Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci otevírá držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro téma, v němž se posléze stal mistrem tiché hrůzy naaranžované do úhledné ikebany. Noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě porovnává „zastydlé projevy velké sfingy“ – jak problém svého času pojmenoval kolega John Fowles – a zjišťuje, že zdánlivě prospěšná, ba důstojná uměřenost je typické japonské a britské povaze na škodu, protože ve skutečnosti strojeného člověka i jeho okolí drtí.

Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko, ovdovělou Japonku žijící nyní na anglickém venkově, přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu ale duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Nic už není jako za předválečného militantního režimu, po ulicích se plouží mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě najde sílu posunout se dál. Úslužná Ecuko si v krajině blednoucích vzpomínek vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Zdá se, že poddajnou ženušku tehdy mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtějí z města vypálených stínů za každou cenu pryč.

Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma však dovedou drama těhotné Ecuko až k vyvrcholení, jehož kafkovské rysy umocní autorova oblíbená ich-forma. Ostatně právě díky tomuto Ishigurovu triku jsme názorně poznali, že si lidská paměť účelově vybírá a s léty klame, jak ukázaly znamenité romány Soumrak dne a Malíř pomíjivého světa.

Příběh odměněný Pamětní cenou Winifred Holtbyové za nejlepší debut roku 1982 otevřel začínajícímu britskému spisovateli japonského původu dveře do magazínu Granta, jehož doporučení představuje nejlepší referenci pro vstup mezi ostrovní literární elitu. Ve zrádně hebké mollové tónině a s přispěním téměř minimalistického výrazu Kazuo Ishiguro líčí psychický blok vypravěčky, která se navzdory své malosti touží vysmeknout z oprátky „velkých“ dějin. Nesrazí ji paměť zase do jámy po bombě?

Paul je ne právě obyčejným členem ne právě obvyklé rodiny – rodiny legrační a něžné, rodiny mile rozklížené, sestávající z něho a dvou excentrických matek – a ta biologická opravdu nemá ráda heterosexuály. Otce Paul nikdy nepoznal. Zato poznal značně liberální výchovu, a tak mu nečiní potíže v šestnácti letech opustit školu a začít se živit jako barový pianista. Pohybuje se v prostředí homosexuálů, transsexuálů a jiných k okraji společnosti vytlačovaných skupin, ale on sám je navzdory svému androgynnímu vzhledu přitahován výhradně ženami, což mu paradoxně ve světě, v němž žije, působí potíže. Takzvaná většinová společnost ho ovšem kvůli jeho vzhledu i původu také nechce přijmout takového, jaký prostě je. Paul tedy dennodenně podstupuje iniciaci života – a čtenáři spolu s ním krok za krokem procházejí školou lásky, přátelství, touhy, smrti i utrpení. Navzdory všemu Paul, stejně jako Michel v autorově nejznámějším románu, zůstává nenapravitelným optimistou.

Riane Eislerová ve své knize vypráví příběh začínající o tisíce let dříve, než kam sahá naše známá historie. Příběh o tom, jak původně partnerské směřování západní civilizace odbočilo na násilnou cestu nadvlády a dominance, která trvala pět tisíc let. Autorka rozlišuje dva modely lidské společnosti, dominanční a partnerský, přičemž dominanční model je založen na nadvládě jednoho pohlaví nad druhým, kdežto partnerský model předpokládá rovnoprávnou spolupráci. Ke zlomovému přechodu od partnerského modelu k modelu dominančnímu došlo kdysi v pravěku; dnes se začínají prosazovat různá hnutí preferující partnerský model, který by mohl lépe zajistit mírové přežití lidstva.

Průkopnická práce Riane Eislerové oslovuje široký okruh čtenářů. Autorka se neřídí mainstreamovým pohledem na historii a společnost, ale naopak zpochybňuje oficiální pohled historiků, odmítající alternativní přístup k poznávání skutečnosti. Čerpá z děl alternativních autorů a na jejich základě dospívá k přesvědčení, že vývoj není lineárním pohybem od nižších stupňů k vyšším, ale že je přerušován nejrůznějšími regresemi a zlomy. S některými tvrzeními Riane Eislerové bude čtenář nejspíše polemizovat, ale právě to otevírá široký prostor pro dialog.

Hlavní hrdina románu, Max Skinner, má dost londýnského finančního světa, a tak využije možnosti přestěhovat se do jižní Francie, kde zdědil po svém strýci venkovský dům. Těší se na idylický klid a venkovské tempo života, ale záhy zjistí, že nic není tak, jak si představoval. Nejen že se mu do života pletou podvodníci, kteří pančují víno, ale na scéně se nečekaně objeví krásná mladá Američanka Christie, která má na část dědictví údajně také nárok. Jediný, kdo může Maxovi v tuto chvíli pomoci, je londýnský přítel Charlie, velký znalec vína. A aby to bylo všechno ještě zamotanější, je tu také krásná a jiskrná Fanny – anebo že by snad s Fanny bylo všechno naopak mnohem, mnohem snazší? Život je prostě zábava!
Dobrý ročník vešel v širokou známost díky filmu, který natočil slavný režisér Ridley Scott (Mayleův přítel) a v němž si zahrál oscarový herec Russel Crowe. Knižní předloha se od něj liší v několika detailech. Posoudit, kterému z příběhů (a zdali vůbec) dát přednost, je jen na čtenářích.

