Pro historika je imaginace vždy částí reality, podotýká Michel Pastoureau. Soudní procesy proti zvířatům, mytologie lesa a stromů, bestiáře pohádek, příchod šachů do západní Evropy, prehistorie a archeologie barev, počátky erbů a vlajek, Jidášova ikonografie, legenda o králi Artušovi a román Ivanhoeovi: tvoří jen některá z témat, jimiž se autor v této knize zabývá. Bádání o symbolech, obrazech a barvách se už věnuje po tři desetiletí a zkoumá při tom prameny nejrůznější povahy, etymologii, literární i naučné texty, erby, vlastní jména či umělecká díla. Historik podtrhuje, že v rámci středověkých studií dozajista existuje prostor pro „dějiny symbolů“, které by stejně jako dějiny sociální, politické, hospodářské, náboženské, dějiny umění nebo dějiny literatury – a v těsném sepětí s nimi – měly své prameny, metody a problematiku. I když tento obor na své vytvoření teprve čeká, Pastoureauova kniha k němu nepochybně učinila významný krok.
Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.
Vokolkův Dominový efekt můžeme vnímat jako rozmáchlé románové plátno, jako barevný karneval, jako bohatou hostinu o mnoha chodech. Můžeme se opájet chutěmi a vůněmi různých žánrových, tematických, jazykových a stylových poloh. Můžeme si užívat čirou radost z opulentního čtení, z pouti příběhem rozprostřeným mezi několika časovými pásmy a lidskými osudy. Ve světě tohoto Vokolkova románu jsou všechny hranice otevřené, všechny barvy, chutě a vůně vstupují do interakcí. Podobně jako v autorově téměř dvě desítky let staré próze Cesta do pekel – na niž Dominový efekt volně navazuje – se významový rozměr díla netříští na takzvaný obraz reality a na takzvaný sen. Minulost, přítomnost a budoucnost zde tvoří jeden celek, ve kterém se starým křivdám a zločinům nedá utéct a ve kterém je ďábel (lhostejno zda v masce klauna nebo fízla) přítomen napořád; bláznivá burleska je zde z podstaty totéž co nejvážnější tragédie. V tom je Vokolkova umělecká výpověď nejsilnější, nejpůsobivější – a nejpravdivější.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Kompozice z pamětí, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce, volně navazující na knihu Přišel befel od císaře pána, tentokrát nesleduje pouti jednotlivých účastníků válečného dění, nýbrž pomocí autentických textů líčí konkrétní oblasti života na frontě i v zázemí. Přináší dosud nezveřejněná svědectví o tom, jak čerství rekruti reagovali na cizí kraje a národy, jaké byly jejich první zkušenosti s válečnou realitou, hrdinstvím a zbabělostí, novými zbraněmi, s lazarety a špitály či jakou úlohu plnila v poli zvířata. Spolu s vojáky i civilisty se podíváme, jak vypadalo válečné stravování, jak se slavily Vánoce i jiné svátky a obřady, jak se na frontě trávil volný čas, ať už sportem, hrami nebo uměleckou činností, jakou roli sehrály ženy v zázemí i ve vojenském prostředí a jaký význam pro české muže v poli měla víra a láska.
Texty doprovázejí dobové snímky, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha navazuje na úspěšný mnohadílný cyklus Polní pošta vysílaný na stanici Vltava.
V částečně autobiografickém románu Hipík se Paulo Coelho vrací do svého mládí, do bouřlivé doby přelomu 60. a 70. let 20. století. Na pozadí hlavní linie vyprávění, líčícího cestu dvou mladých lidí – Paula a Karly – za duchovním poznáním do Nepálu, sledujeme celosvětové hnutí hippies i dramatické události jara roku 1968 ve Francii. Paulo a Karla se setkávají v Amsterodamu, kde Paulo doufá najít nové životní impulzy, nakonec se však nechá přesvědčit a nastoupí s Karlou do autobusu směřujícího do Káthmándú. Dlouhá cesta a nevelký okruh cestujících poskytují autorovi prostor pro líčení dalších událostí i lidských osudů.
Leviho příběh, jehož hrdinou je piemontský inkvizitor 18. století, představuje jedinečný pokus o vykreslení života venkovské raně novověké společnosti severní Itálie. Krok za krokem v ní autor rozkrývá mentální obzory venkovanů, konfrontovaných s církevní mocí. Pod tlakem a samozřejmě v inkvizitorově „překladu“ mimoděk odhalují svět svých náboženských představ, jež se od církevního učení v mnoha ohledech diametrálně liší. Zároveň však dávají nahlédnout i do svého obyčejného, každodenního života.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Fantastická literatura je plná nezapomenutelných hrdinů, vzpomeňme barbara Conana Roberta E. Howarda, Elrika z Melniboné Michaela Moorcocka či Fafhrda a Šedého Myšilova Fritze Leibera. A právě dnes už klasické postavy jako jsou tyto, učinily z příběhů meče a magie jeden ze základních kamenů žánru fantasy a inspirovaly nové generace spisovatelů k tvorbě vlastních příběhů plných kouzel a dobrodružství.
