Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci otevírá držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro téma, v němž se posléze stal mistrem tiché hrůzy naaranžované do úhledné ikebany. Noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě porovnává „zastydlé projevy velké sfingy“ – jak problém svého času pojmenoval kolega John Fowles – a zjišťuje, že zdánlivě prospěšná, ba důstojná uměřenost je typické japonské a britské povaze na škodu, protože ve skutečnosti strojeného člověka i jeho okolí drtí.

Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko, ovdovělou Japonku žijící nyní na anglickém venkově, přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu ale duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Nic už není jako za předválečného militantního režimu, po ulicích se plouží mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě najde sílu posunout se dál. Úslužná Ecuko si v krajině blednoucích vzpomínek vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Zdá se, že poddajnou ženušku tehdy mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtějí z města vypálených stínů za každou cenu pryč.

Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma však dovedou drama těhotné Ecuko až k vyvrcholení, jehož kafkovské rysy umocní autorova oblíbená ich-forma. Ostatně právě díky tomuto Ishigurovu triku jsme názorně poznali, že si lidská paměť účelově vybírá a s léty klame, jak ukázaly znamenité romány Soumrak dne a Malíř pomíjivého světa.

Příběh odměněný Pamětní cenou Winifred Holtbyové za nejlepší debut roku 1982 otevřel začínajícímu britskému spisovateli japonského původu dveře do magazínu Granta, jehož doporučení představuje nejlepší referenci pro vstup mezi ostrovní literární elitu. Ve zrádně hebké mollové tónině a s přispěním téměř minimalistického výrazu Kazuo Ishiguro líčí psychický blok vypravěčky, která se navzdory své malosti touží vysmeknout z oprátky „velkých“ dějin. Nesrazí ji paměť zase do jámy po bombě?

Pátá a závěrečná část slavné trilogie, v níž Arthur Dent hledá tichou, nenápadnou planetu, kde by mohl v klidu strávit zbytek života. Jeho přání se splní – dostane se na poklidnou, mírumilovnou planetu, kde život plyne bez větších vzruchů a problémů. Její sympatičtí obyvatelé žijí na technické úrovni odpovídající zhruba pozemskému osmnáctému století, a tak se Arthur horlivě snaží přijít na to, které výdobytky své rodné civilizace by mohl novým spoluobčanům zprostředkovat. Odpověď je překvapivě jednoduchá. Idylický poklid však naruší mimořádná událost: ztroskotání kosmické lodi.

Z pařížského Východního nádraží, Gare de l´Est, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení, co všechno ono sladce znějící slovo znamená a jakou cenu za ni bude muset platit.
První svobodné kroky ji zavedou na hřbitov Pere-Lachaise, kde dojde k osudovému setkání s tajemnou, krásnou a rozporuplnou ženou, která si nechá říkat Grófka. Grófka Anu pak jako dobrá i zlá víla provází jejím přechodem do dospělosti, její cestou z jedné strany „zdi“ na druhou, jejím hledáním identity. Není ale vílou jedinou. Ostatní Aniny víly jsou ovšem vousaté: majitel baru Bernard, malíř Albert, zodpovědný Eugene a nerozlučná dvojice staříků ze Středomoří, Jacob a Yacoub… ti všichni Anu svým způsobem vedou její iniciací, a z dítěte v nesvobodné rodné zemi, posléze z tápající dívky na území nikoho se stává mladá, sebevědomá žena v zemi svobodné, i když adoptivní. Aninu cestu provází symbolický přerod z jednoho jazyka do druhého, Ana dá Grófce slib mlčení a zůstává dlouho němá, nakonec však i ona může promluvit.

Sam Holloway ustál to nejhorší, co vám život může hodit pod nohy. A aby mohl pokračovat dál, podepřel se hradbou úzkostlivě dodržované rutiny, nenáročné práce a naprosté normality – s jednou výjimkou…
Třikrát týdně se ze Sama stává maskovaný superhrdina hlídkující v ulicích jeho rodného maloměsta. Připadá si tak alespoň na chvíli neporazitelný, ale jeho neuvěřitelná dobrodružství ho navzdory dobrým úmyslům občas přivádějí na pořádně horkou půdu.
Pak se ale na scéně nečekaně objeví dívka, která začne Samovu pečlivě vybudovanou hradbu bourat. A hrdinovi nezbude než se rozhodnout, jestli má dost odvahy na to, aby strhl svou masku a postavil se čelem minulosti, před níž tak dlouho utíkal…

Okouzlující a dojemný příběh pro čtenáře knih Projekt manželka, Muž jménem Ove či Eleanor se má vážně skvěle.

