Chtěli byste, aby se vaše oblíbená kniha stala realitou, i kdyby jen na chvíli? Přáli byste si potkat svou oblíbenou knižní postavu, i kdyby jen na jediný den? Měli byste být ve svých přáních opatrnější, protože pokud se fantazie zhmotní v postavách z masa a kostí, může být daleko děsivější než jakýkoli pohádkový příběh…

Údolí Winterset sleduje skupinu přátel na místo, které inspirovalo jejich oblíbenou dětskou knihu – nestárnoucí příběh o skupině zvířat, která připravují každoroční slavnost na oslavu konce léta. Po řadě nenadálých zvratů návštěvníci zjišťují, že mnohé z toho, co svět považoval za smyšlené, je temná skutečnost, a že pravda skrytá za jejich milovanou knihou je nebezpečnější, než si kdy dokázali představit. Nadchází Ječný den… a vy jste zváni na lov.

Kultovní debutový román Jonathana Edwarda Durhama je stejně napínavý jako děsivý a stejně vtipný jako překvapivý.

A jak že se slaví Ječný den? Utíkáte, přátelé. Utíkáte…

Největší diktátoři 20. století – Hitler, Stalin a Mao – vládli pomocí brutálních represí. Mnozí z nich také zavedli oficiální ideologii a izolovali své státy od okolního světa. V posledních desetiletích se však tvář diktatury změnila. Nová generace dobře oblečených a mediálně zdatných mocipánů přetváří autoritářskou vládu pro éru globálních vztahů. Namísto výročních průvodů a vězeňských táborů tito vůdci kontrolují své občany pomocí manipulace s informacemi a předstírání demokratických postupů.
Stejně jako spin doktoři v demokraciích, i oni překrucují zprávy, aby získali podporu. Kniha sleduje vzestup takových „spin dictators“ po celém světě – mužů jako Hugo Chávez ve Venezuele, Vladimir Putin v Rusku a Viktor Orbán v Maďarsku. Ukazuje, jak se tito vládci liší od zbývajících „diktátorů strachu“, jako jsou Kim Čong-un a Bašár al-Asad, i od takových mistrů hi-tech represe, jako je Si Ťin-pching.

Kniha, založená na důkladném výzkumu, ale napsaná přístupným jazykem, se snaží rozluštit velkou politickou hádanku naší doby: jak mohou diktátoři přežít ve věku prohlubující se modernity. Naznačuje, proč
tento nový typ diktatury vzniká, jak funguje, jaké hrozby takové režimy představují a jak se jim Západ může nejlépe bránit.

Když se s devětadvacetiletou Momoko Júkiovou po čtyřech letech vztahu rozejde přítel, ze zoufalství se opije do němoty. K sobě přijde v neznámém podniku ve společnosti rovněž neznámého, ale
velice atraktivního muže, z něhož se vyklube majitel nepříliš prosperující kavárny. Právě v ní zahájí
novou kariéru jako kuchařka a vydá se na cestu za uzdravením, vylepšením vlastního sebevědomí
a nalezením svého místa v životě. Na své cestě potká mnoho lidí, kterým pomůže vyrovnat se s nepodařeným vztahem či životní ztrátou – a to vše za pomoci chutného jídla, které si můžete uvařit
i vy díky přiloženým receptům. Kniha o sebepoznání, (nejen) milostných vztazích a dobrém jídle.

David Walliams rád mění žánry svých knih a vždy
je koření notnou dávkou humoru, už vyzkoušel
fantasy i sci-fi, měli jsme tu také válečné drama
a špionážní román po walliamsovsku – a teď se
pustil do komiksu. Jeho hrdinou je tentokrát… šimpanz! Pravda, není to zrovna chytrolín a koumák,
ba dalo by se říct, že je to trouba. Vydává neslušné zvuky (radši se neptejte, z kterých tělních otvorů), šťourá se v nose a z banánů nejí tu mňamózní
část uvnitř, ale pochutnává si na slupkách!
Jenže vědci z kosmického programu NASA si
usmysleli, že ho vyšlou do vesmíru. Protože pokud Zemi obletí šimpanz, zvládne to i člověk. Co
se může pokazit, když za řídicím panelem kosmické lodi bude sedět ne právě chytrý lidoop?
Všechno! Nebezpečná mise začíná.

První komiks od autora dlouhé řady
bestsellerů, jimž vévodí nesmrtelná
Babička drsňačka.

Ben Lerner patří k nejvýraznějším hlasům současné americké literatury – a zároveň též k autorům
nejrespektovanějším. Každý jeho nově vydaný román se těší velké pozornosti předních britských
i amerických listů i literárních časopisů, přičemž jejich recenzní přijetí je vesměs zcela nadšené – na
adresu jeho próz padají mj. výroky jako: „Ben Lerner vládne mimořádným citem pro orchestraci,
nevídaným hlasovým rozsahem a vytříbeným jazykovým naladěním (…) Jeho psaní patří k vrcholům současné americké prózy.

