Je únor roku 1933 a čtyřiadvacet elegantně oděných německých průmyslníků a finančníků, čtyřiadvacet zástupců významných rodin a podniků je povoláno ke schůzce s Hermannem Göringem, jenž jim vysvětlí, proč je nutné, aby Hitler vyhrál volby, a jak tomu mohou pomoci. Nikdo z nich se nevzepře, všichni do jednoho přispějí svými financemi, všichni ovšem budou z tohoto činu po následující desetiletí profitovat. A stejně jako jejich miliony marek otevřely Hitlerovi cestu k moci, otevírá tato scéna reportážní román Erica Vuillarda. Strhující, strohý a přitom štiplavě ironický text vede čtenáře jedním úsekem mrazivé cesty, která nejprve střední Evropu, včetně tehdejšího Československa, a posléze celý svět dovedla do pekla, z něhož se bylo možné dostat jen za cenu nepředstavitelného utrpení milionů lidí. Vuillard krok za krokem sleduje nenápadné, a přesto osudné ústupky, rozhodnutí a zaváhání mužů, kteří měli možnost zasáhnout, ale neudělali to. Vidíme, jak se nevinné kompromisy se zlem proměňují ve vinu a jak se „program jednání“ mění v „denní rozkaz“. Memento pro současnost.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Ole Jorgensen (1943) shromáždil a do tematických sekcí odborně setřídil nesmírné množství literárního, fotografického a uměleckého materiálu o Inuitech v Grónsku, v Kanadě a na Aljašce. Popisuje šamany, pomocné duchy, duši, tělo, jméno, rodinu a každodenní život, lidmi stvořené bůžky, amulety, tupilaky a další nadpřirozené bytosti, zaříkadla, ale také šamanské bubínky, bubnové písně, tanec, masky a sportovní hry. Velký prostor dává psanému slovu – básním, písňovým textům, bajkám, mýtům a pověstem. Stovky fotografií, ilustrací, kreseb a map ve vynikající kombinaci s texty jsou bohatým zdrojem informací o velmi intenzivním duchovním životě Inuitů.

Životní názor a víra Inuitů byly úzce spjaty se stávajícími životními podmínkami, a proto původní obyvatelé dalekého Severu nečinili rozdíl mezi jevy nadpřirozenými a přirozenými. Člověk byl ve vztahu k mocné a autokratické přírodě nepatrný a bezvýznamný. Podléhal záhadné, nevysvětlitelné síle zvané Sila, což lze přeložit jako vesmír, počasí, rozum. Jorgensen v knize cituje životní názor jednoho obyvatele východního Grónska: „Nevím nic, ale život mě neustále vystavuje silám, které jsou mocnější než já. Máme zkušenosti generací, protože žít je těžké a muži ani ženy svému osudu nikdy neuniknou. Proto věříme ve zlo. Na dobro není třeba brát zřetel, neboť je dobré samo o sobě a nepotřebuje žádné uctívání. Naproti tomu zlo, které na nás číhá ve tmě, ohrožuje nás bouřemi a nečasem a vkrádá se mezi nás jak lezavá mlha, musíme odhánět z cest, po nichž chodíme.“

Kniha vyšla ve třech beznadějně rozebraných vydáních v dánštině a v grónském a anglickém překladu. Díky české verzi se čeští čtenáři budou moci seznámit zejména s fotografickou podobou mnoha vypravěčů Grónských mýtů a pověstí Knuda Rasmussena, důležitých postav z jeho bestselleru Cesta bílým tichem či autorů z jeho debutu Noví lidé, který je prvním příspěvkem do nové edice našeho nakladatelství s názvem Polární záře.

Vydání knihy podpořila Dánská umělecká rada.

„L’Arminuta“ je termín v abruzzeském dialektu volně přeložitelný jako „vrátilka“ neboli „ta, jež se vrátila“. Krátký román pojednává o třináctileté holčičce, která je neočekávaně navrácena do své původní chudé rodiny jako poštovní balík bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění. Poznává nové rodiče, sestru a bratry, bojuje o své místo v cizí rodině a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v sedmdesátých letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, neútočí na čtenářovy city, nic nepřikrašluje ani nezjemňuje. Je nezaujatou pozorovatelkou, která si ale všímá sebemenších detailů, společně s její hrdinkou cítíme pachy, chutě, hmatové vjemy, tíži nevysloveného.

Příběh o opuštění a návratu se čte jedním dechem, autorka bravurně pracuje s vytříbeností a esenciálností jazyka, píše s citem a poeticky, byť zpracovává drsný příběh a dotýká se choulostivých a bolestných témat. Vytržení z dosavadního života, potřeba a nutnost nalézt nové hodnoty může postihnout každého a v tom tkví univerzalita tohoto jímavého románu.

Po fenoménu Eleny Ferrante se tak k českým čtenářům dostává tato „literární jednohubka“, která k nim bude promlouvat se stejnou naléhavostí a narativní silou.

CELOSVĚTOVÝ ÚSPĚCH

PRÁVA PRODÁNA DO 18 ZEMÍ SVĚTA

PRESTIŽNÍ LITERÁRNÍ OCENĚNÍ PREMIO CAMPIELLO

Výjimečný a dojemný příběh, jeden z nejkrásnějších italských románů roku 2017.

– Huffington Post

Vyprávění s neuvěřitelnou silou, opravdu skvostné.

– la Repubblica

Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Jedenáct let vycházely pravidelně v časopise Čilichili sloupky Pavlač Emila Hakla. Zveřejnit všechny by nejspíš bylo čtenářsky neúnosné, a tak jsme se vydali osvědčenou cestou autorského výběru. Výbor z Pavlače Emila Hakla obsahuje nejvýraznější kousky z autorovy sloupkařské dekády.

