboru shrnuje autorovy polemické texty věnované otázkám hodnocení komunistické diktatury v posledních deseti letech, resp. problematice proměn pohledu české společnosti na komunistickou minulost. Kriticky se přitom vymezuje vůči soudobé české revizionistické historiografii, která podle jeho soudu až příliš relativizuje především dobu tzv. normalizace a místo analytického přístupu ulpívá na interpretačním i myšlenkovém schematismu.

Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.

Z neznámého světa a další příběhy holandského kreslíře Erika Krieka je komiks s jedním z nejdokonalejších vizuálních provedení, jakých se zatím král hororu H. P. dočkal. Původní chuť, ba nebojme se v tomto případě říci i pachuť, zůstává dokonale zachována, i když se autorovi daří vyhýbat se přílišné doslovnosti. V jeho černobílé kresbě zůstává čirá esence strachu nezměněna a stejně intenzivní. Adaptaci Erika Krieka docení všichni milovníci žánru hororu, ale i milovníci komiksů. Pro české vydání autor osobně připravuje novou variantu obálky.