Uznávaný editor Gardner Dozois nyní ve své Knize mečů představuje dosud nikdy nevydané příběhy hvězdné sestavy moderních mistrů žánru, z nichž mnozí se vracejí do svých nejoblíbenějších světů. Čekají na vás příběhy od George R. R. Martina, K. J. Parkerové, Scotta Lynche, Gartha Nixe, C. J. Cherryhové, Daniela Abrahama, Lavieho Tidhara, Ellen Kusherové a dalších. V jejích příbězích plných akčních scén a seslaných kouzel se představuje přehlídka neohrožených šermířů a bojovníků čelících smrtelným nebezpečím na každém kroku, jimž čelí pouze odvahou, chytrostí a studenou ocelí.
Kristina Pisánská (1364–1430), která se díky svému otci lékaři pohybovala několik let na pařížském francouzském královském dvoře, patří k prvním ženským intelektuálkám, jež ve svých literárních textech reflektovaly problematiku života žen v dominantním mužském světě středověku. Vznik díla byl podmíněn zcela konkrétním historickým kontextem: počátkem 15. století se na dvoře Karla VI. vášnivě debatovalo o tom, zda je Román o růži vůči ženám spravedlivý. Do výměny názorů se kromě Kristiny Pisánské zapojily tak význačné teologické a právnické osobnosti své doby jako Jean Gerson nebo Jean de Montreuil. V reakci na tuto disputaci Kristina své dílo koncipovala do dvou odlišných rovin: jedna zaznamenává základní aspekty dobového misogynního diskurzu a předkládá protiargumenty; druhá, podstatně obsáhlejší, uvádí po vzoru Boccacciova spisu O slavných ženách medailony exemplárních žen, jejichž úspěchy mají doložit, že ženy jsou schopny vyniknout ve všech oblastech lidské činnosti právě tak jako muži. Kniha o městě dam (Le Livre de la Cité des dames) je významný spis, který nejenom odráží středověkou tradici diskuzí o ženských schopnostech a ctnostech, ale současně zahajuje již renesanční rozkvět podobně zaměřených textů. Překlad je doplněn vysvětlivkami, komentářem a úvodní studií.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Ve svém desátém románu David Walliams opět bez sentimentu ukazuje, že život není jen černobílý, a se samozřejmostí sobě vlastní brilantně spojuje tragédii s humorem. Frankův otec Denis se živil jako automobilový závodník. Byl absolutně nejlepší – král závodní dráhy. Měl tisíce obdivovatelů. Když zvedal vítězné poháry nad hlavu, davy šílely a život byl skvělý. Avšak po ošklivé havárii se z opěvovaného hrdiny stal nikdo – nula. Frank s tátou zůstali sami, bez pomoci a bez peněz, zato ve špinavých rukou nebezpečného a bezcitného šéfa podsvětí pana Velikána a jeho přisluhovačů.
Když se táta Denis dostane do vězení, jen Frank věří v jeho nevinu a pokusí se ho zachránit…
Medailonek:
David Walliams je britský herec a scenárista, spolutvůrce populární komediální série Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel tři ceny BAFTA a British Comedy Award.
V roce 2008 napsal svou první knihu pro děti. Literární kritici jej dnes označují za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. V současnosti patří k nejoblíbenějším a nejprodávanějším autorům dětské literatury, jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků a po celém světě se jich prodalo přes dvacet milionů.
Za oponou války je prvotina z pera válečného reportéra a zpravodaje České televize na Blízkém východě. Jakub Szántó v knize přibližuje své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, které během své kariéry televizního novináře v uplynulých dvou dekádách natáčel. Barvitým jazykem zprostředkovává pozadí dějinných událostí pohledem očitého svědka. Zároveň poodhaluje a demýtizuje práci žurnalistů uprostřed pohnutých situací a nepředvídatelného vývoje.
Vedle strhujícího vyprávění, které jako vystudovaný historik zasazuje do širšího dějinného kontextu, kniha dává nahlédnout i do niterných vztahů autora k rodině, novinářským kolegům i přátelům napříč Orientem. To vše balí do lehce sarkastického a sebeironického tónu, který odhaluje, nakolik je humor klíčovou ingrediencí pro práci i přežití v situacích, ze kterých normální člověk raději prchá. Knihu doprovází bohatá obrazová příloha autorových fotografií z terénu.
Kniha získala cenu Magnesia Litera 2019 – Kosmas cena čtenářů
Kniha Návrat parlamentu je věnována poslednímu československému parlamentu v období od listopadu 1989 po zánik společného státu v roce 1992. Federální shromáždění vzniklo jako produkt Pražského jara 1968, avšak jeho aparát a pravidla se utvářely v normalizačním období. Od počátku svobodné éry se utkávalo s charismatickým prezidentem Václavem Havlem. Noví poslanci se učili, jak vzdorovat vládě i nepřízni veřejného mínění (otázka platů poslanců, parlamentních prázdnin apod.). Na jeho půdě se zakládaly strany, které neodrážely rozložení sil ve federální vládě, vycházely tu nové politické hvězdy. Zároveň zde ale narůstaly československé rozdíly a vzájemné politicky motivované národnostní napětí. Autoři dokazují, že podíváme-li se na první polistopadové roky skrze instituci Federálního shromáždění, zažijeme jinou revoluci roku 1989, než jsme z ustálených vyprávění zvyklí, a z dosud neznámé perspektivy spatříme první transformační měsíce i rozdělení Československa. Předností knihy je skutečnost, že zohledňuje nejen českou, ale zároveň i prozatím velmi neznámou slovenskou perspektivu.