Povzbudivá a úsměvná kniha o lásce, osamění, smutku a o tom, jak laskavost dokáže změnit život.

Již od svého vstupu do světa literatury budil americký prozaik William S. Burroughs náležitý rozruch – a i to je dosti slabý výraz na emoce, jež jeho knihy provázely. Byly zakazovány a nechápány, autor sám byl jedněmi zatracován a proklínán jako šarlatán a literární pervert, jinými naopak vynášen jako věrozvěst nových pohledů i přístupů. Bylo tomu již v případě jeho skandály proslaveného arcidíla Nahý oběd, a podobné reakce provázely i jeho další román Hebká mašinka (The Soft Machine).

Nejen že zde Burroughs rozpoutává orgie fantazie překračující veškeré hranice a tabu, jeho postavy putují časem, svádějí boje se zrůdnými silami a magií, to vše na pozadí dusné halucinující atmosféry a neskutečných kulis – zároveň nám ovšem Burroughs předvádí, jak bojovat s ovládáním myšlení, rozkrývá mechanismy veškerých závislostí a dokazuje, v čem spočívá jeho největší síla: v propojení naprosté autorské odvahy a subverze s mistrným literárním ztvárněním i těch zdánlivě nejnemožnějších idejí.

Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.

Psychologický thriller zavede čtenáře do ponuré zasněžené krajiny italských Dolomit, imaginární furlánské vesničky, jejíž klidný život naruší série vražd. Záhadný pachatel číhá na své oběti v hlubokých lesích a jedná s extrémní brutalitou. Vyšetřování vede šedesátiletá Teresa Battagliová, ostřílená specialistka na vraždy, která pod drsnou slupkou tají křehký vnitřní svět. Životem unavená žena se díky svým výjimečným empatickým schopnostem snaží všemi silami vcítit do myšlení hromadného vraha a zachránit jeho poslední oběť, zároveň se však musí obávat, že právě o svou hlavní zbraň, výjimečný pozorovací talent, už brzy přijde. Autorka zasadila strhující vyprávění do sugestivních obrazů důvěrně známé krajiny svého domova, kde se pod zdánlivě pokojným povrchem skrývá nejedno tajemství.

„Nejočekávanější ženský noirový debut roku 2018 v Itálii“

„Překladová práva se prodala do více než 15 zemí světa.“

„Květy nad peklem Ilarie Tuti je vynikající debut. Tento temně laděný, akční thriller je hluboce dojemný a zároveň nutí člověka k zamyšlení. Tuti ve své próze pomocí vytříbeného smyslu pro vykreslení horské lokality ukazuje podmanivý portrét malého alpského městečka skrývajícího mnohá tajemství a neobvyklé hrdinky, která je hluboce odhodlaná je odkrýt. Nadchla mě.“

—Karen Dionneová, autorka mezinárodního bestselleru Dcera krále močálů

„Teresa Battagliová je jedním z nejzajímavějších vyšetřovatelských detektivů posledních let: nedokonalá, ale srdečná žena, které sarkasmus není cizí, ale její tým je jí plně oddaný.“

—M. W. Craven, autor knihy The Puppet Show

„Tuti se podařilo v Terese Battagliové vytvořit vskutku unikátní postavu. Od samého počátku jsem fandila tomu, jak mistrovsky vede vyšetřování děsivých vražd odehrávajících se v působivé alpské atmosféře.“

—Sarah Wardová, autorka knihy In Bitter Chill

„Thriller, který se vám dostane pod kůži a jehož autorku stojí za to dále sledovat.“

—Marie Claire

„Debut Ilarie Tuti je sice thrillerem, ale prostřednictvím záhad a smrti mluví o životě.

