Před 150 lety vedly ženy a muži velice rozdílné životy. Ženy nemohly volit ani samy si vydělávat peníze. Nemohly rozhodovat o vlastním těle. Rozhodovaly za ně otcové, až do chvíle, než se vdaly. Pak rozhodoval manžel. To se změnilo ve chvíli, kdy se ženy začaly organizovat. V komiksové knize Ženy norská novinářka Marta Breenová spolu s ilustrátorkou Jenny Jordahlovou vykládají dějiny ženského hnutí, i s mnoha dramatickými bitvami, jež musely ženy vybojovat, aby se domohly svých práv.

Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.

Milostný příběh s nadčasovým významem; drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové. Děj se odehrává bezprostředně po válce, na podzim a začátkem zimy v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach – Černá Voda. Téma smíření mezi národy se zde mísí s tématem osobního hledání smyslu života. Körner rozkrývá temné psychologické drama dvou osamělých lidí, které osud sice přivedl k sobě, ale čím více se k sobě snaží přiblížit, tím více se od sebe vzdalují. Rozporuplná doba nepřeje ani lásce, ani smíření sama se sebou. Adelheid zůstane pro Viktora hádankou.

Justina a Julietta je dílo španělského komiksového kreslíře Raúla Cácerese, které ve španělském originále vyšlo v červnu roku 2010 v nakladatelství Viaje a Bizancio. Tento 142 stránkový komiks vznikl jako adaptace nejkontroverznějších děl Markýze de Sade „Justina čili prokletí cnosti“ a „Julietta čili slasti neřesti“. V komiksu se střídají epizody ze života obou sester Justiny i Julietty, v obou případech je vypravěčem Julietta. Prvních pět kapitol vyšlo v časopisu Wet Fetish, pokračování ve Wetcomix (časopisech vycházejících v nakladatelství Megamultimedia). Série vycházela až do 16. kapitoly než byla „cenzurována“. Raúlo Cáceres nám díky své „Justině a Juliettě“ ukazuje Sadeho ve světle dnešní doby, tělesnějšího a cyničtějšího, zrůdnějšího a opravdovějšího. Představuje nám autora ve své podstatě, bez výsad, bez přesvědčení, Markýze de Sade pouze pro dospělé…

Raúlo Cáceres nás prostřednictvím Markýze de Sade zve na cestu poznání, utváří nám před očima obrácený svět, kde černé je bílé, co bylo nahoře, spatřujeme dole a spravedlnost je nespravedlností… všechno je nám podáno v té nejsyrovější, nejskandálnější podobě. Bezesporu se nabízí otázka proč? Protože, jak říká Markýz de Sade: „Jen pokud důkladně poznáme dobro i zlo a máme tu možnost je porovnat, jsme opravdu schopni je od sebe bezpečně rozlišit. Jak ve smečce vlků rozpoznáme toho nejkrutějšího? A který svatý konal největší dobro“? Seznámíme se s Justinou, dívkou, která si prožije všechny možné druhy ponížení. Po všech útrapách její důstojnost zůstává nedotčená, můžeme na ni být hrdí, anebo již nedokážeme uvěřit cnosti?

Kniha Prachu, první díl zamýšlené trilogie, nás zavádí do stejného prostředí, v němž se odehrávaly Jeho temné esence (tedy Zlatý kompas a spol.), Pullman ale děj posunul do doby o deset let dříve. Hrdinou je jedenáctiletý Malcolm Polstead, bystrý chlapec s výborným postřehem. Svou nenápadností je přímo předurčen stát se špionem. V hostinci jeho otce se schází celý Oxford. Malcolm a jeho daemon zde nepozorovaně vyslechnou spoustu novinek a klevet. Jenže pak se chlapci do rukou dostane tajná zpráva, v níž se mluví o nebezpečné substanci zvané Prach. Adresátka zprávy Malcolma vyhledá a požádá ho o spolupráci ohledně předávání informací. V hostinci Malcolmových rodičů se totiž začínají objevovat nezvyklí hosté, ať už z nejvyšších společenských a politických kruhů, nebo z podsvětí, a všichni jeví zájem o nemluvně jménem Lyra, kterou mají v péči jeptišky v nedalekém převorství. Turbulentní události a ničivá potopa nakonec způsobí, že se hrdina spolu s vesnickou dívkou Alicí ocitnou ve člunu “La Belle Sauvage”. Na palubě s nimi cestuje šestiměsíční Lyra, kterou čtenáři znají jako hlavní postavu Jeho temných esencí, a obě starší děti mají za úkol dostat ji do bezpečí k jejímu otci, lordu Asrielovi. V knize se opět kromě lorda Asriela setkáme i s Lyřinou matkou, paní Coulterovou, a s Romunem Coramem van Texelem.