Alena je hezká holka s vyřídilkou a výtvarným talentem. Když po osmašedesátém utíká kvůli tisku protikomunistických letáků do Paříže, tak jí otec – zlatník, který skončil v Jáchymově – dá do podpatku diamant. Alena se nikdy nechce vdávat, ale nakonec si vezme výtvarníka Járu (je v sedmém měsíci). Její manžel je sice význačný, ale v praktickém životě neupotřebitelný. Během normalizace Alena finančně táhne tříčlennou rodinu a pomáhá svému muži překonat psychické propady.
Po manželově smrti však najde v jeho psacím stole svazek neotevřených dopisů. Písmo je ženské, agresivní, ale proč je její muž nikdy neotevřel? Chce si je přečíst?
Dopisy však nejsou jedinou záhadou jejího života, i paní Alena má svoje tajemství.

Alice Horáčková (1980) studovala v Praze a Berlíně, pracovala jako literární redaktorka deníku MF Dnes. Debutovala biografickou knihou Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale (Argo, 2014), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera pro objev roku. Je autorkou knížky 7x ve vedlejší úloze, v níž se osmi sourozenců sedmi výjimečných lidí vyptávala na to, jaké to je, žít život ve stínu (Argo, 2016).

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Podle britského Guardianu budeme jednou dvojici knih Původ politického řádu a Politický řád a politický úpadek Francise Fukuyamy (* 1952) vnímat jako životní dílo tohoto amerického politologa japonského původu. Ve druhé knize s podtitulem Od průmyslové revoluce po globalizaci demokracie sleduje Fukuyama historický vývoj od Francouzské revoluce po arabské jaro s důrazem na nefunkčnost, a tedy úpadek současného amerického politického života. Autor si všímá toho, zda a jak transparentní právní systém a vůle lidu udržují ústřední moc pod kontrolou. Zkoumá rovněž dopady korupce na státní správu a způsoby, jakými se ji v některých společnostech podařilo vymýtit. Rozebírá odkaz kolonialismu v Latinské Americe, Africe i Asii a pokouší se vysvětlit, proč se některým regionům dařilo a rozvinuly se rychleji než jiné. I přes celosvětovou krizi střední třídy a politickou paralýzu Západu však Fukuyama s demokracií i nadále počítá.

„Odvážná kniha od autora, který je na vrchu svých analytických i literárních sil.“

Gerard DeGroot, The Washington Post

Jan Lucemburský patří k nejkontroverznějším postavám českého středověku. Negativní pohled na něj rozšířila již historiografie 14. století, která v něm viděla krále cizince, jenž České království prý pouze využíval k uskutečňování svých politických ambicí a dobrodružství. Tento obraz přebralo i moderní české dějepisectví 19. století. Pro Josefa Šustu byl Jan Lucemburský nadále král cizinec, pro Jiřího Spěváčka pak králem diplomatem, jenž ale pro české zájmy nejevil přílišné pochopení. Wojciech Iwańczak se ve své biografii pokouší tento mýtus zlomit a na místo jednostranného obrazu staví komplexní pohled na osobu francouzskou kulturou vychovaného panovníka, jenž dokázal českému království získat přední místo na tehdejší mapě Evropy. Zároveň ho pojímá jako krále, jež se staví do opozice vůči mocenským aspiracím českého panstva a snaží se utvářet, byť nepříliš úspěšně, základy monarchického státu. Ty ale v plné šíři rozvine až jeho syn Karel IV., jenž je podle Iwańczaka v mnoha ohledech skutečných dědicem myšlenek svého otce

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Máte rádi viktoriánskou žánrovou literaturu? Máte rádi komiks? Pokud jste si na obě otázky odpověděli ANO, pak vám nesmí uniknout poslední dílko Alana Moora a jeho dvorního malíře Kevina O’Neilla, pokračování Ligy výjimečných, trilogie NEMO. Píše se rok 1925 a patnáct let po smrti kapitána Nema plánuje jeho dcera Janni Dakkarová v Ledovém srdci nebezpečnou expedici do Antarktidy, která končí konfrontací pod Horami šílenství, v neprobádané mezeře v mapě, kde se realita naší hrdinky zbortí. V Berlínských růžích se zase utká s mechanickými metropolitními monstrozitami a v Řece duchů bojuje se zvrhlými tropickými tyrany.

České vydání jako první na světě vychází v jednom svazku.

Marseille … je to zvláštní místo, založené před více jak šestadvaceti stoletími, dříve než Paříž začali nazývat Paříž. A ve srovnání s ní je rozlohou Marseille dvojnásobná a po celém pobřeží zastavěná. Snad s výjimkou jedné kouzelné zátoky jménem Anse des Pecheurs. A proč se tam nestavělo?
Celé generace místních politiků, lobistů, stavitelů a investorů se hádaly, bily se a vedly spory. Byly tu úplatky a protiúplatky a snad i jedna vražda.
Nepřipomíná vám to něco?
Teď ale konečně došlo k rozhodnutí stavět a vyhlásit výběrové řízení, do něhož se jako pozorovatelé s nadhledem a humorem oblíbeného spisovatele můžeme společně podívat …

Mladý učitel Martin přijíždí do provensálského pohoří Luberon, které na první pohled připomíná ráj jako z pohlednice. Martin, nadaný zvláštním talentem, sem následuje tajemnou vůni ještě tajemnějších lanýžů, o nichž zatím jen sní… Co když ale hlavním motorem jeho hledání není pouze touha najít „černý diamant“? V pátrání téměř detektivním nás autorka tentokrát seznamuje s méně známou stránkou života jihofrancouzského venkova a z poněkud jiného úhlu pohledu… Vychází ve druhém, autorkou upraveném vydání.