“ (New York Times); „Přes autorův nesmírně široký záběr a stylistické mistrovství jsou jeho knihy přístupné každému, kdo se chce dozvědět něco podstatného o naší
problematické době.“ (Washington Post); „Lerner je oslnivě inteligentní spisovatel (…) Po jeho knihách by měl sáhnout každý, kdo chce porozumět současné Americe.“ (The Times)
Vše výše řečené platí i o autorově druhém románu 10:04, v originále vydaném už v roce 2015. Ten
bývá dokonce považován za prozatímní vrchol Lernerova díla. „Skvělý spisovatel, skvělý román,“
tak tehdy v recenzi přivítal knihu britský list Guardian, a ono hodnocení platí dodnes: román, rámovaný dvěma bouřemi, hurikány Irene a Sandy, a prosycený úzkostí vypravěče, je působivou
výpovědí o současné Americe i o křehkém, zranitelném egu dnešních mladých mužů. Lerner nenabízí snadná řešení, jak z krize ven; namísto toho předkládá elegantní portrét aktuálního stavu věcí
i precizní literární analýzu faktorů, jež k němu vedly. Jako by se tu uplatňovaly i jeho ostatní vlohy:
Lerner je nejen respektovaným prozaikem, ale též oceňovaným básníkem i esejistou a profesorem
anglistiky na newyorské Brooklyn College.

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V 15. století vypukne ve střední Evropě zuřivá náboženská válka mezi husity a katolíky. Šárka se
po sedmileté nepřítomnosti vrací k husitům. Po smrti hrdinného Jana Žižky pokračuje husitské vojsko v nezadržitelném tažení, nicméně intriky královny Barbary přinášejí nečekaná úskalí. Šárku vyděsí zvěrstva páchaná husity a opět učiní vážné rozhodnutí. Jsme svědky střídání a prolínání osudů všech zásadních postav příběhu.

Než půvabnou Sisi zradilo vlastní tělo, otevírala se před ní slibná kariéra v modelingu. Jenže místo
instantního štěstí na výsluní a ve vztahu s úspěšným fotografem se postupně propadá do izolace
v pronajatém bytě, okolní svět se mění v odtažité kulisy a duševní obzor jí čím dál víc zahlcují myšlenky na matku, která zmizela za nevyjasněných okolností. Najde se během osamělých procházek
podél Vltavy, nebo na divoké premiéře experimentální divadelní hry Nevstoupíš dvakrát do téže
řeky, kde se v reji masek lze stát někým jiným?
Zpovzdálí kolem Sisi nutkavě krouží kdosi, kdo na rozdíl od ní nežije pro vnější svět, ale je obrácen
do svého nitra plného temných stínů. Rád by se vrátil do bodu, než se jeho život začal odvíjet v dusivé prázdnotě. Noří se do vzpomínek na dekadentní večery v domě u hřbitova, které ho dovedou
na místo, kde se dráhy obou možná protnou. Má smysl se ptát, jestli žít pro sdílené hodnoty vnějšího světa, nebo pro uspokojování niterných potřeb, když nakonec všichni míříme stejným směrem?

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Verše perského středověkého básníka Omara Chajjáma patří do pokladnice světlové literatury a jsou stejně přítomné jako moderní poezie – proto se vydávají
stále znovu. Filozof, matematik a astronom se dívá
na život člověka z kosmických výšin, vidí jeho malost
a pomíjivost, ale i jeho hlad po poznání, štěstí, porozumění, lásce a spokojenosti; tak jak to později uměl
třeba Shakespeare, Pascal nebo Baudelaire. Věděl,
že tu nikdo nejsme na dlouho, a proto je nám vzácná
každá bdělá chvíle. V neposlední řadě Chajjám vyjadřuje svůj odpor k muslimským Arabům, jejich fanatismu a dogmatismu, sektářství a farizejské přetvářce.
O to více jsou jeho moudré verše aktuální i dnes.

Do městečka Scauri (autorčina rodiště) v jižním Laziu se přistěhuje Vittoria. Přichází s mladší přítelkyní, kupuje dům se zahradou, kam může kdokoli kdykoli vstoupit, zřizuje v něm penzion pro
zvířata, najde si práci jako asistentka v lékárně, v klubu železničářů hraje brilantně karty. V provinčním prostředí je ve všem odlišná, pro místní komunitu záhadná a neproniknutelná, zároveň však
její sebevědomá jinakost, přímočarost a ochota pomáhat budí zájem maloměsta. Jednoho dne je
nalezena mrtvá ve vaně, v níž patrně nešťastnou náhodou utonula. Jiná žena, vypravěčka příběhu
Lea, právnička žijící šťastný rodinný život s manželem a dvěma dcerami, jež byla vždy vnímavá vůči
Vittoriinu magnetismu, se nespokojí s výrokem o nehodě a pustí se do takřka detektivního pátrání. Postupně se jí daří rozplétat neznámé stránky Vittoriiny osobnosti a rekonstruuje její minulost,
současně však prohlubuje poznání sebe samé.

Příběh z provinčního města, které je plné
záhad a každodenních, hořkosladkých
radostí.

Poémy Dutí lidé (1925) a Popeleční středa (1930) společně vytyčují nejzřetelnější předěl v Eliotově básnickém díle: první báseň je svou fragmentárností, tragikomickou rituálností a různohlasím těsně spřízněna s Pustou zemí, druhá svou meditativní
religiozitou a širším souzvukem předjímá pozdní Čtyři kvartety. Právě díky tomu však vybízejí k hledání hlubších souvislostí Eliotovy poetiky a jeho duchovního postoje. Dutí lidé jsou
mimo jiné inspirováni Conradovým Srdcem temnoty a vřazují
se do okruhu modernistických „cest do hlubin noci“; Popeleční
středa, v níž zaznívají verše převzaté z Danta a jeho současníků, patří do kontextu modernistických snah „napsat ráj“.