„Strhující a úchvatná kniha. První polovina se čte jako napínavý thriller. Pak se ale jižní Anglie ocitne pod vodou a příběh nabere temnější, hlubší a ještě pozoruhodnější směr. Na světě je jen málo věcí, na které stojí za to čekat sedmnáct let, ale Kniha Prachu k nim rozhodně patří.“
(The Washington Post)

„Pullman píše stejně bravurně jako vždy. Kniha Prachu je triumfálním návratem do alternativního Oxfordu, který tak milujeme.“
(Bustle)

„(…) Tohle totiž není kniha na jedno použití, jak je v dnešní překotné době obvyklé. Tenhle román potřebujete důkladně strávit. Seznámit se s ním, počkat, až se jeho dozvuky usadí, a pak se k němu vrátit. Musíme být Pullmanovi vděční za jeho slova, za slova, která budou ještě dlouho sytit duši a fantazii svých čtenářů.“
(Hypable)

„Svrchované vypravěčské umění, které čtenáře dokonale strhne. Postavy jsou vykreslené stejně živě jako vždycky a velká témata pulzující pod povrchem příběhu vybízejí k hlubšímu zamyšlení a zkoumání.“
(Kirkus Reviews)

Z pařížského Východního nádraží, Gare de l´Est, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení, co všechno ono sladce znějící slovo znamená a jakou cenu za ni bude muset platit.
První svobodné kroky ji zavedou na hřbitov Pere-Lachaise, kde dojde k osudovému setkání s tajemnou, krásnou a rozporuplnou ženou, která si nechá říkat Grófka. Grófka Anu pak jako dobrá i zlá víla provází jejím přechodem do dospělosti, její cestou z jedné strany „zdi“ na druhou, jejím hledáním identity. Není ale vílou jedinou. Ostatní Aniny víly jsou ovšem vousaté: majitel baru Bernard, malíř Albert, zodpovědný Eugene a nerozlučná dvojice staříků ze Středomoří, Jacob a Yacoub… ti všichni Anu svým způsobem vedou její iniciací, a z dítěte v nesvobodné rodné zemi, posléze z tápající dívky na území nikoho se stává mladá, sebevědomá žena v zemi svobodné, i když adoptivní. Aninu cestu provází symbolický přerod z jednoho jazyka do druhého, Ana dá Grófce slib mlčení a zůstává dlouho němá, nakonec však i ona může promluvit.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.

Matka dvojčat Neda a Tama je čarodějka, svá kouzla uchovává ve sklepě v hliněném hrnci. Jednoho dne se jeden z chlapců nešťastnou náhodou utopí. Vesničané jsou přesvědčení, že přežil ten nesprávný. Když do vsi vrazí Král loupežníků, aby hrnec s kouzly ukradl, Ned prokáže nečekanou odvahu a kouzla, svou rodinu i celou vesnici ochrání. Jenže tím dobrodružství teprve začíná…
Ve vesnici na druhé straně lesa žije Áine, bystrá a praktická dcera Krále loupežníků, které v hlavě straší poslední slova její matky na smrtelné posteli: „Nesprávný chlapec ti zachrání život a ty zachráníš jeho.“ Když se cesty obou mladých hrdinů protnou, nezbývá jim než spojit síly a důvěřovat si: musejí totiž zabránit válce, která užuž mezi oběma královstvími hrozí vypuknout.
Také tato kniha americké autorky, jejíž skvostný fantasy román Dívka, která upíjela měsíc zaznamenal fenomenální úspěch u kritiků i čtenářů, získala několik význačných ocenění:

A Washington Post Best Book of 2014

A Kirkus Reviews Best Children’s Book of 2014

A Publishers Weekly Best Book of 2014

A Chicago Public Library „Best of the Best“ 2014

A 2015 ALSC Notable Children´s Book

A Top Ten Fall 2014 Kid´s Indie Next Pick

Ohlasy z tisku:

„V románu o nečekaném hrdinovi, loupežnické dcerce a vrtošivých, úskočných kouzlech, Barnhillová splétá silný příběh… Spojuje rozličné příběhové linky v dojemný celek, který ale nikdy není sentimentální…“
– Publishers Weekly

„Barnhillová… je skvělá vypravěčka, která spřádá úžasné zápletky… Toto okouzlující fantasy přímo volá po pohodlném křesle, zásobě bonbonů a dostatku nikým a ničím nerušeného času.“
– The Washington Post

„Fantazii Kelly Barnhillové překoná snad jen Neil Gaiman.”
– Minneapolis Star Tribune

„Čarodějčin syn může otevřít oči mladým čtenářům, aby si všímali toho, co je kolem nich, ve světě, v němž žijeme – aby vnímali kouzlo slova.“
– New York Times.com

„Tuto knihu věnujte fanouškům Diany Wynne Jonesové nebo Neila Gaimana, ale určitě uspokojí i čtenáře, kteří mají rádi příběhy o dospívání okořeněné špetkou magie.“
(The Bulletin of the Center for Children´s Books)