—Vanity Fair

„Thriller Ilarie Tuti potěší hned z několika důvodů… V brnění Teresy Battagliové, narušovaném fyzickými i psychickými problémy, se občas objeví prasklina, v níž se objeví záblesk lidskosti.“¨

—Wired

„Nejočekávanější noirový debut roku 2018… zasazený do mrazivých Dolomit pronikne až do temných koutů vaší duše.“

—la Repubblica

Když v roce 2015 vyšel ve Spojených státech výběr toho nejlepšího z povídkové tvorby Lucii Berlinové, vysloužil autorce posmrtně přídomek „nejlepší americká spisovatelka, o které jste nikdy neslyšeli“. Od té doby byl Manuál pro uklízečky přeložen do třiceti jazyků a získal si srdce čtenářů i kritiků po celém světě. V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile, třemi ztroskotanými manželstvími, celoživotním problémem s alkoholem, roky strávenými v kalifornském Oaklandu a Berkeley, na americkém Jihozápadě a v Mexiku, a v neposlední řadě nesčetnými zaměstnáními, které vykonávala, aby uživila čtyři syny a mohla se ve volných chvílích věnovat psaní.
Berlinová bývá často přirovnávána k Raymondu Carverovi, Grace Paleyové, Alice Munroové, či dokonce A. P. Čechovovi, avšak její tvorba je především bytostně svá. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se čtenáři sdílí lásku k osamělým, ztraceným duším, které uvízly ve světě veřejných prádelen a protialkoholních léčeben, v podřadných zaměstnáních, v nefunkčních vztazích a rozvrácených rodinách. Díky lásce k vyprávění dovede životní prohry a existenciální krize nečekaně přetavit v krásný a očistný zážitek. Ze silně autobiografických střípků tak skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu.

Sbírka povídek „utajeného pokladu americké literatury“.

„Mistrný pohled na svět, oslava umění v obyčejném.“ Las Vegas Weekly

„Naprosto skvělá posmrtně vydaná sbírka povídek.“ The Chicago Tribune

„Příběhy Berlinové vás donutí žasnout nad nepředvídatelnými událostmi vaší existence. Je to opravdu talent.“ The New York Times

Do povídek Lucii Berlinové se bezhlavě zamilujete, propadnete jim už při prvním krásně upřímném odstavci a vydrží vám to až do konce. Berlinová dokáže usnovat literární síť, do níž zachycuje sám život. Jsem naprosto unešená. – Helen Oyeyemi

Díky Manuálu pro uklízečky se celému světu představuje důležitá americká autorka, kterou literární trh po většinu jejího života nedokázal docenit. Při čtení jejích povídek budete žasnout, jaké nepředvídatelné události vám může každodenní existence přinést. Berlinová je opravdový talent. – Dwight Garner, The New York Times

Berlinová si zaslouží, abychom ji řadili po bok Alice Munroové, Raymonda Carvera a Antona Pavloviče Čechova. V rytmu, výstavbě textu, dialogu, charakterizaci osob, popisech i všech dalších ohledech naprosto exceluje. – Nick Romeo, The Boston Globe

Kniha roku 2015 podle deníku Boston Globe a týdeníku Entertainment Weekly

Vracíme se na výcvikovou orbitální stanici, na které Mezinárodní flotila vychovává z nejnadanějších dětí budoucí velitele do války proti mimozemským agresorům. Země žije pod hrozbou opakovaného útoku termiťanů a ve slumech Rotterdamu živoří v partě nechtěných „spratků“ maličké dítě s geniální schopností přežít – Fazolek. Svou chytrostí změní poměry všech malých dětí v celém městě, a proto není nijak překvapivé, že si jej všimnou vyhledavači talentů z Flotily. Nedlouho poté jej raketoplán odnáší na oběžnou dráhu, kde od prvních chvil naráží na jméno geniálního Andrewa „Endera“ Wiggina. Je jen otázkou času, kdy se obě podivuhodné individuality setkají…
Děj románu se odehrává paralelně se slavným románem Enderova hra a přináší nový a v mnohém překvapivý pohled na čtenářům dobře známé události, které by bez Fazolkova přispění probíhaly zcela odlišně.

Ocenění:

New York Times bestseller (Fiction, 1999)

Užší výběr Locus Award (2000)

Hawkingův a Penroseův cyklus přednášek je určen spíše pro čtenáře, kteří se o fyziku zajímají do hloubky. Poskytuje jim důkladné setkání s látkou, kterou Stephen Hawking představil ve svých popularizačních knihách a kterou shrnuje název knihy. Oba vědci zkoumají vznik a vývoj vesmíru a těles v něm i podstatu času, který je s prostorem neoddělitelně spjat.