„Díky Maylovi zní Provence jako ta nejlákavější část ráje, (rezervace, někdo?)“ – People magazine

„Dynamické a zábavné… Lahodně veselý příběh… Provensálský život nikdy nechutnal takhle dobře.“ – Rocky Mountain News

Ústředním tématem Zusakovy knihy je důležitost a křehkost vztahů mezi nejbližšími lidmi: mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi. Clay a jeho čtyři bratři tvoří soudržnou partu, ale Clay si jednoho dne uvědomí, že bude muset z party vystoupit, i kdyby to mělo znamenat, že se do ní nikdy nebude moci vrátit. Přesto to udělá, aby se pokusil napravit staré křivdy a navázat přervaná pouta. Kniha má rafinovanou stavbu, autor nehodlá hned odkrýt karty, vrací se do minulosti a zas přeskakuje zpět, takže se čtenář jen postupně a v náznacích dozvídá, co pětici bratrů tak stmelilo, co je odtrhlo od jejich rodičů a a co musí a chce Clay podniknout: vystavět most, po kterém by k sobě mohli přejít ti, kdo byli z různých důvodů odloučeni.

Ohromující. Úžasná, náročná, hluboce dojemná. Clayův most se jako v kouzelnickém triku odvíjí od konce, autor dovedně odvádí pozornost od toho, co se skutečně děje, a úloha všech těch úkroků se odhalí, teprve když je celá eskamotáž úspěšně ukončena. – Wall Street Journal

Markus Zusak sepsal nezapomenutelnou ságu. – US Weekly

Zusak ve svém komplexním vyprávění přeskakuje v čase, z místa na místo, z jednoho břehu oceánu na druhý, a vykresluje živý portrét bratrů, kteří se snaží znovu nabýt rovnováhu tím, že oživí příběh své rodiny. – Time

Pokud byla Zlodějka románem, který vyklidil jeviště Smrti, pak její rozjasněný následovník je naopak plný života. – Guardian

Vřelá a srdečná kniha… Příběh lásky, umění a vykoupení, neurvalý a radostný, se záblesky vtipu a jasnozřivosti, a neskutečně dojemný. – Times of London

Orwellův psychologicko-společenský román, kritizující mamon a nadvládu peněz v meziválečné anglické společnosti.
Gordon Comstock je mladý spisovatel, který pohrdá „bohem peněz“ a jeho nadvládou nad celou meziválečnou anglickou společností. Odmítne proto práci v reklamní agentuře a nechá se zaměstnat v malém knihkupectví. Výsledkem je však pocit, že jím jeho dívka Rosemary pohrdá právě proto, že se vzdal světských statků.
Bože chraň aspidistru je psychologicko-společenský román, v němž Orwell trefně vykresluje tápání mladého, zmateného idealisty ve společnosti hnané touhou po zisku. Se suchým humorem popisuje pošetilé chování svých hrdinů, zároveň však odmítá poskytovat jednoduché odpovědi na jejich složitá osobní dilemata.

„Kdo chce porozumět dvacátému století, musí si přečíst Orwella.“

New York Review of Books

Kniha se zaobírá historiografickým směrem duchových dějin, jak se rozvíjely zejména v německém prostředí pod názvem Geistesgeschichte a v české historiografii pak jako duchové dějiny koncipované Zdeňkem Kalistou. Duchové dějiny jsou v knize pojímány v širokém pojmovém kontextu vývoje českého a evropského historického myšlení 19. a 20. století. Autor zkoumá duchové dějiny z nejrůznějších úhlů pohledu. Jejich prostřednictvím se snaží ukázat, v jakém smyslu můžeme duchové dějiny považovat za dějepisecký směr, který je nadále inspirativní pro moderní českou i světovou historiografii.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Kolektivní monografie nabízí originální pohled na dobu pozdní komunistické diktatury, demokratické revoluce roku 1989 a počátky budování liberální demokracie a kapitalismu v Československu, resp. v České republice. Věnuje se analýze expertních forem vládnutí a jejich legitimizaci před rokem 1989, resp. přenosu expertního vědění a praktik politicko-sociálního řízení v době obnovování demokratického řádu. Autoři vycházejí z premisy, že to, co se nazývá „neoliberální vládnutí“, bylo umožněno nikoli jen importem západních politických a kulturních vzorců, nýbrž také řadou intelektuálních, mentálních i sociokulturních kontinuit s dobou pozdního socialismu. Tyto předpoklady a hypotetické kontinuity v době trvání „dlouhé systémové změny“ let 1980–1995 jsou v centru pozornosti jednotlivých studií věnovaných právní vědě, sociologii, urbanistice, environmentalistice, psychoterapii a podnikovému managementu a teorii řízení.

Mistrný esej jednoho ze zakladatelů francouzské historické školy Annales věnovaný genezi kapitalistického způsobu myšlení a podnikání v evropských dějinách 15.-18. století. Společně se široce pojatou historií vlády španělského krále Filipa II. představuje tento esej nejuznávanější práci F. Braudela – historika „dlouhých a neměnných dějin“.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Gateway – brána k tajemstvím i bohatství vesmíru – asteroid sloužící jako kosmický přístav pro tisícovku mimozemských lodí.
Nikdo neví, jak jejich tvůrci vypadali, ani kam odletěli. Ale lodě jsou stále funkční a každá je naprogramovaná k nadsvětelnému letu na vzdálené místo kdesi v neprobádaném vesmíru. Stačí jen nasednout. Není možné je řídit, ale přesto se hlásí dobrovolníci, kteří se těmito loděmi vydávají do neznáma. Někdy se prospektoři vrátí jako miliardáři, jindy jejich zbytky seškrábou ze stěn a někteří se už nevrátí.
Když Bob Broadhead přišel na Gateway, myslel si, že před sebou má jednoduchý úkol – počkat si na misi, která v něm vzbudí ten správný pocit, odletět na ni a zbohatnout, aby už nikdy nemusel letět znovu. Nevyšlo mu to.