Jaroslav Róna není pouze autorem monumentálních soch a velkých pláten, jak jej v posledních letech vnímá veřejnost. Rád se věnuje také kresbě a ilustracím (vzpomeňme na jeho podání povídek E. A. Poea v souboru Démon zvrácenosti nebo autentický pohled do světa Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři). Tento konkrétní knižní soubor představuje Rónovy „zápisky z cest“, které vznikají ve chvílích autorovy relaxace a můžeme je označit třeba termínem poloautomatická kresba.
Přes jejich zdánlivou nahodilost v nich však Jaroslava Rónu poznáváme zcela bezpečně. Objevují se na nich stejně tak jeho oblíbené motivy, jako jeho specifický smysl pro humor. Rónovy kresby – mnohem subtilnější než ostatní dílo – jsou vhledem do autorova podvědomí, poodkrytím pomyslné pokličky nad tyglíkem jeho mysli. Vzhledem k jejich rozměrům k nim nacházíme cestu snáze než k Rónovým velkým plastikám.

Komisař Adamsberg má problém: z vězení uprchla vraždící ošetřovatelka, kterou kdysi zatkl a teď má na něho spadeno. Krom toho se svým týmem řeší případ dvou mrtvých mladíků, zdánlivě zabitých při vyřizování drogových účtů. Adamsbergovi na tom něco nesedí, především mu vadí hlína za jejich nehty. Pátrá, odkud se mohla vzít, a ukáže se, že pochází z hrobů, které mladí muži otevřeli a kde už několik měsíců odpočívaly dvě staré panny. Do hry vstupují i dva skolení jeleni se srdcem vyrvaným z těla a především jeden středověký, ne zcela srozumitelný text na přípravu jistého lektvaru…

Jen snílek typu Adamsberga (s pomocí vzdělaného Danglarda) dovede dát věci do souvislostí. A to má na kriminálce nového poručíka promlouvajícího v racinovských verších, s nímž má jisté nevyřízené účty, a jeho oblíbená poručice Retancourtová záhadně zmizela.

Adamsbergův tým je v ohrožení! Jak souvisejí zabití jeleni s pleněním hrobů a kdo všechno má na Adamsberga spadeno?

Michael Schaffer je nevlastní syn řezníka, který ho naučil oběma svým řemeslům: řezničině a nájemnému zabíjení lidí. Michael se však věnuje jen tomu druhému a je v tom dobrý – nejlepší v USA. Když si však po vraždě senátora přiletí do Las Vegas pro mzdu, zjistí, že mafie, jež si ho najala, mu míní zaplatit leda tak kulkou do čela. On si to nenechá líbit a rozpoutá s ní válku. Zanechaných krvavých stop si všimne Elizabeth Waringová, mladá analytička z ministerstva spravedlnosti, a rozhodne se přijít celé věci na kloub, aniž by tušila, že se vydává za člověkem bez empatie, bez emocí a bez slitování.

„Šikovně promyšlený a napsaný thriller.“ The New York Times Book Review

„Thomas Perry se trefil do černého.“ Houston Chronicle

„Naprosto úchvatné.“ The New Yorker

* Vítěz Edgar Award za nejlepší prvotinu

Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci otevírá držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro téma, v němž se posléze stal mistrem tiché hrůzy naaranžované do úhledné ikebany. Noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě porovnává „zastydlé projevy velké sfingy“ – jak problém svého času pojmenoval kolega John Fowles – a zjišťuje, že zdánlivě prospěšná, ba důstojná uměřenost je typické japonské a britské povaze na škodu, protože ve skutečnosti strojeného člověka i jeho okolí drtí.

Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko, ovdovělou Japonku žijící nyní na anglickém venkově, přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu ale duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Nic už není jako za předválečného militantního režimu, po ulicích se plouží mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě najde sílu posunout se dál. Úslužná Ecuko si v krajině blednoucích vzpomínek vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Zdá se, že poddajnou ženušku tehdy mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtějí z města vypálených stínů za každou cenu pryč.

Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma však dovedou drama těhotné Ecuko až k vyvrcholení, jehož kafkovské rysy umocní autorova oblíbená ich-forma. Ostatně právě díky tomuto Ishigurovu triku jsme názorně poznali, že si lidská paměť účelově vybírá a s léty klame, jak ukázaly znamenité romány Soumrak dne a Malíř pomíjivého světa.

Příběh odměněný Pamětní cenou Winifred Holtbyové za nejlepší debut roku 1982 otevřel začínajícímu britskému spisovateli japonského původu dveře do magazínu Granta, jehož doporučení představuje nejlepší referenci pro vstup mezi ostrovní literární elitu. Ve zrádně hebké mollové tónině a s přispěním téměř minimalistického výrazu Kazuo Ishiguro líčí psychický blok vypravěčky, která se navzdory své malosti touží vysmeknout z oprátky „velkých“ dějin. Nesrazí ji paměť zase do jámy po bombě?